Student medicíny Vojtěch Vrtiška je vítězem třetí řady Peče celá země – porotu ohromil netradičním přístupem k cukrařině

Ve finále třetí řady Peče celá země porotci hodnotili výkony tří finalistů – Romana, Vojtěcha a Terezy. Vítězem se nakonec stal student medicíny Vojtěch. Během soutěže se propekl třiceti výzvami a předtím, než převzal trofej pro nejlepšího amatérského cukráře, získal třikrát titul Pekař týdne. To je v české verzi pořadu Baking off s licencí veřejnoprávní BBC doposud nejvíce, co se kterému soutěžícímu povedlo dosáhnout. Po deseti soutěžních večerech nabídne Česká televize ještě speciální charitativní díl. Ve spojení s nadací Pomozte dětem a známými osobnostmi ho uvede na Velikonoční pondělí, tedy 1. dubna 2024 ve 20:10 na ČT1. „Stejně jako minulé dvě řady soutěže Peče celá země hodnotím i tuto na výbornou. Pečení Češi milují, dokazuje to nejen vysoká sledovanost, ale také dvojnásobek zaslaných přihlášek než do první řady. Formát Peče celá země si své diváky získává příjemnou atmosférou, dobrou náladou, nadšením a kreativitou soutěžících, jejich stoprocentním nasazením, ale zároveň také napětím,“ vysvětluje kreativní producent Petr Mühl. Třetí řada Peče celá země přilákala k obrazovkám pravidelně každou sobotu v průměru milion a dvě stě padesát tisíc fanoušků. „Prvních několik vteřin po vyhlášení jsem měl úplně prázdno, ani teď s odstupem si vítězství zatím moc neuvědomuji. Výhra je pro mě ale obrovský závazek. Celá soutěž mi dala mnoho zkušeností, nové přátele i podporující fanoušky na sociálních sítích. Trofej byla už jen třešinka na dortu. Zatím bych rád nechal volný průběh jak medicíně, tak cukrařině. Co si mě má najít, to si mě najde,“ shrnul své pocity vítěz třetí řady Vojtěch Vrtiška. Postaví se tak po bok Petry Burianové, která ovládla soutěž v roce 2020 a Martiny Kynstlerové, jež triumfovala o dva roky později. „Vojta měl promyšlenou každou výzvu do posledního detailu. Používal netradiční spojení chutí i méně známé techniky. Dokázal improvizovat a měl skvělý time management. Bylo vidět, že věděl, co dělá, a hlavně zůstal sám sebou,“ hodnotí vítěze porotkyně Míša Landová s tím, že výkony celé party této řady byly ohromující a přístup každého soutěžícího vynikal lidskostí. „Vojtův výkon byl konzistentní a stoupající. Kromě toho se o rady dělil i se svými kolegy soutěžícími. Pokud mám jmenovat jen jedno, výborně se mu povedly například francouzské butikové dortíčky, při kterých se mimo jiné naplno ukázalo i jeho velmi vysoké estetické cítění,“ vyzdvihuje porotce Josef Maršálek a dodává: „Na tuhle řadu jsem pyšný. Úroveň všech byla překvapující. Rok od roku je vidět, jak hodně se amatérskému pečení v tuzemských domácnostech daří.“ Letošní řada pořadu Peče celá země ale finálovým dílem nekončí. Ve spojení s nadací Pomozte dětem je připravený ještě velikonoční charitativní díl, který ČT1 odvysílá v pondělí 1. dubna 2024 od 20:10 hodin. V ikonickém stanu se k troubám postaví zpěvačka a herečka Barbora Poláková, herec Martin Písařík, herečka Jitka Čvančarová, hudebník Rudy Linka, moderátorka Martina Hynková-Vrbová a také tradiční moderátorské duo samotné soutěže Tereza Bebarová a Václav Kopta. Třetí řada pořadu Peče celá země bude v iVysílání dostupná k přehrání až do 15. dubna 2024. Zdroj: Česká televize  

Vážné dopravní nehody v seriálu Ulice. Komu převrátily život vzhůru nohama?

V denním seriálu Ulice na TV Nova dojde k tragické události, která se podepíše na životech všech členů rodiny Klímovy. Iva a Bára budou mít havárii, jež se neobejde bez zranění a strachu o život. V Ulici ale nejsou jediné. V minulosti zde mělo dopravní nehodu už několik postav. Kdo a s jakými následky? Seriál Ulice vypráví na TV Nova příběhy svých postav již devatenáctou sezonu. Za tu dobu si uliční hrdinové prošli pěknou řádkou nejrůznějších situací. Některé pohladily po duši, jiné pro ně byly hodně dramatické a traumatické. Speciální místo mezi dramatickými událostmi mají dopravní nehody, při kterých šlo takřka vždy o život. Za léta, co se Ulice vysílá, došlo již k několika takovým tragédiím. Jak se natáčely? Komu scenáristé vymysleli tyto náročné životní zkoušky? Petr a Eva Boháčovi – děsivý zkrat První vážná dopravní nehoda se v Ulici stala v březnu roku 2007 manželům Evě (Markéta Tanner) a Petru (Pavel Kříž) Boháčovým. Život ale zničila celé rodině, jež byla tou dobou už v troskách. Psychicky labilní Eva neunesla manželovu nevěru, následný rozpad manželství i boj o dceru Anežku (Nikola Hronová). Manžela vědomě srazila v plné rychlosti autem kousek od domu Peškových, když přecházel přes silnici na druhou stranu ulice. Eva skončila na psychiatrii, Petr na ARO s vážným poraněním hlavy, kvůli kterému málem přišel o zrak. Zdravotní i psychické problémy ho opakovaně srazily do kolen. Rok po této nehodě měl Petr další havárii, kterou tentokrát zavinil sám. Nikomu se nic nestalo, ale pro Petrovu psychiku to byla poslední kapka. Propadl alkoholu, stala se z něj troska, která přišla o vše. Později se dal sice dohromady a pokusil se o nový začátek, ovšem zdravotní handicap i hrozba závislosti na alkoholu mu již zůstaly. Tuto nehodu režíroval Patrik Hartl. Při samotné akci nahradili oba herce zkušení kaskadéři, aby se během natáčení nikomu nic nestalo. Právě díky těmto profesionálům na akční scény tehdy běhal všem na place mráz po zádech… Hrozivá bouračka Terezy, Máry a Saši Mnohem děsivější byla bouračka, která se stala Tereze (Patricie Solaříková, dnes Pagáčová), Márovi (Kryštof Rímský) a Saše Čerešňákové (Tereza Nekudová, dcera Jitky Smutné, která v Ulici nyní hraje Marii Vránovou) v květnu roku 2008. Za volantem tehdy seděla Saša, Tereza byla na místě spolujezdce, opilý Mára si zabral zadní sedačku. Jenže právě kvůli němu ztratila Saša nad autem kontrolu a vybourala se. Tedy to odnesla Tereza, jež v nemocnici pár dní bojovala o život kvůli vážnému zranění hlavy – krevnímu výronu na mozku. Také tuto nehodu režíroval Patrik Hartl. I v tomto případě nahradili herce kvůli bezpečnosti při samotné akci kaskadéři. Štáb při natáčení doslova tajil dech. Jak se mezi filmaři říká, dobře se vybourat, aby to vypadalo působivě na kameru, a přitom to nikdo neodnesl zdravotně, je zkrátka umění. Havárie se natáčela v noci v Praze na Žižkově. Štáb měl vyblokovanou celou silnici, napětí se tehdy dalo doslova krájet. Akce se musela povést hned napoprvé, protože na rozdíl od tvůrců Kobry 11 měl štáb k dispozici pouze jedno auto. Matějova nešťastná havárie Koncem ledna 2019 se stala dopravní nehoda Matějovi (Jakub Štáfek), který za ni ale tak úplně nemohl. Oběť mu sama vlítla pod kola, když vběhla bez rozhlížení do vozovky. Matěj však nadýchal zbytkový alkohol, a tak byl rázem považován za viníka této havárie. Zpočátku to se sraženým Václavem Benešem (František Kreuzmann) vypadalo zle. Kvůli svým zraněním byl několik dní v umělém spánku, všichni se strachovali o jeho život. V Matějově případě měla nakonec celá tato nešťastná událost šťastný konec. Václav Beneš se úplně vyléčil, Matěj začal po čase chodit s jeho dcerou Katarínou (Jana Kovalčíková), se kterou nakonec zakotvil a je s ní šťastný až do dneška. Koncem roku 2019 se jim pak narodil syn Vincent. Matějovu bouračku dirigoval režisér Jakub Wehrenberg. Přestože i zde měli při samotné akci zaskočit za oba herce kaskadéři, Jakub Štáfek se nakonec dohodl s režisérem, že nehodu sám odšoféruje. Spoustu zkušeností totiž nabral při natáčení seriálu Specialisté, navíc jeho samotného akční scény hodně lákají. Kaskadér tak při natáčení zastoupil pouze oběť havárie. Ivina vážná nehoda Nyní bude mít vážnou nehodu za volantem Iva Klímová (Hana Baroňová). Také u ní půjde o sled nešťastných náhod, kdy ji, a hlavně Báru (Eliška Bašusová), budou obtěžovat v garážích tři opilí mladíci. Situace se tak vyhrotí, že Iva zpanikaří a ve snaze uniknout srazí jednoho z nich autem. Ani tato havárie se neobejde bez následků. Také zde bude zasahovat záchranka a všichni se budou strachovat o život oběti. Pro Ivu to bude o to horší, že již v srpnu 2022 nešťastnou souhrou náhod srazila autem Petra Kaštana (Antonín Procházka), jenž jí při couvání vběhl pod kola. Tehdy se nikomu nic nestalo, pro Ivu to byl ale i tak docela traumatický zážitek. Obě tyto nehody režíroval Jakub Wehrenberg. Zatímco v roce 2022 byli kaskadéři na natáčení jen jako poradci a celou akci natočili samotní herci, při nynější Ivině dramatické havárii se akce ujali opět zkušení profesionálové na akční scény. Natáčelo se ve skutečných garážích, které byly kvůli filmování zčásti vyblokovány. „Pro diváky Ulice jsou dopravní nehody nebo jiné akční scény v seriálu vždy velkým zpestřením. Stejně tak tomu je i pro samotný štáb a herce, když se tyto scény natáčejí. Všichni to berou jako velkou výzvu, protože obvykle jde o složitá natáčení, která se pečlivě plánují a připravují několik měsíců předem. Pro všechny na place to je možnost ukázat svou profesionalitu i užít si tuto pověstnou třešničku na dortu při výrobě nových epizod Ulice. Všem kolegům naprosto důvěřuji, ale přiznám se, že si vždy oddechnu, když se tyto scény bez problému natočí a nikomu se nic nestane,“ říká s úsměvem producentka Ulice Janka Maršíková. Tragické bouračky s následkem smrti O dalších dvou dopravních nehodách se v Ulici jen mluvilo. Obě bohužel skončily tragicky, takže se diváci museli rozloučit s postavami, které vzbuzovaly velké emoce a rozporuplné reakce. Na samém počátku roku 2016 nepřežil bouračku Richard Weber (Johan Mádr), který sedl za volant jen pár hodin po maturitním plese, po prokalené noci. Právě alkohol v krvi se mu stal osudným. Na

Musica Florea objevuje raného Janáčka: Koncerty v Brně, v Praze i v Nymburce

Co má společného Leoš Janáček a baroko? Pokud si myslíte, že vůbec nic, soubor Musica Florea vás vyvede z omylu svým novým koncertním programem, který poprvé představí v dubnu. Letos slavíme 170 let od narození tohoto významného skladatele a při té příležitosti se Musica Florea chopila jeho nejranějších kompozic, aby je postavila vedle skladeb z počátku italského baroka. Takové spojení může působit neobvykle, má však své opodstatnění. Janáček svou pozdější tvorbou předběhl dobu, ve které žil, ale u zrodu svého kompozičního umění byl naopak uchvácen starými mistry. Posluchači se o tom mohou přesvědčit sami 10. dubna v Brně, 19. dubna v Praze nebo 20. dubna v Nymburce. Tam všude bude uveden program „Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka“, který je dalším koncertem z cyklu Musica Florea Bohemia 2024. Uslyší jej i diváci 14. října v Českých Budějovicích. Vstupenky na koncerty jsou k dispozici v síti GoOut.cz. Letošní výročí narození Leoše Janáčka oslavuje v rámci Roku české hudby i soubor Musica Florea, jehož repertoár dnes zahrnuje díla od renesance až po romantismus. V novém programu představí skladatelovu ranou tvorbu. Leoš Janáček se již od svých 11 let učil generálbasu a kontrapunktu a seznámil se s barokní a renesanční kompoziční technikou. Tu vtělil zejména do drobných liturgických vokálních skladeb na latinské texty nebo do několika polyfonních skladeb, které byly teprve nedávno objeveny. Jisté nenápadné novátorství v těchto raných kompozicích nese punc doby, kdy v hudbě přecházela renesance do baroka. Baroko přineslo důraz na emoce a stalo se dobou objevování nových výrazových prostředků a forem. „Je zřejmé, že liturgické skladby sotva dvacetiletého Leoše Janáčka vznikly jako samostatné, nad rámec školních povinností a osnov. Často se opírají o gregoriánský nápěv a v několika případech se k pěveckým hlasům přidávají varhany, které však mají jen podpůrný charakter,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. „Proto si dovolíme doprovod obohatit smyčcovou instrumentací, aniž bychom cokoli přidali nebo ubrali na kompozičním záměru autora.“ Program bude doplněn díly autorů z počátků italského hudebního baroka i ze staršího období. Jak posluchači sami poznají, Janáčkovy rané skladby jsou podobného charakteru, což svědčí o jeho vysokém citu pro kompoziční styl, který jej zaujal, jako kdyby propast staletí mezi nimi vůbec neexistovala. Vedle Janáčka tak zazní Giovanni Gabrielli, Alessandro Grandi, Gregorio Allegri, Giovanni Battista Bovicelli nebo Giovanni Valentini. Soubor Musica Florea vystoupí v komorním složení a spolu s ním hostující sólisté: Barbora Kabátková a Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas). Barokní emocionalita je nadčasová Jedenáctiletému Leoši Janáčkovi byl učitelem vynikající sbormistr a skladatel Pavel Křížkovský ve fundaci augustiniánského kláštera Králové na Starém Brně (v letech 1865–1869). Znalost generálbasu a kontrapunktu zprostředkovaly Janáčkovi styk s barokní a renesanční kompoziční technikou. Drobná díla, která vytvořil pod dojmem těchto znalostí, respektují palestrinovský styl, který byl prosazován a pěstován v rámci tzv. ceciliánské reformy církevní hudby. „S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hudební baroko bylo ve své počáteční fázi (kolem roku 1600) italskou revolucí,“ říká Marek Štryncl. „Revolucí slova. Emocionální náboj slov si měl podřídit hudební složku. Snaha o vyjádření extrémních emocí vedla k objevování nových výrazových prostředků a hudebních forem, což přispělo ke vzniku nových hudebních nástrojů. Téměř všechny nástroje dnešního symfonického orchestru mají svůj původ v době barokní. Část koncertu věnujeme těm autorům, u kterých se dá předpokládat, že se jejich skladby staly ʾobětíʿ zmíněné revoluce.“ Hudební překvapení pro posluchače Záměrně jsou do programu zařazeny skladby starší předbarokní formy – falsobordony G. Allegriho a G. B. Bovicelliho. Zejména tyto skladby budou hudebníci interpretovat v „novém stylu“ raně barokních kompozičních a výrazových experimentů, o kterých víme, že byly hojně užívány. A to nejen v nově napsaných skladbách, ale i ve starších duchovních dílech, která původně s tímto novým stylem neměla nic společného. Nápadná jistě bude improvizační technika tzv. diminucí. Jednoduše řečeno, jedná se o většinou rychlé ozdobné skupiny not (passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Překvapující mohou být poněkud archaicky znějící ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jako by nerespektovaly harmonická a kontrapunktická pravidla. Je zřejmé, že se i tehdy dospělo ke klastrově disonantním souzvukům, které nám budou někdy připomínat kompozice 20. století. Podkladem pro techniku diminucí a specifických ozdob byly Marku Štrynclovi Breve et facile maniera d’essercitarsi (Rome 1593) G. L. Confortiho z roku 1593 a Regole Passaggi di musica (1594), odkud pochází Falsobordone Magnificat, který Bovicelli poskládal z autorů Gabucciho a Giovanelliho a přidal k němu příklad bohatě ozdobeného prvního hlasu. Janáčkovy skladby inspirované raným barokem a často ještě starším gregoriánským nápěvem využívají v několika případech varhany. Marek Štryncl pro doprovod těchto skladeb zvolil smyčcovou instrumentaci, stejně tak pro Fugu A dur pro klavír, kterou Janáček napsal během svého studia v Lipsku roku 1879/1880, a která opět svědčí o pozoruhodné barokní inspiraci autora. Musica Florea koncert uvádí v rámci celoročního programu Musica Florea Bohemia 2024. Přehled koncertů najdete na webových stránkách souboru. Lístky na všechny koncerty cyklu jsou již v prodeji v síti GoOut.cz. Musica Florea: Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka 10. dubna 2024 19:00 ǀ Brno, Sál Milosrdných bratří, Vídeňská 228/7 Vstupenky v síti GoOut.cz 19. dubna 2024 19:30 ǀ Praha, Šternberský palác (Národní galerie), Hradčanské nám. 15 Vstupenky v síti GoOut.cz 20. dubna 2024 19:00 ǀ Nymburk, evangelický kostel, B. Smetany 613 Vstupenky v síti GoOut.cz Účinkuje: Musica Florea, a sólisté, dirigent: Marek Štryncl Soprán: Barbora Kabátková, Stanislava Mihalcová, alt: Daniela Čermáková, tenor: Hasan El Dunia, bas: Jaromír Nosek Program: Leoš Janáček (1854–1928): Introitus In nomine Iesu Giovanni Gabrielli (1554–1612): Canzon à 5 Leoš Janáček: Suscepimus Deus, Regnum mundi Alessandro Grandi (1586–1630): Sonata SOPRA DEUS MISERATUR NOSTRI Gregorio Allegri (1582–1652): Falsobordone – Miserere Giovanni Valentini (1582–1649): Sonata à 5 Leoš Janáček: Exaudi Deus Leoš Janáček: Fuga A dur Leoš Janáček: Exurge Domine, Communio – Fidelis servus Marco Uccellini (1603–1680): Sinfonia decima nona à 4 Giovanni Battista Bovicelli (1550–1594) / Gabucci, Giovanelli: Falsobordone – Magnificat Koncerty jsou pořádány za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR města Brna, městské části Brno-střed, Jihomoravského kraje města Nymburk, Středočeského kraje Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1 a

Nejpodrobnější rekonstrukce případu, který změnil práci policie. Nová pětidílná dokumentární série Případ Stodolovi v premiéře na Voyo

Nejpodrobnější rekonstrukce policejní práce a detailní pohled na případ, který změnil českou kriminalistiku, to je nová pětidílná dokumentární série Mirka Vaňury Případ Stodolovi, kterou mohou diváci ode dneška vidět na Voyo. Všech pět epizod najednou. Mirek Vaňura se s detektivy po dvaceti letech vrací na místa, kde policie vyšetřovala osm vražd spáchaných manželi Stodolovými. Odhalují, jak se pátrání po nebezpečných sériových vrazích skutečně odehrálo a proč si Stodolovi své oběti vybírali mezi starými a bezbrannými sousedy. „Bezesporu se jedná o jeden z největších případů naší novodobé kriminalistky. A to hned z několika pohledů. Česká policie do té doby neřešila nic složitějšího. Kriminalisté se museli vracet k již uzavřeným případům. A postupně zjišťovali, že obětí je víc, než si na začátku dokázali představit. Od roku 1989 se u nás nic hroznějšího nestalo – když si člověk uvědomí, kolik lidí a rodin to zasáhlo. A nejhorší na tom všem bylo, že vrazi si vybírali oběti ze sousedství. Bezbranné seniory, o kterých navíc věděli, že budou mít doma peníze,“ říká k sérii Mirek Vaňura. V pěti epizodách dokumentu se objeví nikdy nezveřejněné policejní záběry, fotografie ze zákulisí vyšetřování i úplně nová svědectví. Zazní, jak se s tragickou ztrátou smiřovaly rodiny obětí i co prožívali příbuzní obou vrahů. „Sérii jsme pojali jako opravdové pátrání, a proto se natáčecí den podobal práci kriminálky. Často s námi přímo pátral i operativec a můj dobrý kamarád Honza Lomnický,“ říká Mirek Vaňura a jeho žena Dana Vaňurová, která stojí za režií, scénářem i dramaturgií jej doplňuje: „Bylo to opravdu náročné, chtěli jsme, aby to především bylo co nejvíc pravdivé. Jak ze strany policie, tak i lidí, kteří to zažili. Ani pro jednu stranu to nebylo jednoduché, a tak jsme si opravdu prožili hodně stresových situací. Ale to k tomu patří, je to kriminalistika a pohybujete se na hodně citlivém poli.“ Největší hrůznost celého případu pak Vaňura vidí v tom, jaké oběti si Stodolovi vybírali: „Jeden z důvodů, proč jsme tuto dokumentární sérii natočili, je prevence. Kéž bychom si všichni uvědomili, jak vlastně lehké to Stodolovi měli. Kéž by si staří lidé uvědomili, že není dobré každému důvěřovat. Kéž bychom si my ostatní uvědomili, jak je důležité to našim babičkám a dědečkům opakovat a bavit se s nimi o tom. Řešíme, že si málo povídáme se svými dětmi, a je určitě dobře, že se to snažíme změnit. Ale stejně tak bychom se měli zajímat o své seniory, kteří už této době tolik nerozumějí. A je jedno, jestli je mohou ohrozit pochybní prodejci čehokoliv, kteří u nich zazvoní u dveří, nebo šmejdi, kteří je ohrožují přes internet a telefony. Dlužíme jim to. A kéž by to všem, kteří se na sérii Případ Stodolovi podívají, došlo. Snažíme se, aby všechny naše projekty, kde spolupracujeme s policií, měly v sobě prevenci.“ Zdroj: TV Nova 

Konec rudého člověka nejen v divadle

Cenami ověnčenou hru s mimořádně aktuálním tématem si nyní můžete poslechnout v prvotřídním audio zpracování Příběh obyčejných lidí v době velkých historických změn je v audio novince Konec rudého člověka tragikomickou sondou do duše několika generací současné ruské společnosti. Život privilegované komunistické rodiny, který je v díle zachycen od rozpadu Sovětského svazu, v něm navenek působí poklidnou „čechovovskou atmosférou”. Ve skutečnosti tu však převládají chaos, frustrace, křivdy, zklamání a marné naděje. Mrazivá temnota, snaha o nadhled, ale i úleva v podobě svérázného humoru vynikají díky preciznímu superprodukčnímu zpracování. Hra Daniela Majlinga Konec rudého člověka byla napsaná na motivy knihy Doba z druhé ruky, jejíž autorkou je běloruská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová. Úspěšná inscenace v režii Michala Vajdičky je stále v repertoáru pražského Divadla v Dlouhé a pyšní se řadou prestižních ocenění, včetně Ceny divadelní kritiky za Inscenaci roku 2022. Nejlepší činoherní inscenací roku 2022 byla zvolena také v anketě Divadelních novin. Z jeviště za mikrofon Uznání odborníků i veřejnosti získal rovněž představitel výrazné role majora Alexejeva Jan Vondráček. Příkladem budiž užší nominace na Cenu Thálie, ocenění za mužský herecký výkon roku v Cenách divadelní kritiky a také za mužský herecký výkon roku dle diváků portálu i-divadlo.cz. Vynikající je ale kompletní obsazení hry. Přesvědčit se o tom mohou nejen návštěvníci divadla, ale nyní i posluchači nového audio zpracování. V nahrávacím studiu se totiž herci z Divadla v Dlouhé sešli ve stejné sestavě. Hlavu rodiny, majora Alexejeva, za jehož zdánlivě lidskou tváří se skrývá zlo vykonavatele hromadných poprav, ztvárňuje právě Jan Vondráček. Jeho ženu Marusju hraje Johanna Tesařová. V rolích dcer se představují Štěpánka Fingerhutová a Magdalena Zimová. V bohatém obsazení nechybí ani Tomáš Turek, Jan Sklenář a další hvězdy Divadla v Dlouhé. „Pracovat s herci z Dlouhé bylo opravdu za odměnu. Inscenace sama o sobě je krásná, precizní, důvtipná. Mockrát vás rozesměje, ale taky umí opařit nebo rozplakat. A když jsme hercům sebrali divadlo a rozestavěli je do půlkruhu před mikrofony, byla jedna velká radost sledovat, jak se na nové prostředí zcela přirozeně adaptují a každou překážku proměňují v šanci zas něco vymýšlet a rozehrávat,“ vyzdvihuje skvělý ansámbl Petr Gojda, který se po dohodě s Michalem Vajdičkou ujal režie audio zpracování. Rozhlasový časosběr Audio verze inscenace je koncipovaná, jako by šlo o rozhlasový časosběrný dokument o rodině majora Alexejeva. Oproti jevištnímu pojetí má v audiu více prostoru postava novinářky v podání Kláry Oltové. Právě ta posluchače provází celým dějem. Každý obraz začíná jejím úvodním slovem. Ukotvuje dramatický příběh v čase a současně popisuje proměnu místa, ve kterém se děj odehrává. Změnou přitom prochází i sama novinářka, která se od jakési „normalizační” hlasatelky dostává přes uvolněnou, lehce podbízivou moderátorku 90. let zpět k prorežimní hlasatelce kolem roku 2013 – tedy v době, kdy současný ruský režim nabyl na síle a v tamních médiích opět přituhlo. Rozhlasové úvodníky do audio zpracování doplnil režisér Petr Gojda. Další textové úpravy, které si adaptace díla z divadla do audia vyžádala, byly už spíše ryze praktické. Šlo především o popis situací nebo gest a pohybů, kterých si divák na divadle všimne, ovšem v audio pojetí je zapotřebí je popsat nebo vyslovit. Příkladem je pád Leninovy busty nebo mistrovská etuda Pavla Neškudly, který se snaží vysvětlit své bývalé snoubence, že jeho pokleknutí neznamenalo žádost o ruku, ale jen nutnost upravit si tkaničku. Jde o tragikomický okamžik, který tvůrci chtěli zachovat i v audiu. Dobové zvukové prvky i divadelní hudba Superprodukční zpracování je kromě dokonalého zvuku a hereckých výkonů založeno na jedinečných zvukových kulisách, které posluchačům přiblíží atmosféru okamžiku a vtáhnou je do děje. V audio podobě Konce rudého člověka patří k výrazným prvkům efekt dobového rádia. Starším posluchačům bude jistě povědomá původní znělka sovětského Radia Moskva. Zazní také amatérská dobová nahrávka písně Kalinka. I v audio verzi dostává prostor hudba z divadelní inscenace, kterou složil Michal Novinski. Velkou výzvou oproti divadlu byl zvukový plán, jehož autor Bojan Bojič musel vymyslet a precizně ozvučit všechny realistické efekty. Patří k nim letní bzukot hmyzu, cinkající příbory, kroky nebo třeba zvuky zavírajících se dveří. Konec rudého člověka, nebo jeho návrat? Ačkoliv Divadlo v Dlouhé chystalo inscenaci mnohem dříve, její premiéra proběhla shodou okolností jen pár dní po nečekaném zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Také dlouho připravované audio zpracování se k posluchačům dostává v době, kdy je téma v souvislosti s aktuálním děním stále naléhavější. Novinku Konec rudého člověka si již nyní mohou posluchači pořídit na www.audioteka.cz, a to jako jeden celek se stopáží dvě a čtvrt hodiny. Dílo je rovněž k dispozici členům Audioteka Klubu, tedy streamovací platformy, kde lze v rámci předplatného bez omezení poslouchat tituly z klubového katalogu. Tvůrčí tým audio zpracování titulu Konec rudého člověka Autorka předlohy: Světlana Alexijevičová Scénář: Daniel Majling Překlad: Kateřina Studená Režie: Petr Gojda Interpreti: Jan Vondráček, Johanna Tesařová, Štěpánka Fingerhutová, Tomáš Turek, Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Miroslav Zavičár, Šimon Kučera, Samuel Toman, Pavel Neškudla, Marie Poulová, Klára Sedláčková Oltová, Martin Matejka, Jan Staněk Dramaturgie: Tereza Nováková Hudba: Michal Novinski Sound design a zvuková postprodukce: Bojan Bojič Mistr zvuku: Jiří Suchánek Produkce: Lucie Laňková Šéfproducent: Michal Sieczkowski Natočeno ve studiu Zvukovém studiu DAMU v roce 2023. Zvuková postprodukce: Studio BeLoud Post Production Services Zdroj: Audioteka