Podzim v pohybu: sportujte pohodlně a stylově

Krásné babí léto i začátek podzimu přímo vybízí k pohybu venku. Teploty jsou příjemnější, příroda hraje všemi barvami a obyčejná procházka, běh nebo výlet dostávají úplně jinou atmosféru. Při podzimních aktivitách je ale potřeba počítat s proměnlivým počasím. Základem proto zůstává pohodlné oblečení, které umožní volný pohyb a zároveň se dá snadno vrstvit.Letošní sportovní móda ukazuje, jak skloubit funkčnost a styl. Do popředí se dostávají neutrální a přírodní odstíny, jako je krémová, béžová, hnědá, šedá, tlumená zelená nebo pastelové odstíny. Velkou roli hraje také černá, která zůstává univerzálním základem sportovního šatníku. Základem je vrstveníPodzimní počasí se může během dne rychle měnit, a právě proto je vrstvení praktickým řešením. Základem mohou být pohodlné legíny nebo sportovní šortky doplněné jednoduchým tričkem či topem. Když se ochladí, stačí přidat mikinu, nebo lehkou bundu.Sportovní šatník se přitom nemusí omezovat pouze na přiléhavé kousky. Vedle legín se objevují také volnější tepláky a pohodlné kalhoty, které se hodí na procházku, cestu na trénink i odpočinkový den. Kratší mikiny a bundy zase dobře fungují v kombinaci s legínami a vytvářejí moderní sportovní siluetu. Přírodní barvy pro podzimní outdoorBarevná paleta sportovních kolekcí přirozeně navazuje na okolní přírodu. Béžová, krémová a hnědá působí elegantně a snadno se kombinují mezi sebou, zatímco tlumená zelená dodá outfitu outdoorový nádech. Kdo dává přednost klasice, může zůstat u černé nebo šedé. Trendem jsou také monochromatické sportovní outfity. Tenisky do města i na procházkuDůležitou součástí sportovního outfitu je samozřejmě obuv. Dynamické chunky tenisky využijete na každodenní nošení, delší procházky i volnočasové aktivity. V podzimních kolekcích najdete také funkční tenisky určené přímo na běh či jiné sportovní aktivity. Pokud se chystáte do náročnějšího terénu, je samozřejmě lepší vybírat obuv podle konkrétních podmínek a potřeb. Podzimní výlet? Tentokrát i se čtyřnohým parťákemPlánujete aktivní víkend nebo výlet do přírody, třeba i s čtyřnohým parťákem? Právě při výletech se hodí praktické doplňky, které usnadní cestu. Vedle batohu nebo menší crossbody tašky přijdou vhod také speciální tašky na potřeby pro psy, do kterých lze uložit pamlsky, vodu, hračku nebo další nezbytnosti pro pejska.

K uctění památky Jiřího Štěpničky televize Prima MAX zítra mimořádně nasadí film „Krajan“

U příležitosti vzpomínky na zesnulého herce a významnou osobnost českého dabingu Jiřího Štěpničku zařadí Prima MAX ve středu 14. října 2026 ve 22:00 hodin mimořádně do svého vysílání krátkometrážní film Krajan, který získal prestižního Studentského Oscara. Snímek je o to pozoruhodnější, že vznikl jako studentský film, na jehož realizaci se podíleli mladí tvůrci, a přesto dokázal uspět na mezinárodní scéně. Jiří Štěpnička, herec s nezaměnitelným hlasem a výrazným talentem, se tak připomene v díle, které spojuje zkušenost hereckých osobností s odvahou nastupující filmařské generace. Původní film Bitva o Sevastopol bude v programu posunut na 0:00.

Bon Art Junior Fest 2026 míří do Hybernie. Osm finalistů, jedna velká scéna a živý orchestr.

Osm výrazných pěveckých talentů se dnes od 19 hodin představí na pódiu Divadla Hybernia. Za doprovodu Bon Art Pops Orchestra zazpívají světové hity ve speciálních aranžích a jejich výkony posoudí porota složená z osobností české hudební a divadelní scény. Bon Art Junior Fest je mezinárodní hudební projekt, který od roku 2022 vyhledává výrazné pěvecké talenty a pomáhá jim přiblížit se profesionální scéně. Finalistům nabízí vystoupení se symfonickým orchestrem na velké divadelní scéně, práci s profesionálními hudebníky a možnost představit se odborné porotě i široké veřejnosti. Pořadatelem letošního ročníku je TYSCA (Talent – You – Should – Care – About), nově vznikající projekt zaměřený na dlouhodobou podporu nastupujících umělců. Na soutěžní zkušenost chce navazovat hudební akademií, mentoringem, workshopy, studiovou prací a spoluprací s profesionálními hudebníky. Společnou myšlenku obou projektů vystihuje motto: Bon Art Junior Fest hledá talent. TYSCA otevírá cestu. „Každý ročník Bon Art Junior Fest znovu potvrzuje, jak výjimeční talenti mezi mladými zpěváky vyrůstají. Naším cílem není jen soutěž, ale především vytvořit prostředí, kde mohou získat cenné zkušenosti, pracovat s profesionály a posunout se o krok dál. Finálový koncert se symfonickým orchestrem v divadle Hybernia je pro většinu z nich jedinečným zážitkem a často i důležitým milníkem na jejich hudební cestě“ říká Mgr. Jakub Liegert, ředitel Bon Art Junior Fest. TV Prima je hlavním mediálním partnerem akce už třetím rokem. Osm finalistů ročníku 2026Jan Moulis (15 let / Praha) – má zkušenosti z muzikálů Addams Family, Slunce, seno, jahody, Čas růží, Madagaskar a Shrek. V roce 2026 postoupil do finále soutěže Top Voice; vedle zpěvu se věnuje herectví, tanci a hře na bicí i klavír.Justýna Soudná (12 let / Praha) – zpívá se školní kapelou a vystupuje na školních akcích. Prošla také do druhého kola konkurzu na muzikál Ledové království; kromě hudby se věnuje baletu a tenisu.Kateřina Sedláčková (15 let / Brno) – obsadila druhé místo v celostátním finále Karlovarského skřivánka a byla finalistkou Top Voice. Zpívala s kapelami Night Riders a Spektrum, hraje na klavír a podle sluchu také na kytaru.Lara Kočanová (16 let / Košice) – je finalistkou soutěže Oběžná dráha a držitelkou druhého místa v soutěži Yes Voice. Vystupuje s Polaris Jazz Combo, koncertovala v rámci Smetanovy Litomyšle i v Barceloně a vedle zpěvu úspěšně soutěží ve street dance.Michal Smugala (16 let / Těrlicko) – zpívá ve vlastní kapele The Waves. Získal druhé místo v soutěžích Top Voice 2025 a Hlas Česka 2025 a třetí místo v Hlasu Česka 2024; věnuje se rovněž divadlu, moderování, tanci a herectví.Sofia Pérez Lescay (14 let / Praha) – získala čestné uznání na Karlovarském skřivánkovi 2025 a druhé místo v soutěži Allegro 2026. Vystoupila také se zpěvačkou Elizabeth Kopeckou na Miss Czech Republic 2025 a je absolventkou prvního stupně ZUŠ ve hře na klavír.Sofie Hendrychová (13 let / Praha) – vyhrála dětskou kategorii mezinárodní soutěže Diamond Voice 2024 a prošla konkurzem na Muzikálový showcase v Hudebním divadle Karlín i na roli andílka v muzikálu Anděl Páně. Vystupuje rovněž s vlastním klavírním doprovodem.Sonja Schreck (14 let / New York) – má zkušenosti z pražských jazzových klubů Reduta, U Staré paní a  Jazz Dock. Vedle zpěvu hraje na saxofon a věnuje se závodnímu plavání. Porota osobností české hudby a divadlaVítěz soutěže, o kterém rozhodne odborná porota ve složení:Marta Jandová, Jan Čenský, Jan Smigmator, Kateřina MarieTichá, Michaela A. Dobrovolná, Jan Steinsdörfer, Michaela Tomešová, Annamaria d’Almeida, Ondřej Soukup, Miloslav Zýka a umělecký ředitel festivalu Richard Liegert, získá finanční odměnu 4 000 eur.„Touha podporovat mladé talenty, kteří na sobě chtějí dál pracovat, je hlavním důvodem, proč projekt TYSCA vznikl. Chceme jim nabídnout nejen příležitost zazářit, ale také dlouhodobé zázemí pro jejich další rozvoj“ říká Martin Sinkule, koproducent projektu TYSCA. Součástí slavnostního večera bude také vystoupení vítězky loňského ročníku Sary Natalii Tirnoveanu, která se na pódium vrátí s písní Copilărie fără război (Childhood Without War). Hudebního vedení orchestru se ujme Felix Slováček jr. – výrazná osobnost české hudební scény, saxofonista, klarinetista a dirigent s bohatými zkušenostmi v oblasti klasické i populární hudby. Pod jeho taktovkou vznikne jedinečné propojení profesionálního orchestru s nastupující generací mladých interpretů.Celým večerem provedou Tereza Tobiášová a Jan Maxián. Tereza je zkušená moderátorka, která má díky své předchozí práci v hudební televizi blízko k hudbě i mladé generaci. Jan Maxián, zpěvák, herec a moderátor, propojuje přirozený humor s citlivostí pro hudební vystoupení. Oba přinesou do večera profesionalitu a přátelskou atmosféru, která mladé soutěžící podpoří.

Křest knihy Nikol Kulové se nesl v duchu kouzel, humoru a známých osobností

Slavnostní křest knihy „Adaptace na vesnici“ autorky Nikol Kulové se proměnil v nezapomenutelný večer plný známých tváří, hudby, humoru, osobních vzpomínek a lásky ke knihám. O jedinečnou atmosféru se postaral kouzelník a moderátor Nikolas Kara, který knihu doslova vykouzlil před zraky překvapených hostů. Následoval originální křest sušenými kvítky levandule, jejichž vůně se rozprostřela celým sálem restaurace Lokál Blok na pražském Andělu. Slavnostní uvedení knihy „Adaptace na vesnici“ přilákalo řadu známých osobností českého kulturního a společenského života. Pozvání přijali Jan Přeučil s manželkou Evou Hruškovou, Vida Neuwirtová Skalská, Šárka Rezková, Štěpánka Duchková, Bára Fišerová, Gabriela Goldová, Láďa Hruška, Marie Formáčková, Jarka Stránská a Petr Martinák. Každý z hostů přinesl do slavnostního setkání něco ze svého osobitého světa – vzpomínky, zkušenosti, humor i zajímavé příběhy spojené s knihami. Večer se tak nestal pouze formálním křtem nového literárního díla, ale především příjemným setkáním lidí, které spojuje umění, kultura a radost ze společných okamžiků.Celým programem provázel kouzelník Nikolas Kara, který se postaral o zábavu i nejedno překvapení. Jedním z nejpůsobivějších momentů bylo samotné vykouzlení knihy „Adaptace na vesnici. Před zraky přítomných hostů se kniha objevila doslova jako mávnutím kouzelného proutku a všichni s úžasem sledovali, jak se kouzelnický um propojil se slavnostní chvílí. Nová kniha tak vstoupila mezi své budoucí čtenáře opravdu pohádkovým způsobem. Po kouzelnickém překvapení přišel na řadu samotný křest knihy. Ten se nesl v duchu originality, jemnosti a symboliky. Místo obvyklého šampaňského či jiného nápoje se kmotři rozhodli knihu pokřtít sušenými kvítky levandule. Drobné fialové kvítky se staly krásným symbolem nového příběhu, který právě začíná svou cestu ke čtenářům. Levandule svou nezaměnitelnou vůní postupně provoněla celý sál a vytvořila neopakovatelnou atmosféru, která podtrhla výjimečnost slavnostního okamžiku. Kombinace kouzelnického překvapení a voňavého levandulového křtu dodala události pohádkový nádech. Byl to okamžik plný úsměvů, obdivných pohledů a radosti, který se od běžných křtů příjemně odlišoval. Mezi hosty nechyběla ani Vida Neuwirtová Skalská, kterou si diváci mohou pamatovat jako princeznu z oblíbené pohádky „Tři veteráni“. Během večera se podělila o svůj postřeh ze současného života, který s humorem vystihl proměnu čtenářských návyků. „Já vždy obdivuji, když jedu metrem a dívám se po lidech, když někdo nekouká do mobilu a kouká do knížky. Tak to úplně koukám jak na zjevení,“ svěřila se Vida Neuwirtová Skalská. Její slova vykouzlila úsměv a zároveň připomněla, jak vzácné se v dnešní digitální době může zdát obyčejné čtení knihy ve veřejné dopravě. Zatímco mobilní telefony doprovázejí naše každodenní cesty téměř automaticky, člověk ponořený do stránek knihy jako by se na chvíli ocitl v jiném světě. A právě v tom spočívá kouzlo literatury – dokáže nás vytrhnout z každodenního shonu, nabídnout prostor pro fantazii a přenést nás do příběhů, které bychom jinak možná nikdy nepoznali. Velmi osobní a zajímavou vzpomínku přidal také herec Jan Přeučil, který na slavnostní křest dorazil po boku své manželky Evy Hruškové se zpožděním, jelikož měl nahrávací den a namlouval audio knihu. Jeho vztah ke knihám sahá hluboko do dětství a je spojený také s rodinnou historií a nakladatelskou činností. „Je pro mě velká čest, že jsem byl pozván na tak krásnou akci. Můj vztah ke knížkám je už od dětství, kdy můj tatínek, který se jmenoval František Přeučil, se svou přítelkyní Eliškou Hruškovou v roce 1941 založili nakladatelství Pabir a vydávali neuvěřitelné a krásné knížky,“ zavzpomínal Jan Přeučil. Jeho vyprávění přiblížilo hostům rodinné kořeny jeho lásky k literatuře a ukázalo, jak hlubokou stopu mohou knihy zanechat v životě člověka. Knihy totiž nejsou jen příběhy na papíře. Mohou být součástí rodinného dědictví, připomínkou blízkých lidí i mostem mezi jednotlivými generacemi. Právě podobná osobní svědectví dodala večeru hloubku a připomněla, že za každou knihou se skrývá mnohem více než jen její obsah. Často je to také příběh lidí, kteří ji napsali, vydali, četli nebo předávali dál. Příjemným hudebním zpestřením bylo vystoupení Gabriely Goldové, která zazpívala píseň „Táto, já vím“. Její vystoupení vneslo do programu další emoce a podtrhlo slavnostní atmosféru celého setkání. Hudba a literatura mají mnoho společného – obě dokážou vyprávět příběhy, probouzet vzpomínky a dotýkat se lidských srdcí. Píseň tak byla krásným doplněním večera, který se nesl v duchu umění, přátelství a sdílených zážitků. O další porci zábavy se postaral imitátor Petr Martinák, který předvedl své mimořádné hlasové schopnosti a představil dalších pět známých hlasů českého showbyznysu. Jeho vystoupení patřilo k překvapivým momentům programu a ukázalo, že slavnostní křest může být nejen důstojným okamžikem pro novou knihu, ale také zábavnou společenskou událostí plnou nečekaných zážitků. Právě humor, nadhled a schopnost pobavit publikum vytvořily atmosféru, v níž se hosté mohli uvolnit, zasmát a užít si společný večer. Každý z účinkujících přispěl svým dílem k tomu, aby se na křest „Adaptace na vesnici“ vzpomínalo nejen jako na literární událost, ale také jako na příjemné setkání plné radosti. Jedním z hlavních motivů celého večera byly knihy a osobní vztah hostů k nim. Někteří z přítomných dostali prostor podělit se o některou ze svých veselých historek a přiblížit, jakou roli literatura v jeho životě hraje. Z vyprávění vyplynulo, že knihy dokážou spojovat lidi napříč generacemi i profesemi. Pro někoho představují vzpomínku na dětství, pro jiného zdroj inspirace, radosti nebo úniku do světa fantazie. A někdy se kolem nich odehrávají příběhy, které jsou stejně zábavné jako samotné knihy. V době, kdy naši pozornost často zaměstnávají obrazovky mobilních telefonů a sociální sítě, bylo setkání věnované literatuře také milou připomínkou toho, jak důležité je umět se zastavit, otevřít knihu a nechat se unášet příběhem. Hlavní hvězdou večera byla samozřejmě autorka Nikol Kulová, jejíž kniha „Adaptace na vesnici“ se slavnostním křtem symbolicky vydala na cestu ke čtenářům. Už samotný název knihy vzbuzuje zvědavost a otevírá prostor pro příběhy o poznávání nového prostředí, proměnách každodenního života i situacích, které člověka dokážou překvapit, rozesmát nebo přimět k zamyšlení. Vesnice má své neopakovatelné kouzlo, tradice, osobité obyvatele i vlastní rytmus života. Právě v takovém prostředí se mohou rodit zážitky, které stojí za vyprávění. Tato kniha je volné pokračování prvotiny autorky „Adaptace na život“. A dokonce spisovatelka naznačila, že koketuje s myšlenkou trilogie. Pro Nikol Kulovou byl slavnostní křest významným okamžikem, v němž se její autorská práce setkala s podporou přátel, hostů a známých osobností. Kmotři knize popřáli úspěšnou cestu a společně vytvořili vzpomínku, která bude s jejím uvedením mezi čtenáře neodmyslitelně spojená. Ať už čtenáře čeká při otevření knihy humor, překvapení nebo zamyšlení

„Generál Golian“ – historické drama inspirované skutečným příběhem velitele Slovenského národního povstání

Film režiséra Juraje Štepky Generál Golian vypráví příběh velitele Slovenského národního povstání Jána Goliana a jeho české manželky Jarmily. Tuto ústřední dvojici ztvárnili Ondrej Hraška a Anna Prášilová Fialová, ve filmu se také představí Ondřej Brzobohatý v roli generála Heliodora Píky a Milan Mikulčík jako generál Rudolf Viest. Film, který bude mít v českých kinech premiéru 22. října, nyní diváky zve do kin svým hlavním trailerem. Brigádní generál Ján Golian byl hlavním vojenským organizátorem a prvním velitelem 1. československé armády na Slovensku během Slovenského národního povstání. Golian ještě předtím působil ve slovenské armádě, ale ve spojení s exilovou vládou v Londýně už tajně připravoval ozbrojené povstání. Podařilo se mu synchronizovat vojenské složky s domácím odbojem a vybudovat armádu, která se po vypuknutí povstání postavila nacistickým okupantům. Po vstupu německých vojsk na území Slovenska vydal 29. srpna 1944 heslo „Začněte s vystěhováním!“, čímž zahájil ozbrojený odpor proti okupační německé armádě. Po zatlačení povstání do hor vydali generálové Ján Golian a Rudolf Viest rozkaz k přechodu na partyzánský způsob boje. Dne 3. listopadu 1944 byli oba zajati německými jednotkami. Na přípravu filmu režisér Juraj Štepka vzpomíná takto: „Příprava trvala prakticky šest let. Začala studiem archivů, knih, vzpomínek a četnými konzultacemi s historiky. Spolu s mým spoluscenáristou Petrem Rajčákem jsme strávili stovky hodin debatami o tom, kým vlastně Ján Golian byl. Čím více jsme o něm věděli, tím více jsme zjišťovali, jaký byl jako člověk. Poté následovalo hledání lokací, výroba kostýmů, rekvizit a nekonečné prověřování detailů. U historického filmu rozhodují maličkosti. Pokud divák uvěří detailu, uvěří i celému příběhu. Právě proto jsme věnovali tolik energie tomu, aby byl film historicky co nejpřesnější. Přesto se nejedná o dokument, ale o hraný film inspirovaný skutečnými událostmi. Některé situace jsme proto museli dramaturgicky zhušťovat nebo zdramatizovat, aby film fungoval jako silný příběh.“ Producenty filmu Generál Golianjsou společnosti Bright Sight Pictures (Radka Machalová) a Bona Idea (Juraj Štepka), koproducenty Slovenská televízia a rozhlas, Studio 727, Cinetech, Česká televize (kreativní producent Jaroslav Sedláček), Inicio Films a Notes Production.

Cca 75 % Čechů jsou otevření psychoterapii. Často ale nevědí, na jakého odborníka se obrátit

Psychickou nepohodu, která zasáhla do běžného života, zažilo v posledním roce 79 % Čechů. Téměř dvě třetiny (62 %) se zároveň ocitly v situaci, kdy chtěly s někým mluvit o svých pocitech či problémech, ale nakonec mlčely. Většina lidí je přitom odborné pomoci nakloněna: tři čtvrtiny jsou otevřené psychoterapii a za návštěvu terapeuta by se dnes styděl jen každý pátý. V cestě k odborné pomoci jim však stojí dvě zásadní překážky – nízká informovanost o příspěvcích zdravotních pojišťoven a komplikovaný proces hledání odborníka. Vyplývá to z nového mezinárodního průzkumu platformy Hedepy a agentury Ipsos zveřejněného u příležitosti Světového dne duševního zdraví, který připadá na 10. října. Cena je nejčastějším důvodem, proč Češi na terapii nejdou nebo by nešli (26 %). Většina zdravotních pojišťoven přitom na psychoterapii přispívá, a to částkami od 4 000 do 10 000 Kč ročně. O možnosti příspěvku ale 69 % Čechů neví a příspěvek dle průzkumu skutečně využilo jen 8 % respondentů. V povědomí o příspěvcích jsou na tom Češi spolu se Slováky (66 %) výrazně nejhůř ze všech šesti sledovaných zemí. V Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku neví, jestli jim pojišťovna přispívá, 28 až 39 % lidí. „Ke Světovému dni duševního zdraví lidem pravidelně připomínáme, aby se nebáli říct si o pomoc. Nová data ale ukazují, že tím problém nekončí. Člověk musí také vědět, kam se obrátit, jak poznat vhodného odborníka a zda mu s úhradou pomůže pojišťovna,“ shrnuje Lukáš Krčil, CEO a spoluzakladatel platformy Hedepy. Rozhodnutí mají za sebou, zastaví je hledáníDruhou zmiňovanou překážkou je samotné hledání odborníka. Nalezení vhodného terapeuta považuje za obtížné 64 % Čechů. Mezi lidmi, kteří s terapií mají zkušenost, je to dokonce 79 %. Za snadné považuje hledání odborníka pouze 10 % dotázaných. Každého pátého Čecha od terapie odrazuje právě to, že neví, jak dobrého terapeuta najít. „Vyhledat terapeuta bývá nejtěžší právě ve chvíli, kdy má člověk nejméně energie. Musí se zorientovat v různých typech odborníků, rozhodnout se, komu může důvěřovat, a často také překonat obavu, zda je jeho problém dostatečně vážný. Pokud je celý proces příliš složitý nebo nejasný, člověk může pomoc odložit, i když by mu mohla výrazně ulevit,“ vysvětluje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z Hedepy. Nejvíc to platí pro ty, kdo mají k terapii nejblíž. Z lidí, kteří terapii zvažují, neví, jak kvalitního odborníka najít, zhruba třetina (34 – 35 %). Rozhodnutí vyhledat pomoc tedy mají za sebou, zastaví je až cesta k ní. „Hedepy jsme v roce 2020 založili právě proto, že hledání terapeuta bylo zbytečně složité. Výzkum nám potvrdil, že pro dvě třetiny lidí pořád je. Proto vybíráme jen ověřené odborníky a když si klient s terapeutem nesedne, může zdarma zkusit jiného. Chceme, aby první krok k terapii nebyl ten nejtěžší,“ vysvětluje Lukáš Krčil. Podle terapeutky je také důležité upozornit, že je zcela běžné vyzkoušet i více terapeutů. „Terapeutický vztah je pro úspěch terapie zásadní. Když si klient s terapeutem lidsky nebo způsobem práce nesedne, neznamená to, že pro něj terapie není vhodná. Je naprosto v pořádku hledat dál, nevzdávat to a vybrat si odborníka, se kterým se bude cítit bezpečně,“ doplňuje Zuzana Steigerwaldová. Výsledky průzkumu připomínají, že zvyšování povědomí o duševním zdraví musí doprovázet také praktické změny. Lidé potřebují srozumitelné informace o možnostech financování a jednodušší způsob, jak najít prověřeného odborníka, který odpovídá jejich potřebám. O průzkumuPrůzkum pro platformu Hedepy realizovala výzkumná agentura Ipsos v Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku. Sběr dat proběhl od 1. do 7. září 2026. Celkem se do něj zapojilo 5 038 respondentů ve věku 18 až 70 let, z toho 1 006 v Česku. Vzorky v jednotlivých zemích byly reprezentativní podle pohlaví, věku a regionu. Data z průzkumu si můžete prohlédnout také na webu report2026.hedepy.cz.

Rozhovor se Štěpánem Javůrkem k jeho nové knize „Ve stínu jeřabiny“

Spisovateli Štěpánu Javůrkovi vychází v nakladatelství MOBA první díl historické ságy Ve stínu jeřabiny s podtitulem Prokop, která čtenáře provede lety 1938 až 1950. Ústřední postavou je Josefína, mladá žena, jejíž plány na obyčejný život během několika měsíců převrátí naruby. Autor, jehož knih se za posledních pět let prodalo přes 200 000 výtisků, v rozhovoru vypráví o skutečném příběhu, který ho k nové knize přivedl, o křehkosti svobody, odvaze obyčejných lidí i o tom, proč se jeho knižní hrdinové nakonec znovu vydají do Krušných hor. Vyzpovídali jsme autora, který odpověděl na pár otázek.Po odlehčenějších Létech sametových se vracíte k historickému románu. Věděl jste už při jejich psaní, co bude následovat? „Věděl jsem, že po dopsání Let sametových se vrátím k historickému tématu. A právě při psaní Let sametových jsem se setkal s jednou pamětnicí, jejíž vyprávění mě tak zasáhlo, že jsem chtěl rukopis Let sametových okamžitě opustit a začít hned s románem Ve stínu jeřabiny. Naštěstí mě nakladatel umravnil, a tak jsem rozepsaná Léta sametová dokončil. Pak jsem se ale hned pustil s velkou chutí do nové práce.“ Ve stínu jeřabiny je úvodním dílem nové série. Kolik knih plánujete a jaké období obsáhne? „Předpokládám, že celá série bude mít čtyři díly a obsáhne období let 1938 až 1950. Tak to mám alespoň naplánované, ale znáte to: člověk míní, život mění… Uvidíme, zda se během psaní příběh ještě nějak nerozvětví…“ Příběh začíná v létě 1938. Co vás právě na tomto okamžiku českých dějin zajímalo nejvíc? „Celé to období konce první republiky, krize roku 1938 i samotný Mnichov, to vše je opředeno mnoha mýty a skoro bych se nebál říct až legendami. Často se píše a dopodrobna rozebírá, co dělal Beneš, co Hodža, jak se chovala armáda, jestli jsme se měli bránit, nebo neměli… Mě ale zajímalo, co ti obyčejní lidé? Kteří chtěli jen normálně žít? Jak celou tu dobu prožívali právě oni? Na ně jsem se ve svém příběhu snažil zaměřit…“ Josefína touží stát se učitelkou a žít obyčejný život. Pak do něj ale vstoupí velké dějiny. Čím je pro vás jako hlavní hrdinka zajímavá? „Už jsem to vlastně naznačil v předchozí odpovědi. Josefína si celý život sní svůj sen o tom, jak se stane učitelkou, bude učit děti, žít krásný život… A najednou prásk! Dějiny se valí a nikoho se neptají, jestli si právě takhle život představoval… Josefína toho však zažije mnohem víc, moc jednoduchý život jsem jí nepřipravil. I v dalších letech toho bude muset hodně unést. Celkově bude právě ona ústřední postavou knihy a její hlavní hrdinkou.“ Válka Josefíninu rodinu rozdělí. Co pro vás právě tento motiv znamená? „Nechtěl jsem primárně psát o rozdělené rodině, to spíše vyplynulo z děje. Válka prostě rozděluje rodiny, je to jedna z nejhorších věcí, které válka přináší. O to víc bychom si měli vážit toho, že žijeme v zemi, která válku už dlouhá desetiletí nezažila. Je to velký dar, který už ale občas bereme jako něco automatického.“ Dědeček Prokop se zapojí do odboje. Jak se vám píše o odvaze, která není okázalá, ale tichá a velmi osobní? „Ta opravdová odvaha je vždycky neokázalá. Protože když musíte projevit opravdovou odvahu a kuráž, nemáte na pózy a okázalost čas. Jeden příklad za všechny – sir Nicholas Winton. Jak velké věci ten člověk provedl a vše dělal skromně, tiše, bez humbuku…“ Josefínin otec Vladimír odchází bojovat do zahraničí. Jak důležitá bude jeho postava pro další díly? „Postava Vladimíra je pro celou sérii zásadní především v tom, že projde největším přerodem a vývojem. Od kladné role k záporné a zase zpět. Díky tomu, co prožije, díky tomu, že má často strach a obavy, díky tomu, co prožije za války i po ní. I já, jako autor, se na jeho vývoj těším.“ Proč jste pro název celé ságy zvolil právě jeřabinu? „Jeřáb ptačí je nejtypičtější strom Krušných hor. Velmi odolný a houževnatý. Roste na mnoha místech, a zvláště na konci léta a začátku podzimu jsou díky jeřabinám Krušné hory krásně červeně zbarvené. Jeřabiny provázely obyvatele Krušných hor životem, místní pod nimi také často sedávali a vyprávěli si, co přinesl den. A to je důvod, proč se celá sága jmenuje právě takhle. Ve stínu jeřabiny.“ První díl se odehrává na více místech. Jak bude v dalších knihách sílit role Krušných hor? „Role Krušných hor bude postupně během vývoje příběhu narůstat. V prvním a druhém díle se Krušné hory budou objevovat pouze ve vložených kapitolách popisujících změnu nálady a atmosféry v pohraničí, zatímco ve třetím a čtvrtém díle už se bude příběh odehrávat téměř výhradně v pohraničí, v Krušných horách.“ Čtenář ví, kam dějiny po roce 1938 směřují. Je kvůli tomu těžší udržet v historickém románu napětí? „Dobrá otázka. Výhodou zpracovávání historických témat je jejich síla, kterou mají. Nevýhodou pak fakt, že čtenář většinou tuší, jak to všechno dopadne. I já sám, jako autor, jsem měl při psaní občas chvíle, kdy jsem nahlas svým postavám říkal: Kdybyste tušili, jak jednou dopadnete… Jako konkrétní případ mohu uvést rok 1940 a náladu Sudetských Němců v Krušných horách. V té době byli ještě s vývojem nadmíru spokojení. Přitom za pět let měli navždy opustit své domovy. Kdyby bývali tušili…“ Jádro příběhu vychází ze skutečných událostí. Kde je pro vás hranice mezi historickou skutečností a literární fikcí? „Ano, jádro příběhu hlavních postav se zakládá na skutečných historických událostech. Jen jednu z hlavních postav jsem musel oproti skutečnému předobrazu ve svém příběhu asi o deset let postaršit, aby do děje lépe pasovala. Kniha Ve stínu jeřabiny je román, próza, beletrie. Literární fikce je zde přítomná a nepovažuji ji za nic špatného. Vždycky se ale musí děj odehrávat na pravdivém historickém pozadí. O to jsem se snažil poctivě a snad se mi to i povedlo.“ Jedním z výrazných témat románu je svoboda. Co pro vás osobně znamená? „Svoboda je pro mě největší hodnotou života. Nejen ta fyzická – možnost cestovat, žít tam, kde člověk touží, dělat věci, které jej naplňují. Ale především svoboda duševní. Svobodně myslet, prožívat, tvořit… Jsem přesvědčen, že největší výzva, která je před současným lidstvem, spočívá v tom udržet si svou svobodu a zároveň žít tak, abychom předali tuhle planetu dalším generacím v co nejlepším stavu. Tenhle akcent a důležitost svobody pro můj vlastní život se samozřejmě promítá i do mé tvorby.“ Pro mladší čtenáře jsou události roku 1938 už vzdálenou

Žák Marcela Marceaua Francouzský režisér bude v Praze léčit dynamitem

Pražský soubor současného nonverbálního divadla Kozel ve fraku uvede 5. listopadu 2026 v Divadle BRAVO! novou autorskou inscenaci Léčba dynamitem. Režie se ujímá francouzský režisér Lionel Ménard, žák Marcela Marceaua. Soubor letos slaví deset let existence a právě touto inscenací otevírá další dekádu své tvorby. Terapeutický gauč se na závěr své kariéry rozhodl porušit lékařské tajemství a otevřeně promluvil o svých pacientech. Jeho příběhy se postupně otevírají prostřednictvím jednotlivých etud, v nichž se divák setkává s různými lidmi, jejich problémy a jejich světy. Léčba dynamitem je autorská celovečerní inscenace vystavěná z krátkých etud, které se pohybují mezi humorem, groteskou, nadsázkou a poetikou. Pantomima se v nich propojuje s maskou, objekty, černým divadlem a dalšími formami současného nonverbálního divadla. Inscenace je určena divákům od 12 let. „Bude to třaskavé. Už jste někdy slyšeli, s čím se terapeutovi svěřuje objevitel, pohádková víla, plavčík nebo neandrtálec? A co pár, který spolu nedokáže mluvit, otec s dítětem nebo třeba sněhulák? Léčba dynamitem nahlíží do nitra nejrůznějších charakterů a jejich příběhů. Některé jsou poetické a citlivé, jiné plné humoru a nadsázky,“ říká spoluzakladatel souboru Vojtěch Svoboda. Léčba dynamitem je dosud největší autorskou inscenací Kozla ve fraku a zároveň první společnou inscenací souboru s francouzským režisérem Lionelem Ménardem, žákem Marcela Marceaua. Ménard deset let působil s Marcelem Marceauem, následně pracoval v souboru Philippa Gentyho a podílel se také na přípravě projektu Childhood s Michaelem Jacksonem a Marcelem Marceauem pro HBO. Jako režisér spolupracuje již 30 let s pantomimickým souborem Bodecker & Neander. Na scénografii se podílí Kristýna Hnilica Čuříková. Soubor Kozel ve fraku vznikl v roce 2016 a za deset let vytvořil deset autorských inscenací, odehrál stovky představení a hostoval na čtyřech kontinentech. Od roku 2023 má svou domovskou scénu v Divadle BRAVO! v Praze. Inscenace je zcela beze slov a může proto být uváděna i v zahraničí bez jazykové úpravy. Kozel ve fraku má zkušenost s hostováním v Evropě, Asii, Severní i Jižní Americe. Premiéra: 5. listopadu 2026Místo: Divadlo BRAVO!, PrahaHrají: Anna Kukuczková, Vojtěch SvobodaRežie: Lionel MénardScénografie: Kristýna Hnilica Čuříková Projekt vzniká za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Česko-německého fondu budoucnosti, Městské části Praha 4, Divadla BRAVO!, Centra pro nový cirkus CIRQUEON, Žižkostela a TheaterHaus Berlin.

Zapomenutí dobrodruzi českých dějin

Třídílná dokumentární série vyrobená pro Prima ZOOM, která představuje šest českých osobností, jejichž neobyčejné cesty, objevitelské, vědecké nebo diplomatické aktivity dnes už nejsou příliš známé. Tvůrci se přitom zaměřili na muže, kteří se v různých historických obdobích vydávali do vzdálených a tehdy exotických částí světa – často v rámci diplomatických, vědeckých, kartografických, botanických nebo antropologických misí. Jejich cesty přitom nějakým způsobem reprezentovaly české země. Série tak chce propojit historii, cestování a dobrodružství a připomenout osobnosti, jejichž životy by podle tvůrců vydaly na samostatný dobrodružný film. Vydejte se na dobrodružnou cestu po stopách historie s Prima ZOOM. Od úterý 13. 10. ve 20:00 Zapomenutí dobrodruzi českých dějin Zapomenutí dobrodruzi českých dějin (3. díly, od 13. 10. tři úterky od 20:00, repríza vždy v pátek v 9:30)Na základě úspěchu dokumentu Bílá hora: Kronika povstání (premiéra 21. 6. 2022 Prima ZOOM) nabídl režisér Josef Kotalík stanici Prima ZOOM obdobně vizuálně podmanivý a informačně nabitý dokumentární výlet do české historie – tentokrát však s ambicí o zahraniční přesah, nutností záběrů takřka z celého světa a ve formátu třídílné dokumentární série. Josef Kotalík pro tuto sérii již od roku 2023 spřádá rešerše a piluje scénáře. Ve spolupráci s kameramanem Jakubem Levým natáčí záběry v zahraničí. V prosinci 2024 stanice Prima ZOOM projevila o projekt zájem a od té doby podporovala jeho výrobu. Až byl projekt na světě! Mezi představovanými osobnostmi je například:Heřman Černín z Chudenic (1576 – 1651) – renesanční šlechtic a diplomat, který cestoval do Svaté země a dvakrát absolvoval diplomatickou misi k tureckému sultánovi. Zajímavé je, že v roce 1621 zasedal v tribunálu Staroměstské exekuce a přihlížel popravě svého švagra Kryštofa Haranta i vlastního bratra Diviše.Alberto Vojtěch Frič – cestovatel, etnograf, botanik a znalec jihoamerických indiánů. Jeho příběh je spojen mimo jiné s Paraguayí a Jižní Amerikou.Celkem má série představit šest cestovatelů, dobrodruhů a misionářů. Zajímavosti:Tvůrci nechtěli natočit pouze klasický „mluvící historický dokument“. Kombinují rozhovory, současné záběry míst, kde dobrodruzi působili, ilustrace, animace a čtený komentář. Počítali také s krátkými hranými scénami.Do srpna 2025 měli podle autorů natočeno 37 rozhovorů a natáčeli například v Istanbulu, Amsterdamu, Bolívii, Paraguayi a Argentině.Autorem námětu, scénáře, režisérem a producentem je Josef Kotalík, hlavním kameramanem Jakub Levý. Tvůrčí tým tvoří převážně absolventi či studenti filmové školy FAMO v Písku. Josef Kotalík o sérii říká: „Když jsme „stavěli námět“ pro tuto sérii, zaměřili jsme se hned na několik aspektů… Věděli jsme, že tyto aspekty budou příběhy všech dobrodruhů dokonale pojit, navzdory tomu, že série zobrazuje poměrně dlouhý časový záběr napříč našimi dějinami, a sice: od konce 16. století až po polovinu století 20. Chtěli jsme jít chronologicky od příběhů středověkých/raně novověkých až k příběhům z přelomu 19. a 20. století, kdy se cestování do ciziny stalo fenoménem, disciplínou a sensací.K tomuto účelu nám dokonale slouží příběh renesančního šlechtice Heřmana Černína z Chudenic. Tím  startujeme, a poté chronologicky prostupujeme příběhy, které nás dovedou až k První republice.Obecně vzato jsme šli po takových postavách naší historie, které se ve jménu svých diplomatických či vědeckých misí (kartografie, botanika, fotografie,…) dostaly do na svou dobu exotických, vzdálených či obyvatelem českých zemí dosud nenavštívených destinací, zažily tam nevídané věci, a nakonec prožily neuvěřitelné životy. Jejich cestování bylo vždy zaštítěno reprezentací naší země.“ Souhrn hlavních aspektů:– letem světem (různé kouty světa, v různých dobách)– smutné životní osudy, osamělé poslední roky života– upozornění na příběhy mužů, kteří ku dnešku nejsou ve všeobecném povědomí (a dle našeho mínění by být měli)– vědecký či diplomatický přínos daných dobrodruhů pro naši vlast– minimální, anebo dokonce dosud žádné audiovizuální zpracování těchto příběhů (film/seriál/doku…) Zdroj: Prima SOLOOTIONS

Revmatologů je v České republice málo

V Česku chybějí revmatologové, a v mnohých regionech tak lidé čekají na vyšetření měsíce. U zánětlivých revmatických onemocnění přitom může pozdní diagnóza znamenat nevratné poškození kloubů i dalších orgánů. Na nerovnou dostupnost péče a potřebu včasné diagnostiky upozorňuje Revma Liga Česká republika u příležitosti Světového dne artritidy. Týden pro silné klouby, kosti a kůži vyvrcholí 11. října v pražské Spojce Karlín, kde budou lidem k dispozici specialisté z několika oborů. „Mimo velká města, jako jsou Praha, Brno a Ostrava, je odborníků dlouhodobě málo. Přitom účinná léčba může zabránit poškození kloubů, invaliditě i ztrátě pracovní schopnosti. Rozhodující je ale čas,“ říká David Kříž z Revma Ligy ČR, která akci pořádá. Aby pacientská organizace dostala odborníky blíž k těm, kteří je potřebují, budou ve Spojce Karlín od 10 hodin přítomni revmatologové, ortoped, osteolog, pneumolog, ergoterapeut, fyzioterapeut či nutriční terapeut. „Pokud při konzultaci lékař vyhodnotí, že je vhodné doplnit vyšetření drobných kloubů rukou ultrazvukem, pacient ho bude moci absolvovat přímo na místě,“ vysvětluje David Kříž.Revma Liga ČR dlouhodobě poukazuje na neradostný stav, který v této terapeutické oblasti v ČR panuje. Podle analýzy České revmatologické společnosti z roku 2024 člověk na běžné revmatologické vyšetření v průměru čekal přibližně 2,5 měsíce. „Pacient by neměl sám obvolávat desítky ambulancí a hledat někoho, kdo ho vezme. Potřebujeme tady systém, ve kterém bude jasné, kdo má být vyšetřen přednostně, kam má praktický lékař pacienta odeslat a kdo o něj má pak pečovat. Dlouhé čekání u některých pacientů znamená promarněný čas, během kterého už vzniká nevratné poškození,“ objasňuje prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP. Právě proto vzniká Národní akční plán revmatologie a muskuloskeletálního zdraví. Ten má nejen zvýšit počet revmatologů, ale zároveň také přispět k efektivnějšímu nastavení celého systému péče. Počítá se například se vznikem ambulancí časné diagnostiky. Na nerovnoměrnou dostupnost péče a problémy s kapacitami revmatologů upozorňují také data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Revmatologičtí pacienti patří mezi skupiny, které za zdravotní péčí nejvíce migrují mezi regiony. Přibližně třetina z nich dostává centrovou léčbu v jiném kraji, než ve kterém bydlí. „Dle aktuálních dat evidujeme v systému veřejného zdravotního pojištění cca 316 přepočtených úvazků revmatologů, čistě v ambulantním segmentu asi 204. Kapacity v řadě regionů jsou již nyní nedostatečné a nadto je více než 33 % těchto lékařů v důchodovém věku. Vzhledem k nastupujícímu trendu demografického stárnutí české populace je nezbytné personální kapacity v tomto potřebném segmentu péče navýšit,“ říká prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel ÚZIS. „Nedávná rakouská studie ukazuje potřebu více než čtyř revmatologů na 100 tisíc obyvatel. U nás jsou to přibližně dva a ve Středočeském, Pardubickém a Královéhradeckém kraji nebo na Vysočině je jich ještě méně. Optimálního počtu ale nebude snadné dosáhnout. Nedostatek lékařů proto lze částečně řešit lepší organizací péče a účelnějším rozdělením kompetencí,“ doplňuje prof. Šenolt. Větší roli by měla hrát rehabilitace, fyzioterapie a další zdravotnické profese. Část péče, kterou dnes vykonávají revmatologové, mohou podle odborníků převzít dobře vyškolené revmatologické sestry. V zahraničí jde o běžný model. „Neznamená to, že sestra nahradí lékaře. Může ale převzít část edukace pacienta, kontroly léčby, sledování stabilních pacientů nebo některé standardizované činnosti. Revmatolog tak získá více času na nové pacienty a složité diagnózy,“ vysvětluje prof. Šenolt. I z těchto důvodů není Světový den artritidy jen osvětovou kampaní, ale také příležitostí pomoci pacientům zorientovat se. „Loňských 296 konzultací nám ukázalo, jak velká je potřeba dostupného odborného poradenství a prostoru, kde mohou lidé své zdravotní obtíže osobně konzultovat. Někteří přišli s dlouhodobými potížemi, jiní se chtěli ujistit, že jejich léčba probíhá správně. Zachytili jsme dokonce problémy, o kterých sami nevěděli,“ připomíná David Kříž. Kampaň doplní také regionální setkání pacientů a symbolické zelené nasvícení významných míst po celé republice, například OC Pivovaru Děčín, Mahenova divadla v Brně nebo pražského Petřína. Veškeré informace o programu a jednotlivých aktivitách budou postupně dostupné na www.denartritidy.cz. Akce se koná za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Nadace ČEZ a pod záštitou ministra zdravotnictví.