Jan Slabák – Pan Moravanka

Kapela Moravanka byla a je fenoménem, který pomohl zpopularizovat moravský folklór u nás i ve světě. Jen těžko bychom hledali na naší hudební scéně jiné těleso, se kterým by se na první poslech pojila radost, dobrá nálada i přátelská atmosféra soudržnosti a moravské vzájemnosti tak jako s Moravankou. Dechová hudba Moravanka přitom rozhodně nebyla uskupení okresního formátu, složené z nadšených amatérů. Tvořili ji profesionální muzikanti, často absolventi Janáčkovy akademie múzických umění. V jejich čele pak stál kapelník Jan Slabák, který sám osmnáct let hrál ve Státní filharmonii Brno na prestižním postu prvního trumpetisty. Dokladem toho, o jak kvalitní kapelu lidové hudby šlo, je i úspěšná kariéra několika sólistů, kteří Moravankou prošli. Výpravná kniha Pan Moravanka mapuje uměleckou i osobní cestu Jana Slabáka z malé moravské vísky Kelčany až na pomyslný vrchol, kterým bylo několikeré turné s Moravankou po USA a vydání desítek alb nejen u nás, ale i v NSR či v USA. Jeho bohatý život, včetně několika nečekaných profesních i osobních zvratů, je ilustrován více než tisícem obrázků, dobových dokumentů a fotografií ze soukromého archivu Jana Slabáka, z nichž mnohé jsou publikovány vůbec poprvé. Nechybí kompletní diskografie Moravanky ani rozhovor s manželkou Jana Slabáka Ivanou, která v Moravance zpívala skoro padesát let. Ukázka: Pane Slabáku, na co v sobě věříte? Teď na konci života už to pouštím z hlavy, ale věřil jsem v jakousi poctivost, férovost a byl jsem dříč, velký dříč. To by vydalo minimálně na dva životy… V nedávném dokumentu České televize jsem také řekl, že jsem si nejvíc vážil toho, že jsem v životě nemusel nikdy nikde leštit kliky. V životě jsem nedostal ani korunu od sponzorů, nic, všechno to šlo jen z mé vlastní kapsy. Národ nás miloval a my jsme pořád hráli. Na našem posledním koncertě v Kyjově bylo tisíc lidí, a to už jsou nové generace, ty dřívější jsou všechny pod kytičkami. Celý život jsem tíhl spíš ke starším lidem a teď už pomalu nemám ani s kým jít na pivo. Také jsem byl dost osamělý, prodíral jsem se tím životem tak nějak sám. Byl jste workoholik? Ano, byl. A ve volném čase jsem ještě stihl postavit tři domy. Dneska jste ve dvaaosmdesáti už definitivně penzista. Jste smířený s takovým životem? Smířený? Už si dovedu představit, že budu žít bez muziky, protože všeho moc škodí. Nahráli jsme stovky písniček, absolvovali tisíce koncertů a skoro všechno to jsou moje skladby. Teď poslouchám jen rozhlas a stanici, kde běží pouze vážná muzika. Když se mnou nedávno dělali rozhovor ve Šlágr TV a měl jsem říct něco lidského ke konci Moravanky, mlčel jsem. Jen jsem řekl: „Jinak je to blbý.“ Víc už jsem nemohl, protože se mi hrnuly slzy do očí. Vždyť jsem tím žil padesát roků. Bude trvat, než na to všechno zapomenu a přestane mi to scházet… Co vám dneska dělá radost? Práce na vaší knížce, ze které jsem měl původně trochu obavy, ale teď mě docela těší. A hlavně mám co dělat. Doufám, že to bude trvat aspoň rok. (smích) Vracíte se do rodných Kelčan, tedy malé dědinky u Kyjova? Dnes už tam jezdím vlastně jenom pro víno. Spousta mých bývalých přátel tam už nežije. Občas zajdeme na místní hřbitov zavzpomínat a ten zbytek žijících známých čítá tak desítku lidí. Je vám smutno, že už nikdy nebude žádný koncert? O umění skončit jsem často diskutoval s Karlem Gottem, který už před lety přiznal, že tohle on umět určitě nebude. „To radši umřu na jevišti,“ říkával. Tak daleko jsem to ale nechtěl nechat dojít. Člověk by měl vědět, kdy odejít. Kdy to ještě uhraje. To je pak důstojný konec. V osmdesáti letech už vám zdraví tolik neslouží a každé vystoupení mě už unavovalo. To mě přimělo, abych uvažoval o konci kapely. Potom přišla pandemie, my koncertovali stále míň a míň, a bylo rozhodnuto. Nevěřil jsem ale, že skončit je tak moc těžké. Smutno mi je hlavně po kolektivu, který v Moravance byl, ale po muzice ne. Rozumějte, byl jsem zvyklý na těžkou světovou muziku. Mám 277 zaregistrovaných skladeb, které jsem složil. Když mi dala OSA vyznamenání a vybrala mě mezi deset významných autorů, zavolal jsem jim, jestli si ze mě nedělají legraci, protože pro mě byli skladatelé Janáček, Debussy nebo Strauss. „Ne, ty jsi vybraný, je to podle žánru a kdo je tady v dechovce lepší?“ řekli mi. Člověk už nemá takovou fyzičku a před posledními koncerty jsem si říkal: Vydržím, nevydržím? Taky jsem měl nemocného bubeníka, což je moc smutné, protože to je mladý kluk, táta od malých dětí a umírá. Poslední dva koncerty už hráli dva bubeníci, sehnal jsem dalšího, aby mu pomáhal. Bez muziky se nějak obejdu a když budu chtít, tak tady všechno mám a můžu si pustit desku. Co se týká psaní, nebaví mě psát do šuplíku. Z nakladatelů už stejně nikdo nechce nic dělat. Moravanka odehrála skoro 8000 koncertů, zůstává po ní asi 90 nosičů s nahrávkami, kolem 600 skladeb i videozáznamy. Posloucháte nyní jako důchodce doma některé z desek Moravanky a vzpomínáte, rekapitulujete? Pouštím si vážnou muziku. A pokud u jejího poslechu vzpomínám, tak na staré časy, kdy jsem hrál v brněnské filharmonii. Osmnáct roků! Teprve potom jsem se dal na kočovný život s Moravankou. Nikdy mi nevadilo hudební styly střídat. Bavilo mě hrát všechno, jak se říká, od Bacha po Vlacha. Držel jsem se pravidla: „Seš vyštudovanej muzikant, tak musíš umět zahrát všecko.“ Jakou hudbu máte nejradši? Vážnou hudbu, dechovka to rozhodně není. Poslouchám vše, mám rád klasiku, kvalitní jazz a swing. Kde vidíte budoucnost dechové hudby? Má v tuzemsku stále obdivovatele, přibývá jich? Dechovka byla, je a bude. Lidová dechovka přetrvá stále, ale úroveň jde rapidně dolů. Dnes nemají kapely kde hrát, vystupují na hodech nebo zábavách po dědinách, koncertní činnost naprosto skončila. V posledních letech i Moravanka hrála na náměstích, a ne v koncertních sálech. Zatímco dříve jsme udělali za měsíc či dva, ale i padesát koncertů, v posledních letech jsme jich tolik měli za rok. Už to nebylo k uživení a i na školách je to znát. Jak jste se seznámil se

TŘI MUŠKETÝŘI: MILADY – Eva Green se představuje jako tajemná Milady ve vlastní filmové ukázce

Záhadná, vysoce inteligentní, krásná i smrtelně nebezpečná – francouzská herečka Eva Green (Snílci, Casino Royale, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, …) je stěžejní postavou druhého dílu „mušketýrské“ série s podtitulem Milady, který vstupuje do kin již tento čtvrtek 14. 12. a distribuuje jej společnost Bioscop. Samotné postavě Milady je věnován i speciální trailer Presskit, ve kterém najdete rozhovor s Evou Green přímo k její postavě, naleznete v příloze. Synopse: Francie se zmítá v hlubokém rozvratu. Je vyhlášena válka. D’Artagnan a věrní mušketýři jsou poslední hradbou před chaosem. Osud je však nečekaně vtáhne do rozsáhlého spiknutí.  D’Artagnanova láska Constance je unesena. Při zoufalé snaze zachránit ji, je mladý mušketýr nucen spojit své síly se záhadnou Milady de Winter. Ale dlouho skrývané tajemství, které se vynoří z minulosti, rozbíjí pevná spojenectví. Mušketýry čeká strašlivá volba: jestli chtějí dokončit svou misi a zachránit Francii, budou muset obětovat ty, které milují… Nové zpracování nesmrtelného dobrodružství disponuje působivým hvězdným hereckým obsazením: Eva Green (Casino Royale, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti), Vincent Cassel (Jason Bourne, Asterix a Obelix, Černá labuť), Oliver Jackson-Cohen (Neviditelný), Vicky Krieps (Nit z přízraků), Louis Garrel (Nevinný), Romain Duris (Náš boj) a další. Zdroj: Bioscop

Kvalitní víno i do svařáku? Rozhodně ano, bude pak perfektně chutnat. Zkuste ho navíc osvěžit zajímavým kořením

Myslíte si, že se na svařáku nedá nic zkazit? Že všechny chutnají dost podobně? A pokud je nějaký trpčí, stačí si ho jen dosladit? Naštěstí tomu tak není. S jeho přípravou si můžete pohrát. Základem je kvalitní víno, kterých u nás na Moravě a v Čechách máme víc než dost. Ta nejlepší navíc bývají vystavena v Salonu vín ve Valticích. A jak si svařák můžete ještě obohatit? Prozrazuje národní sommelierka Klára Kollárová. Svařené víno u nás miluje téměř každý. Bývá nedílnou součástí předvánočních trhů. S přáteli se často setkáváme právě u tohoto voňavého nápoje. Napadlo vás ale o něm někdy přemýšlet jako o víně, které má své kvality? Že se do jeho chuti také promítají vlastnosti odrůdy vinné révy, z níž je vyrobené? „Svařák je mezi lidmi, kteří se zabývají profesně vínem, poměrně kontroverzním tématem. Na jednu stranu se tomu nevidím, ale na stranu druhou ho o to více považuji za zábavné. Může být zpestřením sommeliérské práce,“ vysvětluje národní someliérka Klára Kollárová. „I se svařákem můžeme pracovat jako s pokladem, kterým nás obdařily naše vinice. Coby základ tedy volme dobré víno. Mělo by být suché a kvalitní. Sladkost svařáku se totiž finalizuje množstvím rozvaru.“ Jak začít, pokud se rozhodnete zpestřit si chvíle dobrým svařákem? Připravte si rozvar na bázi cukru a vybraného koření. Jen to nepřežeňte se skořicí, která může způsobit, že bude rozvar nepříjemně nahořklý. Jestliže máte dostatek času a bavíte se přípravou svařeného vína, můžete si zkusit poměr jednotlivých koření napřed v kombinaci s vínem. Poté už jenom zvolte správný poměr vína a rozvaru. Protože je logické, že každé víno má nějaký charakter, můžete si vyhrát i s recepturou jeho svařené varianty tak jako národní sommelierka Klára Kollárová. „Ovocnější vína jako frankovka nebo Modrý portugal se dobře snoubí s klasickým kořením a s pomeranči. Vína s tříslovinou zase snesou i výrazné koření, jako je jalovec nebo rozmarýn a třeba také tmavé ovoce – ideální jsou sušené švestky. Na svařák se hodí také bílé víno. Zvolte aromatickou odrůdu jako tramín nebo muškát, použít můžete i Svatomartinské. Kombinujte se zázvorem a citronem, citronovou trávou nebo dokonce s větvičkami tymiánu. Pro plnější chuť můžete přidat i sušený ananas.“ Nezapomeňte, že každý máme jedinečné chutě. A pokud je máte neotřelé a nebojíte experimentů, zvolte do svařeného vína výrazné suroviny. Proč do něj nezkusit přidat např. kmín? Bazalku? Pepř? Grep? Bobkový list? Anýz? Mandarinky? Nebo třeba koriandr?

Rybičky 48, Tomáš Klus, Divokej Bill, Kabát, Richard Krajčo a další přední čeští interpreti se rozhodli dětem z Klokánku zpříjemnit Vánoce

Již čtvrtým rokem se český fotograf Jaroslav Noska rozhodl zpříjemnit Vánoce dětem z Klokánku a stejně, jako v předchozích letech, i letos mu v tom pomáhají přední čeští interpreti, se kterými dlouhodobě spolupracuje. Více než desítka českých hvězd podepsala fotoobrazy, které se od pátku 8. prosince draží na portálu VinylLife.cz. Výtěžek z aukcí bude použit na nákup vánočních dárků a dobrot dětem z Klokánku. Jaroslav Noska je dvorním fotografem kapely Rybičky 48 a dlouhodobě spolupracuje i s jinými předními českými interprety. V roce 2020 jej napadlo, že by mohl svých přátelství s českými hvězdami využít v šíření dobra, a tak svá díla nechal vytisknout, podepsat, vydražit a za výtěžek z prodaných obrazů vykouzlil úsměv na tváři desítkám dětem z Klokánku. V každém roce se Jaroslav Noska snaží pomocí dražby podepsaných obrazů získat finance na nákup dárků a dobrot či jiných potřebných věcí. „Vánoce jsou nejkrásnějším obdobím především pro děti. Bohužel je mnoho dětí, které nemají to štěstí být s rodinou. Stalo se jim něco, co je rozdělilo. Nikdo si nedokážeme představit, jak to pro ně musí být těžké – být dítě a místo dárků pod stromečkem toužit po rodině. Není nic horšího než smutné dítě o Vánocích. A proto každý rok spojím síly s interprety a následně za vybrané finance jedu koupit dárky a dobroty. Co je více než dětský smích o Vánocích?“ vysvětluje fotograf Jaroslav Noska důvod, proč se rozhodl pomáhat. Jak sám fotograf upozorňuje, výtěžek z aukcí obrazů není určen pro chod Fondu ohrožených dětí (FOD), ale do poslední koruny se použije na nákup věcí přímo pro děti. Do letošní sbírky se zapojili Arakain, Divokej Bill, Dymytry, Harlej, Kabát, No Name, Richard Krajčo s Dominikou Roškovou, Rybičky 48, Sofian Mejdmejd, Tomáš Klus a Viktor Sheen. Od pátku 8. prosince jsou každý den na webu VinylLife.cz zveřejněny aukce několika podepsaných fotoobrazů, které se budou dražit vždy pět dní. Poslední aukce skončí 20. prosince, aby Jaroslav Noska mohl 22. prosince sednout do auta, udělat nákup a rozvést dárky Klokánkům v Chomutově, Ústí nad Labem, Pardubicích, Litoměřicích a Dolním Benešově. „A pokud se podaří vybrat větší částku, určitě pomůžeme i dalším,“ slibuje Noska. Na nákup dárků lze přispět také prostřednictvím transparentního účtu 2301904918/2010. Zajímá Vás, jak fungují tato zařízení? Podívejte se na krátký rozhovor Jaroslava Nosky s ředitelkou Klokánku Chomutov Karin Sobotkovou Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí (FOD), jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče, svěření do výchovy třetí osoby). Klokánky mají pověření MPSV jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, proto mohou přijímat děti na základě žádosti rodičů, soudního rozhodnutí (předběžné opatření nebo rozsudek), žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí i na základě žádosti samotného dítěte či osoby, která malé dítě nalezne opuštěné nebo v jiné krizové situaci. Foto autor: Jaroslav Noska, zdroj: NetwIN production

Sabina Křováková po delší pauze vydává vánoční píseň

Česká zpěvačka se znamenitým hlasem rockerky Sabina Křováková o sobě po delší pauze dává vědět a představuje nový vánoční song s názvem Zvonkohra. K písni natočila také svůj první vánočně laděný videoklip. Poslední dobou o této mladé zpěvačce, vítězce soutěže Česko Slovenská Superstar, nebylo moc slyšet. Prožívala období, kdy se podle svých slov potřebovala srovnat psychicky i fyzicky. Trápily jí vleklé zdravotní problémy a k tomu se přidal špatný psychický stav po konci dlouholetého vztahu s vrcholovým sportovcem. K rozchodu tato nadaná zpěvačka říká „Tímhle si asi prochází každý. Beru to tak, že to tak zkrátka mělo být a snažím se vzít si z toho zkušenosti a ponaučení pro příště.“ Nicméně ani během pauzy její tvorba úplně nezahálela, dávala si spíše větší odstup a vyčkávala, až se nápady na nové počiny řádně uleží. Nyní se plně vrhla do práce, která jí pomáhá naplno zaměstnávat hlavu a odpoutat se od nepříjemné minulosti. I když ta je často při psaní písniček a textů její inspirací. Zima a magický adventní čas jsou Sabiny nejoblíbenějším ročním obdobím už od dob, kdy jako malá holčička teprve snila o zpívání na prknech, které znamenají svět. „Vždycky se na tohle krásné období těším celý rok“ říká a zároveň dodává „a vlastní vánoční písnička byla dlouho mým snem. Letos se mi konečně povedlo si toto přání splnit.“ Píseň s názvem Zvonkohra, nyní již k dispozici na streamovací platformě Spotify, vznikla ve známém nahrávacím studiu Rooftop a oproti své předchozí tvorbě Sabina se svou kapelou trošku ubrala na rockerské divokosti a přizpůsobila ji atmosféře pohodových a klidných Vánoc, které má tak ráda. „Ve studiu jsem se musela krotit, abych tolik neřvala, jak je mým zvykem“ směje se Sabina. K songu vznikl také krásný videoklip, který je odteď k vidění na jejím YouTube kanálu. Sabina, jenž se ve svém zbývajícím čase věnuje ještě produkci a hudební dramaturgii, rozhodně nezůstává pouze u jedné písně. Po novém roce spatří světlo světa nový singl, na kterém se svým týmem pracuje už několik měsíců a v zápětí také nová deska. Než se tak ale stane, stráví s kapelou hodně času ve studiu. Poslední rok byl pro Sabinu ve znamení velkých, ne vždy úplně pozitivních, změn a nyní říká, že se cítí konečně dobře „Mám kolem sebe plno nových lidí jak v pracovním, tak i v osobním životě. Začala jsem se obklopovat schopnými lidmi, od kterých se můžu učit a posouvat se díky nim dopředu.“ Tato milá zpěvačka tedy o sobě znovu dává slyšet a my se máme rozhodně na co těšit. O Sabině Sabina Křováková (*24. ledna 1992, Děčín) je česká zpěvačka s nezaměnitelným chraplavým hlasem, označovaná jako „česká“ Janis Joplin. Po ukončení studia na Evropské obchodní akademii se vydala na dráhu profesionální zpěvačky a v roce 2013 se stala vítězkou soutěže Česko Slovenská Superstar. Dva roky poté vydala své první album Sirkama, kterým dokázala, že je talentovanou autorkou a textařkou. Na kontě má řadu dalších singlů a jejím hudebním patronem je hudebník Ondřej Soukup. Ve své kapele kromě zpěvu hraje také na elektrickou kytaru. Spolupracovala s Xindlem X, s nímž natočila duet Věčně tvá nevěrná ke stejnojmenné úspěšné filmové komedii. Je součástí unikátního projektu Rocksymhony, předskakovala na turné Lucie Bílé a jako vokalistka působila u Daniela Landy. Muzikálové zkušenosti nasbírala v divácky oblíbeném titulu Mamma Mia! Nyní se věnuje sólové dráze a ve zbývajícím čase pracuje jako produkční a hudební dramaturg.

Česko Slovensko má talent zná letošního vítěze

Diváci rozhodli o vítězi 11. ročníku Česko Slovensko má talent 2023 a stala se jím Anna Slížová – už osmý výherce ze Slovenska. Po 14 castingových kolech vzešlo z velkého třesku 12 semifinalistů. Porota byla tentokrát ve složení Jakub Prachař, Marta Jandová, Diana Mórová a Jaro Slávik. K těm se vždy přidal pátý porotce, na jehož místě se střídali: Štěpán Kozub, Ego, Vojtěch Dyk a Marián Čekovský. Před touto porotou a za pohotového moderování dvojice Jasmina Alagič Vrbovská a David Gránský došlo k velkolepému živému finále s osmi účastníky (sedm přímo postupujících díky zlatému bzučáku od porotců a jeden semifinalista). Vyrovnaný souboj rozhodli diváci TV Prima a TV JOJ prostřednictvím zaslaných SMS. Připomeňte si cestu za vítězstvím v soutěži Česko Slovensko má talent XI Finále v sobotu 16. 12. v 10.40 na Primě. Zdroj: TV Prima

Na krásnou Sardinii vás zavede zpěvák Gabriel Grillotti ve svém novém klipu Un año de amor

Zpěvák Gabriel Grillotti vydává nový singl a klip. Při natáčení na Sardinii zažil dojemné chvilky Italský zpěvák Gabriel Grillotti, který je českým fanouškům znám svým autorským duetem Pro tebe s Dominikou Gottovu a velmi úspěšnou písní Dono Prezioso, vydává zbrusu nový singl Un año de amor. K písni vznikl i krásný klip, který se točil na atraktivních místech ostrova Sardinie. Píseň (cover) Un año de amor nazpíval výborně jazykově vybavený zpěvák tentokrát ve španělštině, což je jeho první píseň v tomto jazyce. Ve videoklipu se objeví tanečníci z Milána Giovanna D’anna a Raffaele Siciliano, kteří dokonale doplnili tu pravou atmosféru videoklipu a písně, kterou Gabriel s citem sobě vlastním zpívá. Videoklip se natáčel na Sardinii v okolí resortu Arbatax a v dalších atraktivních lokalitách kolem Sardinie. Hodně míst bylo těžce dostupných, což zpěvák několikrát odnesl nedobrovolnou koupelí. „Občas to bylo náročné. Šplhal jsem po kamenech a několikrát jsem spadl do moře. Musel jsem se vždycky rychle převléknout, protože na natočení scény při východu slunce jsme měli opravdu jen chvilku,“ usmíval se spokojený Gabriel Grillotti, který na natáčení rád vzpomíná. „Jeden ze skvělých momentů se nám stal při natáčení taneční scény ve skále. Toto místo (Parco delle Rocce Rosse) je velmi rušným turistickým místem. Potřebovali jsme natočit asi 40 minut záznamu z různých úhlů a dronu. Všichni turisté naprosto respektovali natáčení. Posadili se na zídku před skálou a s údivem potichu pozorovali Giovanna D’anna a Raffaele, jak tančí v zapadajícím slunci.“ Un anno d’amore“ je píseň nahraná italskou zpěvačkou Minou. Píseň je cover verzí francouzské písně „C’est irreparable“, kterou původně napsal a nahrál Nino Ferrer. Singl a videoklip Un año de amor vydává Gabriel Grillotti 10. prosince a bude přístupný na YouTubu a hudebních platformách. Zzdroj: Gabriel Grillotti

Pro nemocné ALS – pro Vás maličkost

ALS je nesmlouvavou a neléčitelnou nemocí, která postihuje svalový aparát člověka. Toto progresivní onemocnění vede k postupnému oslabení svalů, což má za následek ztrátu citu v prstech, potíže s mluvením, chůzí, a nakonec vyústí v úplné ochrnutí. Mozek pacientů ALS zůstává činný, avšak jejich tělo se stále více uzavírá do nefunkčnosti. Nejtragičtější, je rychlost, s níž tato ničivá nemoc postupuje. Právě proto je velmi důležitá podpora pacientů a také osvěta veřejnosti, které přichází právě od spolku Alsa.  Zdroj: Alsa