Amerikánka – rozhovory s herci a tvůrci

KOPRODUKCE: Heaven’s Gate, Václav Dejčmar, Barrandov Studio, Voyo, Česká televize,BFILM, KFilm Swiss, Lonely Production, Picturella, Jan EčerPREMIÉRA: 26.9. 2024ORIGINÁLNÍ NÁZEV: AMERIKÁNKAPRODUKCE: Česká republika, Slovensko, Švýcarsko, 2024JAZYKOVÁ ÚPRAVA: originální zněníŽÁNR: drama/fantasySTOPÁŽ: 108 minutPŘÍSTUPNOST: nevhodný do 12 letPRODUCENT: Heaven’s GateREŽIE: Viktor TaušSCÉNÁŘ: David JařabPRODUCTION DESIGN: Jan KadlecKAMERA: Martin DoubaSTŘIH: Alois Fišárek, Krzysztof KomanderHUDBA: Jan Michael ProkešTITULNÍ SKLADBA: ANNABELLEHRAJÍ: Pavla Beretová, Julie Šoucová, Klára Kitto, Lucie Žáčková, Klára Melíšková, Tomas SeanPšenička, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová,Nikola Trojánková, Bára Holzknechtová, Karla Bábková, Klára Bystroňová, Václav Neužil,David Novotný a 350 dětí Trailer https://www.youtube.com/watch?v=TOVaMMHz8l0&t=21s VIKTOR TAUŠrežisér, producent Má filmová Amerikánka něco společného se záznamem představení z doby covidu a s divadelním představením?Film Amerikánka je zbrusu nová filmová vize příběhu Amerikánky, gejzír pestrých vzpomínek plných barev, života a snů hlavní hrdinky. Nic v tom filmu není skutečné, a přesto je úplně všechno, co na plátně uvidíte, skutečné. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Děti zde hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, plní příběhy svých postavvlastními osudy. Na rozdíl od původní divadelní inscenace s Terezou Ramba a Eliškou Křenkovou, která vypráví osm let v životě Amerikánky, vypráví film celý její život. Je to úplně nové dílo. Připomeňte nám ještě jednou, kdo je Amerikánka?Příběhu Amerikánky se učím porozumět už 25 let. S přestávkami na kafe a cigarety. Amerikánka je náš Oliver Twist, Mauglí, Mathilda… Je to dětská hrdinka pro dospělého diváka. Holka, která díky víře v to, že na ni někde daleko – třeba v Americe – čeká tatínek, který ji má rád, překonává vše, co před ni osud staví. Amerikánka znamená mít naději. Jak dlouho trvalo, než jste byl spokojen s filmovým scénářem?Mám 18 zcela odlišných verzí scénáře psaných s ještě větším počtem autorů. Jedna z těch verzí dokonce vyhrála cenu Krzystofa Kieslowského – doposud jedinou, která byla udělena českým autorům, ale já ji vyhodil. Ne tu cenu, ale scénář, protože se mi nedařilo a nedařilo a nedařilo a nedařilo najít klíč, o čem a jak její příběh vyprávět. K vyprávění některých příběhů je třeba sám dospět. Poprvé jsem Amerikánku představil divákům v divadle. A zase… Inscenoval jsem ji ve 13 verzích, abych se s každou znich o Amerikánce dozvěděl něco nového. A každou jsem si sám zaplatil, protože příběh téhle holky z děcáku investorům nepřipadal divácky atraktivní. Dodnes ji tam vidělo 110 000 diváků. V září loňského roku byl uveden na pražské scéně Jatka 78 celovečerní „živý trailer“ s názvem Snowflakes, který můžeme na Jatkách vidět i nyní. Diváci v něm mohou vidět a vyslechnout opravdové příběhy dětí z dětských domovů, které zároveň hrají hlavní role ve filmu. Jak vás napadlo udělat živý trailer na film a ještě ho pojmenovat úplně jinak?Primárně jsem chtěl dát dětem možnost vyprávět jejich vlastní příběhy, neb ony pomohly mně vyprávět příběh Amerikánky. A chtěl jsem dát budoucím divákům filmu možnost zažít na vlastní kůži energii kruhu dětských interpretů, na kterých je film postaven. Film tak pro ně bude intenzivnějším a osobnějším zážitkem. Protože stejně jako kdysi dávno já poznal Amerikánku, budou diváci znát děti, jež jim příběh vypráví. Zažít tuhle jedinečnou energii je na platformě tradiční upoutávky nemožné. Ale vidět tyhleděti naživo je tím nejlepším trailerem, jaký si pro filmovou Amerikánku dokážu představit. Ansámbl tvoří velká skupina dětí nejen z dětských domovů, jaký k nim máte vztah?Jsou to moji hrdinové. Vždycky, když je mi úzko, bojím se něčeho nebo se snažím něčemu vyhnout, vzpomenu si na ně. Učí mě milovat život bez ohledu na to, jaký zrovna je, nebo není. Podle jakého klíče jste děti vybíral?Upřímně jsem je moc nevybíral. Čekal jsem na děti, které si vyberou Amerikánku. S úžasem jsem sledoval, jak se z castingů postupně vydělovala skupina těch, kteří film něčím obohatili, ale zároveň mu také dokázali něco obětovat. Zprvu nevědomým klíčem byla jejich touha ukázat, co v nich vězí ajakou chuť mají překonávat svůj strach ve prospěch skupiny a vyprávění příběhu Amerikánky. A stejně to ostatně bylo i s dospělými herci Můžete nám přiblížit svůj záměr po vizuální stránce tohoto filmu?Amerikánka je vyprávěna svébytným jazykem, který není recyklátem jiných filmů. Způsob formulace emocí je zde ve vizuálním smyslu kulminací naší spolupráce s Janem Kadlecem, vychází vždy z příběhu, našich naturelů a je živen odvahou dětí, které ve filmu hrají. Smyslem vizuality je zprostředkovat divákovi emoce hlavní hrdinky a smysl jejího příběhu. Obraz je formulací emoce. Komu je film Amerikánka určen?Je to film pro všechny, kteří se někdy cítili být jiní než většina. Nikdy nebylo tak snadné cítit se křehký, osamělý, nebo dokonce zbytečný, jako je tomu dnes. Amerikánka tyhle pocity v nás zosobňuje a nabízí k nim autentický postoj. A je to film věnovaný všem, kteří se – stejně jako Amerikánka – dokázali postavit na vlastní nohy. PAVLA BERETOVÁdospělá Amerikánka Co se vám vybaví, když se řekne Amerikánka?Amerikánka je příběh. Příběh dívky, příběh všech, kteří ji v sobě někdy pocítili. Příběh dětí, opuštěných a nevzdávajících se, bojujících o své místo. Takové dítě v sobě může ucítit každý, nejen děti z dětských domovů. A ve výsledku i příběh nás všech, kteří s ní už roky žijeme. A co pro vás znamená?Pro mě znamená dva roky života. Divokého, bláznivého, objevného, někdy strašně těžkého a nekonečně krásného. Nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem tuhle cestu mohla jít. Byla plná zázraků. Možná si ten zbytek nechám uvnitř a bude za mě mluvit film a naše představení Co vás na ní zaujalo? Proč jste se rozhodla přijmout roli dospělé Amerikánky?Viktor mi o ní vypráví už dlouho a asi si mě k sobě taky zavolala. Ono se jí do toho nedá moc mluvit 🙂 A já to volání uslyšela a nešlo odmítnout. Teď po třech letech jsem jenom šťastná, co všechno jsme po té cestě zažili. Asi nejvíc mě lákala ta nezlomnost a chuť žít. Moje role je malá Ema, která už přestala být malou. Vypráví příběh dospělé Amerikánky, která se rozhlíží celým svým životem, aby mohla ve výsledku udělat krok dál. Jsou to oči příběhu. V čem byla práce na Amerikánce odlišná od jiných filmů?Úplně ve všem. Práce s Viktorem je vždycky jiná

V barvách zapadajícího slunce

Prázdniny se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Vzdejte hold létu a oslavte závěr sezóny v zářivých barvách, které připomínají západ slunce. Vsaďte na stylový outfit v jasných tónech oranžové, žluté či červánkové. Se kterou z nich se nejvíce ztotožňujete? Slunce v celé své záři Žlutá je barva, která symbolizuje optimismus, radost a energii. Je vhodná pro dámy, které se nebojí být vidět. Nejlépe vynikne na brunetkách a na černovláskách. Pro ženy se světlejšími vlasy se hodí spíše podzimnější tóny, jako je hořčicová a medová. V objetí západu slunce Oranžová připomíná chvíle, kdy slunce zapadá za horizont a obloha se začíná zbarvovat do teplých měděných tónů. Dáte přednost jemné broskvové, mandarinkové, nebo zářivě pomerančové barvě? Tyto odstíny budou nejvíc slušet brunetkám a rusovláskám. Vášnivá rudá Červená symbolizuje vášeň, odvahu a sílu. Hodí se pro nezávislé a sebevědomé nositelky. Sluší všem ženám bez rozdílu. Ať už máte alabastrovou, nebo olivovou pokožku, ať už jste blond, nebo černovlasá. Stačí najít ten správný odstín. A po jakých konkrétních modelech v těchto barvách se poohlédnout? Sázkou na jistotu jsou slušivé šaty. Na běžný den jsou skvělou volbou prodyšné pohodlné modely v áčkovém střihu z klasické bavlny či mušelínu. Na večerní procházku s kamarádkou či partnerem vám přijde vhod romantičtější model s volánky nebo výšivkou. Čeká vás na závěr léta významná událost? Zazařte v elegantních šatech v sytých barvách, které dokonale podtrhnou vaši siluetu. Pokud jsou pro vás šaty v sytých barvách zapadajícího slunce příliš výrazné, vsaďte pouze na barevný vršek, který doladíte sukní či kalhotami v neutrálních tónech, nebo zvolte jen výrazný módní doplněk a dolaďte outfit výraznou rtěnkou. Představujeme ukázku oblečení a doplňků v odstínech zapadajícího slunce od značek Deichmann, Eloise a F&F. Zdroj: Deichmann

ZOO PRAHA POPRVÉ ODCHOVALA BÉRCOUNY PETERSOVY

Zoo Praha jako první v republice odchovala bércouny Petersovy, malé africké savce bizarního vzezření. Dvě narozená mláďata jsou výsledkem několikaletého chovatelského úsilí. Ačkoliv mohou bércouni na první pohled připomínat hlodavce či rejsky, mají v rámci starobylé skupiny savců Afrotheria geneticky blíže ke slonům, damanům nebo třeba hrabáčům. Tento druh bércouna, který obývá jen malé území Tanzanie a Keni, vyniká nad jiné svou sytou barvou i velikostí. „Senzační chovatelské úspěchy nejsou nutně reprezentovány známými a výraznými zvířaty. Mláďata bércouna Petersova jsou toho zářným příkladem,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Věřím, že díky aktuálnímu odchovu se půvab těchto fascinujících tvorů dostane k další části veřejnosti a po cestě za gorilami či slony se u bércounů budou zastavovat jejich noví obdivovatelé.“ Dvojice mláďat se narodila koncem června, ale až nyní ji mohou návštěvníci spatřit v pavilonu Afrika zblízka. Jakožto denní živočichové jsou aktivní v průběhu celé otevírací doby zoo. Minulý týden bylo potvrzeno, že jde o samce a samici. „O existenci mláďat nejprve svědčily pouze zvuky a změny v chování samice. Své potomky totiž rodiče odchovávají v hnízdě, kde je nemohou chovatelé snadno pozorovat. Mláďata se rodí osrstěná a vidoucí a i jejich následný vývin je skutečně pozoruhodně rychlý – během několika týdnů přecházejí na pevnou stravu a dospívají,“ říká Jaroslav Šimek, zoologický náměstek Zoo Praha. Expozice bércounů Petersových je plná vegetace a spadaného listí. V něm jsou zvyklí pomocí výborného čichu hledat potravu, zejména bezobratlé živočichy. Vyhrabávají je svým nápadně prodlouženým pohyblivým čenichem připomínajícím chobůtek. Pokud nemohou kořist uchopit do zubů, slízávají ji jazykem. „Na noc si bércouni vytvářejí hnízdo podobné jednoduché noře, které si vystelou například opadaným listím. Po několika dnech zakládají hnízdo nové,“ vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl s tím, že nocují osamoceně. „V přírodě sice tvoří bércouni Petersovi páry se společným teritoriem, které samec chrání, avšak se samicí se setkává pouze během páření.“ Bércouni mají mnoho predátorů a jejich jedinou ochranou jsou dobře vyvinuté smysly a zadní končetiny umožňující rychlý start a běh. Dlouhé nožky se vyznačují prodlouženými a srostlými kostmi bérce – odtud český rodový název „bércoun“. Bércouni Petersovi jsou endemiti, kteří jsou vázaní na malé území pohoří Eastern Arc na hranicích Keni a Tanzanie. V evropských zoologických zahradách jsou velmi vzácní. Zoo Praha s jejich chovem začala v roce 2019. Zdroj: Zoo Praha