Show Jana Krause: Slovenský pan Odvárka, který nikdy nikoho nesbalil, bohyně otevírající třinácté komnaty a jak si Emma a Robert navzájem radí do života
V dalším dílu Show Jana Krause se představí zpěvák Richard Müller, influencerka Ema Müllerová a herci Emma Smetana a Robert Urban. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 6. září ve 21.35 na Primě. Jako prvního hosta dnes večer diváci Show Jana Krause přivítají oblíbeného česko-slovenského zpěváka Richarda Müllera, kterého letos potrápilo zranění a následná operace nohy. A za týden ho čeká další operace. Kvůli tomu musel v zimě zrušit i několik koncertů, nyní už ale všechno zase běží, jak má. „Jen sedím na pódiu, tak jako tady, a je to moc příjemné,“ upřesňuje zpěvák. „Mám tam křesílko, nikoli takovou tu barovou židličku. A písničky jsou stále stejně dobré. S výjimkou sedění na křesle je všechno tak, jak bylo.“ To znamená, že práce je stále dost. Koncem loňského roku vydal nové album s poetickým názvem Čierna labuť biela vrana, které prý mnozí považují za dosud nejlepší. Také stále koncertuje na Slovensku i v Čechách. Ve volných chvílích si pak podle svých slov rád polenoší. „Pravidelně si tak ležím na zádech v posteli a přepínám televizní stanice. Proto si myslím, že jsem takový slovenský pan Odvárka, neboť se každý den dívám na vaši reprízu, pokud jsem doma,“ říká mile překvapenému moderátorovi. Prozradí na sebe také to, že práce s moderními technologiemi se ho jinak vůbec nedotkla. „Mám dokonce tlačítkový telefon. Takový ten starý, klasický, se kterým se kromě telefonování a posílání esemesek nedá nic jiného dělat. To je jediné, co jsem zvládnul,“ přiznává. A nenáročný je prý i v jídle. „Mám minimální požadavky. Už jsem si odvykl, že by mi někdo něco uvařil, takže tyto problémy nemám,“ popisuje s tím, že když má hlad, jídlo si objedná. „Máme blízko takovou sympatickou pizzerii, takže tam buď pizzu nebo těstovinky. Anebo jím velmi málo. Dokonce někdy nejím celý den.“ Pánové ve svém zapáleném hovoru narazí samozřejmě i na téma úspěchu u žen a Richard Müller velmi překvapí tvrzením, že mu jeho kariéra zpěváka v tomto ohledu nijak nepomohla. „Já jsem nikdy nesbalil nikoho,“ posteskne si. „Nevím proč. Asi měli ze mne strach nebo co. Po koncertě jsem se většinou převléknul z kostýmu do normálních šatů, vydal jsem se směrem do sálu, a tam už nebyl nikdo, jen technici, kteří skládali aparaturu.“ Vedle hudební legendy usedne na červenou pohovku krásná mladá žena, influencerka Ema Müller. Stejné příjmení není náhoda, protože Ema je Richardovou dcerou. „Do šestnácti let jsem byla v Bratislavě. V šestnácti jsem odešla na rok do Kanady. Tam jsem byla u jedné rodiny a učila jsem se tam anglicky a starat se sama o sebe, protože jsem byla poprvé bez rodičů,“ vypráví Ema. „A naučila jsem se hodně. Tam to nebylo tak nebezpečné jako u nás doma. Potom jsem se vrátila do Bratislavy, odmaturovala jsem, a když mi bylo osmnáct, odjela jsem do Paříže.“ V té době ještě ani moc neovládala jazyk. „Snažila jsem se učit francouzsky na střední škole, to ale moc nefungovalo. Takže když jsem tam přišla, neuměla jsem francouzsky, a ani jsem nevěděla, že moje vysoká škola bude ve francouzštině,“ dodává se smíchem. „Na začátku jsem fakt ničemu nerozuměla, takže jsem nevěděla, čeho se chytit. Potom se to na mě asi začalo tak nějak lepit. Jak ta bageta, tak i ta francouzština.“ I přes těžké začátky se jí podařilo čtyřleté studium módního byznysu dokončit. „Během školy jsem měla jednou za rok povinné stáže,“ pokračuje ve svém příběhu. „Takže na konci jsem měla už takové čtyři pracovní zkušenosti v módním světě, hlavně v PR. Když jsem skončila školu, myslela jsem si, že pro mě bude velmi jednoduché najít si práci. Ale nebylo. Nikde mě nechtěli. Moje první oficiální práce v Paříži byla, že jsem prodávala v Galerii Lafayette podprsenky. Velmi jsem si to tam užívala. A teď se mnou chodí všechny kámošky nakupovat podprdy, protože přesně vím, co jim dát, co jim nejvíc sedí.“ Za nějaký čas se jí ale přeci jen podařilo najít práci v oboru, který vystudovala, tedy v oblasti PR módy. A stále žije v Paříži, kde ji nyní navíc drží láska. Na sociální síti pak rozjela svůj projekt Som bohyňa, všetky sme, ve kterém podle svých slov otevřeně sdílí se ženami to, jak se cítí. „Často to neříkáme nahlas a potom jsme v tom svém pocitovém trabli každá sama,“ vysvětluje svoji motivaci Ema. Na závěr se blíže seznámíme s Eliškou a Damiánem, respektive s jejich hereckými představiteli, Emmou Smetana a Robertem Urbanem. Jak už to, tak bývá, vzbudil nový seriál řadu emocí a vyvolal spoustu diskuzí. Oba herci to však berou s naprostým klidem a Emma svoji roli princezny považuje za splněný holčičí sen. „My jsme oba s Robertem od začátku do toho šli s tím, že si jdeme natočit takovou hezkou, nenáročnou pohádku,“ vysvětluje. „Na pohádkách jsme vyrostli. Já vyrostla i na takových těch telenovelách typu Divoký anděl. Tak to jsme šli natočit a teď se asi někteří lidé diví, protože čekali něco jiného, ale my si to nechceme nechat zkazit, protože pro nás je to radostný proces.“ Na moderátorovu otázku, zda se líbí jeden druhému navzájem, odpovídají stejně upřímně. „Já už jsem to na sebe prásknul. Emma je krásná žena, takže komu by se nelíbila? Já nejsem výjimkou,“ říká Robert. A kolegiální chválou nešetří ani Emma: „Já zatím nemám žádnou vadu zraku, takže Roberta vidím. A vidím, že je krásný. Ano. Ale vy taky.“ Natáčení seriálu navíc oba herce sblížilo i v soukromém životě, tráví spolu stále hodně času a vzájemně si pomáhají a radí do života. „Včera jsme Robertovi vybírali nejkrásnější možný outfit na dnešek,“ prozrazuje Emma. „Je to tak. Já bych to vůbec nečekal, a to je další – a k nezaplacení – přidaná hodnota toho seriálu, že jsem mohl poznat Emmu i lidsky,“ vyznává se Robert a zároveň ujišťuje moderátora, kterému připadá jejich vztah dost intimní, že za tím není třeba hledat nic víc. Zajímavé je také to, že znělkou seriálu Eliška a Damián je romantický duet Emmy Smetana a Richarda Müllera, který kdysi napsal Emmin životní partner Jordan Haj. „Napsal ji zmiňovaný Jordy před 16 lety, tak
Neslušný návrh ve Zlaté labuti. Eva už brzy naplní Gruberovy touhy.
Tíseň doby padá na každého. Jen láska pomáhá zapomenout. O Petrově osudu je, zdá se, rozhodnuto. Irena má kompromitující materiály na Sofii a může ohrozit její lékařskou pověst. Ambice řídit rodinu i celou Labuť Irenu neopouští. Je tvrdá, protože miluje. A pro Alenu riskuje, aby ji ochránila. V premiérovém díle podlehne Eva ve snaze ochránit Martina svodům obávaného velitele Prahy Grubera. Atraktivitu této dějové linky podtrhovali tvůrci již před zahájením podzimní sezóny. „Smyčka kolem Evy se postupně utahuje – jen ona to ještě neví. S Gruberem a jeho ženou si není radno zahrávat. Tihle dva neodpouští a do křížku se s nimi opravdu dostat nechcete,“ podotkla kreativní producentka Klára Follová a navíc dodala: „Manželé Gruberovi v této sezoně výrazně zamíchají kartami a diváci se mají na co těšit.“ „Gruber zneužije své pozice a Eva zajde za hranice, za které by asi normálně nešla, ale když jde o život, tak zkusí všechno,“ řekla o aktuálním dění ve Zlaté labuti Beáta Kaňoková a prozradila, jak o chování své postavy přemýšlí: „Eva bude odvážnější v tom, kam až bude ochotná zajít. Uvidíme, jestli se jí to vymstí, nebo jestli to přinese nějaké pozitivní výsledky. Velmi těžko se její chování posuzuje z dnešního pohledu. Máme tendence lidi kritizovat za jejich rozhodnutí, ale nikdo si neumíme dostatečně představit tu atmosféru a zejména strach, který museli prožívat.“ Jak dopadne Evin odvážný plán? Podaří se Martina ochránit? Jaká další překvapení čekají na diváky v dějové lince Eva – Martin – Gruber? Premiérový díl seriálu Zlatá labuť vysílá TV Nova ve čtvrtek ve 20.20 hod.
Bolt taxi přidává další bezpečnostní prvek. Kdyby cokoliv, nahraj to!
Služba odvozu autem Bolt umožní ve svojí aplikaci spustit nahrávání zvukového záznamu, pokud se cestující nebo partnerský řidič během jízdy bude cítit nepříjemně. Novou funkci bude možné aktivovat pouze během probíhající jízdy s tím, že se záznam uloží na zašifrovaný cloud po dobu 24 hodin. Pokud do uplynutí této doby ani jedna strana nenahlásí žádný související incident zákaznické podpoře Boltu, bude nahrávka automaticky nevratně smazána. Pokud však cestující či partnerský řidič vznese stížnost k předmětné jízdě, bude k této stížnosti přiložen i zvukový záznam. Ani jedna strana přitom k nahrávce nebude mít přístup, přehrát ji může pouze služba Bolt za účelem objasnění toho, co se ve voze stalo, a vyvození důsledků. V České republice právě začíná testování nového systému v Ostravě, Plzni, Olomouci, Hradci Králové a na Kladně. Následně je pak plánováno spuštění funkce ve všech českých městech, kde Bolt působí. Tato inovativní funkce přitom představuje jen jeden z mnoha bezpečnostních prvků aplikace Bolt. Patří mezi ně například pravidelné ověřování identity partnerských řidičů pomocí umělé inteligence, která porovná telefonem čerstvě pořízenou fotografii s doklady předloženými řidičem při registraci do aplikace. Ta dále umožňuje cestujícímu i řidiči v reálném čase sdílet trasu jízdy s blízkými s tím, že všechny jízdy v rámci aplikace Bolt jsou navíc sledovány pomocí GPS. Aplikace automaticky rozpozná nápadně dlouhá zastavení vozidla, načež bezpečnostní tým Bolt kontaktuje partnerského řidiče i cestujícího a ujistí se, že nedošlo k nehodě či jinému incidentu. Oběma je v aplikaci také k dispozici tlačítko Pomoc v nouzi, jehož prostřednictvím lze jediným stisknutím vytočit tísňovou linku. „Bezpečnost je naší nejvyšší prioritou, a funkce zvukového záznamu jízdy je nejnovějším přírůstkem do sady bezpečnostních nástrojů v rámci aplikace, které mohou používat řidiči i cestující. Tím, že zvukový záznam bude uložen na zašifrovaném cloudu s automatickým mazáním, mají uživatelé zaručené bezpečné a pouze dočasné uložení těchto záznamů. Naše nástroje založené na špičkových technologiích včetně umělé inteligence umožňují velmi rychle reagovat na nastalé situace. Zároveň mají cestující i partnerští řidiči stále k dispozici také odborně vyškolený personál naší zákaznické podpory,“ vysvětluje Soňa Stloukalová, Country manažerka platformy Bolt pro Českou republiku. Odvoz autem přes službu Bolt si lze objednat prostřednictvím aplikace dostupné na Google Play i App Store, a to v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Liberci, Českých Budějovicích, Jablonci nad Nisou, Kladně, Hradci Králové, Karlových Varech a Mladé Boleslavi. O Boltu Bolt je evropskou superaplikací, jejíž misí je dělat dopravu po městě dostupnější, bezpečnou a udržitelnou. Platforma Bolt již slouží 150 milionům zákazníků ve 45 zemích a více než 400 městech napříč Evropou a Afrikou. Bolt usiluje o urychlení přechodu od vlastnění automobilů k sdílené mobilitě, a nabízí lepší alternativy včetně odvozu autem, sdílení automobilů a elektrických koloběžek, stejně jako doručování jídel a potravin. Zdroj: Bolt
Na veletrh Sběratel míří Eurobankovka se Saudkem a motivem odhaleného dámského pozadí
Podzimní veletrh Sběratel očekává nejen rekordní návštěvnost. Do repertoáru exponátů se letos dostane i pamětní Eurobankovka, na které je vyobrazen český umělecký fotograf, malíř a spisovatel, Jan Saudek. Bankovka má dvě varianty, přičemž limitovanou edici v počtu pouhých 3 tisíc kusů za každou budou moci návštěvníci veletrhu zakoupit ve dnech 8. – 9. září v prostorách konferenčního centra PVA EXPO Praha. Eurobankovka s nulovou nominální hodnotou bude mít dvě verze. První z nich s názvem (Euro Souvenir JAN SAUDEK CZAZ2) je tak trochu opředena tajemstvím. Dvě stě kusů této varianty budou použity pro knihu, jejíž vydání Jan Saudek aktuálně připravuje. Druhá verze bankovky má název Osud kráčí. Ze 3 tisíc kusů této varianty poslouží 1200 z nich pro promo účely samotného Saudka. Zřejmě největší raritou je skutečnost, že prvně zmíněná bankovka vyobrazuje ženské pozadí, a to bez jakéhokoliv oblečení. Je to poprvé, kdy byla takto na bankovce znázorněn nahý motiv. „I když mi mnozí často vyčítají nahotu jako velmi častý prostředek vyjádření na mých fotografiích, není to žádná snaha být kontroverzní nebo někoho provokovat. Je to můj způsob vyprávění. Fotografie Osud kráčí do údolí a vede s sebou dvě nevinné děti je v prvé řadě humánní. Nahota zde podtrhuje bezbrannost malých dětí. To, že jsou nám dospělým často vydány napospas. Že nám důvěřují, ale ne vždy pro ně děláme jen to nejlepší“, uvádí Jan Saudek A co k tomu řekla jeho manželka, Pavlína Saudková? „Nahota je věčná. Na nahém těle, ať už ženském nebo mužském, nepoznáte, z jakého období fotografie pochází. Je to bezčasé. Proto jsem vždy minimálně kostýmoval, aby fotografie byly nadčasové a vyprávěly nejen v době vzniku, ale také o padesát let později. Fotografie ležící dívky evokuje ladnost a klid, ale kdo z nás ví, co dívka prožívá, o čem přemýšlí, jakou hudbu poslouchá. A proč je nahá? Mohl bych se ptát dál a dál! Ale nechám na laskavém divákovi, aby si k fotografii dosadil svůj příběh.“ Společnost Nunofia, která stojí za vznikem této bankovky, má s vydáváním eurobankovek se slavnými osobnostmi již velké zkušenosti. V roce 2020 s velkým úspěchem vyslala do světa pamětní eurobankovku s Karlem Gottem, o rok později se jednalo o sběratelský kus s Jiřinou Bohdalovou. Vydání s Jiřinou Bohdalovou byla k zakoupení pro každého návštěvníka pouze v počtu dvou kusů za symbolických 80 CZK. Sběratelská hodnota je ovšem mnohem vyšší. Ještě v ten samý den, kdy veletrh teprve otevřel pro veřejnost své brány, se bankovka objevila na aukčních internetových portálech k mání za tisícikorunové částky. Bankovka s Karlem Gottem dosahuje v průměru aktuálně i několik desítek tisíc korun. Fotografie s dětmi byla na přebalu desky Grave Dancers Union kapely Soul Asylum a získala tehdy platinovou desku. Nejznámější písní byla Runaway train, která byla o pohřešovaných, unesených dětech.
Policejní eskorta a průšvih jako hrom. Co zase vyvedl Šimon z Ulice?
V seriálu Ulice, který vysílá TV Nova, začíná nový školní rok pěkně zostra. Žáci a studenti se ještě nestačili ani pořádně rozkoukat, a už kvůli nim musí zasahovat policie. Opletačky se zákonem má i Šimon, kterého přivede domů policejní eskorta. Proč? A jaká je první reakce Gábiny a Jirky Hermana? Oblíbený seriál Ulice, který běží na TV Nova, otevírá nejrůznější témata, jež jsou důvěrně známá jeho divákům. Tvůrci ukazují věci tak, jak jsou, bez příkras, čímž mnohdy šokují fanoušky tohoto seriálu. Také tentokrát si neberou servítky a nechávají rodiče nahlédnout do světa pubertálních dětí, jenž je občas na hony vzdálen jejich rodičovským představám. Nepříjemné překvapení nyní zažije kvůli synovi v pubertě i Gábina (Aneta Krejčíková), která doufala, že to nejhorší už mají za sebou. Šimon (Jakub Krause) se dal po loňské šikaně konečně dohromady, zdálo se, že to s ním bude zas na pohodu jako dřív. Ovšem zdání klame. Se začátkem školního roku přijdou další průšvihy a starosti. Pořádně schlíplého Šimona totiž přivede domů policie, což samozřejmě nevěstí nic dobrého. To ví velmi dobře jak samotná Gábina, tak i její partner, major z kriminálky Jirka Herman (Jan Holík). A když se Gábina navíc dozví, že tenhle Šimonův průšvih bude samozřejmě řešit i sociálka, je jasné, že to jen tak nevyšumí… Co Šimon provedl tentokrát? Jak to Gábina a Jirka vezmou? Zdroj: TV Nova
Thermes Marins de Saint Malo: Podzimní tělová péče jako základ zdravé pokožky
Přicházejí chladnější měsíce a s nimi také v mnoha případech pocit, že o pokožku těla není třeba se starat, protože ve větších vrstvách oblečení zkrátka není vidět. Jenže to není pravda. Pokožka celého těla potřebuje výživu a péči celoročně. Proto je dobré zvolit přípravky, které ji hýčkají. Značka Thermes Marins de Saint Malo nabízí produkty, které hydratují, vyživují a hýčkají. I pod vrstvou pletenin. S podzimními dny se lidé obecně přestávají starat o pokožku celého těla. Protože mají obecně pocit, že není vidět. Není to ale správný přístup, protože pokožka těla se třením s materiály, které má na sobě, tedy s vrstvami oblečení, rychle vysušuje, pne, svědí, a člověk, který se o ni dostatečně nestará, může nabýt pocitu, že je mu „malá“. Aby tomu tak nebylo ve vašem případě, dopřávejte si pravidelný peeling ideálně s přírodními složkami, které jsou pro iritovanou pokožku vždy lépe snesitelné než jejich chemické varianty, dbejte na hydrataci svrchní vrstvy pokožky a na to, aby přípravky, které si vybíráte, neobsahovaly alkohol, protože ten pokožku vysušuje. Snažte se také volit oblečení z kvalitních materiálů a za žádných okolností nezapomínejte na partie krku, dekoltu a paží. Ostatní jsou pak samozřejmostí, ale právě dekolt a paže prozradí prakticky okamžitě, jak velkou pozornost věnujete partiím, které jsou výše zmíněny. Navíc šupinky, které používá pokožka jako ochranný mechanismus, na oblečení mnoho parády neudělají. Thermes Marins de Saint Malo je značkou, jejíž mořské složky jsou pečlivě voleny a následně kombinovány s rostlinnými výtažky tak, aby účinnost všech produktů byla co nejvyšší. V žádném z přípravků nenaleznete kontroverzní složky, podezřelé ze škodlivého vlivu na lidské zdraví. Rozmazlujte se ideálně kalibrovanou kosmetikou Thermes Marins de Saint Malo. Krása a zdraví už nemusí být nedostižným snem. Vyzkoušejte: Pudrový minerální peeling z lávového prachu, 1050 Kč Tento tělový peeling se vstřebá do pokožky a zajistí exfoliaci díky přirozeným vlastnostem jeho přísad. Lávový prach, cukr a zrnka máku jemně odstraňují nečistoty nahromaděné na pokožce. Sametový krém s himanthalií a chaluhami, 729Kč Hydratační koncentrát dodává pokožce pružnost a komfort díky komplexu přírodních cukrů spojených s výtažky z řas a vyživujícími oleji a zaujme svou vůní „vanilky a medu“. Zdroj: Thermes Marins de Saint Malo
Jak na podzimní kapsulový šatník
Určitě ten pocit znáte. Díváte se ráno do přeplněné skříně a stejně nemáte co na sebe. Pokud nechcete každý den marnit čas nad výběrem svého outfitu, zkuste si sestavit kapsulový šatník. Ten vám ušetří čas i peníze. Globální textilní průmysl a neustále se měnící módní trendy nutí lidi k soustavnému nakupování oblečení. Častokrát na úkor kvality. Tajemství kapsulové garderoby spočívá v tom, volit minimalistické a univerzální kousky, které nevyjdou jen tak z módy a dají se neomezeně kombinovat. Pojem kapsulový šatník zavedla již koncem 70. let 20. století Sussie Faux, majitelka londýnského butiku Waredrobe. Tvrdila, že žena potřebuje pouze dva páry kalhot, šaty nebo sukni, bundu, kabát, svetr, dva páry bot a dvě kabelky. Kousky, které by měly být kvalitní a hodit se k sobě navzájem. Trend kapsulového šatníku se pak dostal do popředí především díky Donně Karan, která v roce 1985 vydala svou kapsulovou kolekci 7 Easy Pieces. Proč dát kapsulovému šatníku zelenou? Kromě zmiňované úspory času a peněz bude vaše oblékání ekologičtější, udržitelnější a stylovější. V nepřeplněné skříni budete mít větší pořádek a přehled. V konečném důsledku nabudete i víc sebevědomí, protože si budete jistá, že vám dané outfity prostě sluší. Na počátku této cesty se rozhodně nevyhnete revizi svého stávajícího šatníku. Projděte si všechno oblečení a nemilosrdně vyřaďte to, které jste poslední rok vůbec nenosili. Samozřejmě existují kousky, ke kterým se vážou nostalgické vzpomínky, ty si uschovejte. Oblečení, které nenosíte, prodejte, vyswapujte, nebo doneste do charitativního bazaru. Základem kapsulového šatníku by měly být basic barvy – bílá, krémová, béžová, šedá, černá, tmavě modrá, a kvalitní materiály. Nemusíte se nutně vzdávat oblíbené barvy nebo vzoru, jen najděte takový kousek, který se bude hodit k ostatním kapsulovým modelům. Co by vám v podzimním neutrálním kapsulovém šatníku rozhodně nemělo chybět? Některé z těchto základních kousků pak využijete i napříč různými sezónami. Nezní to skvěle? Nechte se inspirovat a vydejte se na vlastní cestu za nadčasovým a nekonečně trendy šatníkem. Představujeme ukázku nadčasových kousků oblečení a obuvi z aktuálních kolekcí značek Deichmann, Eloise a F&F.
PUMA slaví 75 let a hledá stejně zkušeného běžeckého kapitána
PUMA letos slaví své 75. narozeniny a celý rok vzdává hold historickým milníkům, jež v oblasti sportu, kultury a inovací vytvořila. Proto dnes spouští kampaň Hledá se kapitán pro běžecký tým PUMA 75, který bude ve stejném věku jako značka sama. Součástí tohoto týmu bude i úspěšná česká maratonkyně a olympionička Marcela Joglová. Vše vyvrcholí v rámci říjnového vydání oblíbeného běžeckého seriálu RunTour na pražské Ladronce běžeckým závodem. „PUMA se do historie zapsala během své 75leté existence mnohými způsoby a jedním z nich je právě propojování světa sportu, módy a kultury, a to napříč generacemi. Proto chceme sestavit běžecký tým v čele se 75letým kapitánem, který spojí osobnosti z různých oblastí a různých generací a vzdá tak pomyslný hold příběhu značky PUMA tím, co je jí nejpřirozenější – sportem,“ říká Lucie Hložánková, Senior Manager Communication Marketing značky PUMA. Závod týmu PUMA 75 se uskuteční v rámci říjnového vydání oblíbeného běžeckého seriálu RunTour a to konkrétně 7. října v pražském parku Ladronka. „Jednou z našich manter je – co závod, to zážitek a ten pražský, tradičně největší v sezóně, nepochybně zážitek i díky narozeninovému běhu týmu PUMA 75 bude,“ říká Marek Pirzkall, ředitel RunTour. PUMA dnes spouští kampaň Hledá se kapitán, jejímž cílem je najít stejně zkušeného fanouška běhu do speciálního týmu. Další členkou týmu PUMA 75 a zástupkyní profesionálních běžců je Marcela Joglová. Na svém kontě má kromě reprezentace České republiky na OH v Tokiu v roce 2020 dvě zlaté medaile z Mistrovství ČR v atletice – v roce 2022 za maraton a v roce 2020 za půlmaratonu. Aktuálně se po delší rekonvalescenci vrací do formy. Tu potvrdila nedávným vítězstvím v Lipenském půlmaratonu. „První testovací půlmaraton po delší pauze mám úspěšně za sebou. Než jsem to stačila vstřebat, přišla další výzva, tentokrát srdcovka – být součástí narozeninového týmu PUMA 75, kterou jsem s radostí přijala. Moc se těším až oslavíme 75. výročí této ostřílené šelmy, a to jak jinak než v běhu,“ říká Marcela Joglová. Každý běžecký fanoušek, který má zájem stát se kapitánem/kou týmu, se může přihlásit, když napíše e-mail nejpozději do 20. září na adresu kapitan75@bisonrose.cz. Kapitán získá běžecké vybavení PUMA v hodnotě 10 000 Kč. Přihlásit se mohou i další zájemci o místo ve speciálním narozeninovém teamu PUMA75. Vybraný uchazeč se stane součástí týmu a rovněž vyhraje vybavení PUMA v hodnotě 10 000 Kč. Zdroj: PUMA
Čtyři tipy na méně známé vinařské cíle
Máte už proježděnou jižní Moravu křížem krážem, nebo se jen nechcete potkávat s dalšími vinařskými turisty na nejpopulárnějších místech? Přijměte pozvání na cíle vinařské turistiky, která pořád stojí trochu mimo hlavní zájem cestovatelů do vinařských regionů. O tom, že jsou naše tipy vinařsky lákavé, není sporu. Nechte inspirovat a vydejte se je poznat a také ochutnat. S vínem v České republice je jednoznačně spjata jižní Morava – Mikulov, Valtice, Znojmo, Bzenec, Hustopeče a další jsou už takovou samozřejmostí, co se zastávek vinařské turistiky týče. Stále více se pak do povědomí prosazují i vinařské Čechy, zejména kolem Mělníka, Litoměřic nebo Kutné Hory. A co dál? Jaká jsou u nás další zajímavá místa, která si s vínem třeba tolik nespojujeme, ale má zde nesmazatelnou stopu? Praha Za prvním tipem nemusíme chodit daleko, jedná se totiž o naše hlavní město. Praha nezůstává, co se pěstování révy a výroby vína týče, nijak pozadu. Při návštěvě Pražského hradu se dá pohodlnou procházkou dojít na Svatováclavskou vinici, která leží v areálu Villy Richter a je místem konání řady vinařských akcí během celého roku. Poblíž zoologické a hlavně botanické zahrady v Troji se pak nachází další dvě významné a známé pražské vinice – Salabka a vinice sv. Kláry. Další vinice v Praze najdeme třeba v Modřanech, na Albertově, na Proseku nebo u Strahovského kláštera, ale tou nejznámější pražskou bude patrně vždy slavná Grébovka, kde jinde než na Vinohradech. Kromě samotných vinic se pak v Praze koná mnoho akcí spojených s českým a moravským vínem jako jsou vinobraní, ochutnávky a degustace, slavnosti vína a mnohé jiné. Brno Druhé největší město naší republiky je sice centrem Jihomoravského kraje, málokoho přespolního ale ve spojení s vínem vůbec napadne. A přitom první písemná zpráva o brněnských vinicích pochází již z 13. století, kdy byly osázeny svahy kolem dnešních okrajových brněnských čtvrtí, z nichž mnohé mají ve svých znacích nejrůznější atributy vinařství jako třeba hrozny, vinařské nože a putny. Ale nejde jen o tradice a dávnou historii. V roce 2014 byla třeba vysazena nová vinice s Rulandským šedým a Ryzlinkem rýnským na jižním svahu Špilberku. Městské části Bystrc, Chrlice, Maloměřice, Medlánky, Obřany a Tuřany se pak dokonce řadí k vinařským obcím. Menší vinice najdete i v městské části Vinohrady, kde jsou téměř všechny ulice moderního sídliště pojmenovány po vinařských obcích jižní Moravy. Víno z brněnských vinic bohužel není jednoduché ochutnat. Zejména proto, že se ho nevyrábí mnoho, tak slouží převážně pro prezentační účely nebo je podáváno pouze při výjimečných příležitostech. Při návštěvě Brna ale na suchu rozhodně nezůstanete. Stejně jako v Praze můžete hlavně moravské, ale třeba i české víno ochutnat v nespočtu místních vinoték, nebo při různých vinařských akcích, které se v Brně pravidelně konají. Mostecko V Litoměřické vinařské podoblasti se pak nachází jedno vinařské místo, které bude možná největším překvapením, o to ale zajímavějším. Je to okolí města Most, jenž se do mysli všech Čechů zapsal jako hornické město a víno by zde nejspíš hledal málokdo. To je ale klam jen posledních desetiletí, protože Most patřil po tisíc let mezi významná vinařská centra v Čechách. Několik vinic se stále nachází ve městě a jeho přímém okolí (např. s dívčími jmény Barbora, Mariana nebo Libuše), ale na vinařskou tradici Mostecka dnes navazuje hlavně společnost České vinařství Chrámce, které v Čechách patří k největším výrobcům vína z vlastních hroznů. Toto vinařství naleznete ve stejnojmenné obci zhruba 15 km od Mostu. Teploty setrvale rostou, a tak se v okolí města pravidelně vysazují také další a další vinice a možná se ještě dočkáme vinařské renesance této severočeské metropole. Zlínský kraj Poslední netradiční cíl vinařské turistiky překvapí zejména tím, že už vlastně není v Jihomoravském kraji. Řada lidí si totiž neuvědomuje, že Slovácká vinařská podoblast částečně zasahuje i do toho Zlínského, který má ale také co se vína týče co nabídnout. Za zmínku stojí třeba obec Modrá nedaleko Uherského Hradiště, města neodmyslitelně spjatého s vínem. Malá nenápadná vesnička, ale s čilým turistickým ruchem. Významnými cíli turistů jsou zejména Archeoskanzen a botanická expozice. Ve sklepení budovy Centra slováckých tradic pak najdete expozici Vinná stezka, kde probíhá degustace pomocí automatů „by the glass“. Větší část nabízených vín je zde právě ze Slovácka, ale k ochutnání jsou i vína z dalších částí vinařské Moravy. Vína je pak také možné spolu s různými pálenkami a dalšími regionálními pochutinami zakoupit. Při návštěvě Slovácka toto místo rozhodně stojí za zahrnutí do cestovatelských plánů. Nezapomeňte přitom ale, že už jste vlastně ve Zlínském, nikoli Jihomoravském kraji. Spousta různých tipů kde si dát dobré moravské a české víno najdete v největší databázi vinařů na webu Vína z Moravy, vína z Čech. Zdroj: Vína z Moravy, vína z Čech
Krev není voda. Tereza Pergnerová a Mirek Vaňura ve Ztracené rodině zprostředkují dojemná setkání lidí, které osud rozdělil
Po celé naší zemi je mnoho lidí, kteří hledají své blízké. Děti, které byly opuštěny v prvních hodinách svého života, nebo byly svým rodičům odebrány. Ti všichni dnes jako dospělí lidé mají jednu stejnou touhu – poznat své blízké. Dojemné příběhy šťastných shledání nabídne nový pořad Ztracená rodina s průvodci Terezou Pergnerovou a Mirkem Vaňurou. Vždy ve čtvrtek, poprvé 7.září, ve 21:35 na TV Nova. Nebo již nyní na Voyo. Ztracená rodina nabízí poslední šanci lidem, kteří zoufale touží najít dávno ztracené příbuzné. Pomáhá hrstce lidí, z nichž někteří mnoho let marně hledají členy rodiny. Zkoumá pozadí a kontext odcizení každé rodiny a sleduje detektivní práci a často složitý a emocionální proces hledání každého ztraceného příbuzného, než se znovu shledají. S pomocí a podporou Terezy a Mirka je každý příbuzný veden procesem, při kterém jsou vystopováni členi rodiny, které hledal – v některých případech i po většinu svého života. Ztracená rodina odhaluje pozadí každého případu, sociální kontext a důvody, proč k těmto odcizením došlo. Od dospívajících matek, které se cítily neschopné si ponechat své děti, otce, kteří odešli od rodiny, až po adoptované děti, které celý život touží poznat své biologické rodiče a příbuzné. „Nový formát letošního podzimu plného novinek – Ztracená rodina – je nabitý emocemi, které vycházejí z letitých trápení nebo nezhojených křivd. O to silnější a radostnější jsou pak momenty shledání, nebo smíření,“ říká Silvia Majeská, programová ředitelka TV Nova, a dodává: „Je jen velmi málo televizních osobností, které by dokázaly citlivě a empaticky pracovat s takovými, mnohdy velmi křehkými, tématy. Tereza Pergnerová je jednou z nich. Velké díky za to, že můžeme navracet svým divákům ztracené rodinné štěstí, patří právě Tereze a Mirkovi, bez jehož proslulých investigativních postupů by to nešlo.“ „Ztracená rodina přináší pohled na silné lidské osudy. Bez příkras. Divák může být zprostředkovaně součástí hledání i shledání blízkých lidí, kteří se spatřují někdy poprvé a jindy třeba po dlouhých padesáti letech. Není to projekt, který by chtěl zaujmout ukazováním extrémů, konfrontační technikou. Obsahem projektu jsou často velmi bolestná, letitá odloučení, nedorozumění, křivdy, vědomé i nevědomé nepravdy a k těm je třeba přistupovat s velikým respektem, citem a opatrně zacházet s každou informací. Nejde tedy o senzace, ale o hluboké lidské prožitky,“ říká Tereza Pergnerová. Každá epizoda přinese dva příběhy. První příběh je o sympatickém Davidovi, který byl odebrán své rodině a touží už roky poznat svou biologickou matku. Ve druhém příběhu se televize Nova pokusí spojit sestry, které o své existenci navzájem nevěděly. Jedna žije v Praze, druhá v daleké Kanadě. „Z natáčení v Kanadě mám velmi silný zážitek. Jednak jsem kanadský Vancouver viděl poprvé a je to nádherné město spjaté s úžasnými přírodními scenériemi v jeho okolí, navíc proslulé zázemím pro filmaře a tvůrce mnoha světoznámých seriálů. Ale já to mám navíc spojené s Kate, kterou jsme tu hledali, a když jsme se s ní setkali, tvrdila, že vůbec nemluví česky. Mně se ale podařilo ji rozmluvit a měl jsem z toho velikou radost,“ uzavírá Mirek Vaňura. Tereza Pergnerová: I ticho je někdy léčivé O vás je známo, že si hodně vybíráte, co budete moderovat. Čím vás projekt Ztracená rodina zaujal? Mám to vždy stejné – obsah projektu. Spojovat lidi je překrásné a z mého pohledu i smysluplné. A takto k práci na Ztracené rodině přistupuje každý člen našeho týmu. Ztracená rodina je nový pořad TV Nova, který pomáhá nalézat „ztracené“ členy rodiny. Na co ještě se diváci mohou těšit? Nejsem zrovna reklamní expert. Nerada někoho ovlivňuji. Rozhodně ale Ztracená rodina přináší pohled na silné lidské osudy. Bez příkras. Divák může být zprostředkovaně součástí hledání i shledání blízkých lidí, kteří se spatřují někdy poprvé a jindy třeba po dlouhých padesáti letech. V každém z dílů Ztracené rodiny budeme vyprávět dva různé životní příběhy a budeme svědky dvou jejich shledání. V castingovém videu říkáte, že nehledáte senzaci, že v hledání přistupujete citlivě… Ztracená rodina není projekt, který by chtěl zaujmout ukazováním extrémů, konfrontační technikou. Obsahem projektu jsou často velmi bolestná, letitá odloučení, nedorozumění, křivdy, vědomé i nevědomé nepravdy a k těm je třeba přistupovat s velikým respektem, citem a opatrně zacházet s každou informací. Nejde tedy o senzace, ale o hluboké lidské prožitky. Pokud byste někoho postrádala, dokážete si představit, že byste se do takového televizního projektu přihlásila? Ano. Možná právě proto, že vím, jak pořad vzniká a s jakou péčí k němu všichni přistupujeme. Ztracená rodina má nástroje, jak konkrétního člověka nalézt, spolupracuje s úžasným genealogem a Mirek Vaňura odvádí skvělou práci. Téma Ztracené rodiny bude zákonitě přinášet spoustu emocí. Jak s tím bojujete a pracujete? Můžete si dovolit nechat se ovládnout emocemi? My pláčeme při realizaci všichni. Na střídačku. Pravdou ale je, že ze zkušenosti z projektu Mise nový domov a z práce ve svém nadačním fondu si nesu nepsané pravidlo: můj úkol není pláč, ale nabídnutí klidu i při sdělování bolestných informací, také pochopení, naslouchání. I ticho je totiž někdy léčivé. Co pro vás osobně vůbec znamená rodina? Zázemí a bezpečí. Mnoho lidí vás vnímá jako velmi empatickou, že se umíte napojit na lidi. Měla jste to vždy v sobě, anebo je to i naučené? Domnívám se, že když lidem nasloucháte, nezaujímáte hned nějaké postoje, nesoudíte je – dokážete rozumět tomu, co cítí. Je to vlastně prosté. Já to považuji za přirozené a cítila jsem to takto vždy – zejména v době, kdy jsem sama pochopení tolik postrádala. V hledání vám pomáhá Mirek Vaňura. Co je jeho silnou stránkou? Mirek je fantastický a je nedílnou součástí Ztracené rodiny. Jeho úkol je velmi náročný, neboť kromě pátrání po „ztracených“ blízkých, které je velmi zdlouhavé a náročné, je právě Mirek jako první v kontaktu s hledaným člověkem, který s ním, někdy poprvé za život, hovoří o starých událostech, bolestech, křivdách. Mirek to zvládá skvěle a já jsem šťastná, že spolu můžeme pracovat a poznávat se. Vaší rolí je provázet toho člověka, který někoho hledá. S jakými příběhy jste se setkala? Jak dlouho třeba ti lidé někoho hledají nebo postrádají? Jak jsem už zmínila, někdy se lidé postrádají i padesát let. Teď už