Softbalistky z Joudrs získaly jedenáctý extraligový titul. Ve finále porazily Sabat
Pokračují v obrovské dominanci. Softbalistky z pražského týmu Joudrs vybojovaly pátý titul v řadě a celkově jedenáctý. Rozhodla o tom čtvrteční výhra proti Sabatu Praha 2:0. Celkově hráčky z Bohnic sérii ovládly výsledkem 3:0 na zápasy. „Máme velkou radost, ještě nám to snad dojde. Jsem na svůj tým obrovsky hrdý, umíme hrát pod tlakem a v obraně, když je potřeba,“ prohlásil Tomáš Kusý, trenér mistrovského Joudrs. Velkou zásluhu na titulu má také nadhazovačka Adéla Linková, která odházela všechny tři zápasy a celkem v nich zaznamenala 18 strikeoutů. Pražský tým Sabat se dostal do finále extraligy po 17 letech, když si v semifinále poradil proti Žralokům Ledenice s reprezentační nadhazovačkou Veronikou Peckovou. Ve finále proti favorizovaným Joudrs si ve třech duelech připsali pouze jediný bod (3:0, 9:1 a 2:0). Ve třetím utkání v Bohnicích se prosadila ve druhé směně domácí Jana Furková, která se dostala na třetí metu. Po odpalu Elišky Slaninové pak doběhla pro první bod. Ten druhý zařídila v dohrávce páté směny odpalem do pravého pole Veronika Klimplová, když poté doběhla na domácí metu její spoluhráčka. I když hráčky Sabatu předvedly šest úspěšných odpalů, bod se jim stáhnout nedopařilo. V nadhazovačském kruhu dominovala Linková, kterou z pozice catchera navigovala Eliška Slaninová. „Vymýšlela suprové kombinace nadhozů, já jsem jenom poslouchala, co chce. Hráčky Sabatu byly nepříjemné, obrana mě ale také podržela,“ prohlásila Linková, která ve třetím duelu rozdala devět strikeoutů. I když průměrný věk hráček Sabatu je kolem 19 let, ve finále předváděly bojovný výkon. „Druhé místo v extralize je pro nás velký úspěch. My jsme uspět hodně chtěli, ale Joudrs bylo lepší. Kdyby se hrálo na šest zápasů, v jednom bychom je snad porazili,“ tvrdila zkušená nadhazovačka Lucie Maršíková. Softbalistky Joudrs Praha tak získaly svůj jedenáctý titul a pátý v řadě. Další cíle si hlavní trenér nedává. „Chtěli jsme získat deset titulů, pak pět v řadě a teď se k ničemu neupínáme. O dalších cílech zatím nepřemýšlíme,“ dodal Tomáš Kusý. Foto: Jan Beneš/Czech Softball Zdroj: Czech Softball
Na posledním říjnovém koncertu orchestru Musica Florea zazní vůbec nejslavnější dílo Bedřicha Smetany, Má vlast, a to v historicky poučené interpretaci na dobové nástroje. Musica Florea tímto projektem letos oslavila 200. výročí od narození Bedřicha Smetany. Koncert se uskuteční 29. října od 19:00 v KD Ládví v Praze. Cyklu šesti symfonických básní Má vlast, který je zřejmě vůbec nejslavnějším koncertním dílem Bedřicha Smetany, se sice od sametové revoluce dostalo několika realizací na dobové nástroje, hlavní požadavky romantické interpretace však zůstaly dosud nenaplněny. Hudba 19. století zněla laicky řečeno jinak, než jak ji známe z koncertních pódií dnes. Dirigent Marek Štryncl se proto rozhodl přinést pravdivější obraz výrazových prostředků 19. století a už řadu let takto například zpracovával a se souborem Musica Florea znovu interpretoval symfonické dílo Antonína Dvořáka. Na základě nastudování dobových materiálů a nového kritického vydání partitury díla v nakladatelství Bärenreiter Praha se v letošním roce pokusil přiblížit podobě Mé vlasti za skladatelových časů. Co je pro romantickou hudbu typické – a jiné, než známe z nahrávek a koncertů pozdějších orchestrů ve 20. století? Je to především flexibilní tempo (náhlé či postupné změny temp), které je přitom pro romantickou hudbu něčím naprosto zásadním. Od druhé poloviny 18. století máme řadu dobových dokladů, jak a kdy se má používat, ačkoliv tyto tempové změny nebyly zapsané v notách. Dokládají to také staré nahrávky z přelomu 19. a 20. století. Ve století 20. se však pořizovaly nahrávky, z nichž se flexibilní tempo jako výrazný interpretační rys vytratilo. A takových znaků, které posluchači jistě rozpoznají, je celá řada. Jiná je i barva zvuku hry na dobové nástroje: „Zvukově archaicky barevné nebo nerovnoměrné postupy romantických nástrojů si ponechávají něco z přírodního a folklórního charakteru. Živelný a vrnivý zvuk dobových žesťových nástrojů, mnohostranná barevnost smyčců, původní tempové relace, odlehčená artikulace, to vše větší měrou přispívá k výrazovému bohatství a zvukové pestrosti romantické hudby,“ říká Marek Štryncl. Má vlast v podání orchestru Musica Florea byla uvedena již v červnu ve Valticích nebo na Klášterních hudebních slavnostech v Šumperku. Z jediného pražského koncertu, který proběhne v Kulturním domě Ládví na Praze 8, bude natočen záznam a nahrávka bude vydána na CD. Musica Florea tímto dílem Bedřicha Smetany navazuje na projekt provedení a natočení kompletu symfonií Antonína Dvořáka a některých dalších symfonických děl období romantismu. „Západní civilizace během několika staletí vytvořila neobyčejně bohatý a rozmanitý hudební odkaz, se kterým si člověk 20. století nevěděl rady. Pojem ‚stará hudba‘ mu asocioval zaostalý článek vývoje, který nemá pro dnešního člověka zvláštní význam. Zejména ve druhé polovině dvacátého století převládla představa, že vše se děje k lepšímu a dokonalejšímu, a zachvátila mysl hudebních teoretiků, kritiků, interpretů i posluchačů. Vytvořil se trend, který se na staré umění díval spatra, ve snaze jej ‚opravit‘ a přizpůsobit současným potřebám a poptávce. Hudební díla minulosti byla obvykle po stránce harmonické, artikulační ‚překomponována‘ a v rovině interpretační zcela odcizena zvyklostem a záměrům jejich skladatelů,“ vysvětluje Marek Štryncl, proč se i relativně nedávno zkomponovaná hudba éry romantismu interpretačně proměnila a naše dnešní představy neodpovídají dobové realitě: „Skladby 17. až 19. století byly hrány za pomoci stejných výrazových prostředků, které vznikly ve 20. století a o kterých se myslelo, že jsou prozatím nejlepší, neboť stojí na špici hudební evoluce. Vydavatelé se doslova předháněli v tom, aby se notový záznam hemžil ‚originálními‘ doplněními, která bohužel neodpovídala duchu a době dané skladby. Hudebník pak na prvním místě interpretoval sebe sama v hudbě např. Johanna Sebastiana Bacha, vydavatel – upravovatel nevydával Bachovo dílo, nýbrž svoji úpravu jeho díla. Interpret přestává být v pravém slova smyslu interpretem. K takovým absurdním důsledkům dospívá interpretační vývoj hudebních děl ve vztahu k minulým epochám.“ Návrat k historicky poučené interpretaci, která respektuje dobové prostředky a využívá i zvuk původních nástrojů, je cestou, jak si vychutnat co nejvěrnější podobu starších skladeb. O kritické edici Studijního vydání děl Bedřicha Smetany v nakladatelství Bärenreiter Praha Ke každé symfonické básni Mé vlasti existují čtyři základní dochované prameny: autograf orchestrální verze, autograf čtyřruční verze a jejich dobové tisky, které vyšly přímo za Smetanova života. Při přípravě nové edice editor vyhodnocuje tyto čtyři hlavní prameny a sestavuje z nich ideální obraz díla, skladatelův záměr bývá nejzřejmější právě z autografů. Na výslednou partituru je pak nutné aplikovat praktický pohled dneška, aby vyhovoval potřebám současných interpretů. V edici vyšly postupně samostatné symfonické básně, letos nakonec souborné vydání zahrnující velkou partituru a zmenšené studijní partitury. Práce se ujal britský muzikolog Hugh Macdonald, specialista na edice hudby 19. století. (Více si můžete přečíst v rozhovoru s muzikoložkou Evou Velickou na portálu Opera PLUS.) MUSICA FLOREA BOHEMIA 2024 Bedřich Smetana: Má vlast (v historicky poučené interpretaci) koncert k příležitosti 200. výročí od narození skladatele 29. 10. 2024 | 19:00 | KD Ládví účinkuje: orchestr Musica Florea dirigent a umělecký vedoucí – Marek Štryncl Vstupné: 400,- Kč základní | 300,- Kč snížená (studenti, senioři, držitelé ZTP) | 150,- Kč snížená (studenti a pedagogové hudebních škol) Zdroj: Musica Florea
Krok za krokem ke zdravým nohám
Nová edukativní hra Nezapomeň na nohy vás zvedne ze židle. Osvojíte si díky ní užitečné návyky, které ocení vaše tělo – a především nohy, které ho celý den nosí. Důležité informace, zajímavé postřehy i prověřené cviky připravila zkušená podiatrička. Můžete se tak spolehnout, že vašim nohám opravdu prospějí. Spoustu zábavy, vědomostí i dovedností přinese tato hra celé rodině, ale také do školek, škol či družin. Zapojit se do ní totiž může až dvacet hráčů. Nedostatečně nebo nerovnoměrně vyvinutý svalový systém, jehož příčinou může být málo pohybu, stejně jako přetěžování či jednostranná zátěž. Nevhodné pohybové vzorce. Špatně zastřižené nehty či zvolené boty. To vše může vést k nepříjemným potížím od zarůstajících nehtů, kladívkových prstů a vbočených palců přes ploché nebo příliš vyklenuté nohy po špatné postavení paty, které ovlivňuje celé držení těla. Řadě problémů se dá předejít, když svým nohám věnujete náležitou péči. A právě její základy se hravě naučíte s novinkou Nezapomeň na nohy. Zdravá zábava Vpřed po krásně ilustrovaném hernímu plánu se pohybujete díky splněným úkolům, které jsou buď teoretické, nebo praktické. Teoretické otázky jsou zaměřeny na téma nohou, pohybového aparátu a obuvi. Naučíte se díky nim, jak nohy fungují, jak se o ně starat, ale také je správně používat. To totiž není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Praktické úkoly jsou zaměřeny na cvičení a pohybové aktivity, které si oblíbí nejen vaše děti. Čím obtížnější úkol, tím více hvězdiček a s nimi také více políček, o které se ve hře posunete dál. Vítězem se stává hráč, který první obejde celé kolo, ale vyhrávají vlastně všichni, kteří během hry udělají něco pro své zdraví. Balíček her Nezapomeň na nohy nabízí celkem pět různých variant přizpůsobených věku a počtu hráčů. Je určen pro děti od čtyř let, velkým přínosem však bude rovněž pro dospělé, kteří mají v oblasti zdravých nohou často co dohánět. Součástí balení je manuál, který přibližuje metodiku hry, správné provedení cviků a přináší odpovědi na otázky i bližší informace k tématu. Odborná garance S nápadem na tuto hru přišla podiatrička Jana Vašková, která je rovněž instruktorka zdravotní tělesné výchovy a poradkyně v oblasti zdravého obouvání. Vycházela přitom z praktických zkušeností, které získala v rámci preventivních programů v mateřských a základních školách. Pro rodiče a pedagogy chtěla připravit komplexní edukační materiál, se kterým mohou pracovat s dětmi. Nejprve vydala stejnojmennou knihu, kterou doplnily pexeso a omalovánky. Hra následně vznikla v rámci dílčího projektu Edukační herní balíček s prvky podiatrie, který uskutečnilo Centrum transferu technologií Univerzitního institutu ve spolupráci s Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. O výrobu a do detailu vyladěné zpracování se postarala značka Dino, která se deskovým hrám věnuje již více než 30 let. Hra, kterou budou vaše nohy milovat, je již nyní k dostání ve všech specializovaných prodejnách s hrami, hračkářstvích, knihkupectvích a na e-shopech. Více informací o ní najdete na mojedino.cz, kde ji pořídíte za 699 Kč. Tři jednoduché návyky pro blaho vašich nohou v každém věku Pokud chcete mít nohy zdravé a funkční, měli byste se o ně pravidelně starat. Nezbytný je pravidelný pohyb, vhodná obuv, dostatečná hygiena a také odpočinek. Za celodenní službu si však nožky zaslouží i něco navíc. Jak je snadno hýčkat v pohodlí domova, radí Ing. Jana Vašková z České podiatrické společnosti. Kromě bot dobře vybírejte i ponožky Volbě vhodné obuvi začínají lidé věnovat patřičnou pozornost. Velkou roli ale hrají také ponožky. Ty by neměly mít těsný nebo příliš volný lem kolem kotníku, ani hrubý šev nad prsty. Těsná ponožka brání prokrvování nohy, volná ponožka se může shrnout v obuvi a způsobit otlaky a puchýře, zrovna tak, jako hrubý šev nad prsty. Máte-li během dne možnost, vysvoboďte nohy aspoň na chvíli z bot i ponožek. Protáhněte si prsty a nechte nohy uvolnit a „dýchat“. Nehty stříhejte do roviny a přiměřeně Důležitá je péče o nehty a jejich stříhání do správného tvaru. V případě nehtů na nohou to znamená do roviny. Myslete také na správnou délku. Nehet by měl lehce přesahovat nehtový val, abyste se vyhnuli riziku bolestivého zarůstání. Ke stříhání použijte rovné nůžky. Případné ostré hrany nehtů pečlivě zapilujte. Zasloužená odměna Na závěr dne připravte pro své nohy koupel a po ní je natřete hydratačním krémem, aby se pokožka nevysušovala. Můžete jim také dopřát jemnou masáž. Když to jde, dejte si pauzu a nohy si chvíli natáhněte nahoru. V práci si je můžete na chvíli opřít o stůl. Doma si lehněte na záda a nohy si opřete o gymnastický míč nebo třeba o zeď. I v obyčejné koupelně si můžete dopřát jednoduchou lázeňskou proceduru, která vám nožky příjemně prokrví. Stačí si dát do lavoru hladké oblázky a chvíli po nich šlapat. Velmi příjemné je připravit si dvě oblázková stanoviště, která budete po chvilkách střídat. V jednom bude voda teplá, ve druhém studená. Zdroj: Dino
Nová postava v Ulici! Petra Bučková jako Tomášova partnerka Linda
Tvůrci seriálu Ulice na TV Nova konečně přivádějí do děje postavu Tomášovy současné partnerky Lindy, o níž se už nějaký čas mluví. V příběhu Báry a Terezy bude Linda od prvního momentu nepřehlédnutelná, a to nejen díky její představitelce Petře Bučkové. Jaká Linda je a jak už brzy zasáhne do osudu dalších postav? Dvacátá sezona seriálu Ulice na TV Nova je nejen sezonou velkých návratů, ale také příchodů nových výrazných postav, které ztvárňují naše herecká esa. Mezi ně patří také postava současné partnerky Tomáše Jordána (Petr Vacek). V seriálu zatím byla tak trochu za tajemnou paní Columbovou, protože se o ní už docela dlouho mluvilo, ale zatím se v ději neukázala. To se ale brzy změní. V ateliérech Ulice totiž už pilně natáčí Petra Bučková, představitelka této dosud tajemné Lindy Jiráskové. O tom, že nepůjde o žádnou submisivní křehotinku, se diváci přesvědčí na vlastní oči hned, jak se v Ulici poprvé objeví. Jaká tedy Linda je? Ta pravá pro Tomáše? Linda působí na první pohled ohromně sympaticky. S Tomášem, který je o pár let starší než ona, se seznámila v ústavu, kde pracuje jako asistentka. Pro Tomáše je ideální partnerkou do nepohody. Jezdí s ním na běžky i pod stan, skvěle vychází s jeho dětmi, mají podobný pohled na život i smysl pro humor. Linda je obvykle kliďas, zároveň i nebezpečně přímočará. Když ji něco naštve, umí se okamžitě ozvat. Nemá zapotřebí ovládat prostor, své hranice si však dobře hlídá. Pokud je někdo překročí, nedělá jí nejmenší problém odkázat ho do náležitých mezí. Tomáš si její přímočarosti i nadhledu cení. On sám ve vztahu nerad vyvolává konflikty, takže se občas může zdát, že se Lindy bojí a že skončil jako podpantoflák. Někomu se okamžitě vybaví paralela s jeho manželstvím s Bárou (Tereza Brodská). Na rozdíl od Báry ale Linda bere Tomáše od začátku takového, jaký je. Co Lindu čeká v Ulici? V jaké souvislosti se Linda objeví v ději, zatím tvůrci seriálu tají. Už nyní je ale jasné, že dříve nebo později narazí právě na Tomášovu exmanželku Báru, která v Tomášovi nyní hledá oporu. Pro Petru Bučkovou není Ulice prvním seriálem TV Nova, ve kterém hraje. Hlavní postavy ztvárnila například v minisérii Jitřní záře či v seriálu Sex O´Clock, zahrála si i v oceňovaných krátkometrážních seriálech #martyisdead a #annaismissing. Jednu z hlavních rolí má také v dobrodružné komedii Poklad, jež právě přichází do našich kin. Jak si Petra Bučková zvykla v Ulici? Postava Lindy každého okamžitě upoutá. Petra Bučková a Petr Vacek působí skvěle sehraným dojmem, jako by spolu pracovali odjakživa. Co je za tím? A jaký byl Petry první natáčecí den v Ulici? „Péťu jsem kdysi, jako dlouhovlasá bruneta s copem, vyšetřovala v jedné kriminálce, tenkrát jsme se na place často štengrovali a dobírali, zkrátka jsme se tím natáčením prosmáli. Když mi pak oznámili, že budu herecká partnerka právě Petra řekla jsme si, že to půjde samo:).“ „První natáčecí den v Ulici jsem byla dost nervózní. Nové prostředí, řešila jsem, abych dobře vystihla postavu Lindy atd. Ale byla jsem překvapená, jak v ateliérech všechno perfektně funguje. Každý ví, co má dělat, kdy a kde přesně má být. Je to takový dokonale sehraný organismus. Na place byla moc příjemná atmosféra a já osobně mám velkou radost ze setkání s Terezkou Brodskou. Je skvělá, vtipná a já cítím, že mezi námi funguje moc fajn chemie,“ dodává herečka Petra Bučková. Zdroj: TV Nova
GAP x BÁRA STRÝCOVÁ
Tenistka, wimbledonská vítězka a dvojnásobná maminka Bára Strýcová představuje novinky z podzimní kolekce značky Gap. Je jen na vás, zda budete následovat módní trendy nebo jednotlivé produkty nakombinujete ve svém stylu. O celkový styling kampaně se postaral stylista Filip Vaněk, který vytvořil čtyři kompletní looky snoubící sportovní a elegantní kousky. Hlavní roli hraje řada Gap Athletic, inspirovaná životem na univerzitě. Jednotlivým produktům dominuje ikonické Gap Athletic logo, kterým vše v roce 1995 začalo a které značka používala až do počátku 21. století. Z pomyslného archivu se vybraly nejprodávanější kousky a vdechl se jim nový moderní nádech. Vznikla sportovně laděná kolekce, která skvěle doplní váš každodenní outfit. V široké podzimní nabídce najdete i elegantnější styly jako jsou oblíbené Big Shirts, koženková sukně nebo praktická a zároveň trendy parka. Samozřejmostí je pak kolekce Gap Denim zahrnující džíny různých střihů a délek, džínové košile, sukně a bundy. „Můj styl se už roky nemění, je sportovní, ležérní, zároveň šik a pohodlný. Potřebuji se v oblečení cítit komfortně, takže nosím většinou tepláky velkou mikinu a baggy džíny. Mým oblíbeným outfitem z nové podzimní kolekce je logo mikina v kombinaci s košilí a koženkovou sukní,“ zmiňuje ambasadorka značky Gap pro Českou a Slovenskou republiku Bára Strýcová. Lokální kampaň americké značky GAP vznikala v prostorách tenisového klubu Štvanice pod taktovkou zkušeného teamu – Benedikt Renč. Dejte podzimním trendům váš styl a nakupujte na gap.cz nebo v kamenných prodejnách. Pro jednotlivé looky, které v nové podzimní kampani představuje Bára Strýcová, ambasadorka značky Gap pro Českou a Slovenskou republiku, je charakteristické vrstvení a propojení sportovních stylů s módou pro běžné každodenní nošení. “Já mám velmi rád styl americké koleje, který je charakteristický pro Gap Athletic logo řadu. Outfit vždy dostane na síle, když se zdánlivě sportovní kousky dají dohromady s nesportovním oblečením. Například skvěle funguje mikina se sakem a košilí,” zmiňuje stylista Filip Vaněk. Zdroj: Gap.
Amerikánka byla vybrána na estonský Tallinn Black Nights Film Festival
Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše hlásí úspěch v podobě oficiálního výběru na prestižní estonský Tallinn Black Nights Film Festival! Mezinárodní premiéru tak bude mít v hlavní soutěži 28. ročníku PÖFF, který se koná od 8. do 24. listopadu. „Mezinárodní premiéra Amerikánky v hlavní soutěži Tallinn Black Nights Film Festival je pro nás nekonečnou radostí! Je to významný festival s velkým filmovým trhem,“ svěřil se se svými pocity po vyhlášení účasti snímku na festivalu režisér a producent Viktor Tauš. Ten chystá pro Estonsko opět velkolepou prezentaci své srdcové záležitosti. „Amerikánka chce do světa právě tudy. Možná i proto, že v Tallinnu je v době festivalu po většinu dne temná noc. To podtrhuje i barva slavnostních koberců, které zde nejsou červené, ale černé. Těším se, až je rozzáří děti, které v Amerikánce hrají. Budeme tam totiž s Amerikánkou všichni,“ dodal Tauš. Film, který je u nás v kinech od 26. září, si českou premiéru odbyl v rámci Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově, kde získal hlavní cenu od poroty dětí – Ostrovského dudka v kategorii od 13 do 18 let, cenu za nejlepší dívčí herecký výkon pro Kláru Kitto, dále byl snímek oceněn zvláštní cenou odborné poroty pro hraný film za dílo s největším morálním akcentem a také cenou od dospělé poroty – Čestným uznáním pro režiséra Viktora Tauše. Tallinn Black Nights Film Festival byl založen v estonské metropoli v roce 1997 a za svou relativně krátkou existenci se stal jednou z nejvýznamnějších filmových událostí v pobaltském regionu a celosvětově se zařadil se mezi festivaly kategorie A. Snímek vypráví příběh Amerikánky netradičním stylizovaným jazykem, který připomíná surrealistický gejzír plný barev, života a snů. Byť ve filmu není jediná realistická scéna, intenzivní pocit reality mysl diváka ani na chvíli neopustí. Nic není skutečné, a přesto úplně všechno, co diváci na plátně uvidí, skutečné je. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Děti hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, sytí příběhy svých postav vlastními osudy. Amerikánku ve filmu ztvárňují tři herečky – Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová, kterým bylo v době natáčení 9, 17 a 38 let. V dalších rolích se objeví například Klára Melíšková, Václav Neužil, Lucie Žáčková, Tomas Sean Pšenička a taky spousta dětí. Synopse: Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta. Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat. Koprodukce: Heaven’sGate, Václav Dejčmar, Barrandov Studio, Voyo, Česká televize, BFILM, KFilmSwiss, LonelyProduction, Picturella, Jan Ečer PREMIÉRA: 26. 9. 2024 ORIGINÁLNÍ NÁZEV: AMERIKÁNKA PRODUKCE: Česká republika, 2024 FORMÁT: 1 : 1,85,Dolby Digital, 2D digital, JAZYKOVÁ ÚPRAVA: originální znění ŽÁNR: drama/fantasy STOPÁŽ:110 minut PŘÍSTUPNOST: nevhodný do 12 let PRODUCENT: Heaven’sGate REŽIE: Viktor Tauš SCÉNÁŘ:David Jařab PRODUCTION DESIGN: Jan Kadlec KAMERA: Martin Douba STŘIH: Alois Fišárek, Krzysztof Komander HUDBA: Jan Prokeš HRAJÍ: Pavla Beretová, Julie Šoucová, Klára Kitto, Lucie Žáčková, Klára Melíšková, Tomas Sean Pšenička, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová, Nikola Trojánková, Bára Holzknechtová, Karla Bábková, Klára Bystroňová, Václav Neužil, David Novotný a 350 dětí Zdroj: Amerikánka
IMODIUM v plné síle a s chutí růst
Generic interview Letošní návrat kapely Imodium je rozhodně jedním z velkých témat na tuzemské rockové scéně. Na svůj dosud největší samostatný koncert v pražském Foru Karlín kapela okolo Thoma Frödeho na sklonku září navázala vydáním nové řadovky Horizont. Album, jenž sklízí nadšené ohlasy nejen od fanoušků, ale rezonuje mimo jiné i na sociálních sítích mezi samotnými muzikanty, Imodium záhy představí také koncertně v rámci Horizont Tour. To odstartuje už 31. října v brněnském Artbaru a na velké finále se můžeme těšit 7. prosince v pražském Paláci Akropolis. Nejen o tom, ale třeba i o speciální číslované „colour in colour“ vinylové limitce Horizontu a především pak o samotném comebacku Imodium i všem, co mu předcházelo, jsme si povídali s frontmanem Thomem a novým bubeníkem Adamem Jánošíkem. A povídání je to vskutku poutavé, ostatně posuďte sami… Na jaře jste zaplnili Forum Karlín. Berete to jako „dobytou metu“? Jako dřív měly všechny kapely sen hrát ve Velkém sále Lucerny? Thom Fröde: Je to tak. Forum Karlín jen oproti té Lucerně přineslo modernější podmínky, lepší technické zázemí a vůbec vše, co dnes interpret i divák vyžaduje. Což nic nemění na tom, že i mým snem stále je si i v té velké Lucerně zahrát. To, že jsme se rozhodli k tak velkému kroku, ve Foru zahrát, samozřejmě souvisí s comebackem a tím, že jsme se rozhodli, že se nechceme vracet tam, kde jsme už byli, ale posunout se dál. Kapela chtěla dát všem vědět, že je v plné síle, a že má chuť růst. Jak už jsme říkali jinde v rozhovoru – mohli jsme se samozřejmě rozhodnout vyprodat Rock Café třikrát po sobě – ale to bychom se vraceli zpátky. A trochu v tom byla i určitá drzost – už třeba jen to, že jsme ten sál zamlouvali rok dopředu, kdy jsme ještě pořádně nevěděli, jak to všechno bude. A teď s odstupem se ten pocit asi nejlépe dá vyjádřit slovem „hrdost“. Hrdost na to, že jsme to zvládli – jsme přeci jen stále klubová kapela, dopadlo to skvěle, ještě máme pořád nezveřejněný videomateriál, který bude součástí dokumentu. Doufám, že jsme tím veřejnosti ukázali nebo dali nějaký signál, že Imodium může být ještě vyzrálejší a dospělejší kapela. A myslím, to asi můžu říct otevřeně – dorazilo něco přes dva tisíce lidí, což bylo pro nás ohromující číslo – a jen díky tomu jsme si mohli dovolit to skvělé technické zázemí, obklopit se naprostými profesionály a mít tam třeba i třicetičlenný sbor, který by se nám do menšího klubu prostě vůbec nevešel. Adam Jánošík: Základní meta nebyla „vyprodat Karlín“. Důležité bylo, že jsme si i vyzkoušeli úplně nový level při práci se scénou, s light-designem, mohli jsme se předvést, že s tím vším dokážeme pracovat a že to zvládneme na vyšší úrovni, než v minulosti. Užili jsme si to a bylo to skvělé. Vaše koncertní pauza trvala skoro pět let, a už předtím jste ji oznámili dost dopředu. Teď už to asi můžete říct – šlo opravdu jen o „únavu materiálu“? Thom Fröde: Jedna z nejsložitějších otázek, co jsem dostal, byla: „nazvěte to jedním slovem”. To prostě neumím. Byla v tom únava, pocit zacyklení… My jsme nikdy nechtěli stát na místě, vždycky jsme toužili po nějakém progresu v rámci žánru, ale najednou jsme měli pocit, že trochu začínáme přešlapovat – měli jsme například podporu jedné destilérky, takže se začalo stávat praxí, že jsme měli na pódiu litrovou lahev whisky a tu jsme během hraní vypili – a to i když to třeba byl jen festivalový krátký set. A bylo to kvůli tomu zacyklení, nudili jsme se – hraješ pořád ty samé akce, už dlouhá léta – víkend, co víkend. Několik let jsme hráli okolo stodvaceti koncertů ročně, to se prostě nemůže neprojevit v únavě. A i u poslední desky Element se po vydání nic výjimečného nestalo – prostě vyšla, pár lidí nám uznale poklepalo na rameno, i fanoušci ji přijali dobře, a jelo se dál. Takže i zpětně myslím, že šlo o jedno z nejlepších rozhodnutí kapely, a že nám to i pomohlo udržet přátelství, které jsem měl vždycky na prvním místě. I přestože to byl dost risk a nevěděli jsme, co se všechno stane. Mění se priority, narodily se nám děti, a klidně se mohlo stát, že po té pauze někdo přijde a řekne, že už se vracet nechce. Takže bylo to riskantní, ale vyplatilo se to. Nechtěně se vám tím podařila kuriózní věc – v rámci pauzy jste překlenuli i období covidu a všech lockdownů, které jiným mnohdy značně zkomplikovaly jejich plány… Thom Fröde: Dlouho okolo nás koloval vtip, že jsme takoví Nostradamové. Ale kromě nás to podobně měli i Mandrage, kteří odehráli rozlučkový koncert a měsíc na to se vše zavřelo. Čili trochu jsme se tomu faktu uchechtli, jak jsme si to dobře naplánovali, ale nikdy to veselí dlouho nevydrželo. Nikdo vůbec netušil, jak to může trvat dlouho. Ale i když jsme nehráli, byl poněkud hořkokyselý pocit to sledovat – skoro všichni naši kamarádi jsou muzikanti, a mnohé to opravdu postihlo hodně. Už když jsem si jen zpětně představil, kolik jsme měli práce s tím Forem Karlín – a najednou by nám ho nějaká taková věc, po roce usilovného snažení mohla zrušit. Je děsivé na to jen pomyslet. Bylo to smutné, pozorovat jak lidé den ze dne přicházejí o práci a stálý příjem. Adam Jánošík: Na podzim se chystáme na turné k aktuální desce, a vlastně teprve tam pořádně uvidíme, jak moc se covid na všem podepsal. Jestli už se lidé znovu naučili do chodit do klubů, jak budou reagovat. Radši jsme v těch očekáváních hodně opatrní. Nicméně během pauzy jste jen neseděli doma – objevily se dvě nové kapely: Walkmanz, kde se Thom potkal s členy Portless resp. Support Lesbiens, a LABe, kde jste byli oba. Byl vůbec pro návrat Imodia důvod? Thom Fröde: Musím začít od konce. Je to to nejčastější klišé, ale Imodium je moje dítě a můj celoživotní projekt. Když přišli Walkmanz, tedy Renda Rypar a Zbyněk Raušer, najednou s nimi přišla šance pracovat jinak. Dvacet let
Známé postavy, příběhy i nostalgie 90. let! První série kultovního seriálu Beverly Hills 90210 míří na Voyo
Beverly Hills 90210. Jeden z nejikoničtějších seriálů 90. let. Příběh skupiny teenagerů v luxusním prostředí Beverly Hills se stal celosvětovým kulturním fenoménem a jeho hlavní hrdinové Brandon a Brenda Walsh, Dylan McKay, Kelly Taylor, Steve Sanders, Donna Martin, David Silver a Andrea Zuckerman notoricky známými postavami. Od 19. října se s nimi mohou opět potkat diváci na Voyo. Čeká na ně první série tohoto seriálu. Seriál Beverly Hills 90210 byl milníkem, přelomem v televizní tvorbě. Definoval žánr zaměřený na mladé diváky. Na rozdíl od ostatní televizní produkce té doby ale neřešil jen lásku, přátelství a rodinné vztahy, nebál se otevřít i složitá témata jako drogy, sex, rasové otázky, alkohol nebo šikana. Ovlivnil celou generaci diváků. Mladí lidí po celém světě začali napodobovat styl oblékání i účesy hlavních postav seriálu, kteří se pro ně stali skutečnou inspirací. Také úvodní znělka seriálu je dodnes jednou z nejznámějších televizních melodií, kterou okamžitě pozná téměř každý. A to i ti, kteří seriál pravidelně nesledovali. Seriál provázelo několik skandálů. Zatímco se na obrazovce řešily vztahy a problémy mládeže, v zákulisí to často vřelo. Mediálně se často probíraly zejména konflikty Shannen Doherty (která ztvárnila Brendu Walshovou) s ostatními herci na place. Což ještě více přitahovalo pozornost diváků a seriálu to dodávalo další rozměr. Shannen Doherty se rozhodla seriál po několika sériích opustit. I když od premiéry prvního dílu uplynulo více než třicet let, příběhy seriálu jsou stále aktuální a nadčasové. Nelítostnou hru si však život zahrál s některými představiteli hlavních postav. Shannen Doherty v letošním červenci prohrála po mnoha letech svůj boj s rakovinou. Kromě herectví se věnovala zvyšování povědomí o rakovině a podpoře lidí s touto nemocí. Její příběh a odvaha se staly pro mnoho lidí inspirací. Podobně tragický osud postihl i oblíbeného Luka Perryho, který ztvárnil Dylana McKaye. Ten zemřel již v roce 2019 v pouhých 52 letech na mrtvici. Zajímavosti: • Jason Priestley, který si v seriálu Beverly Hills 90210 zahrál Brendino dvojče, pochází z dvojčat i v reálném životě. Za roli Brandona Walshe byl dvakrát nominovaný na Zlatý globus. Kromě herectví se po skončení seriálu věnoval také režírování či automobilovému závodění. • Postavu Dylana v první řadě seriálu daboval Martin Zounar, v dalších řadách ho nahradil dabér Filip Jančík. Na dabování tohoto seriálu vzpomíná Filip Jančík takto: „Ten seriál byl hrozně zajímavý v tom, že v 90. letech přišla taková nová vlna seriálů. Byly tady vlastně dvě soap opery z prostředí studentů. Beverly Hills 90210 o středoškolácích a potom Melrose Place, který cílil na trošku starší, to byli vysokoškoláci a potom následně jejich přechod do zaměstnání. Tím, že Beverly Hills 90210 byl první seriál, tak to lidi měli rádi. Bylo to pro ně něco nového.“ • Postavu Andrei dabovala v první sérii Sabina Laurinová, v dalších sériích Miriam Chytilová První série kultovního seriálu Beverly Hills 90210 vstupuje na Voyo v sobotu 19. 10. Režie: Tim Hunter, Catlin Adams, Michael Toshiyuki Uno, Bethany Rooney // Scénář: Darren Star, David Stenn, Jordan Budde, Amy Spies, Steve Wasserman // Kamera: David Bridges, David Geddes, Robert C. New // Hudba: David Schwartz, John E. Davis, Jay Gruska, Stacy Widelitz // Hrají: Jennie Garth, Jason Priestley, Tori Spelling, Ian Ziering, Brian Austin Green, John Asher, Shannen Doherty, Gabrielle Carteris, Douglas Emerson V českém znění: Michal Dlouhý – Jason Priestley (Brandon Walsh) // Petra Hanžlíková – Shannen Doherty (Brenda Walshová) // Martina Hudečková – Jennie Garth (Kelly Taylorová) // Sabina Laurinová – Gabrielle Carteris (Andrea Zuckermanová) // Martin Zounar – Luke Perry (Dylan McKay) // Martin Sobotka – Brian Austin Green (David Silver) // Václav Kubr – Douglas Emerson (Scott Scanlon) // Miroslava Součková – Tori Spelling (Donna Martinová) // Vlasta Peterková – Carol Potter (Cindy Walshová) // Jan Vlasák – James Eckhouse (Jim Walsh) Zdroj: TV Nova
Vařte a pečte bez lepku s novinkami Albert
Omezujete lepek nebo jen rádi experimentujete? Vyzkoušejte novinky z bezlepkové řady produktů Albert, které vám umožní vychutnat si oblíbené pokrmy bez lepku. V nabídce najdete směsi na bezlepkový drobený dort, knedlíky, perník, kynuté těsto, ale i praktickou bezlepkovou jíšku. Pro milovníky asijské kuchyně je nově v sortimentu také bezlepková sójová omáčka. Albert směs na bezlepkový drobený dort Připravte si lahodný bezlepkový drobený dort. Tato směs vám umožní snadno vytvořit rychlý a chutný dezert ke kávě či čaji. Jemné těsto a sladká drobenka potěší každého, kdo se vyhýbá lepku, ale nechce přijít o sladké požitky. Cena: 59,90 Kč Albert směs na bramborové knedlíky Albert bezlepková směs na bramborové knedlíky je ideální volbou pro všechny, kdo touží po klasických českých knedlících, ale straní se lepku. Jednoduchá a rychlá příprava vám ušetří čas v kuchyni a zároveň zajistí, že si pochutná celá rodina. Cena: 44,90 Kč Albert světlá jíška Snadné zahušťování polévek a omáček i pro ty, kteří se vyhýbají lepku, ale chtějí si zachovat tradiční chuť a konzistenci oblíbených jídel. Skvěle se hodí jak do omáček, tak do polévek. Cena: 39,90 Kč Albert směs na perník Vychutnejte si oblíbený perník s bezlepkovou směsí na perník. Jednoduchá a rychlá příprava vám zaručí vláčný a voňavý dezert, který se hodí jak na svačinu, tak jako sladká tečka po jídle. Cena: 44,90 Kč Albert směs na kynuté knedlíky Bezlepková směs na kynuté knedlíky je ideální volbou pro všechny, kdo si chtějí pochutnat na oblíbené příloze i při bezlepkové dietě. Stačí přidat pár základních ingrediencí a během chvíle máte hotové knedlíky, které skvěle doplní každou omáčku. Cena: 49,90 Kč Albert sójová omáčka bez lepku Miluje asijskou kuchyni, ale potýkáte se s nesnášenlivostí lepku? Nevadí, o autentické dochucení vašich oblíbených pokrmů se postará bezlepková sójová omáčka značky Albert. Použijte ji na marinády, stir-fry nebo jako přílohu k sushi. Cena: 34,90 Kč Zdroj: Albert
The Apprentice: Příběh Trumpa
Režie: Ali Abbasi Scénář: Gabriel Sherman Kamera: Kasper Tuxen Střih: Olivier Bugge Coutté, Olivia Neergaard-Holm Výprava: Aleksandra Marinkovich Kostýmy: Laura Montgomery Casting: Carmen Cuba, Stephanie Gorin Hudba: Martin Dirkov, David Holmes, Brian Irvine Producenti: Ali Abbasi, Daniel Bekerman, Julianne Forde, Jacob Jarek, Louis Tisné, Ruth Treacy Hrají: Sebastian Stan: Donald Trump Jeremy Strong: Roy Cohn Maria Bakalova: Ivana Trump Martin Donovan: Fred Trump Catherine McNally: Mary Anne Trump Charlie Carrick: Freddy Trump Ben Sullivan: Russell Eldridge Mark Rendall: Roger Stone Jim Monaco: Al Formicola Bruce Beaton: Andy Warhol Ian D.Clark: Ed Koch Joe Pingue: Tony Salerno a další… Pozadí příběhu Dlouho předtím, než se stal miliardářem, hvězdou reality show nebo 45. prezidentem Spojených států, byl Donald J. Trump v 70. letech mladým ambiciózním podnikatelem, odhodlaným prorazit na trhu s nemovitostmi v New Yorku. V té době většina lidí vnímala New York jako město v úpadku, sužované násilím a kriminalitou. Trump ale věřil, že město čeká obnova a že on je tím, kdo může tuto renesanci vést – pokud se mu ovšem podaří získat správnou podporu. Ačkoli Donaldův bohatý otec, Fred Trump, považoval synův plán za bláhový, mladý podnikatel si získal mocného spojence v neústupném a drzém právníkovi a politickém manipulátorovi Royi Cohnovi. Roye zaujaly Donaldovy ambice a naučil ho vše, co věděl o tom, jak využít zkorumpovaný systém ve svůj prospěch pomocí lstivých a nemilosrdných taktik. Oba věřili, že nakonec záleží jen na jednom – na vítězství. Nyní přichází oceňovaný íránsko-dánský režisér Ali Abbasi se svým prvním anglicky mluveným filmem The Apprentice: Příběh Trumpa, ve kterém nabízí poutavou studii příběhu typického amerického úspěchu. Tento film pro vizionářského režiséra představuje nový vrchol. Mezinárodní uznání si získal svým druhým filmem Tina a Vore (Border, 2018), za který získal cenu Prix Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes v roce 2018. Film byl také nominován na Oscara a získal šest nominací na Evropské filmové ceny (a jedno vítězství). Jeho následující film, Svatý pavouk (Holy Spider) z roku 2022, měl také premiéru v soutěži na filmovém festivalu v Cannes, kde získal cenu za nejlepší herečku pro Zar Amir-Ebrahimi a získal celosvětový ohlas. Pro Abbasiho nikdy nebylo cílem, aby byl The Apprentice: Příběh Trumpa tradičním životopisným filmem o Donaldu Trumpovi. Místo toho chtěl vytvořit intimnější studii jedné kapitoly jeho života – kapitoly, která měla zásadní dopad na americkou kulturu a celý svět. „Tohle není epizoda z History Channel,“ říká Abbasi. „Tohle není životopis Donalda Trumpa. Nezajímá nás každý detail jeho života od A do Z. Chceme vyprávět velmi konkrétní příběh prostřednictvím jeho vztahu s Royem a Royova vztahu s ním.“ Tento vztah se stal obzvlášť fascinujícím pro scenáristu, spisovatele a novináře Gabriela Shermana po prezidentských volbách v USA v roce 2016, kdy mnohé překvapilo, že hlasitý magnát usedl v Oválné pracovně. Zkušený politický novinář rozuměl americké pravici. Psal o Republikánské straně a prezidentské kampani Donalda Trumpa pro média jako New York Magazine a Vanity Fair. Napsal také uznávaný životopis zakladatele Fox News Rogera Ailese z roku 2014 s názvem The Loudest Voice in the Room. Sherman Trumpa mnohokrát zpovídal. Na jaře roku 2017, když byl Trump teprve pár měsíců ve funkci prezidenta, Sherman pokračoval ve svých rozhovorech s dlouholetými zdroji, z nichž mnozí poznamenali, že během své kampaně a v prvních dnech v Bílém domě Trump používal taktiky, které se naučil od Cohna. „Roy mu ukázal, jak využívat média, že udržování svého jména v novinách je způsob, jak získat moc,“ říká Sherman. Tehdy se Shermana poprvé zmocnila myšlenka na film založený na jejich vztahu. „Jednoho dne mi to došlo – natočit film o tom, jak mentor Roy Cohn, naučil svého mladého následovníka, jak mluvit a jak využívat všechny své schopnosti v temném umění získávání moci,“ říká scenárista. Když se Sherman posadil k psaní scénáře, pustil se do intenzivního výzkumu, četl biografie obou mužů a procházel YouTube, aby našel záznamy z jejich života v 70. a 80. letech. Také vyzpovídal lidi, kteří znali Trumpa jako dítě, a bývalé profesionální kolegy Cohna, včetně jeho dlouholeté asistentky Susan Bell a dalších z jeho newyorské firmy Saxe, Bacon & Bolan. Co si odnesl, byla představa o vztahu, který Trumpa tak hluboce formoval, že bylo téměř nemožné si představit, že by dosáhl výšin, kterých později dosáhl, bez Cohnova vedení. „Lidé vnímají Trumpa jako stroj na pobuřování, jako nenávistnou a rozdělující postavu, a v mnoha ohledech je jako herec hrající roli – ale hraje ji tak dlouho, že se stala jeho identitou,“ říká Sherman. „Ale když mu bylo dvacet a teprve začínal, byl mnohem méně vyzrálý. Byl agresivní a ambiciózní. Když sledujete jeho rané rozhovory, mluví tiše, trochu váhavě. Má v sobě kouzlo. Je trochu nejistý, opak muže, kterého známe dnes. To byla jedna z nejzajímavějších částí projektu – prozkoumat tuto stránku člověka, o které nikdo nemluví.“ Výkonná producentka Amy Baer se po setkání se Shermanem nadchla pro jeho nápad na film a v roce 2018 se rozhodla podpořit projekt The Apprentice: Příběh Trumpa. I při čtení Shermanových nejranějších verzí scénáře ji uhodilo do očí, jakou empatii cítila k Trumpovi na stránkách – byl to mladý muž toužící po uznání od svého otce a vrstevníků. „Tato zranitelnost a úsilí jsou tak univerzálně lidské a umožnily nám lépe porozumět muži versus politikovi,“ říká Baer. Baer pokračuje: „Od svých čtyřiceti let Trump konzistentně dominuje popkultuře a politické kultuře, ale jedna oblast jeho života, která je zřídka zkoumána, jsou jeho dvacátá léta – období osobního a profesního boje, během něhož vybudoval svou ‚úspěšnou‘ osobnost. Jeho snaha o viditelnost je srozumitelnou cestou a vysvětluje hodně o tom, proč je dnes tak závislý na pozornosti veřejnosti – a pravděpodobně také pomáhá vysvětlit, proč se rozhodl ucházet o prezidentský úřad. K tomu se přidává mentorství tajemného, ďábelského génia Roye, a máte tu materiál blížící se shakespearovskému dramatu. Jednoduše řečeno, toto období Trumpova života je fascinující, zábavné a pro moderní publikum nové.“ Baer také poznamenává, že ústřední vztah ve scénáři jí připomněl průlomový román Mary Shelley Frankenstein a jeho klasický příběh o tvůrci, který ztrácí kontrolu nad svým výtvorem. „Roy se vždy snažil ohnout realitu podle