KOPRODUKCE: Heaven’s Gate, Václav Dejčmar, Barrandov Studio, Voyo, Česká televize,
BFILM, KFilm Swiss, Lonely Production, Picturella, Jan Ečer
PREMIÉRA: 26.9. 2024
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: AMERIKÁNKA
PRODUKCE: Česká republika, Slovensko, Švýcarsko, 2024
JAZYKOVÁ ÚPRAVA: originální znění
ŽÁNR: drama/fantasy
STOPÁŽ: 108 minut
PŘÍSTUPNOST: nevhodný do 12 let
PRODUCENT: Heaven’s Gate
REŽIE: Viktor Tauš
SCÉNÁŘ: David Jařab
PRODUCTION DESIGN: Jan Kadlec
KAMERA: Martin Douba
STŘIH: Alois Fišárek, Krzysztof Komander
HUDBA: Jan Michael Prokeš
TITULNÍ SKLADBA: ANNABELLE
HRAJÍ: Pavla Beretová, Julie Šoucová, Klára Kitto, Lucie Žáčková, Klára Melíšková, Tomas Sean
Pšenička, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová,
Nikola Trojánková, Bára Holzknechtová, Karla Bábková, Klára Bystroňová, Václav Neužil,
David Novotný a 350 dětí
Trailer https://www.youtube.com/watch?v=TOVaMMHz8l0&t=21s
VIKTOR TAUŠ
režisér, producent
Má filmová Amerikánka něco společného se záznamem představení z doby covidu a s divadelním představením?
Film Amerikánka je zbrusu nová filmová vize příběhu Amerikánky, gejzír pestrých vzpomínek plných barev, života a snů hlavní hrdinky. Nic v tom filmu není skutečné, a přesto je úplně všechno, co na plátně uvidíte, skutečné. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Děti zde hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, plní příběhy svých postav
vlastními osudy. Na rozdíl od původní divadelní inscenace s Terezou Ramba a Eliškou Křenkovou, která vypráví osm let v životě Amerikánky, vypráví film celý její život. Je to úplně nové dílo.
Připomeňte nám ještě jednou, kdo je Amerikánka?
Příběhu Amerikánky se učím porozumět už 25 let. S přestávkami na kafe a cigarety. Amerikánka je náš Oliver Twist, Mauglí, Mathilda… Je to dětská hrdinka pro dospělého diváka. Holka, která díky víře v to, že na ni někde daleko – třeba v Americe – čeká tatínek, který ji má rád, překonává vše, co před ni osud staví. Amerikánka znamená mít naději.
Jak dlouho trvalo, než jste byl spokojen s filmovým scénářem?
Mám 18 zcela odlišných verzí scénáře psaných s ještě větším počtem autorů. Jedna z těch verzí dokonce vyhrála cenu Krzystofa Kieslowského – doposud jedinou, která byla udělena českým autorům, ale já ji vyhodil. Ne tu cenu, ale scénář, protože se mi nedařilo a nedařilo a nedařilo a nedařilo najít klíč, o čem a jak její příběh vyprávět. K vyprávění některých příběhů je třeba sám dospět. Poprvé jsem Amerikánku představil divákům v divadle. A zase… Inscenoval jsem ji ve 13 verzích, abych se s každou z
nich o Amerikánce dozvěděl něco nového. A každou jsem si sám zaplatil, protože příběh téhle holky z děcáku investorům nepřipadal divácky atraktivní. Dodnes ji tam vidělo 110 000 diváků.
V září loňského roku byl uveden na pražské scéně Jatka 78 celovečerní „živý trailer“ s názvem Snowflakes, který můžeme na Jatkách vidět i nyní. Diváci v něm mohou vidět a vyslechnout opravdové příběhy dětí z dětských domovů, které zároveň hrají hlavní role ve filmu. Jak vás napadlo udělat živý trailer na film a ještě ho pojmenovat úplně jinak?
Primárně jsem chtěl dát dětem možnost vyprávět jejich vlastní příběhy, neb ony pomohly mně vyprávět příběh Amerikánky. A chtěl jsem dát budoucím divákům filmu možnost zažít na vlastní kůži energii kruhu dětských interpretů, na kterých je film postaven. Film tak pro ně bude intenzivnějším a osobnějším zážitkem. Protože stejně jako kdysi dávno já poznal Amerikánku, budou diváci znát děti, jež jim příběh vypráví. Zažít tuhle jedinečnou energii je na platformě tradiční upoutávky nemožné. Ale vidět tyhle
děti naživo je tím nejlepším trailerem, jaký si pro filmovou Amerikánku dokážu představit.
Ansámbl tvoří velká skupina dětí nejen z dětských domovů, jaký k nim máte vztah?
Jsou to moji hrdinové. Vždycky, když je mi úzko, bojím se něčeho nebo se snažím něčemu vyhnout, vzpomenu si na ně. Učí mě milovat život bez ohledu na to, jaký zrovna je, nebo není.
Podle jakého klíče jste děti vybíral?
Upřímně jsem je moc nevybíral. Čekal jsem na děti, které si vyberou Amerikánku. S úžasem jsem sledoval, jak se z castingů postupně vydělovala skupina těch, kteří film něčím obohatili, ale zároveň mu také dokázali něco obětovat. Zprvu nevědomým klíčem byla jejich touha ukázat, co v nich vězí a
jakou chuť mají překonávat svůj strach ve prospěch skupiny a vyprávění příběhu Amerikánky. A stejně to ostatně bylo i s dospělými herci
Můžete nám přiblížit svůj záměr po vizuální stránce tohoto filmu?
Amerikánka je vyprávěna svébytným jazykem, který není recyklátem jiných filmů. Způsob formulace emocí je zde ve vizuálním smyslu kulminací naší spolupráce s Janem Kadlecem, vychází vždy z příběhu, našich naturelů a je živen odvahou dětí, které ve filmu hrají. Smyslem vizuality je zprostředkovat divákovi emoce hlavní hrdinky a smysl jejího příběhu. Obraz je formulací emoce.
Komu je film Amerikánka určen?
Je to film pro všechny, kteří se někdy cítili být jiní než většina. Nikdy nebylo tak snadné cítit se křehký, osamělý, nebo dokonce zbytečný, jako je tomu dnes. Amerikánka tyhle pocity v nás zosobňuje a nabízí k nim autentický postoj. A je to film věnovaný všem, kteří se – stejně jako Amerikánka – dokázali postavit na vlastní nohy.
PAVLA BERETOVÁ
dospělá Amerikánka
Co se vám vybaví, když se řekne Amerikánka?
Amerikánka je příběh. Příběh dívky, příběh všech, kteří ji v sobě někdy pocítili. Příběh dětí, opuštěných a nevzdávajících se, bojujících o své místo. Takové dítě v sobě může ucítit každý, nejen děti z dětských domovů. A ve výsledku i příběh nás všech, kteří s ní už roky žijeme.
A co pro vás znamená?
Pro mě znamená dva roky života. Divokého, bláznivého, objevného, někdy strašně těžkého a nekonečně krásného. Nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem tuhle cestu mohla jít. Byla plná zázraků. Možná si ten zbytek nechám uvnitř a bude za mě mluvit film a naše představení
Co vás na ní zaujalo? Proč jste se rozhodla přijmout roli dospělé Amerikánky?
Viktor mi o ní vypráví už dlouho a asi si mě k sobě taky zavolala. Ono se jí do toho nedá moc mluvit 🙂 A já to volání uslyšela a nešlo odmítnout. Teď po třech letech jsem jenom šťastná, co všechno jsme po té cestě zažili. Asi nejvíc mě lákala ta nezlomnost a chuť žít. Moje role je malá Ema, která už přestala být malou. Vypráví příběh dospělé Amerikánky, která se rozhlíží celým svým životem, aby mohla ve výsledku udělat krok dál. Jsou to oči příběhu.
V čem byla práce na Amerikánce odlišná od jiných filmů?
Úplně ve všem. Práce s Viktorem je vždycky jiná a tady tu jinakost ještě podpořily naše úžasné děti, se kterými jsme film točili. Nic nemohlo být úplně naplánované, všechno se dělo tak, jak to přicházelo. Byla to velká zkouška, umět věci pustit a nechat se vést. Děti nás to hodně učily. Velcí učitelé.
Některé děti jste připravovala i na představení Snowflakes, což je živý trailer k filmu Amerikánka, který
je stále k vidění v divadle Jatka78.
Představení se skládá z výpovědí a příběhů našich hereckých dětí, které s námi natočily film. Když jsem se Viktora ptala, podle jakého kritéria děti vybíral, říkal, že podvědomě vybíral individualisty. Takže v představení uvidíte dokonale spolupracujících 30 individualistů, a to se stalo naší společnou dvouletou prací. Pro mě jsou to nádherní, úžasní a odvážní lidé. Jsou to děti z dětských domovů i klasických rodin. Jejich příběhy jsou silné tak, jak je umí psát jen život, a jejich odhodlání ten život žít je obrovské. Tím mě nakazily a já věřím, že by se mohlo podařit, aby se nakazili i diváci. Pro mě jsou to hvězdy života i stříbrného plátna a vy je můžete poznat dříve, než je uvidíte ve filmu.
U živého traileru k filmu Amerikánka jste uvedena jako herečka, scenáristka, koučka dětských herců a režijní spolupráce. Jak vypadala příprava inscenace?
Takhle to Viktor dělá 🙂 Obsadí si herečku do hlavní role, udělá z ní koučku, scenáristku, režisérku 🙂 Ne, vážně. Práce na Amerikánce je opravdu hodně společná. Nebýt Viktora, nikdy bych se ani jedné z těch věcí neodvážila, on mě tomu vystavuje a já jsem ve výsledku moc ráda, objevuju v sobě nové směry, které mě naplňují. Je to pro mě vzácné a možná i život měnící. Někdy pak už nejdou dělat kroky zpátky. Celé
představení jsme dělali ve spolupráci.
Jak se vám pracovalo s tak rozdílnou skupinou dětí? Naučila jste se něco i vy od nich?
Mě by zajímalo, jestli se ode mě něco naučily ony 🙂 Já se od nich učila neustále. Je to pro mě výjimečná skupina. Myslím, že bychom měli vést rozhovory s nimi.
Potkala jste se s reálnou předlohou filmové Amerikánky?
Potkaly jsme se mnohokrát. Byla s nám i při přípravách i na place, protože společně se svou dcerou, o které příběh taky vypráví, s námi ve filmu hrají. Mám je ráda obě a cítím vděk.
Celý film je hodně stylizovaný, vyhovuje vám taková práce víc?
Já mám stylizaci ráda. Mám pocit, že se více dotýká reality než realismus. Ten ve výsledku jen napodobuje, ale stylizace se může více dotknout autentických emocí a pocitů, protože je vypráví skrze symbol a ten nejde napodobit, jen naplnit a žít.
Jak jste vnímala práci s režisérem Viktorem Taušem? Máte zkušenosti s mnoha jinými režiséry, v čem se od ostatních liší?
Já se s Viktorem cítím výjimečně a více jako spoluautor. Občas se to podaří, ale je to vzácné. Známe se už dlouho a dobře, takže naše spolupráce je tvořena v dialogu, který je pro mě velmi kreativní. Dává lidem pocit důležitosti a ví, že když všem svým hercům bude naslouchat, může to tu věc obohatit. Je v tom velkorysý. Myslím, že jsme oba rádi, že jsme se v tom našli.
Čím vás Amerikánka překvapila, nebo může vás ještě něčím překvapit?
Nikdy bych neměla odvahu říct, že mě už nemá čím překvapit. Ona překvapuje pořád. Bere vás do míst, která byste měli raději zavřená, a tak vás zve do života, ale opravdového. Mě asi nejvíc překvapilo, jak daleko mě zavedla.
Co je pro vás na tomto filmu nejzajímavější? Šla byste na něj do kina?
Nás všechny, kteří jsme se na Amerikánce podíleli, ten film velmi obohatil a věřím, že když diváci přijdou, můžou si vzít to stejné. A je to vzácné. A hlavně. Je to prostě skvělý film!
JULIE ŠOUCOVÁ
pubertální Amerikánka
Co se vám vybaví, když se řekne Amerikánka?
Holka, která se nevzdává a neztrácí naději. Také Amerikánku beru jako skupinu, kde je bezpečný prostor pro tvoření, emoce a příběhy nás všech. Dodává mi jistý pocit svobody. Myslím, že jsem si pro ni vytvořila speciální místo, a bude se mnou na celý život.
Co vás na ní zaujalo? Proč jste se rozhodla tuto roli přijmout?
To asi jinak ani nešlo. Viktor udělal herecké workshopy, které trvaly víc než půl roku, a role na začátku ani nerozdal. Chtěl nás vidět, jací jsme my sami, a role rozdal až později, když si nás důkladně prozkoumal. A fakt mě ani nenapadlo to nepřijmout, samozřejmě jsem byla z toho dost nervózní, jelikož to byla moje
první role, ale vůbec nelituju.
Hrajete Amerikánku v pubertálním věku, pomáhal vám někdo s jejím vyjádřením?
Myslím, že to není až tak dávno, co jsem měla svoji vlastní pubertu, takže ještě jsem nezapomněla na to, jaké to je 😉 Ale takovou tu drzou holku mám prostě v sobě, takže jsem si tu roli fakt hodně užila. Na place s námi byla vždycky Pavla Beretová, Lucka Žáčková nebo Viktor, kteří se nás snažili vést a společně
s námi nacházet ty správné polohy. Hodně jsem se tímto způsobem od nich naučila.
Jak jste vnímala práci s režisérem Viktorem Taušem?
Bylo to jako horská dráha. Viktor totiž vždy přijde s totálně praštěným nápadem, který ostatním přijde úplně mimo, ale on ho stejně udělá a výsledek je pak skvělý. Je to pro mě hrozně inspirativní člověk, někdy až nechápu, jak to všechno zvládá, a zároveň za tu dobu, co ho znám, mě v mnoha věcech dojímá,
má neskutečně obrovský srdce a pro „svoje” děti udělá první a poslední.
Jaké bylo natáčení s ostatními dětmi?
V mnoha věcech mi ta děcka otevřela oči. Někdy si člověk uvědomí, že občas zapomíná být vděčný za to, co má, a i když to není ideální buď za to rád. S ostatními jsme se na sebe napojili a vzájemně otevřeli a to umožnilo si Amerikánkou projít společně.
Co je pro vás na tomto filmu nejzajímavější? Šla byste na něj do kina?
Já už film viděla několikrát v jeho „nedokonalé podobě” a pokaždé mě totálně dojal. Jasně, že mám k němu vytvořené i svoje osobní asociace, ale i s člověkem, který o tom nic neví, to určitě nějakým způsobem pohne. Takže ať do kina jde určitě každý, ať to vidí na vlastní oči 🙂
Nedokážu asi říct, co bylo nejzajímavější, ale co se mě opravdu dotklo, jsme byli my. Nerada to škatulkuju na děti z děcáku a „normální” děti, takže nás beru dohromady. Na začátku někteří nebyli schopni otevřeně mluvit, a už vůbec ne třeba fyzický kontakt. Obejmutí nepřicházelo v úvahu, a teď je vidět, jak každý
z nás za ty tři roky vyrostl a jsme úplně jinde, nemáme problém otevřeně komunikovat, říct, co nás trápí, co chceme jinak, nebo se svěřit, a víme, že se navzájem podržíme. A děkuju za vztahy, které si snad poneseme s sebou na dlouho.
