V rámci cyklu MUSICA FLOREA BOHEMIA 2024 chystá náš přední orchestr Musica Florea premiéru koncertu „Jan Zach: Requiem d moll“, která proběhne 2. října 2024 ve 20:00 hodin v prostorách Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Zazní tak jedno z nejvýznamnějších děl českého skladatele Jana Zacha, a to po téměř 300 letech.
Jan Zach (1713–1773) patří ke generaci skladatelů, kteří vyrostli v Praze, avšak v polovině 18. století často odcházeli do západoevropských hudebních center a dnes je zahrnujeme pod pojem česká hudební emigrace. Jan Zach je mezi nimi pozoruhodný především tím, že na jeho tvorbě dobře vidíme velké stylové změny, které nastaly kolem poloviny 18. století a pro které se ujal pojem předklasicismus. Musica Florea se jeho dílu věnuje společně s muzikologem Tomášem Slavickým už víc než 10 let – těžko tedy u nás hledat povolanější těleso, které by dokázalo jeho hudbu oživit s větším pochopením pro dobové provádění a navodit autentičtější zážitek, než je právě Musica Florea. Nenechte si nový program ujít v Praze 2. října: koncert zahájí díla dalšího z našich oblíbených skladatelů, Jana Křtitele Vaňhala, a to jeho Kyrie a Gloria in G. Jako hosté vystoupí Hana Holodňáková (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Martin Javorský (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas).
„S Musicou Floreau se hudbou Jana Zacha zabývám minimálně patnáct let. Ne proto, že jde o ‚našeho českého‘ skladatele, ale kvůli tomu, že se jedná o nadmíru kvalitního skladatele. Už jeho otec byl osvobozený od poddanství a později to byl samotný Jan Zach, který se živil soukromým učením, komponováním na zakázku, dedikováním svých děl apod. doslova ‚na volné noze‘, naprosto svobodně, což na jeho dobu patřilo k velkým výjimkám,“ vysvětluje umělecký šéf orchestru a dirigent Marek Štryncl. „Musel být skladatelsky velmi přesvědčivý a oblíbený, ačkoliv byl spíše excentrické povahy. Tu vyvažoval zbožným a asketickým životem s tím, že i podle svých skromných možností přispíval na chudé. Toto vše mě na něm asi přitahovalo…“
Kompoziční styl Jana Zacha vychází ještě z baroka. Jako skladatel však velice výstižně reagoval na tehdejší estetické proměny, dal by se tedy zařadit mezi mistry galantního stylu. Přesto zůstal věrný staré kontrapunktické technice, kterou dovedl k nebývalé dokonalosti a kráse. „Těžko říci, jestli to byla jeho excentrická a náladová povaha, ale mnohé jeho kompozice obsahují časté chromatické postupy či modulace. To způsobilo, že mnohá jeho díla byla oblíbena i v době romantické, narozdíl od mnoha jeho i slavných současníků. V tomto určitě předběhl svoji dobu,“ dodává Marek Štryncl.
V minulosti Musica Florea již nastudovala jeho Requiem c moll a g moll, sinfonie (což jsou hudebně předchůdci symfonií), koncerty (např. flétnový), a různé árie. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Musica Florea chopí jeho nejmonumentálnějšího dochovaného díla – Requiem d mol. Partitura tentokrát nepochází z českých archivů: „Předlohou pro dnešní provedení byl vzácně dochovaný dobový opis v tyrolském Stamsu, který naši tyrolští kolegové spartovali a vydali v řadě Musikedition Tirol. O Janu Zachovi se ví, že si s tamějšími cisterciáky rozuměl a v závěru života u nich často pobýval. Jinak se o Zachových autorských rukopisech předpokládá, že patřily k tomu všemu, co nenávratně shořelo za napoleonských válek,“ říká k dostupnosti zdrojů muzikolog Tomáš Slavický. Musica Florea má v rukou skutečný unikát.
Requiem, a nejen to zkomponované Janem Zachem, občas obsahuje a spojuje hudební motivy a styly celých desetiletí: je to dáno tím, že jeho komponování a provádění bylo spojeno se vzpomínkou na celý lidský život – a když si zrekapitulujeme ten náš, zjistíme také, že se v něm přehnalo mnoho módních hudebních stylů, často má svůj vlastní „zvuk“ každé desetiletí. A tak v případě Zachova Requiem d moll máme příležitost slyšet celý stylový vývoj, kterým prošla jeho generace, od pozdního baroka až po nástup vídeňských klasiků.
K charakteru této skladby Tomáš Slavický dodává: „Zachovo Requiem d-moll je mimořádné tím, že rekapituluje veškerý hudební vývoj, kterým autor za svůj život prošel. Jan Zach se k textům mše za zemřelé vrátil celkem třikrát. Z jeho pražského mládí pochází velké Requiem solemne c moll a úspornější Requiem breve g moll. Obě skladby už zazněly v podání soboru Musica Florea a jsou to krásné příklady hudby barokní Prahy z ‚předválečných‘ časů, kdy hudební vkus ovlivňovaly novinky generace Vivaldiho a Zelenky. Třetí Requiem d moll pochází naopak z posledních let, počátku 70. let 18. století. Tehdy už staří muzikanti předávali pomyslnou štafetu mladému Haydnovi, Mozartovi a dalším, kteří pak dokázali posunout způsob hudebního vyjadřování zase o velký kus dále.“
Pojďte s námi prozkoumat bohatství hudby přelomu epoch baroka a klasicismu a na vlastní uši se přesvědčit, že requiem je více než jen vážná skladba, která nám připomíná pomíjivost života, ale také živoucí a barvitý odkaz hudebních stylů své doby. V Praze letos v jediném termínu, 2. října 2024!
MUSICA FLOREA: Jan Zach – Requiem d moll
Na úvod programu: Jan Křtitel Vaňhal: Kyrie a Gloria in G
PRAŽSKÁ PREMIÉRA
2. 10. 2024 | 20:00
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, náměstí Jiřího z Poděbrad Praha 3 | Vinohrady
Účinkují: Orchestr Musica Florea a sólisté: soprán Hana Holodňáková, alt Sylva Čmugrová, tenor Martin Javorský, bas Jiří Miroslav Procházka Sbor Collegium Floreum Dirigent a hudební nastudování: Marek Štryncl Vstupné: https://goout.net/cs/jan-zach-requiem-d-moll/szmlruw/ 300,- Kč základní | 200,- Kč snížená (studenti, senioři, držitelé ZTP) | 150,- Kč snížená (studenti a pedagogové hudebních škol) Facebooková událost: https://www.facebook.com/events/1037094508149713
Koncert se koná za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Státního fondu kultury.
Jan Zach (1713–1773) patří ke generaci skladatelů, kteří vyrostli v Praze, během válečných událostí po roce 1740 odešli do západoevropských hudebních center, a dnes je zahrnujeme pod pojem česká hudební emigrace. Jan Zach je mezi nimi pozoruhodný především tím, že na jeho tvorbě dobře vidíme velké stylové změny, které nastaly kolem poloviny 18. století a pro které se ujal pojem předklasicismus. Rodný kraj Jana Zacha je třeba hledat ve středním Polabí, odkud tehdy pocházela celá řada pražských hudebníků. Oba rodiče pocházeli z Čelákovic, syn Jan se jim narodil v nedalekých Dehtárech a pokřtěn byl v Brandýse nad Labem. Otec byl svobodný od poddanství a vykonával živnost kolářskou a šenkýřskou při jedné z hlavních silnic. Ačkoliv tedy o Zachově dětství víme velmi málo, v prostředí rodinné živnosti můžeme vidět základ jeho pozdějšího svobodného a podnikavého života. Ve světle písemných pramenů se Jan Zach objevuje až v roce 1731 (ve věku absolutoria gymnázia), tehdy již jako profesionální varhaník několika pražských kostelů. Jeho působiště bylo u sv. Martina ve Zdi, kde byl kantorem Šimon Brixi, pak u Milosrdných bratří, a do třetice v kapli sv. Anny u minoritů, kde mohl přijít do styku s Bohuslavem Matějem Černohorským. V Praze prožil nejlepší desetiletí kulturního rozvoje tohoto města a vypracoval se mezi známé skladatele. Jeho odchod do ciziny je zaznamenán k válečnému roku 1741, krátce nato (1745) byl přijat jako kapelník u kurfiřta-arcibiskupa v Mohuči a podnikl několik cest do Itálie. Jeho služba u dvora však nebyla bez problémů a po osobních konfliktech dal přednost nezávislému životu cestujícího skladatele, který se díky svému renomé mohl živit vyučováním a prodáváním opisů vlastních skladeb. Zemřel na jedné z cest ve švábském Ellwangen. Dobové nekrology se o něm zmiňují nejen jako o mimořádně nadaném hudebníku, ale také jako o skromném, zbožném a pracovitém člověku, který nevyhledával žádné pocty, žil sám ve velice skromných podmínkách a podle možností podporoval chudé.
Zdroj: Musica Florea
