7 prvků, které by vám dle Ferdinanda Lefflera neměly chybět v zahradě

Zahrada nemusí být pouze o udržovaném trávníku a několika záhonech. Existují prvky, jejichž zakomponováním celý prostor zútulníte a využijete na maximum. Zahradní architekt Ferdinand Leffler doporučuje hned sedm zahradních dominant a vychytávek, díky nimž získá zcela nový rozměr a zároveň vám přinese nemálo výhod. Altán nebo pergola Krásná zahradní dominanta i místo, kam můžete utéct a být jen sami se sebou. I jednoduchý altán se stane vaší oázou v tomto hektickém světě. Dobrou službu udělá také pergola, která zútulní a přistíní terasu, čímž rozšíří možnosti jejího využití. Díky ní se tak zvětší i obytný prostor. Nemusí se přitom jednat o masivní dřevěnou konstrukci, dnes už se běžně setkáte také s velmi subtilními konstrukcemi, které se hodí k moderním stavbám. Venkovní kuchyně Příjemná venkovní kuchyně by určitě v zahradě také měla mít své místo. „Úplně stačí pultík, na kterém si připravíte jídlo a skýtá zcela jiné možnosti než kuchyň v domě. Zároveň si uděláte hezký den s rodinou,“ doporučuje Ferdinand Leffler. Podob může mít venkovní kuchyně mnoho, od mobilních pultů po takřka plnohodnotné kamenné, v nichž dominují krby a udírny. Takováto kuchyňská zákoutí lze hezky propojit právě s altánem či pergolou a vznikne příjemné místo pro rodinné sešlosti nebo grilovací party s přáteli. Sauna V posledních letech se stále více vyzdvihují benefity otužování a saunování. Právě to je prastarým rituálem, který se hojně rozvinul především v severských státech, zvláště pak ve Finsku. Zde se o saunování dokonce hovořilo jako o léku chudých, postupně totiž byly prokázány opravdu blahodárné účinky na naše zdraví. Dnes již není ničím neobvyklým vybudovat si saunu doma. Jednou z možností je její propojení se zahradou, avšak infrasauny či finské sauny lze umístit i do interiéru. Napojení na zahradu má své nesporné výhody v tom, že se při rituálu můžete dívat do přírody a následně se ochladit v přistavené dřevěné kádi či biotopu. Velký výběr saun i kádí poskytuje nákupní rádce Heureka, kde zároveň zjistíte i více o tom, jak si vybrat saunu přesně na míru vašim potřebám. Skleník Jistě všichni dobře známe tradiční skleníky, v nichž se daří nejrůznějším plodinám. Tuto zahradní stavbu však můžeme povýšit i na něco dalšího. Uděláte-li skleník dostatečně velký, hezky poslouží i jako zimní zahrada, v níž nebudete jen pracovat, ale také například relaxovat u šálku kávy. V záplavě zeleně umístěné zákoutí se stolečkem a židličkami má své kouzlo a prodlouží sezonu venkovního posezení. Vyvýšené záhony Stále více lidí touží pěstovat si vlastní zeleninu či bylinky, mnohdy je však odradí určitá nevzhlednost záhonků, která příliš nekoresponduje s celkovým rázem jejich zahrady. Není však třeba se toho bát, existuje řešení, které vypadá dobře a organizovaně. Jedná se o vyvýšené záhony. Kromě již zmíněných výhod jsou skvělé i díky své praktičnosti, kdy se k nim snadno dostanete a tolik se nenadřete při jejich kultivaci. A že se obáváte jejich zřizování? Věřte, že se nejedná o nic tak složitého. Navíc dnes lze pořídit předpřipravené sety, kdy si dle návodu vytvoříte vyvýšený záhon podle svých představ. Kompostér Dle Ferdinanda Lefflera by kompostér neměl chybět v žádné zahradě. „Zpracovávejte biologický odpad, všechen by měl v zahradě zůstat a zapracovávat se zpět do půdy. Byla by totiž obrovská škoda zbavovat se těchto živin,“ doporučuje. Kouzlo kompostování spočívá v tom, že ekologickou cestou zpracováváte spadané listí, trávu, slupky a další biologický odpad, načež dochází k jeho přeměně na kvalitní hnojivo. Ačkoliv péče o kompost vyžaduje trochu péče, rozhodně se vyplatí. Přírodní hnojivo je pro rostliny tím nejlepším a nezanedbatelná je také úspora nákladů za likvidaci odpadu. Ohniště I když může někomu připadat ohniště jako zbytečnost, není tomu tak. Kromě toho, že takové posezení u ohně skýtá úplně jinou atmosféru než sezení u stolu, využijete jej i při přípravě jídla. Do jisté míry by se dalo považovat za takovou jednodušší variantu venkovní kuchyně. Zvolit můžete mezi klasickým ohništěm v zemi, které obložíte kameny, nebo přenosnou variantou, jež si umístíte, kam potřebujete a bývá vybavena i různými rošty, nástavci a doplňky. Jen vždy myslete na to, že místo pod přenosným ohništěm se rozpálí, pokud jej tedy postavíte na trávník, zůstane na něm vypálený flek. Bazén Obecně by se dalo říci koupací plocha, neboť se vyskytuje v různých podobách. Tradiční zapuštěný bazén či koupací jezírko představují krásnou variantu, ovšem cenově náročnější. Nadzemní bazény jsou dostupnější, ale nepříliš vzhledné, proto je dobré myslet na to při jejich umísťování. Ideální způsob zakrytí poskytují rostliny. Stačí kolem bazénu vysadit květiny, keře a celkový dojem ze zahrady zůstane nepokažen.

Velké finále osmnácté sezony Ulice je tu! Co udělá se vztahem Karly a Máry svatba Dominiky a Tonyho?

Seriál Ulice, který běží na TV Nova, vstupuje do finále své osmnácté sezony. Tento týden vrcholí příběhy jednotlivých postav před prázdninovou pauzou ve vysílání Ulice. Tou největší událostí týdne i jara bude opět svatba, jak jsou diváci Ulice zvyklí. Tentokrát ale bude mnohem důležitější osud svědků zamilovaného páru, jenž stane před oltářem, než samotných nastávajících manželů. Proč? Těmi svědky jsou totiž Karla a Mára, jedna z dvojic, která k sobě prostě patří, přestože se právě rozvádí. Jak se na jejich vztahu podepíše právě svatba Dominiky a Tonyho? Osmnáctá sezona seriálu Ulice dospěla do svého finále. Některé příběhy se uzavírají, jiné naopak otevírají, aby se diváci a fanoušci seriálu, který běží na TV Nova od roku 2005, měli nač těšit v době, kdy o své oblíbence na čas přijdou kvůli prázdninové pauze ve vysílání. O aktuální dění v Ulici ale ochuzeni nezůstanou. Spoustu informací i novinek budou po celé léto přinášet oficiální internetové stránky seriálu i jeho sociální sítě. A co tedy diváky čeká tento týden? Bezesporu největší událostí bude svatba Dominiky (Barbora Vyskočilová) a Tonyho (Ondřej Volejník), jednoho z nejstabilnějších párů Ulice posledních let. Své štěstí si určitě zaslouží. Tonyho se po návratu z vězení vypracoval až na majitele úspěšného baru, na člověka, který udělal za svou temnou minulostí tlustou čáru a začal znovu, poctivě. Tehdy ho inspiroval Mára (Kryštof Rímský), parťák z dob, kdy se pohyboval na hraně a nezřídka i za hranou zákona. I Mára šel totiž do sebe a začal se živit poctivě, byť před pár lety znovu trochu sklouzl na šikmou plochu, aby Karle (Markéta Stehlíková) a svým blízkým dokázal, že v pohodě uživí svoji rozrůstající se rodinu. Pak to byl paradoxně Tony, kdo mu byl vekou oporou, když vše prasklo. Vedle lásky a štěstí nastávajících manželů se odehrávají i velké emoce u Karly a Máry, kteří se momentálně rozvádějí, i když si jejich okolí myslí, že k sobě patří, že by spolu měli zůstat. Nic jiného si nepřeje ani Karla, která nyní nechápe, jak mohla ztratit hlavu kvůli Jakubovi (Jan Mansfeld) a ohrozit tak svoji rodinu. Právě nevěru a zradu jí Mára nedokáže odpustit. Vzájemná důvěra byla podkopána v samotném základu. Ale co když to chce opravdu jen čas, než to všechno přebolí, než si k sobě znovu najdou cestu? Může k tomu přispět právě svatba Márova nevlastního bráchy Tonyho a Karliny nejlepší kamarádky Dominiky? Karla a Mára totiž jejich veselku organizují. Teď spolu tráví spoustu času, je vidět, že jsou sehranou dvojkou, že jim to spolu klape. Navíc se vrátí do míst, v nichž si sami řekli své ano jen krátce před narozením mladšího syna Kustíka (Rafael a Samuel Martinicovi). A právě tyhle emoce je teď hodně zasáhnou. Co to s nimi udělá? Je ještě cesta zpět? A jak nakonec svatba Dominiky a Tonyho dopadne? To už prozradí samotné velké finále stávající sezony seriálu Ulice. Zajímavostí pro diváky je, že konečně poznají Dominičiny rodiče, o nichž se v seriálu už spoustu let mluví, takže působí stejně tajuplně jako paní Colombová. Pomyslnou třešinkou na Věrčině (Milena Steinmasslová) svatebním dortu je obsazení těchto postav. Dominičiny rodiče si totiž zahráli hereččini skuteční rodiče. Premiérové díly seriálu Ulice vysílá TV Nova od pondělí do pátku v podvečerním čase od 18:30 hod. S týdenním předstihem jsou divákům k dispozici na Voyo.

Lovec upírů Marie Terezie

V roce 1731 bylo u Olomouce upáleno devět „upírů” včetně sedmi dětí. Ve stejné době se v Banátu, který leží na území dnešního Rumunska a který se Habsburkům zrovna podařilo uzmout Turkům, vršily zprávy o lidech, „kterým někdo vysál krev do poslední kapky”. Císařovna Marie Terezie, považovaná za osvícenou panovnici, se rozhodla udělat podobným událostem přítrž. Pověřila svého osobního doktora Gerarda van Swietena, aby celou záležitost důkladně prošetřil. Tento reformátor a zastánce osvícenství byl dobře znám až za hranicemi rakousko-uherského císařství, protože se hlasitě stavěl nejen proti existenci upírů, ale i dalších pověr. Tento historický film odhaluje různé aspekty a stránky legend o upírech a vysvětluje, jak vůbec vznikly. Nechybí dramatické herecké rekonstrukce ani rozhovory s mnoha různými odborníky – samozřejmě včetně expertů na vampyrismus nebo netopýry.  Co měla Marie Terezie společného s upíry, prozradí Prima ZOOM: 27. 6. 20.00 – Lovec upírů Marie Terezie Lovec upírů Marie Terezie (repríza pátek 30. 6. v 9.10) Zamíříme do vídeňského Schönbrunnu, kde roku 1755 Marie Terezie vyslala svého důvěrníka a lékaře Gerarda van Swietena prověřit neobvyklý incident. Ve vesnici Hermersdorf místní vykopali asi 30 těl, protože měli podezření, že jde o upíry. Těch bylo prý odhaleno 19, protože byla i po smrti jaksi zachovaná. Jejich těla byla odvlečena do lesa, probodnuta dřevěnými kůly, rozsekána a spálena. Marie Terezie jako katolička byla zaskočena, vampyrismus považovala za iracionální. Van Swieten byl u dvora už 10 let, nejen jako lékař Marie Terezie, ale také jako prefekt dvorské knihovny. Byl osvícený a vysílal agenty po celé Evropě, aby hledali vědeckou literaturu. Byl i předsedou komise pro cenzuru knih, a tedy velmi důležitou osobou. Van Swieten jako lékař věděl, jak se chová lidské tělo po smrti, to bylo známo i z bojišť. Méně známé však bylo, jak se rozkládá tělo pohřbené v půdě. Sám udělal velké kroky při modernizaci pitev a posmrtných vyšetření. Pitvy byly částečně proti víře církve, ale byly velmi důležité např. kvůli epidemiím. V 18. století už jaksi nebyly hony na čarodějnice, ty nahradili právě upíři či vampýři. Pokud se dělo něco prazvláštního, byl za tím vampýr. Na rozdíl od čarodějnic to ale nebyl hon na živé, nýbrž na mrtvé. Těla se vykopala, zatloukl se dřevěný kůl, usekla hlava a nakonec vše spálilo. Znaky, které měly být důkazem pro vampyrismus, byly ve skutečnosti tradičními znaky při rozkladu těla. Vampýři jsou prvně zmíněni v roce 1725, kdy došlo k exhumaci těla muže v malé srbské vesnici. Ten měl po smrti strašit lidi, a tak se rozhodli pro toto řešení. Slovo vampýr se zažilo roku 1732, jak v odborných textech, tak novinách, které se dostaly k lidem. V roce 1755 byl vydán zákaz exhumace a jakéhokoli zohavování těl a Frederik II. nechal otisknout článek o Marii Terezii, ze kterého vyplývá, že to ona nechala exhumovat výše zmíněných 30 těl. Byl to prostý politický tah, při kterém zneužil média. V počátku vampyrismu nikdo nevěděl, co nebo kdo vlastně ten vampýr je, a tak se lidé obávali, aby se vampyrismem nenakazili. Pitvy z roku 1731 ze Srbska pak nedokazují přítomnost vampýrů, ale zřejmě epidemii antraxu. Ta napadá střeva, plíce a kůži. Rozkládající tělo se pak chová specificky. I další informace se dají racionálně vysvětlit anebo byly zkomoleny. Např. v zemi, kde chybí kyslík, se tělo rozkládá mnohem pomaleji, což bylo považováno za další důkaz. Vampyrismus se hojně šířil a mísil s lokálními tradicemi a pověstmi, vznikla tak např. princezna upírka Eleonora Amalie Schwarzenbergová nebo příběh, resp. román Carmilla. Za vampýry byli spíše považováni muži – tato představa byla spojená s tím, že je to někdo silný a mocný. S vampýry jsou spojeni také netopýři, zřejmě od nich přišla inspirace ohledně pití krve. Netopýři však krev pouze olizují, a to zvířatům ve střední a jižní Americe. Za vampýra byl také někdy označován člověk, který se nějak lišil a ostatní tak buď přitahoval, anebo děsil. Často se jednalo o přistěhovalce. Van Swieten v mnoha pramenech hledal pravdu a sepsal konečnou zprávu. Víru ve vampyrismus spojil s oblastmi, kde byla vyšší pověrčivost a nízká vzdělanost. Ve skutečnosti se totiž dalo vše racionálně vysvětlit. Zprávu napsal ve francouzštině, která byla určena pouze dvoru. Pátrání po pravdě ale dávno spustilo celoevropskou debatu o vampyrismu. Později vznikla kniha o Van Helsingovi, inspirována Swietenem. Van Swieten a Marie Terezie zůstali v kontaktu až do jeho smrti, zjevně měli velmi dobrý a úzký vztah. Byla u něho dokonce v hodině jeho smrti.