Vysoký tlak v plicích často vypadá jako jiná nemoc – správná diagnóza trvá i dva roky
Jeden až dva roky. Přibližně tak dlouho trvá, než se pacienti, kteří mají vysoký tlak v plicích, dozví, že mají právě plicní hypertenzi. Tato vážná nemoc, která může vést až k selhání srdce, postupuje plíživě. Zejména v počáteční fázi se projevuje stejně jako řada běžnějších chorob, například jako astma: pacienti špatně dýchají, bývají unavení a bolí je na hrudi. Na to, že jde o větší problém, je po delší době upozorní až modrající rty nebo konečky prstů. Lékaři varují, že jenom včasné odhalení příčiny potíží a nasazení správné léčby předejde závažným zdravotním komplikacím. Upozorňují na to u příležitosti Světového dne plicní hypertenze, který připadá na 5. května. „Plicní hypertenzi mají v Česku tisíce lidí, potýká se s ní přibližně 1 % dospělých. Ve vyšším věku, u osob starších 60 let, se vyskytuje ještě častěji,“ popisuje prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D., z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze. Typickým příznakem plicní hypertenze, která zvyšuje krevní tlak v plicních cévách, je dušnost při námaze. Nemoc provází také suchý kašel, únava a nízká fyzická výkonnost. V pokročilých stadiích se přidávají otoky, promodralé rty nebo konečky prstů, vykašlávání krve nebo mdloby. „Právě nenápadný začátek a podobnost plicní hypertenze s jinými chorobami často vedou k pozdní diagnóze. Zejména v rané fázi se často zaměňuje za astma,“ vysvětluje prof. Jansa. Plicní hypertenze existuje ve více variantách. Stovky lidí se v tuzemsku potýkají s tzv. plicní arteriální hypertenzí (PAH), která významně ovlivňuje kvalitu jejich života. S postupem nemoci pacienti přestávají zvládat běžné denní činnosti a jednoduché aktivity, jako je návštěva lékaře nebo nákup. Často jsou tak odkázaní na pomoc druhých. Péče o ně je podobná jako péče o pacienty se závažnými formami rakoviny, a navíc má i výrazný socioekonomický dopad. Většina pacientů s PAH v produktivním věku pobírá invalidní důchod a jen přibližně třetina z nich zůstává ekonomicky aktivní. „Naději na kvalitnější a delší život přináší moderní terapie. Jejím cílem je zmírnit nebo úplně zastavit nepříznivé dopady plicní arteriální hypertenze na srdce a oběhový systém,“ přibližuje prof. Jansa. V Česku se léčba plicní hypertenze soustředí do tří specializovaných center, která jsou ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v IKEM v Praze a ve Fakultní nemocnici Olomouc. Většina případů plicní hypertenze souvisí s onemocněním srdce a plic. Příčinou ale mohou být i autoimunitní choroby nebo plicní embolie. Právě na pacienty, kteří prodělali akutní plicní embolii, cílí v Česku od roku 2023 screeningový program, který pomáhá s jejich včasným záchytem. V současné době je program součástí projektu Podpora plicního zdraví v ČR. „Bez včasné léčby může onemocnění skončit fatálně, pacientům totiž postupně selhává pravá komora srdeční,“ upozorňuje prof. Jansa. Plicní hypertenze výrazně zasahuje i do psychiky pacientů. Časté jsou úzkosti a deprese, které souvisí nejen s průběhem nemoci, ale i s únavou a nejistotou do budoucna. „Důležitou součástí péče je proto také psychologická podpora,“ říká Milena Kaftanová, předsedkyně Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, které nemocným v tuzemsku pomáhá už více než 20 let. Sdružení šíří osvětu a pro pacienty a jejich blízké organizuje řadu akcí.Jednou z nich je výstup na brněnský hrad Špilberk, který sdružení pořádá 10. května, u příležitosti Světového dne plicní hypertenze. Zúčastnit se ho mohou nejenom nemocní, ale i jejich rodiny a přátelé. „Společně jsme silnější, tak zní i naše motto,“ dodává Milena Kaftanová. Na nemoc také 5. května upozorní několik modře nasvícených významných budov – v Praze Tančící dům, v Brně budovy Janáčkova divadla, Divadla Husa na provázku a OC OMEGA, ve Zlíně Baťův mrakodrap a v Olomouci budova radnice na Horním náměstí. Modře nasvícené budovy symbolizují jeden z příznaků nemoci, kterým jsou modrající rty nebo konečky prstů.
Pachatel drogového útoku dopaden – policejní zásah před Coolnou.
Případ uzavřen. Seriál Ulice tento týden přinese dramatické rozuzlení jednoho z nejnapínavějších příběhů poslední doby. Neznámý pachatel na maturitním plese omámil Žofku drogou v nápoji. Následovalo nejen policejní vyšetřování, ale i neoficiální pátrání jejích přátel, které vyústilo v odhalení viníka. Na maturitní ples Žofka (Kateřina Ujfaluši) jen tak nezapomene. Krátce před půlnocí jí někdo přidal drogu do pití, následně ji odvedl na dámské toalety a bez jejího vědomí ji fotografoval. Spolužáci ji později odnesli domů, ale už druhý den bylo jasné, že jde o závažný trestný čin. Žofka spolu s Anežkou (Karolína Lipowská) vše nahlásila policii, která okamžitě zahájila vyšetřování. Do pátrání se ale aktivně zapojila i parta jejich přátel v čele s Michalem (Karel Klement) a Šímou (Jakub Krause). Odhalení pachatele a rvačka před klubemZlom přišel v Coolně. Podezřelý Leo (Kristián Laštovka) na sebe nechtěně upozornil ve chvíli, kdy z kapsy vytáhl nejen telefon, ale i Žofčin ztracený náramek. Michal s Romanem (Adam Královič) následně zosnovali plán, jak se dostat k Leově telefonu. V něm objevili kompromitující fotografie, a to nejen snímky Žofky z toalety, ale i nevhodné fotografie Romanovy sestry. Situace okamžitě eskalovala v potyčku, která pokračovala i před klubem. Konflikt ukončil až příjezd policie. Leo se následně ke všem činům přiznal. Jak se bude celá kauza dál vyvíjet? Herci o náročném tématu„S drink spikingem jsem se osobně nesetkal, ale samozřejmě vím, že se to děje. Konečně jsem měl možnost zahrát si zápornou roli, což jsem ocenil. Natáčení scén na toaletách pro mě ale nebylo příjemné,“ uvedl Kristián Laštovka, představitel Lea. Herečka Kateřina Ujfaluši dodává: „Od žen často slýchám, že se jim něco podobného stalo. Ta zkušenost musí být strašná. S vědomím jaké téma otevíráme musím přiznat, že pro mě natáčení bylo velmi náročné a jsem moc ráda a vděčná, jak se k němu celý štáb postavil” Ulice reflektuje společenská témata„Ulice je neobyčejně citlivá na dění ve společnosti, snažíme se ho reflektovat. Jedno takové velké téma je i drink spiking. Chtěli jsme upozornit i na díry v legislativě a jak se správně v takové situaci konat. Ulice opět ukázala svou sílu a roli v české společnosti,“ uvedl kreativní producent Mario Kubaš.
Anifilm představuje svůj letošní program, promítne přes 500 filmů
25. ročník Mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifilm proběhne v Liberci ve dnech 5. až 10. května a nyní představuje svůj letošní program, v němž opět nabídne to nejlepší ze současné světové a české animované tvorby. Mezinárodní soutěž přinese to nejzajímavější a nejnovější ze světové animace v osmi kategoriích – od celovečerních filmů přes krátkometrážní snímky a počítačové hry až po virtuální realitu a téměř kompletní současná česká tvorba se střetne v soutěži Český obzor. Anifilm již také odhalil své hlavní téma, kterým letos budou mýty a legendy. V další programové sekci řada porotkyní a porotců festivalových soutěží osobně představí svou tvorbu. Každý večer filmy ožije liberecké náměstí a o půlnoci se publikum může těšit na pořádnou dávku děsivých i vzrušujících filmů. Děti si užijí na svém speciálním filmovém programu Animo nebo si můžou vytvořit vlastní filmy v dílnách animace. A od filmů si pak bude možné odpočinout na festivalových výstavách, koncertech a divadlech. Hlavním tématem letošního Anifilmu jsou mýty a legendyHlavním tématem Anifilmu 2026 budou animované filmy pohybující se na hranici reality a nadpřirozena, tedy ty, které čerpají svou inspiraci v mýtech a legendách. Nejbohatším zdrojem se stala řecká mytologie. I skrze některé přenesené významy jako je třeba sisyfovská práce či oidipovský komplex. Vedle adaptací pověstí například o Odysseovi, Orfeovi a Eurydice či Erótovi a Psyché se blýsknou i ty, které si s notoricky známými příběhy pohrávají. Jen u Řecka ale nezůstane. Například tvorba studia Cartoon Saloon se opírá o irské mýty, jeho tvůrci jako Nora Twomey nebo Tomm Moore se soustředí na lokální legendy a jejich filmy Brendan a tajemství Kellsu, Píseň moře a Vlkochodci s typickým vizuálním stylem jsou úspěšné po celém světě. Anifilm představí i jejich nejnovější krátký snímek Eiru. V liberecké Galerii Lázně jsou už nyní vystavené originální artefakty z filmu Vlkochodci. Filmy i vystavené kresby na Anifilmu okomentuje Andrzej Radka, který se jako animátor podílel na všech zmiňovaných titulech irského studia. Ani tím však pohled na legendy a mýty v animaci neskončí. Publikum se může těšit hned na dvojí zpracování Eposu o Gilgamešovi či na pásmo věnované různým kulturám a jejich pojetí stvoření světa. Nakouknou do Arménie či Kyrgystánu, chybět nebude přirozeně ani slovanská a arabská mytologie, stejně jako legendy Inuitů a severoamerických indiánů. Legendární jsou i mnohé autorky a autoři, kterým mýty a legendy učarovaly a jejichž tvorbu nemůže letošní Anifilm opomenout: bratři Quayové, Joan C. Gratz, Jiří Trnka, Raoul Servais, Ray Harryhausen, Vera Neubauer, Barry Purves, Paul Driessen, Ryan Larkin, Priit Tender, Caroline Leaf, Alison DeVere, MarcellJankovics, Len Lye či Daria Kascheeva. Téma mýtů a legend prorostlo i do dalších programových sekcí, jako jsou Oprášená klasika, Půlnoční animace nebo sekce Animo, díky níž se dětské publikum seznámí nejen s klasicky pojatými řeckými bájemi, ale například také s legendami staré Prahy. Mezinárodní soutěže a soutěže Českého obzoru představí současnou tvorbuV porotách soutěží letošního festivalu opět zasednou osobnosti animovaného světa. Do Liberce přijede o vítězích rozhodovat například maďarský režisér Áron Gauder, který je podepsaný pod úspěšnými celovečerními animovanými filmy Distrikt! a Čtyři duše kojota. Mezi porotci usedne také polská režisérka Izabela Plucińska, která dosud natočila 18 filmů, mezi něž patří i film Jam Session (2005), který získal Stříbrného medvěda v Berlíně. Dalším porotcem bude animátor, režisér, inovátor a držitel ceny Emmy Dillon Markey, který se podílel například na seriálu Robot Chicken nebo na krátkém filmu Fresh Guacamole (režie PES), který byl nominovaný na Oscara. Na stejné ocenění byl nominován i film Panter, který natočil další letošní porotce Vuk Jevremović. Jeho tvorbu znají i fanoušci hudební skupiny Laibach, pro kterou tvoří animované klipy. Mezinárodní soutěž celovečerních filmů má dvě kategorie – filmy určené dospělým a filmy určené dětem a mladému publiku. Pro dospělé to bude Decorado od známého španělského režiséra Alberto Vázqueze, kanadský humorný autoportrét dvou nevlastních bratrů Nekonečná Cookie režisérů Setha a Petera Scriverových, mystický čínský snímek Příběh o ohni režiséra Wenyu Li a dva japonské filmy – akční podívaná Stačí jen zabíjet, kterou natočili režiséři Ken’ičiiró Akimoto a Jukinori Nakamura, a Bezejmenný život, za nímž stojí Ryuya Suzuki. Pro děti a mladé publikum pak festival vybral japonský film o vztahu člověka a mořské víly ChaO režiséra Jasuhira Aokiho, Vesmírnou kadetku kanadského hudebníka a umělce Kid Koaly, francouzské snímky Malá Amélie (režie Maïlys Vallade a Liane-Cho Han) a Můj život ve Versailles (režie Clémence Madeleine-Perdrillat a Nathaniel H’limi) a španělský film Olívie a neviditelné zemětřesení (režie Irene Iborra Rizo). V mezinárodní soutěži se také představí 34 krátkých snímků a 35 filmů vytvořených studentstvem. Ty nabídnou intenzivní vhled do současné světové animace, propisuje se do nich válka v Ukrajině, líčí silně osobní témata, obavy o klima i otázky nástupu AI, pátrá se po identitě a sebepřijetí nebo unikají do fantazijních světů. Nechybí ovšem ani absurdita a humor. V soutěži krátkých filmů se představí i český film 9 milionů barev režisérky Báry Anny Stejskalové a do studentské soutěže se probojovaly hned tři: Křehce (režie Jamaica Kindlová), Quantum Jump (režie Šimon Mészáros) a Ř (režie Abigél Dérczy). Propojení umění animace a hudby se předvede ve třech desítkách soutěžících videoklipů se spektrem žánrů od klasické hudby po elektroniku. Kategorie abstraktní a nenarativní animace nabídne 24 filmů této hraniční audiovizuální formy zahrnující experimenty digitálním obrazem nebo návraty k analogu, filmovému pásu a přírodě. V soutěži videoher Anifilm letos opět ukáže možnosti nezávislé herní tvorby a tvorby pro děti. Představí se široké spektrum zážitků, a to od fotbalové autobiografie z Ekvádoru až po existenciální simulátor chůze. Studentská soutěž videoher pak výrazně odkáže na diverzitu herního média – od zajímavých výtvarných počinů až po hravé umělecké instalace. Soutěž Český obzor tradičně umožní jako vždy komplexní pohled na českou animaci uplynulého roku. Ceny této národní soutěže budou předány hned na slavnostním zahájení festivalu v úterý 5. května a rozhoduje o nich svým hlasováním Rada animovaného filmu. Pár ochutnávek z dalších festivalových programůI na letošním Anifilmu se vedle tradičně bohatého dětského a rodinného programu Animo představí krátké filmy nominované na letošní Oscary. Řada porotkyň a porotců ukáže svou filmovou tvorbu a bude možné se s nimi i osobně setkat na řadě besed a workshopů. Festival nezapomněl ani na oblíbené půlnoční projekce filmů a nejen na libereckém historickém náměstí se odehraje minipřehlídka Bilance rekapitulující loňskou animovanou celovečerní sezónu. V dalším programu festival například uvede současnou moldavskou animovanou tvorbu (sekce Východní přísliby), připomene 35 let českého studia
Mládě vombata v Zoo Praha je samička Barunga
Malý vombat obecný v Zoo Praha je samička, stejně jako její prvorozená sestra. Teprve druhé české mládě těchto oblíbených vačnatců v sobotu zoo oficiálně představila za velkého zájmu veřejnosti v expozici Darwinův kráter. Nechyběl ani dlouholetý podporovatel a patron pražských vombatů, herec a moderátor Ondřej Sokol. Ten mláděti vybral jméno Barunga. „Jel jsem prstem po mapě Austrálie a objevil jsem místo zvané Barunga. Přišlo mi to dostatečně exoticky znějící, ale současně v tom cítím českou Barunku, třeba od Babičky, respektive Babičgy,“ žertoval na místě herec Ondřej Sokol. Připomněl, že vombaty si oblíbil už před lety, kdy v televizní soutěži překvapeně reagoval na informaci o jejich krychlovitém trusu: „Moje tehdejší slova se i přes svou peprnost dostala na trička, která teď Zoo Praha prodává. Je to pro mě čest,“ dodal. Barungu mohou návštěvníci nejlépe spatřit kolem 14. hodiny odpolední, kdy matka mláděte, sedmiletá samice Winkleigh, přichází na krmení. Mládě, které se nejspíš narodilo na začátku loňského června a poprvé z vaku vykouklo v prosinci, už sice opustilo matčin vak, stále se však zdržuje v její blízkosti a ještě několik měsíců bude. V expozici je po čase vidět také otec mláděte, pětiletý samec Cooper. V prvním výběhu ve směru prohlídky nahradil svou prvorozenou dceru, samičku Mersey. Ta před pár týdny odešla do francouzské zoologické zahrady ZooParc de Beauval, kterou pro ni doporučil evropský koordinátor chovu vombatů obecných. Mersey tam obydlela zcela novou expozici a podle všeho se jí v novém domově daří výborně. S chovem vombatů začala Zoo Praha na konci roku 2021. Populární vačnatci prosluli nejen roztomilým vzezřením, ale i unikátním trusem ve tvaru kostek. Pražská zoo chová tasmánský poddruh vombata obecného, který se oproti kontinentálním vombatům vyznačuje menším vzrůstem, hustší srstí, a proto i větší otužilostí.
Pražský 10dukát Leopolda I. míří do dražby s vyvolávací cenou 300 000 EUR.
V Praze se dnes uskuteční aukce, která přinese jedny z nejvzácnějších zlatých ražeb na trhu. Mezi hlavní lákadla patří pražský 10dukát Leopolda I. Z roku 1661 s vyvolávací cenou 300 000 eur, dále 10dukát z roku 1668 z Kremnice s vyvolávací cenou 100 000 eur. Pozornost bude poutat také unikátní dukát Františka Josefa I. Z roku 1880, který vstupuje do dražby s vyvolávací cenou 200 000 eur. V dražbě bude nabídnuto téměř 2 000 mincí, medailí a bankovek. Hodnotu aukce odhaduje aukční dům na téměř 3,5 milionu eur. Teď na konci dubna se Praha stala místem setkání sběratelů i investorů se zájmem o výjimečné historické ražby. „Přineseme výběr mincí a medailí, jaký se na trhu objevuje jen zřídka. Dominantou nabídky je 10dukát Leopolda I. z roku 1661 ražený v Praze. Patří mezi mimořádně vzácné exempláře habsburského mincovnictví,“ říká o minci s vyvolávací cenou 300 000 eur Elizej Macho, spoluzakladatel aukčního domu Macho & Chlapovič. V aukci bude zároveň dražen také 10dukát Leopolda I. z roku 1668 ražený v Kremnici s vyvolávací cenou 100 000 eur. „Podle našich zjištění jde o nejhezčí známý exemplář na trhu,“ dodává. Aukční dům nabídne sběratelům a investorům příležitost získat v dražbě také unikátní dukát 1880 Františka Josefa I., ražený v Kremnici, který vstupuje do dražby s vyvolávací cenou 200 000 eur. V rámci ražeb Františka Josefa I. budou nabídnuty také zlaté medaile ražené ve Vídni. První z nich je medaile o váze 35 dukátů z roku 1854, vydaná při příležitosti svatby Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (Sissi), s vyvolávací cenou 30 000 eur. Druhou je medaile z roku 1855 o váze 35 dukátů s motivem narození arcivévodkyně Sofie Frederiky, jejíž vyvolávací cena činí 20 000 eur. Dražit se bude také mimořádný soubor tří medailí arcivévody Karla Ludvíka z let 1798–1801, ražený v Drážďanech. Soubor tvoří zlatá medaile vydaná při příležitosti oslav jeho 30. narozenin a uzavření míru v Lunéville, doplněná o stříbrnou a měděnou medaili na vítězství nad Francouzi. „V dražbě bude nabídnut unikátní soubor tří medailí jedné z nejvýznamnějších postav rakouských dějin, arcivévody Karla Ludvíka. Ten vešel do dějin jako legendární ‚vítěz od Aspernu‘ a vůbec první přemožitel Napoleona Bonaparta,“ uvádí Elizej Macho. Draženy budou také oblíbené československé mince. Nejzajímavější mincí v této kategorii bude svatováclavský 2dukát 1938 z Kremnice, který vstupuje do aukce s vyvolávací cenou 80 000 eur. Aukce se uskuteční dnes v hotelu Mandarin Oriental v Praze a následně bude pokračovat eLive část aukce od 27. do 30. dubna prostřednictvím online platformy AUEX. V dražbě bude nabídnuto téměř dva tisíce mincí, medailí a bankovek, přičemž aukční dům odhaduje, že jejich celková hodnota se může přiblížit 3,5 milionu eur.
Tereza Kopáčová spolu s tvářemi kulturního světa pokřtila knihu „Láska. Děkuji, nechci.“
Když jde o téma láska, není o kmotry knihy nouze. Jenomže v případě knihy Moniky Pellové je ta láska trochu komplikovaná. Příběh totiž vypráví o ženě, kterou životní karamboly s muži přivedly k rozhodnutí změnit směr — odhodlat se ke kroku do neznáma a zkusit jít životem dál po boku ženy. Co všechno se může v životě ženy pokazit, že se vzdá mužů? A bylo to skutečně dobré rozhodnutí? Jak už bylo řečeno, kmotrů a kmotřiček se na křtu této jedinečné knihy sešlo opravdu mnoho. A každý by mohl na téma láska hovořit dlouhé hodiny. Ať už z profesního života, kdy se pojem láska objevuje v textech jejich písní nebo je tématem divadelních her či filmových příběhů, nebo z roviny osobní. Vždyť kdo by nebyl alespoň jednou v životě zamilovaný! A jak už to tak chodí, ne každé zamilování člověku prospěje… Své o tom ví i jedna z kmoter Michaela Nosková. „Teď mám naštěstí moc krásný vztah, takže na lásku nezanevřu“, svěřila se zpěvačka a dodala: „Tuhle knihu si ovšem moc ráda přečtu!“ Dalšími kmotry a kmotrami se staly: režisérka Tereza Kopáčová, herečky Lucie Zedníčková, Adriana Sobotová a Bára Fišerová, zpěvačky Jana Fabiánová, Michaela Nosková, Markéta Martiníková Grettis a Heather, zpěváci Jakub Machulda Elvis a Pavel Vohnout Kyklop z Maxíků. Hudební hosty doplnili moderátor Zdeněk Mahdal, herec Jan Antonín Duchoslav, režisérka Eva Toulová a influencerka Šárka Peková, která hledala lásku v reality show Bachelor. Každý z kmotrů knize popřál úspěch u čtenářů a všichni se shodli, že na tohle téma se moc těší. A jak se o své prvotině vyjádřila sama autorka? „Je to příběh o touze po lásce, o odvaze žít podle sebe a o tom, že skutečné porozumění vzniká tam, kde končí předsudky.“ Na otázku, co pro ni bylo při psaní nejtěžší odpověděla, že jí nejvíce práce dalo psát o událostech, které se skutečně staly. „Oproti tomu vymýšlení si, to mi šlo poměrně snadno a bavilo mě to“, uzavírá autorka knihy Láska? Děkuji, nechci. Monika Pellová. Křest knihy se vydařil i díky hudebním vystoupením hned několika hostům. Jana Fabiánová zazpívala svůj první zcela autorský song, Markéta Martiníková Gretis přítomné hosty rozdováděla písní Tentokrát se budu smát já, v podobné náladě to rozjel Jakub Machulda Elvis a Heather na okamžik hosty zklidnila skladbou Memento. Závěru se ujal Pavel Vohnout Kyklop a představil píseň z nové tvorby skupiny Maxíci. Velké poděkování patří kavárně Kkafe Střelecký ostrov v Praze za příjemný personál a občerstvení. Synopse knihy Láska. Děkuji, nechci., kterou vydalo nakladatelství BondyHlavní hrdinkou knihy je Daniela, hledající celý život hlubší porozumění – k sobě, partnerkám i světu kolem sebe. Její milostné vztahy se ženami se stávají zdrojem vášně i bolesti, štěstí i zklamání. Každá z žen jí nastavuje jiný obraz života. V rozdílných stylech soužití se rodí konflikty i něžné okamžiky, které hrdinka prožívá naplno. Příběh dramaticky sleduje vzplanutí i rozchody, žárlivost i překvapivé chvíle porozumění. Intimní scény, vášnivé dialogy i tiché okamžiky blízkosti odkrývají, že láska je složitý cit, ať už jde o muže či ženy. Text je napínavý, místy sexy, místy dojemný – ale vždy obohacující. Nabízí čtenáři pohled do zákulisí vztahů mezi ženami, které se mnohdy neliší od těch heterosexuálních, a přesto mají své jedinečné kouzlo a výzvy. Celý příběh provází humor, je silně čtivý, postupně gradující, nekompromisně emocionálně nabitý a zanechává čtenáře s otázkami o lásce, mateřství a psychických traumatech, které beze zbytku formují životy postav. Přes všechny jeho složitosti je kladen důraz na odmítání patosu. Zdroj: Helena Váňová Production
Sametový hlas Báry Kodetové na novém pestře poskládaném albu Hlas
Kdo přišel na křest debutového alba HLAS do Divadla Viola, odcházel nadšený. Herečka Barbora Kodetová zde představila své první hudební album s názvem HLAS. Součástí křtu byly ukázky z alba v živém provedení i slavnostní a dojemný křest za účasti VIP hostů – Lejla Abbasová, Michaela Badinková, Veronika Freimanová, Bára Munzarová, Jana Švandová, Jana Šrejma Kačírková, Martina Loudová Pipková i své rodiny. Atmosféra byla výjimečná a křest se stal skutečným zážitkem. Album HLAS vznikalo paralelně s hereckou prací a přirozeně na ni navazuje. „Hlas pro mě není vedlejší projekt ani splněný sen. Je to další dramatický nástroj,“ říká Barbora Kodetová. „S textem pracuji stejně, ať mluvím, nebo zpívám.“ Deska tematicky otevírá prostor ženského hlasu – hlasu, který bývá často potlačen ve prospěch péče a očekávání okolí. A Bára doplňuje: „HLAS není manifestem, ale okamžikem, kdy zazní bez omluvy. Hlas může být tichý celé roky. Nezmizí, jen čeká, až mu dáme prostor. Tahle deska je o tomto okamžiku. Není pro mě jen hudebním projektem, ale momentem, kdy jsem si dovolila být slyšet jinak než jako herečka. A to pro mě nebylo samozřejmé,“ dodává. Album je stylově nejblíže šansonu. Obsahuje převzaté skladby – například z repertoáru Hany Zagorové nebo Hany Hegerové – ale i méně očekávané kusy, například Bachovu skladbu s českým textem Za tou zdí. „V jedné z písní se dotýkám i klasičtější polohy, ale celek drží jednotný, civilní výraz,“ zaznívá z projektu. Klasický zpěv je pro Báru základem techniky, ze kterého vychází, deska Hlas se však vydává jinou cestou – je civilnější, intimnější a blíže mluvenému slovu. Nejde o začátek hudební kariéry, ale o její přirozené pokračování. Na albu se zásadně podílel hudebník a aranžér Michal Worek, který formoval jeho výsledný zvuk i atmosféru. Spolupráce je dlouhodobá a stojí u samotného začátku pěvecké cesty. Součástí nahrávky je také Unique Quartet, který několika skladbám dodává jemnost a noblesu. Báry jsme se zeptali na několik otázek: „V rodině je hodně hudebníků, jak to společně zvládáte?“„U nás v rodině je více hudebníků a je to přirozená součást života. Hudba u nás není výkon, ale jazyk. Každý si nese něco svého, ale zároveň se slyšíme. Nejen že si pomáháme, ale spíš tím, že se slyšíme a respektujeme. Není to o radách, ale o sdílení. Deska vznikala postupně, paralelně s prací v divadle. Nebyl to rychlý projekt, spíš proces zrání. Tohle album otevřelo dveře a já teď chci jít dál přirozeně. Pokud přijde další materiál, ráda na něj navážu,“ vypráví Bára a pokračuje: „S CD jsem spokojená, protože je pravdivé. Herectví i zpěv jsou pro mě vlastně totéž – práce s výrazem a emocí.“ A co chystá dál? „Nově spolupracuji se souborem 3D Company v Žižkovském divadle Járy Cimrmana na představení Agnus Dei, na které všechny srdečně zvu. Také musím pozvat na můj velký veřejný koncert 7. 6. v nově zrekonstruovaném Domě kultury Slavia v Českých Budějovicích,“ dodává. Několik slov přidal i manžel a producent CD Pavel Šporcl, který také na křtu zahrál jejich dcery zazpívaly: „Album vznikalo asi rok a půl. Já jsem byl producentem spíš jako pomocná ruka – sehnal jsem studio, občas fungoval jako pomocný režisér. Bára si nahrávala po vlastní ose, jen jsem jí předával své zkušenosti. Byla to její první studiová nahrávka. Na albu účinkuji nejen jako producent, ale i jako houslista v písni Rybičko zlatá. A naše holčičky Sophia a Violetta zpívají v písni Madona a Boticelli. Jsem rád, že toto album vzniklo, a přeji mu úspěšný život,“popřál Pavel. Své vyznání přidala také Veronika Freimanová: „S Jirkou Kodetem jsem byla v angažmá v Činoherním klubu, Báru znám od dětství, několikrát jsme spolu točily, znám léta její maminku Soňu Kodetovou. Vloni jsem točila televizní film s její dcerou Sophinkou. Zpovzdálí sleduji Bářin život, který podle mě není nekomplikovaná ‚cestička růžovým sadem‘. Těším se na její desku, protože Bára má rozhodně o čem vypovídat a zpívat.“ Velké poděkování posílá Bára operní zpěvačce Janě Šrejma Kačírkové: „Ráda bych zmínila jednu pro mě velmi důležitou osobu – Janu Šrejmu Kačírkovou. Bez ní bych dneska nestála tady a nezpívala. Byla to ona, kdo mě na té úplně první cestě vedl, kdo mě učil, ale hlavně kdo mě podržel v momentech, kdy to nebylo vůbec jednoduché. Tahle deska nevznikla jen z potřeby zpívat, ale z potřeby najít odvahu. Odvahu vystoupit z komfortní zóny, ve které jsem byla dlouho schovaná. Odvahu stát sama za sebe, za tím hlasem, za tou písní – a být v tom vidět i slyšet. Nebyla to jen technická práce. Byla to hodně lidská cesta. Cesta přes strach, nejistotu, někdy i úzkosti. A právě ve chvíli, kdy jsem ten prvotní strach překonala a začala jsem se v tom hlasu opravdu nacházet, přišla potřeba tu cestu nějak uzavřít. A poděkovat za ni,“ sdělila Barbora Kodetová dojatě. Michaela Badinková dodává: „V každém věku bychom si měli plnit své sny. Já Báře moc fandím a obdivuji ji za to, že si tento svůj sen splnila a vedle své herecké kariéry se vydala i pěveckou cestou. Celé album je krásným vyjádřením její ženskosti a věřím, že bude inspirací i pro jiné ženy – a třeba i muže.“ Nadšená z CD je i Lejla Abassová: „Báru znám jako herečku. Měli jsme možnost se blíže seznámit u naší společné módní návrhářky a tam jsem se dověděla, že natáčí CD. Zajímalo mě, jaký styl hudby si Bára pro sebe vybere. Překvapením jsem zjistila, že to nejblíže k šansonům. Musím říct, že mě její hlas a projev překvapil. Má citlivý prožitek a některé písničky jsou absolutní skvosty. Můj naprostý top hit je píseň „O lásce,“ kterou napsal Ondřej Brzobohatý. V ní se snoubí fakt přenádherný přednes se skvělým textem a hudbou,“ tak jedním dechem sdělila Lejla. Spoustu pocitů projevila kamarádka Bára Munzarová: „Obrovský respekt a úctu k Barunce, že vydala na tuhle těžkou cestu. Ono odehrát dramatickou divadelní postavu, opravdu do plnejch, kdy jste jako převlečený za někoho trošku jiného, je úplně jiná disciplína, než když se postavíte sama za sebe v našem věku, když už máte odžito a stávají se z nás takové ty svobodné ženy v tom smyslu, že děti ty nejmladší odrostly a otevřít tu duši do těch hloubek, které opravdu přináší a dovoluje zpěv, to je úplně jiná disciplína než třeba dramatická role na jevišti, to chce velkou odvahu protože se úplně otevíráte a necháte nahlédnou do
Benefiční představení novinky Kabaret Hurvajz – 22.5. – staňte se součástí oslav Hurvínkových 100. narozenin!
Divadlo Spejbla a Hurvínka nabízí exkluzivní šanci obdarovat Hurvínka k jeho 100. narozeninám. A to prostřednictvím speciálního vstupného na benefiční představení novinky Kabaret Hurvajz, které se koná v pátek 22. května 2026 v Hlavním sále Divadla S+H. K mání jsou vstupenky za mimořádné ceny 1 290 Kč, 900 Kč a 700 Kč, výtěžek z jejich prodeje podpoří aktivity spojené s oslavami jubilea legendárního loutkového hrdiny. Milým bonusem pro všechny gratulanty, kteří si zakoupí vstupenku na benefiční představení, budewelcome drink a drobný dárek, po skončení představení proběhne autogramiáda loutkoherců. Pro návštěvníky se vstupenkami s nejvyšším vstupným (do 4. či 5. řady) je připraveno také setkání s loutkami a vedením divadla s poděkováním za štědrou podporu. Kabaret Hurvajz plný hudby, tance, zpěvu a těch nejlepších dialogů Spejbla a Hurvínka má premiéru 2. května, tedy přesněv den Hurvínkových 100. narozenin. Každé setkání v tomto představení bude nejen dárkem Hurvínkovi, ale i zkouškou. Zkouškou odvahy, lásky, humoru, nadhledu a síly nezdolného parťáctví… Tedy sám oslavenec se stane svým dárkem na cestě poznání života a možná právě v tento večer pozná, jak zásadní je jeho jevištní bytí s původně kolegou Spejblem, nejmladším otcem na světě… To vše formou kabaretu, který je cirkusovým kaleidoskopem našeho světa a který se v tomto představení rozehraje naplno. Vstupenky zakoupíte online. O Divadle Spejbla a HurvínkaDivadlo Spejbla a Hurvínka založil v Plzni roku 1930 Josef Skupa, tehdy šlo o první české profesionální loutkové divadlo. Od samého počátku hrálo pro děti i dospělé. V Praze divadlo působí od roku 1945 – původně v Římské ulici na Vinohradech a od roku 1995 pak v Dejvicích. Po zakladateli Josefovi Skupovi divadlo zásadním způsobem formovali Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Martin Klásek a další umělecké osobnosti. V současné době je ředitelkou divadla Denisa Kirschnerová.Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) – otec a syn – každý z nich zastupující jednu generaci a její pohled na svět. Jejich už tradičním protihráčem je jim podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená „bábinka“, paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů doplňuje Spejblův a Hurvínkův pes Žeryk (1930) a podle potřeby autorů i další postavy. Spejbl a Hurvínek spolu se svými přáteli do dnešního dne navštívili 33 zemí čtyř kontinentů a promluvili čtyřiadvaceti jazyky.
Premiéra filmu „To jsem já, Margaret!“ na Nova Cinema
Nova Cinema uvede 25. dubna v 15:55 premiéru filmu To jsem já, Margaret (Are You There God? It’s Me, Margaret) z roku 2023, citlivé adaptace stejnojmenného bestselleru spisovatelky Judy Blume. Režisérka a scenáristka Kelly Fremon Craig přenesla na plátno příběh jedenáctileté Margaret Simonové, která se s rodinou stěhuje z rušného New Yorku na klidné předměstí v New Jersey. V novém prostředí ji čeká nejen nová škola a první přátelství, ale také období plné otázek, nejistot a očekávání spojených s dospíváním. Hlavní roli Margaret ztvárnila Abby Ryder Fortson, její maminku Barbaru hraje Rachel McAdams a babičku Sylvii oscarová herečka Kathy Bates. Ve filmu se dále objevují Elle Graham jako spolužačka Nancy a Benny Safdie jako Margaretin otec Herb. Příběh sleduje období, kdy se Margaret snaží zapadnout mezi nové spolužačky, sdílí s nimi první nejistoty i očekávání spojená s dospíváním a zároveň se v tichých chvílích obrací k Bohu, kterému svěřuje své myšlenky a obavy. Film s jemným humorem a velkou dávkou empatie zachycuje univerzální momenty dospívání – od hledání vlastního místa mezi vrstevníky až po otázky identity, víry a rodinných vztahů. Významnou roli v příběhu hraje i Margaretina matka Barbara, která se kdysi kvůli lásce vzdala své víry. Film tak kromě dívčího dospívání nabízí také citlivý pohled na vztah mezi matkou a dcerou a na generace žen, které se snaží porozumět samy sobě i jedna druhé. Snímek vznikl podle slavného románu Judy Blume z roku 1970, který patří mezi nejznámější knihy o dospívání. Autorka dlouhá léta odmítala nabídky na jeho zfilmování, protože chtěla mít jistotu, že případná adaptace zachová citlivost a autenticitu předlohy. Nakonec souhlasila s projektem producenta Jamese L. Brookse a režisérky Kelly Fremon Craig a na filmu se podílela také jako producentka. Natáčení probíhalo na jaře roku 2021 především ve městě Charlotte v americkém státě Severní Karolína, další scény vznikaly také v nedalekém Concordu. Tvůrci zde vytvořili prostředí připomínající typická americká předměstí 70. let, v nichž se příběh odehrává. Atmosféru filmu doprovází hudba skladatele Hanse Zimmera, který tentokrát zvolil jemnější a intimnější hudební doprovod odpovídající citlivému tónu celého příběhu. V českém znění propůjčila hlas Margaret Simonové Barbora Mašlová, její maminku Barbaru dabuje Andrea Elsnerová a babičku Sylvii namluvila Radka Stupková. Postavu Nancy Wheelerové mluví Olivie Rafajová a Margaretina otce Herba dabuje Oldřich Hajlich. Zajímavosti z natáčení a zákulisí:Film vznikl podle slavného románu Judy Blume z roku 1970, který se stal jednou z nejznámějších knih o dospívání.Autorka Judy Blume více než čtyřicet let odmítala nabídky na filmovou adaptaci, než souhlasila s projektem režisérky Kelly Fremon Craig.Natáčení začalo 1. dubna 2021 a probíhalo především ve městě Charlotte v Severní Karolíně.Tvůrci se snažili vytvořit autentickou atmosféru amerických předměstí 70. let, kde se odehrává děj knihy i filmu.Hudbu k filmu složil světoznámý skladatel Hans Zimmer, který tentokrát zvolil jemnější a intimnější styl než u svých velkých hollywoodských projektů. Photo: Dana Hawley / Lionsgate & Marion Curtis / StarPix for Lionsgate
I přes moderní léky mohou lidé s hemofilií krvácet
S vrozenou poruchou srážlivosti krve, hemofilií, žije v Česku přibližně tisíc lidí. Díky moderní terapii se jejich život v posledních desetiletích zásadně změnil. Zatímco dříve se potýkali s opakovaným krvácením do svalů nebo kloubů a často končili na invalidním vozíku, dnes podstupují preventivní léčbu a žijí téměř bez omezení. Nemoc ale nezmizela a někteří pacienti i jejich rodiny se s ní nevyrovnávají snadno. Pacientům stále hrozí, že mohou krvácet, například při úrazech a nehodách nebo při přerušení terapie. Odborníci na to upozorňují u příležitosti Světového dne hemofilie, který připadá na 17. dubna. Hemofilie je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje poruchou srážlivosti krve. Důvodem je nedostatek některých srážecích, tzv. koagulačních faktorů. „Hemofilie postihuje téměř výhradně muže, přenáší ji ale ženy – dědičnost se totiž váže na ženský pohlavní chromozom X,“ popisuje prof. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D., vedoucí Centra pro poruchy hemostázy IV. interní hematologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. U pacientů s hemofilií dochází k samovolnému krvácení do svalů nebo kloubů. Pokud se opakuje často, hrozí nemocným ztráta pohyblivosti. „Dříve se s opakovaným krvácením do nosných kloubů potýkali zejména pacienti s těžkou formou hemofilie. To vedlo k vážnému poškození kloubů, které značně limitovalo jejich pohyblivost. Řada pacientů končila na invalidním vozíku,“ upřesňuje prof. Dulíček. Život pacientů s hemofilií se změnil s příchodem preventivní terapie. Aby se předešlo spontánnímu krvácení, začali lékaři pacientům doplňovat chybějící srážecí faktor pomocí infuzí. „V posledních deseti letech se péče o hemofiliky posunula ještě dál. Dnes jsou k dispozici moderní přípravky s delší dobou účinku, takže je není nutné aplikovat tak často, případně léky, které dokážou chybějící srážecí faktor přemostit, a zajistit tak srážení krve jiným způsobem,“ vysvětluje lékař. Pacienti si v současné době aplikují léky injekčně sami. Pokud terapii dodržují, mohou žít aktivně a nemusí se tolik potýkat s omezeními, kterým čelily starší generace. „Dříve mohlo dojít ke spontánnímu krvácení kdykoli. To už dnes neplatí, nemocní mají svou nemoc pod kontrolou a žijí téměř stejně kvalitně jako zdraví lidé. Mohou sportovat, vyhýbat by se ale měli hlavně kontaktním sportům, jako je například box, rugby nebo hokej, při kterých hrozí velké riziko poranění. Množství aktivit, které lidem s hemofilií nedoporučujeme, se oproti minulosti výrazně snížilo,“ říká MUDr. Ester Zápotocká z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol. Zároveň ale dodává, že riziko krvácení stále existuje, například při úrazech nebo nehodách a také při přerušení terapie. „Zásadní je dodržovat léčbu. Není to vždy úplně jednoduché, aplikace může u některých pacientů vyvolávat obavu. Také rodiče dětí s hemofilií ví, že když se léky vynechají, mohou nastat vážné komplikace. Dbají proto na dodržování pravidelné terapie. Pro řadu z nich to může být velká psychická zátěž, snažíme se ale dětem a rodinám s aplikacemi pomáhat a hledat způsoby, jak proces co nejvíce usnadnit,“ vysvětluje MUDr. Zápotocká. Většina rodin se s hemofilií dokáže vyrovnat sama, v případě obtíží a větších úzkostí už je ale vhodné vše probrat s psychologem. „Tři čtvrtiny hemofiliků mají nemoc v rodině – to znamená, že se s touto nemocí nesetkávají poprvé. Rodiče vědí, že jedno velké krvácení může způsobit nevratné poškození kloubů. Mají z toho strach. Důležité přitom je, aby byli nejbližší nemocných v klidu. V psychické pohodě je pak i pacient,“ popisuje Mgr. Petra Bučková, klinická psycholožka z Fakultní nemocnice Brno. Vyrovnat se s nemocí pomáhá rodinám také pacientská organizace Český svaz hemofiliků – prostřednictvím osvěty, kterou šíří na svých webových stránkách, i pravidelnými setkáními nemocných a jejich rodin. „Pořádáme tábory pro děti i mezigenerační setkání hemofiliků. Ta jsou důležitá zejména pro dospívající, kteří si léčbu začínají aplikovat sami. Když se sejdou se starším pacientem s hemofilií, který je na vozíku, protože k dispozici preventivní terapii neměl, o to víc si uvědomí, jak důležité je léčbu nepodceňovat,“ popisuje předseda Českého svazu hemofiliků Martin Bohůn, který s hemofilií žije také. Rodinám s malými dětmi pomáhá i organizace Hemojunior, mimo jiné rekondičně-edukačními pobyty. Přímona Světový den hemofilie, 17. dubna, se řada míst v Česku rozsvítila červeně. Symbolicky se rozzářila Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Rakovník, Náchod, Humpolec, Bruntál, Nymburk, Liberec, Uničov, Opava, Jaroměř, Krasíkov a zámek v Brandýse nad Labem.