Celovečerní dokument režisérky Hany Pinkavové o horolezkyni, humanitární misionářce, spisovatelce a matematičce Dině Štěrbové.
Nikdy se nevzdávej, neztrácej naději, zkoušej své hranice – to je krédo Diny Štěrbové, která jako první žena na světě v roce 1984 pokořila osmitisícovou hranici himálajské Čo Oju. V té době byly ženy s cepíny a mačkami na osmitisícovkách raritou. Ke stoupání na nejvyšší vrcholy se v době normalizace probojovávala. Podpora horolezeckého svazu nebyla žádná, chlapi ženy na expedice nebrali. Vydělávala si na ně bouráním komínů a též šitím péřových spacích pytlů.
Dina v roce 2005 odjela do pákistánského Baltistánu postiženého katastrofálním zemětřesením a s horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem založila malou neziskovku. Pomohli ve výšce 3 500 m opravit mosty, vybudovat cestu, zavlažovací kanál a vodovod do jedné z nejodlehlejších vesnic. Po dvouletém úsilí zde vybudovali malou českou nemocnici. Jejich projekt zachránil za 17 let činnosti mnoho životů. Dina si je vědoma, že tržní mechanismus vstoupil i do velehor a má také negativní důsledky.
Přesto Dina, stejně jako většina náboženství, věří, že zachránit jednoho člověka rovná se zachránit celý svět. Je to psáno v Bibli i Koránu. Jednaosmdesátiletou horolezkyni budeme též doprovázet při jejím loučení s velehorami a na výpravě do Pákistánu při humanitární misi.
Scénář a režie: Hana Pinkavová
Producenti: Viktor Schwarcz (Cineart TV Prague), Silvie Panáková (Dayhey)
Koproducenti: Česká televize, Margita Štěrbová
Kamera: David Čálek (natáčení Baltistán), Jan Bartoň (natáčení ČR, Slovensko)
Druhá kamera a dron: Jakub Freiwald (Baltistán)
Zvuk: Jan Hála (Baltistán), Pavel Hruda (ČR a Slovensko)
Střih: František Pospíšil
Dramaturgyně: Eva Hrozková
Kreativní producentka ČT: Alena Müllerová
Výkonný producent ČT: Jiří Vlach
S podporou: Státní fond kinematografie, Audiovizuálny fond, Gemini
Distribuce: CinemArt a.s.
O filmu
Příběh Diny Štěrbové začíná ve chvílí, kdy doma píše knihu o mnohaleté humanitární pákistánské pomoci a pochybuje, jestli někoho bude zajímat. Její obavy vyvrátí fakt, že v Českém rozhlase natáčejí její několikadílné osudy. Dozvídáme se, jak ji poznamenala válka, smrt bratra, věznění otce, právníka německé národnosti. Jakým traumatem pro ni bylo po roce 48 „vyhoštění z bytu” a tátův vyhazov z místa soudce v
padesátých letech, kdy nechtěl soudit podle not KSČ. Jakou křivdu a beznaděj cítila, kdy ji kvůli špatnému posudku nepřijali na vytouženou medicínu. V době normalizace bojovala za svou důstojnost a snažila se žít ve svém soukromém vesmíru. Už v dětství ji okouzlil Hillaryho výstup na Mount Everest a zasáhla první ženská výprava na Anapurnu končící tragicky. Ve čtrnácti letech tajně s kamarádkou vylezla na Lomnický
štít a propadla kráse hor. Vystudovala a pak pětatřicet let učila na univerzitě v Olomouci „vysokou“ matematiku. Ke stoupání na nejvyšší vrcholy se v době normalizace probojovávala. Podpora horolezeckého svazu nebyla žádná a chlapi ženy na expedice nebrali. Vydělávala si na ně bouráním komínů, šitím péřových spacích pytlů. První expedici na sedmitisícovku, kterou organizoval její manžel, přírodovědec a ekolog Otakar Štěrba, si Dina vybrečela. Spolu s mužem absolvovala i vodácká dobrodružství na Sibiři, v Kanadě a USA. Nepál a Pákistán navštívila dvacetkrát.
Katastrofické zemětřesení v Pákistánu v roce 2005 zničilo velkou část infrastruktury, o
život přišlo přes 100 tisíc lidí. Dina tam odjela s manželem Otakarem budovat
vodovody a s horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem založila malou
neziskovku. Pomohli opravit dva mosty, vybudovat cestu, zavlažovací kanál a vodovod
do nejodlehlejší vesnice ve výšce 3500 m. Po dvouletém úsilí tu za strastiplných
okolností vybudovali malou českou nemocnici. Jejich projekt zachránil za 17 let
činnosti už mnoho životů. Koupili počítač a ultrazvuk, zajistili oční mikroskopickou
jednotku, založili záchrannou službu, pro kterou koupili dva džípy. Od existence
nemocnice žádná žena neumřela při porodu, přes 300 dětí s meningitidou, zápalem
plic a záškrtem bylo zachráněno. Přiváželi léky a zdravotní techniku. Rozšířili
malotřídku a sehnali vybavení. Budují kemp a turistické centrum, z výtěžku peněz
chtějí částečně financovat nemocnici.
Dina si je vědoma, že tržní mechanismus vstoupil i do velehor a horolezectví a má i negativní důsledky. Obyvatelé údolí se přizpůsobuji komerci, peníze mění jejich hierarchii hodnot. Přesto Dina dle většiny náboženství věří, že zachránit jednoho člověka rovná se zachránit celý svět. Je to v Bibli i Koránu. Poslední Dininou aktivitou v Baltistánu je zakoupení pozemku ve Skardu a výstavba hostelu pro 35 dětí horalů,
adeptů středoškolského vzdělání. Nejtěžší je udržitelnost projektu. Přesvědčit Aranďany, že oni jim jen ukazují cestu. Dina se ani ve svých 83 letech nevzdává. „17 let humanitární pomoci v Arandu považuju za obrovské privilegium a ráda bych ji dělala tak dlouho, jak budu moct. Moje horolezecké výpravy byly k tomuto cíli nejlepší. Nevadí, že je to jen kapka v moři. To je vlastně ten DOTEK ABSOLUTNA.“
Zdroj: CinemArt
