Ve speciální LP reedici vychází legendární metalové album Citron Radegast!
Skupina Citron vydala album Radegast původně v roce 1987 a poprvé se zde zároveň jako zpěvák představil fenomenální Ladislav Křížek. Tato deska je třetím studiovým počinem kapely a představuje významný milník v československé heavy metalové scéně 80. let. Nahrávka energické ostravské legendy byla pořízena v červnu 1987 ve studiu Citron pod producentským vedením jejich kapelníka Radima Pařízka. Album se vyznačuje silnou instrumentací, chytlavými riffy a výrazným vokálním projevem, čímž si Citron upevnil pozici jedné z nejvýraznějších rockových skupin své doby. Obrovský úspěch desky a popularita kapely ji v následujícím roce 1988 vynesla až na první příčku v anketě Zlatý slavík v kategorii Skupina roku. Hlavním tématem alba je slovanská mytologie, přičemž skladby jako Radegast I. a Radegast II. přímo odkazují na slovanského boha pohostinnosti a úrody. Další skladby jako Hon na bluda, Setkání s Radochem a Valašský rok čerpají z folklórních motivů. Nahrávka obsahuje také dvě romantické rockové balady – Už couvám a Už zase mi scházíš. Z ponurého scénáře celého alba se vymyká veleúspěšná speed-metalová skladba Zase dál. V úvodní kompozici zaznívá motiv ze světoznámého orchestrálního díla Leoše Janáčka Sinfonietta. V roce 2025 vychází Radegast ve vinylové 180gramové reedici s pečlivým remasteringem ze SONO Studia a speciální grafickou úpravou. Zdroj: SUPRAPHON
Milostné intriky, spiknutí, převleky a vítězící láska: Barokní opera Camilla v podání souboru Musica Florea
Musica Florea se v červenci vrátí na Malou Stranu na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze se svým barokním divadlem Florea Theatrum. První inscenací, kterou představí v pátek 18. července, bude barokní opera Camilla od italského skladatele Giovanniho Bononciniho a jeho bratra Antonia Marii Bononciniho. Inscenace plná milostných i politických intrik přenese diváky do časů, kdy se na Apeninském poloostrově rozrůstala Římská říše. Režie se ujme Andrea Miltnerová, hudebního nastudování Marek Štryncl. V titulní roli Camilly vystoupí skvělá sopranistka Pavla Radostová a v dalších rolích plejáda vynikajících umělců: Vojtěch Pelka, Štěpán Pokorný, Eliška Minářová, Martin Javorský, David Nykl a Michaela Šrůmová. Hlavní hrdinkou opery je neohrožená Camilla, která vede svůj lid v boji proti králi Latiovi, jenž si chce její zemi podrobit. Náhoda tomu však chce, že se do ní zamiluje jeho syn, a také králova dcera si za ženicha vybere jeho mocenského soka. Opera nešetří převleky a dalšími oblíbenými inscenačními postupy té doby, zajímavostí ale je, že v ní nevystupují žádné nadpřirozené ani alegorické postavy. Hrdinské skutky zde konají lidé, kteří se musí spolehnout na svou sílu, chytrost, ale také ušlechtilé vlastnosti, jako je láska a soucit. Italská verze opery měla premiéru v roce 1696, Musica Florea uvede druhou verzi na anglické libreto, která byla s velkým úspěchem uvedena v Londýně v roce 1706. Středoevropská novodobá premiéra unikátního díla „Protože budeme uvádět verzi, která měla premiéru v londýnském Královském divadle na Drury Lane, rozhodla jsem se spolu s kostýmním výtvarníkem Chrisem Vinzem, který se stejně jako já narodil a vyrostl v Anglii, nastudovat typicky ‚anglickou‘ verzi. Inspiraci čerpáme z období těsně po první světové válce, kdy se v divadlech londýnského West Endu vrátila na jeviště v oblasti scénografie a kostýmů estetika 18. století. Po útrapách válečných let se lidem stýskalo po minulé, zdánlivě radostnější a romantičtější době. Kostýmy tedy ponesou rysy baroka, ale budou mít svěžejší a lehčí styl typický pro toto období. To odpovídá i povaze samotné opery,“ vysvětluje režisérka nastudování Andrea Miltnerová. „Ačkoliv jádrem příběhu jsou politické intriky, v zásadě jde o příběh tří mileneckých párů, v němž vše končí ve stylu ‚a žili šťastně až do smrti‘. Domnívám se, že tento odlehčený přístup tu má své místo vzhledem k povaze hudby, která je dynamická a barevná, jen na několika místech s náznakem tragiky. Obsahuje kompaktní arie a scény a situace se rychle střídají. Navíc se v libretu nevyskytují žádní ‚bohové‘ ani vznešená témata. To je pravděpodobně příčinou tehdejší mimořádné popularity této opery, která se během 22 let od premiéry dočkala neuvěřitelných 112 provedení. Jediná opera, která ji překonala, byla satirická baladická Žebrácká opera, kterou napsal John Gay na populární dobové balady, operní árie, církevní písně a lidové melodie,“ doplňuje souvislosti. Andrea Miltnerová se věnuje baroknímu divadlu téměř po celou svou kariéru, ať už jako tanečnice, choreografka či režisérka. Se souborem Musica Florea spolupracovala již několikrát: Připomeňme loňské úspěšné nastudování španělské zarzuely Válka obrů, operu Praga Nascente da Libussa e Primislao nebo Vivaldiho Il Farnace. V jejím režijním přístupu se mísí respekt k dobovým principům a zároveň snaha zpřístupnit kouzlo barokního divadla současnému divákovi. Samozřejmostí je důraz na pohybovou složku díla – barokní opera má tanec doslova v krvi, a to i pokud právě nejde o žánr opéra-ballet, který byl jejich fúzí. „Pokud jde o tanec, do opery Camilla byly původně vkládány taneční vložky mezi dějstvími, kde sloužily jako divertissement, pro rozptýlení, a neposouvaly nijak samotný děj. Nechtěla jsem tedy inscenaci tímto způsobem prodlužovat, a rozhodla jsem se místo toho vytvořit dvě taneční role: ‚putti‘. Doprovázejí děj na určitých místech, naznačují celkovou náladu scény a vnášejí pohyb do situací, které mohou jinak působit staticky kvůli barokní divadelní konvenci, v níž se zpěvák během svého pěveckého výstupu nemá po jevišti pohybovat,“ uvádí režisérka a pokračuje: „Pohyb však k barokní opeře patří neodmyslitelně, i na úrovni gestiky. Gesta byla nedílnou součástí divadelní praxe a sama o sobě jsou choreografií, protože nutí celé tělo zapojit se do přednesu hudební fráze, i když postava stojí na místě. Tanec byl navíc pro barokní kulturu zásadní, byl nezbytnou součástí vzdělání šlechty a vyšších vrstev a pro nižší vrstvy běžnou formou zábavy. Barokní člověk byl totiž mnohem více propojen se svým tělem, protože je používal intenzivněji než dnešní průměrný člověk obklopený technologiemi, které převzaly většinu fyzické práce.“ Souvislosti nejen historické Před více než pěti lety Musica Florea provedla v novodobé premiéře pozoruhodnou barokní operu Muzio Scevola, na které se podíleli tři slavní autoři: Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Georg Friedrich Händel. „Z hlediska hudebně operního umění bylo zřejmé, že Händel má vedle sebe nebývale kvalitní konkurenty, což platí zejména o Giovannim Bononcinim (1670–1747), o němž mnozí současní hudebníci a muzikologové tvrdí, že v umění vyvolávání afektů prostřednictvím hudby překonává samotného Händela,“ vysvětluje umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl. Rozhodl se představit Bononciniho jako operního autora v novém samostatném programu. Hudba k opeře Camilla (Il trionfo di Camilla) je připisována oběma bratrům, jak Giovannimu, tak Antoniu Mariovi Bononcinimu. „Vybrali jsme operu Camilla, která až do roku 2018 nebyla současnému publiku známa, přitom ve své době patřila k nejpopulárnějším,“ přibližuje Štryncl. „Jen v samotném Londýně se do roku 1728 uskutečnilo neuvěřitelných 112 repríz ve třech různých nastudováních. Zajímavostí také je, že během prvních provedení byla kvůli zahraničním umělcům zpívána směsí angličtiny i italštiny.“ Rozdílné inscenace Italské libreto Il trionfo di Camilla, regina de Volsci / Triumf Camilly, královny Volsků napsal italský básník Silvio Stampiglia. (Volskové či Voloskové byl starověký italický kmen sídlící v jihovýchodní části Latia jižně od Říma, byl posledním, který si Římané na Apeninském poloostrově podmanili – odtud tedy i základní děj opery.) Do angličtiny libreto přebásnilo hned několik autorů, mimo jiné divadelní impresário Owen Swiny a spisovatel Peter Motteux. Za předobraz hlavní hrdinky můžeme považovat postavu Camilly z Virgiliovy Aeneidy. Původní italská opera měla premiéru 27. prosince 1696 v neapolském Teatro di S Bartolomeo. Stampigliovo libreto bylo do roku 1767 použito v 38 různých inscenacích, partitura připisovaná bratrům Bononciniovým pak ve 27 z nich. Ve své slavné anglické verzi byla opera uvedena 30. dubna 1706 v londýnském divadle Drury Lane. Novodobá světová
Roztančený Bach ožije na prknech divadla Florea Theatrum: Inscenace Bach Dansant propojí soubory Musica Florea a Epochal Dances ve velkolepé podívané
Světová premiéra inscenace Bach Dansant souborů Musica Florea a Epochal Dances připomene letošní 340. výročí narození hudebního velikána J. S. Bacha. Diváky čekají čtyři Bachovy orchestrální suity v tanečním provedení: tance vycházejí z dobových forem, hudba je inspiračním zdrojem pro okouzlující a emotivní pohybový výraz. Choreografie je v rukou Heleny Kazárové a Veroniky Rehbergerové, umělecké vedoucí souboru Epochal Dances, jehož členové se ujmou dobově poučené interpretace. Na výjimečný zážitek se můžete těšit 21. července na scéně divadla Florea Theatrum, které jako každé léto najdete na nádvoří Lichtenštejnského paláce (HAMU, Malostranské náměstí 13). Představení začíná ve 21:00 hodin. Dramaturgie večera se ujala Helena Kazárová, přední historička, režisérka a choreografka, která svůj profesní život zasvětila tanečnímu umění doby baroka a preromantismu, na jevišti i mimo ně. S orchestrem Musica Florea ji pojí mnohaletá spolupráce a desítky projektů. Choreografie se spolu s ní ujala Veronika Rehbergerová, jež je její následovnicí na poli práce s historickými tanečními formami. Již v roce 2017 se připojila k souboru historických tanců Hartig Ensemble – Tance a balety tří století, který prof. Helena Kazárová umělecky vedla, a tančila v řadě inscenací (Ballo delle ingrate, Terpsicore, Don Juan aj.), od roku 2020 působila již jako asistentka choreografie. Vlastní autorské tvorbě se věnuje od roku 2022, kdy také spolu s Ing. arch. Václavem Krajcem založila soubor Epochal Dances, věnující se zejména tancům ze 17. a 18. století. Spolu s Helenou Kazárovou uvedly v této sezoně v premiéře pásmo François Couperin – Královské koncerty a v podobném dramaturgickém duchu se ponese i Bach Dansant. Hudba a tanec jako zhmotněný svět fantazie Bachovy orchestrální suity BWV 1066–1069 jsou složeny zejména z dobového tanečního repertoáru francouzské provenience, který byl však v 18. století rozšířen již po celé Evropě i v tehdy nově osidlované Americe. „Šlo tedy o kosmopolitní výrazový prostředek, etablovaný jak v plesové kultuře, tak na jevištích divadel či při provozování koncertní hudby,“ připomíná Helena Kazárová. „Naším záměrem je představit divákům těsné spojení Bachovy hudby s tanečním vyjádřením. Pramení ze znalosti dobových tvůrčích postupů, ale ve své vizualitě do sebe absorbuje i současného ducha a tep naší doby.“ Tance tak přinášejí na jeviště energii a vitalitu, jednou evokují pocity osamění a kontemplace, jindy zase vzrušivou radost a vášeň. Diváci se mohou těšit na špičkové provedení Bachovy hudby a zároveň barokem inspirovanou soudobou choreografii: 20 tanečních miniatur pro osm interpretů. „Ráda bych hudbu orchestrálních suit J. S. Bacha pro diváka/posluchače zhmotnila skrze tanečníky a choreografie do vizuální podoby. Aby všechny tvary, barvy a emoce, které poslech suit vyvolává, před ním vyvstaly jako zhmotnění jeho světa fantazie,“ svěřuje se s uměleckým záměrem Veronika Rehbergerová. „Ve své tvorbě se řídím principem následování, který znamená, že jako tvůrci využíváme nebo se snažíme používat stejné prameny a zdroje jako někdejší autoři, vycházíme ze zákonitostí žánrů a stylů daného období. Divák však před námi stojí současný, proto se umění staré doby nesnažíme napodobovat, ale právě následovat, v ryze autorské tvorbě,“ vysvětluje H. Kazárová tvůrčí principy své tvorby, které předává i nové generaci. Historický výzkum, hluboké pochopení prostředí a dějinného i společenského kontextu jsou základem, z něhož vzniká živé umění pro nové publikum. Letošní program Bachových suit navíc nemá žádnou známou jevištní předlohu či závaznou synopsi, choreografky tedy mohly pracovat s naprostou tvůrčí svobodou. Taneční formy na cestě nejen Evropou Z hudebního hlediska je suita kompilátem instrumentálních vět, obvykle tanečního charakteru. Každá věta je přes svou stylizaci „spojena“ se svým většinou lidovým (folklorním) původem. Courante pochází z italského folkloru, allemande má původ německý (ostatně už v barokní době znamenalo „allemand“ ve francouzštině „německý“). Název tance gigue původně označoval středověký smyčcový nástroj potulných, tedy svobodných hudebníků, kteří cestovali od jednoho království k druhému, je zde zřejmě souvislost s německým označením pozdějších houslí, tedy Geige. Anebo taková sarabanda, obohacená arabsko-španělskými vlivy. Má se prý za to, že byla oblíbeným brilantním a rychlým tancem (s kastanětami) mexických indiánů, postupně se přes Itálii dostala na francouzský dvůr, kde se přeměnila v elegantně pomalý tanec. Ale vždy si ve svém třídobém metru zachovala specifickou rytmickou strukturu, ve které je zdůrazňována kromě první i druhá doba. Není divu, že po Evropě pak s nadsázkou řečeno poletovaly různé typy saraband, nebo gigue. U té se dá naprosto bezpečně vyvodit, zda se jedná o francouzský nebo italský, popřípadě anglický typ. Zájemcům o dobové taneční formy by neměla uniknout zásadní publikace, jejíž autorkou je právě prof. Helena Kazárová, Ph.D. Vyšla v NAMU, nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a nese název Barokní taneční formy, v prvním vydání v roce 2005, ve druhém doplněna DVD v roce 2018. „Je samozřejmě velkou otázkou, nakolik si můžeme dnes dovolit původní folklórní rytmické a melodické prvky, které jsou i v Bachových orchestrálních suitách chtě nechtě obsaženy, interpretovat ‚lidově‘, a pokud ano, tak jak,“ uvažuje o hudebním nastudování dirigent Marek Štryncl. „I v době baroka si hudebníci byli vědomi toho, že mnohé kompoziční prvky tanečních vět pocházely z cizích krajů, což je určitě inspirovalo k hledání a experimentování s tím, jak taková lidovější interpretace mohla vypadat. I přes nutné zachování obecných charakteristik jednotlivých tanečních vět se touto nevyšlapanou cestou vydáme též.“ Živá hudba a živý tanec: když se u obou spojí podrobné znalosti dobových vyjadřovacích prostředků s tím, jak chápeme spojení múz hudby a tance dnes, vzniká živoucí umělecké dílo. A právě takové svým divákům Musica Florea a Epochal Dances nabídnou. Bach Dansant aneb Roztančené Bachovy suity Pondělí 21. 7. 2025 | 21:00 Místo: Florea Theatrum, HAMU – dvorana (Malostranské nám. 258/13, Praha 1) Vstupenky na GoOut.cz (základní 650 Kč / senioři, studenti, ZTP 350 Kč / studenti a pedagogové hudebních škol 250 Kč) Dramaturgie: Helena Kazárová Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl Choreografie: Helena Kazárová (suity No. 1 BWV 1066, No. 3 BVW 1068) Veronika Rehbergerová (suity No. 2 BWV 1067, No. 4 BWV 1069) Kostýmy: Mária Fulková Scéna: Jiří Bláha a Václav Krajc Účinkují: Orchestr Musica Florea, um. vedoucí Marek Štryncl Epochal Dances, um. vedoucí Veronika Rehbergerová Zdroj: Musica Florea
Smyslný parfém na léto? The Black od Asombroso
Parfémy The Black s kubánskou esencí jsou to pravé na léto Hledáte ten pravý, smyslný a okouzlující parfém na léto, který upoutá? Pak vsaďte na parfém The Black od Asombroso, značky světoznámého návrháře kubánského původu Osmanyho Laffity. I tato vůně, stejně jako ostatní produkty Asombroso, jsou vytvořené s láskou v Česku. Parfém jako nezbytný letní doplněk Horké letní dny s sebou přinášejí sluneční paprsky, moře, koupání, krásné dovolené, ale i večeře pod hvězdami a příjemná setkání. Doplňte tyto nezapomenutelné chvíle jedinečnou vůní, která umocní kouzlo okamžiku. Parfém je pro letní čas nezbytností pro ženy i muže. Natož pak parfém, který je přímo ztělesněním horké a vášnivé energie Kuby. Dámská a pánská vůně The Black Řada vůní The Black byla Osmanyho první a odráží skutečnou esenci jeho rodné Kuby. Dámský parfém The Black for Woman je vůně pro silné a sebevědomé ženy, které si jsou vědomy své krásy, síly a milují život. Inspiraci pro tuto vůni hledal Osmany u kubánských žen, které milují silné a kořenité vůně. Parfém ale přizpůsobil jemnějším Evropankám. Vůně probouzí v ostatních ženách obdiv a v mužích touhu ochraňovat. V jejím základem je mošus a santalové dřevo, najdete zde ale také tóny bergamotu, mandarinky, lilie, jasmínu a konvalinky. Pánský parfém The Black for Man je mužný, okouzlující a ideální pro náročné muže, kteří jsou si vědomi své jedinečnosti. Spojení romantických tónů a mužné smyslnosti vyvolá v každé ženě pocit bezpečí. Ve vůni najdete tóny bergamotu, mandarinky, ambry, pačuli, ale i levandule, geránie a jasmínu. Tipy pro letní používání parfémů · V létě je ideální aplikovat parfém ne přímo na kůži, ale spíše na oblečení (i zde ale pozor na skvrny), nebo do vlasů. Pokud ho aplikujete přímo na tělo, pak nejlépe na místa, která nejsou vystavena slunci. Třeba za uši. · Parfém lépe vydrží na dobře hydratované pokožce, před aplikací vůně proto použijte lehké tělové mléko. · Vůně v létě uchovávejte na chladnějším místě, třeba ve skříni nebo v šuplíku. Produkty Asombroso pořídíte na webových stránkách www.asombroso.cz, parfémy a kosmetiku pak navíc i v parfumeriích Fann. Zdroj: Asombroso
Striptérka v seriálu Ulice?!
Dvacátá sezona seriálu Ulice začíná finišovat. Do svatby Lumíra a Kateřiny zbývá už jen pár dní, takže je nejvyšší čas na pořádnou pánskou jízdu, aby se Lumír rozloučil se svobodou. A bude to opravdu divočina! Vše se totiž odehraje v režii Tondy Hložánka. Tvůrci denního seriálu Ulice nenechají diváky vydechnout. Tentokrát si pro ně připravili další vtipnou zápletku kolem Lumírovy spanilé pánské jízdy. O tom, že by jeho další rozlučka proběhla důstojně a v klidu, si může samotný Lumír (Václav Svoboda) nechat jenom zdát. Jakmile začne celou akci řídit Tonda Hložánek (Miroslav Hanuš), je stoprocentně jisté, že se z toho vyklube pořádný průšvih. Jirkova představa, že tátu nějak zpacifikují, je stejně naivní jako přesvědčení dam, že Kateřininu (Martina Randová) rozlučku se svobodou nic předčí. Omyl! Šampaňské jako zastírací heslo Tonda se už nemůže dočkat, až to s Lumírem rozjedou jako za starých dobrých časů (samozřejmě bez kol, na těch ať si ničí zdraví Jirka (Ondřej Havel) a Mário (Jiří Kniha)). Všechno naplánuje do nejmenších detailů, záležet si dá hlavně na zlatém hřebu programu. „Lumíre, šetři síly, budeš je potřebovat,“ spiklenecky doporučí svému brachu ve zbroji. Ten začne okamžitě tušit nějakou kulišárnu: „Tondo, řekl jsem žádnou striptérku!“ „Danuška není striptérka. Ta nám přiveze šampaňské,“ hbitě odvětí natěšený kvalitní člověk Hložánek. Když divočina, tak pořádná Kde je Tonda, tam to prostě žije. Stačí, aby jeho žena náhle změnila plány, a hned je o zábavu i nejrůznější pohromy postaráno, přesně jak je u něj zvykem. Pozadu ale nezůstane ani ženich, který chce své nastávající dokázat, že rozhodně nepaří do starého železa. „Nás nikdo podceňovat nebude. Chce to plán B!“ „Hlavně aby byl hodně epický!“ zahlásí Tonda. Přesně tohle se mu splní. Ovšem ještě barvitější pak budou následky této divoké pánské jízdy… Kdo a jak to odnese? A jakou reakci to vyvolá o drahých poloviček všech čtyř výtečníků? Premiérové díly seriálu Ulice vysílá TV Nova od pondělí do pátku od 18:30 hod. Zdroj: TV Nova
Dinosauři na Prima ZOOM
Dinosauří odysea Dinosauři patří mezi nejúspěšnější skupiny suchozemských obratlovců v dějinách života na Zemi. Zcela dominovali suchozemským ekosystémům v období jury a křídy, tedy celkem asi 130–180 milionů let. Když nepočítáme ptáky, pak kosterní pozůstatky nejstaršího a nejmladšího známého dinosaura dělí doba téměř 170 milionů let. Vyhynuli před 66 miliony let. Dinosaurus v překladu z řečtiny znamená strašný ještěr nebo hrozný plaz. Podívejte se na jejich fascinující vývoj a nejznámější druhy. Oblíbená témata přináší do detailů jen Prima ZOOM. Dinosauři – další ikony zajímavostí na Prima ZOOM: 21. 6. 20.00 – T-Rex: Evoluční odysea Od 28. 6. 20.00 – Dinosauři se Stephenem Fryem T-Rex: Evoluční odysea (opakování úterý 24. 6. v 9.15) Vydejte se na cestu teoretické evoluce dvou dinosauřích bratrů T-Rexů. Byl jejich druh opravdu tak mocný a děsivý, jak praví legendy? A stal se T-Rex opravdu takovým obávaným zabijákem, jak si dnes myslíme? Přírodovědný snímek Evoluční odysea využívá digitální animaci i poznatky expertů a přináší příběh o zrodu nejslavnějšího a nejznámějšího dinosaura všech dob. Vychází z nových fosilních nálezů objevených v Číně a zkoumá možnou hypotézu, že se tyranosaurus vyvinul z menších dinosaurů pocházejících z Asie. Když byl T-Rex donucen bojovat o potravu, postavení a přežití, stal se z něho hrozivý predátor, jakého známe dnes. Dinosauři se Stephenem Fryem (4 díly, premiéra sobota 20.00, reprízy v úterý v 9.25) 28. 6. Před 155 miliony lety Dinosauři byli obrovská prehistorická monstra, nahánějící hrůzu. Pohybovali se tam, kde se nyní pohybujeme my. Ale co kdybychom se mohli vrátit v čase? Do magického a nebezpečného světa, ve kterém žili. Dominovali naší planetě 180 milionů let. S pomocí odborníků a nejnovějších poznatků naší doby otestujeme jejich moc a sílu, a jak se z nich stali nejhrůzostrašnější predátoři, kteří se kdy toulali po Zemi až do jejich zániku, kdy je z povrchu planety smetla jediná katastrofa nepředstavitelné síly. Před mnoha miliony lety suchá země s názvem Pangea pokrývala 1/3 planety Země, ale později se utvořily nové a odlišné světy a každý z nich byl domovem jedinečných tvorů. Dnes se vydáme za úsvitem dinosaurů do samotné Pangey, abychom se seznámili s těmi úplně prvními a zjistili, jak a proč se z nich vyvinuli obři. V prvním zlatém věku, v období jury, se dinosaurům skutečně dařilo. Jedno z největších zvířat, která kdy chodila po Zemi, byl diplodocus. Byl vysoký asi 6 metrů a od ocasu po čenich měřil 26 metrů. Byl jedním z pouhých 250 druhů, které v té době žily. Za zmínku stojí třeba archeopteryx, předchůdce dnešních ptáků, nebo opancéřovaný stegosaurus. Podle vědců dinosauři vznikli jako relativně vzácná a nevýznamná součást ekosystému, což se změnilo a stali se z nich vládci planety. Ale ani to, že někteří z nich byli extrémně velcí, neznamenalo, že nemají nepřátele, kteří by si na nich rádi pochutnali. Obrovský diplodocus, který žil ve skupinách, byl často v hledáčku allosaura, který však neměl dost silné čelisti a byl zřejmě spíše mrchožroutem. Svou kořist zranil a čekal, až zeslábne nebo zemře, i když ne vždy znamenal útok allosaura smrt pro většího dinosaura, zejména když ve skupině byli silnější. Býložravci byli většinou větší než masožravci, stejně tak jako dnešní slon, největší býložravé suchozemské zvíře na Zemi současnosti. Diplodocus by však musel denně sežrat 3 tuny potravy, jen aby zůstal naživu. To je nepravděpodobné. Měl lepší systém. Nemusel tolik žvýkat, protože měl přátelské mikroby, které mu pomohly potravu rozmělnit, a nespotřeboval tedy tolik energie na trávení. Další spořič energie spočíval v kyslíku. Vedle plic měl orgány – vzduchové vaky, které pomáhaly plíce plnit čerstvým vzduchem. To znamenalo, že dokázal získávat kyslík při nádechu i výdechu. Další zajímavostí je ocas diplodoca. Jeho špička dokázala při prásknutí ocasem letět rychleji než zvuk a vydávala slyšitelné prásknutí. Zřejmě to byl jeden z dorozumívacích signálů a je možné, že tím lákali třeba k páření. Dinosauři, tak jako dnešní plazi a ptáci, nerodili živá mláďata, ale kladli vejce, která byla celkem malá. Důkazy z nalezených dinosauřích vajec i s dochovanými embryi naznačují, že po vylíhnutí by dokázali být nezávislí na matce, ale nejsou žádné důkazy o tom, zda mláďata žila s dospělými, nebo v separátních stádech. 5. 7. Před 125 miliony lety Vrátíme se o 125 milionů let zpátky v čase do období fantastického a magického světa dinosaurů, známého jako křída. Klima v té době patřilo k nejteplejším v historii Země. Na pólech nebyl led, bylo až o 10 °C tepleji než dnes. Mezi dávnými jehličnany a kapradinami se poprvé objevily kvetoucí rostliny a stromy a také pozoruhodné nové druhy dinosaurů. Bylo to jedno z nejdynamičtějších období v historii dinosaurů, období, které zažívá explozi diverzity. Mezi řadou nových druhů existuje skupina vysoce úspěšných predátorů, známých jako raptoři. Nejslavnější je asi velociraptor, který si „zahrál“ i ve filmu Jurský park. V něm se několik těchto děsuplných tvorů spojilo, aby přelstili svoji kořist. Bylo to však tak i ve skutečnosti? Reálně byli velcí asi jako krocan, tedy ne tak jako ve filmu. Mnohem větší byl utahraptor, pojmenovaný po americkém státě, kde byl v roce 1991 nalezen. Po celém těle měl peří, ale nelétal. Zuby, ostré jako břitva, ho spolehlivě řadí mezi masožravce. Měl obrovské drápy. Raptoři nebyli jediní dinosauři, kteří se objevili během období křídy. Pangea se rozpadla na izolované kusy souše, kde se evoluce začíná odehrávat odlišně a vznikají rozmanité nové druhy dinosaurů. V Severní Americe je to gastonia, v dnešní Nigérii ouranosaurus a v dnešním Laosu žil ichthyovenator. Raptoři však tvoří nejdůležitější součást rozmachu dinosaurů v období křídy a největší z nich by utahraptor, co byl ale utahraptor zač? Byl velký jako aljašský grizzly a silný tak, že by byl schopen utrhnout hlavu, na svou velikost byl rychlý, patřil k nejrychlejším masožravým dinosaurům. Hrozivé drápy na tuhém prstu používal k propichování kůže, aby se udržel na zádech kořisti, pak zaútočil tlamou a kořist rozerval. Klíč k jeho úspěchu je skrytý v jeho lebce. Jeho mozek je v porovnání s velikostí těla větší než u ostatních dinosaurů. Evoluce v období křídy vytvořila jednoho z nejchytřejších a nejdovednějších predátorů, který byl schopen spolupracovat a komunikovat ve skupině při sledování
Spokojenost pacientů na prvním místě
Češi si péči praktických lékařů pochvalují a důvěřují jim Ženy však méně důvěřují zdravotnímu systému Až 96 % chronicky nemocných Čechů má pozitivní zkušenost s péčí svého praktického lékaře. Vyplývá to z dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 4 136 pacientů ze 110 ordinací napříč celou Českou republikou. Do projektu PaRIS se spolu s Českem zapojilo dalších 18 států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. V průzkumu, který mapoval zkušenosti pacientů s primární péčí, se Česká republika jeví jako nadprůměrná – na úrovni Švýcarska a Austrálie, přitom patří mezi země s mnohem nižšími výdaji na zdravotnictví. Vyniká především v oblastech, kde pacienti hodnotili své fyzické i psychické zdraví a celkovou životní pohodu. Naopak mírně podprůměrných výsledků dosáhlo Česko v oblastech elektronizace dat a důvěry ve zdravotní systém – zejména u žen. PaRIS je první mezinárodní projekt svého druhu, který mapuje zkušenosti pacientů a výsledky péče právě z jejich pohledu. Podle odborníků jde o dosud nejrozsáhlejší sběr těchto dat v České republice. Průzkum ukázal, že mezi pacienty staršími 45 let, kteří navštěvují praktické lékaře, má více než 80 % alespoň jedno chronické onemocnění, například cukrovku. Data ukazují, že drtivá většina takto nemocných pacientů je u praktického lékaře spokojená. Za nadprůměrný v porovnání s dalšími zkoumanými státy lze označit také vztah mezi pacientem a praktickým lékařem. Z dat vyplývá, že až 78 % dotazovaných důvěřuje svému lékaři v primární péči. „Vidíme, že lidé, kteří mají dlouhodobý vztah se svým praktickým lékařem, mají lepší zkušenosti s péčí. V Česku je 75 % lidí registrováno u stejného praktického lékaře déle než 5 let, což je výrazně více než průměr v dalších zkoumaných zemích,“ vysvětluje doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., ze Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP, který je národním projektovým manažerem programu PaRIS v Česku. Přestože si Česko v celkovém výzkumu vedlo velmi dobře, výsledky ukázaly rozdíly ve vnímání péče podle pohlaví, vzdělání a výše příjmů. Žena se základním vzděláním a minimální mzdou je se svou léčbou spokojená méně než dobře zajištěný muž s vysokoškolským titulem. „Musíme se zamyslet, proč tomu tak je, a hledat způsoby, jak to do budoucna změnit. Průzkum ukazuje, že ženy navštěvují lékaře častěji, ale své zdraví hodnotí hůř a mají menší důvěru ve zdravotní systém. Podobný trend vidíme i v dalších zkoumaných zemích,“ říká doc. Seifert. Více než 40 % dotazovaných pacientů také uvedlo, že nedokáží svůj zdravotní stav dostatečně řídit – tedy nemají dostatek informací ani sebedůvěry k tomu, aby mohli aktivně pečovat o své zdraví. „Určitě je třeba pracovat na zdravotní gramotnosti obyvatel a jejich zapojení do péče. Pro nás lékaře jsou tyto informace mimořádně cenné, protože nám dávají detailní přehled o tom, jak pacienti vnímají své zdraví a péči o něj. Nyní budeme data vyhodnocovat a porovnávat se zahraničními výsledky,“ uzavírá doc. Seifert. V 19 zemích, které jsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, se do projektu zapojilo přes 100 000 pacientů a 1 500 ordinací praktických lékařů. Česká republika přispěla 110 dotazníky vyplněnými praktickými lékaři a 4 136 jejich náhodně vybranými pacienty. Zdroj: SVL ČLS JEP
Myčky Gorenje G600 jsou úsporné a tiché
Chytré, tiché, ekologické. Nové myčky nádobí Gorenje šetří čas i planetu Jsou jednoduše úsporné a neodolatelně tiché. Myčky nádobí v řadě Gorenje G600 nabízejí špičkový výkon, inteligentní funkce a výraznou úsporu energie. Díky kombinaci inovativních technologií a promyšleného designu představují právě ony ideální volbu pro každodenní využití v jakékoli moderní domácnosti. Přesvědčte se sami… Energetická účinnost na prvním místě Myčky nádobí Gorenje G600 vás rozhodně nadchnou svojí nízkou spotřebou energie – tu mají v porovnání se standardní třídou A ještě o 10 % nižší. Díky tomu právě tyto modely myček výrazně přispívají k úspornějšímu způsobu života. Kromě toho ovšem dosahují přímo vynikajících mycích výsledků, aniž by zbytečně zatěžovaly životní prostředí. Chytré dávkování a méně odpadu Na těchto myčkách se vám bude líbit také funkce Smart Dosing. Díky ní stačí naplnit zásobník mycím prostředkem zhruba jednou za měsíc, protože v něm vydrží až na 20 mycích cyklů. Myčka za vás přesně určí potřebné množství mycího gelu, které stanoví podle zvoleného programu a aktuálního znečištění vody v myčce. Nádobu na mycí prostředek lze z myčky i snadno vyjmout a jednou za čas vyčistit. Perfektně suché nádobí i plast O dokonale vysušené nádobí po každém pracím cyklu se postará funkce myčky SmartUltra Dry. Během tohoto procesu ventilátor odstraní horkou páru z jejího vnitřku. Dvířka se sami automaticky pootevřou, aby mohlo docházet k přirozené cirkulaci vzduchu. Díky tomu nezůstanou žádné kapky vody ani na plastovém nádobí uvnitř myčky a celá kuchyňská linka zůstane ochráněná před zrádnou vlhkostí. Mytí bez hluku i v noci Významným plusem je u těchto myček nádobí jejich velmi tichý noční režim mytí s hlučností pouhých 36 dB, což je ještě o 2 dB nižší hluk, než jaký produkují běžné mycí programy (38 dB). Jinými slovy: zatímco myčka bude v noci intenzivně pracovat, vy můžete v její blízkosti klidně sledovat televizi nebo dokonce i spát a její provoz vás nebude nijak rušit. Hygiena pomocí UV světla O maximální čistotu se v těchto myčkách stará volitelná funkce UV světla, která dokáže eliminovat až 99,99 % bakterií a virů, a to dokonce při nižších teplotách mytí (například i při režimu Eco, kdy myčka myje nádobí pouze za teploty 55 °C). Nicméně vybírat můžete i z celé řady dalších praktických programů, k jakým patří Auto, Intensive, Daily, Night nebo Hygiene. Zkrátka a dobře: pro každý druh nádobí a míru jeho zašpinění snadno vyberete ten správný režim mytí. Chytré detaily pro důkladné čištění: · BottleWash držák: umožňuje bezpečné a hygienické mytí lahví různých velikostí. Speciální vodní tryska se dostane i do těžko dostupných míst. · Horní ostřikovací rameno pro příbory: zvyšuje účinnost mytí až o 30 %. · Silné trysky umíštěné na dně myčky si poradí i s těmi nejodolnějšími nečistotami. Přizpůsobí se vašemu životnímu stylu Ať už jste aktivní rodina, prací velmi zaneprázdněný jednotlivec, anebo mladý aktivní pár, který si chce užívat výhod chytré domácnosti, z myček Gorenje G600 budete jedním slovem nadšeni. Bez nejmenších kompromisů se totiž přizpůsobí vašemu životnímu stylu, potřebám a všem požadavkům. Výkonností i designem se tyto modely myček skvěle hodí do všech moderních kuchyní a chytrých domácností. Využijte cashback na nákup myček Gorenje Pokud zvažujete koupi nové myčky, nyní je ideální čas! Od 1. května do 30. června 2025 totiž probíhá speciální akce, která se vztahuje právě na myčky Gorenje – cashback až 2 000 Kč. Stačí zakoupit některý z vybraných modelů myček nádobí Gorenje, napsat na daný model recenzi a zaregistrovat svůj nákup na této stránce. Podrobné informace a pravidla akce naleznete zde. Zdroj: Gorenje