König v IDM poprvé bodoval. V Assenu dojel třináctý, zdravotní stav ho nebrzdil

První bodový zásah zaznamenal Oliver König v IDM, v německém šampionátu superbiků. Na ducati se mu v nizozemském Assenu dařilo, když dojel v tréninku jako třetí nejrychlejší. Do prvního závodu sice neodstartoval – kvůli prasklé spojce nevyjel z boxu. Ve druhé závodní jízdě si spravil chuť, když dokončil na třináctém místě. „Konečně jsem si zabojoval a cítil se na motorce silnější a zdravější. Dal jsem se kupy. Pořád to ale nejsou pozice, na kterých bych se chtěl pohybovat,“ prohlásil König z Hertrampf Racing Ducati. Další závod se uskuteční koncem září v Nürburgringu. Český motocyklový jezdec se dva měsíce nezúčastnil závodu, léčil svůj dlouhodobější zdravotní problém, který ho omezoval při jízdě na motorce. Čas daný na rekonvalescenci se vyplatil. Oliver König převedl skvělý výkon ve druhém deštivém tréninku, když skončil třetí s odstupem 0,3 vteřiny za Němcem Floriantem Altem. „Kdybych věděl, jak moc těsný odstup mám, tak bych to ještě pokusil zatáhnout. Takhle skvěle jsem se v tomto roce ještě necítil,“ tvrdil König, který pořádně ani netrénoval. „Jen dvakrát jsem seděl na šestistovce.“ To sobotní program v šampionátu IDM už českému jezdci tolik nevyšel, protože ho trápilo nastavení motorky. S mechaniky netrefili optimální řešení. „Ztrácel jsem na výjezdech z táhlých zatáček, ale nebyl jsem z toho nějak špatný. Pocit z jízdy se stále zlepšuje, motorku jsem krásně cítil, a hlavně mi kvůli zdravotnímu problému nebylo blbě, nedocházela mi energie,“ popisoval König, který se v minulých dvou letech účastnil šampionátu superbiků. Do závodů vyjížděl König z 21. místa, toho prvního se ani nezúčastnil kvůli technickému problému. V tom druhém už ukázal progres. „Úvod se mi nepovedl, delší dobu jsem se dostával do tempa. Našel jsem ale skulinky a byl schopný se držet Lorenza Zanettiho. Zvládal jsem zajíždět nejlepší časy víkendu, jenže poté mi trochu podklouzávalo přední kolo,“ dodal König, který dokončil závod na 13. místě s odstupem 26 vteřin na vítěze. „Byl to první normální závod, ve kterém jsem se po celou dobu dostával do kontaktu se soupeři. Jsem hlavně spokojený s tím, jak se cítím. Ty zdravotní problémy se neměly brát na lehkou váhu. Na ducati musíme ale ještě zapracovat. Už teď se na další závodní víkend těším.“ Foto: Hertrampf Racing Ducati Zdroj: König

Veselá cesta do školy Novinky od KOVAPu pro tvořivé děti

Prázdniny utíkají rychle a návrat k povinnostem se nezadržitelně blíží. Pro děti to může znamenat nelehkou změnu – konec prázdnin zamrzí a škola (i školka) s sebou nese notnou dávku napětí. Ideální cestou, jak jim toto období zpříjemnit, může být drobný dárek. Tradiční česká firma KOVAP dělá dětem radost už skoro osmdesát let. Kvalitní ručně vyráběné hračky nejenže spolehlivě zahání nudu, ale také podporují jemnou motoriku a dětskou zvídavost. Formule a traktůrek i pro předškoláky Hračku, se kterou budou i ty nejmenší usínat, ale také si ji brát na cestu do školky nebo školy, je plechový model FORMULE. Minimalisticky pojatá, má hladké tvary bez ostrých hran. Neobsahuje mechanický strojek a řadí se k takřka nezničitelným kouskům dětské sbírky hraček. Na designu formule se podílelo česko-belgické studio gentle & more. Jednobarevný model FORMULE není opatřen potiskem, a tak se nemusíte bát fixů ani magnetek, právě naopak. Hračka přímo vybízí děti k tomu, aby si ji dotvořili. Fixa jde samozřejmě jednoduše setřít, pouze dávejte pozor, abyste použili stíratelné fixy na tabule, nikoli ty trvalé. Druhým skvělým kouskem je TRAKTŮREK. Také tato legendární hračka je nabízena ve variantě pro nejmenší, bez mechanického strojku. Nenatahuje se klíčkem a mohou si s ním hrát i předškoláci. Díky funkčnímu řízení mohou děti miniaturním volantem určovat směr jízdy, trénovat parkování a zároveň zlepšovat jemnou motoriku. Řadicí páka má dvě polohy – po zařazení do první polohy začne traktůrek vydávat charakteristický click-clack zvuk, ve druhé jezdí traktůrek na „tichý režim“. Zvuk je mechanický, není potřeba baterie. Ani traktůrek není potištěný, děti si tak na něm mohou vyzkoušet svou fantazii a kreativitu. Tabulka pobíhající po stole Především pro malé školáky vytvořil KOVAP ve spolupráci s designérským studiem Qubus tabulku s názvem FOFR TABULE. Jedná se o plechovou tabulku na kolečkách, poháněnou pérovým strojkem. K dostání je ve čtyřech barvách. Děti na ni mohou psát přiloženým, nebo jakýmkoliv whiteboard popisovačem své vzkazy a poslat je třeba na druhou stranu stolu nebo místnosti tomu, komu jsou určeny. Strojek se natahuje jednoduše malou páčkou, zvládnou to tak i ti nejmenší. Děti si díky tabuli mohou trénovat psaní písmen a číslic nebo svým blízkým posílat grafické výtvory. Protože fofr tabule je vyrobena z ocelového plechu, lze na ni pochopitelně dávat třeba i magnetky. Zábava doslova pro celou rodinu. Návrat do lavic je spojen s mnoha starostmi, může s sebou však přinést i radost. Kromě kamarádů a oblíbených předmětů to může být právě originální hračka s příběhem, jakým se tablety a počítače pyšnit nemohou. Zdroj: KOVAP

Ze života včely

Uvnitř včelího úlu pracují desítky tisíc malých živočichů. Mají společný cíl: aby jejich včelstvo dokázalo přežít. Ale jak probíhá obyčejný život jediné včelky? To prozrazuje tento přírodovědný film. Vědcům se podařilo zjistit, že každá obyvatelka úlu je individuální osobnost. Některé včely jsou plaché, jiné naopak odvážné. Některé mají rády horko, jiné ne. Některé jsou chytré, jiné ne tak docela. Toto je příběh ze života včely – z pohledu dvou z nich. Zatímco starší se stará o novou generaci, mladší je sběračka a zajišťuje potravu. Strhující makro záběry zvídavé kamery na pozadí překrásné přírody bavorských Alp přibližují každodenní dramata z včelího úlu ze zcela nové perspektivy. První zástupci této hmyzí skupiny se objevují v křídě, zhruba před 120 miliony lety. To dokazují i nálezy v barmském jantaru, staré zhruba 99 milionů let. V období středověku byly včely medonosné obecně uznávány jako užitečný druh hmyzu, existovaly ale i výjimky. Někteří lidé například věřili, že se rodí z mršin uhynulých zvířat nebo z mušek, které na tyto mršiny sedají. Objevila se také kuriózní myšlenka, že včely jsou ve skutečnosti nejmenší druhy ptáků. V Evropě závisí na opylení včelami 84 % druhů rostlin a 76 % produkce potravin. Ekonomický přínos včel v Evropské unii se uvádí v hodnotě 14,2 miliard eur ročně. Poodhalte tajemství tohoto fascinujícího hmyzu díky Prima ZOOM. Skutečná včelka Mája přilétá na Prima ZOOM: 28. 8. 21.05 Ze života včely Ze života včely (opakování sobota 31. 8. v 12.35) Včela sice nikdy v zimě nevylétá z úlu, ale zimě dokáže čelit. Ne sama, ale společně s ostatními utvoří chumel a pravidelně se střídají v tom, kdo bude v teple a kdo bude na vnější straně. Úplně uprostřed je včelí královna, která si tepla užívá nepřetržitě. Samozřejmě, je totiž jediná, kdo dokáže klást vajíčka. Jak se zima chýlí ke konci, klade do buněk úlu nový život. Jakmile se z vajíčka vylíhne larva, dostane ji na starost jedna z včel, která ji krmí mateří kašičkou. Po pouhých osmi dnech se buňka znovu zavíčkuje a přijde čas na proměnu larvy ve včelu, což trvá dalších dvanáct dní. Po vylíhnutí je včelka hladová a musí se najíst. Dvanáct dní nejedla a nakrmí se medem, který vyrobily včely, které už mezi nimi nejsou. Jak se postupně líhnou další a další včely, mladušky, zásoby medu se postupně tenčí a dospělé zimní včelky vyletí ven, i když je stále ještě zima. Musí najít květ. Jakýkoli. Vrby kvetou brzy, a tak mají včely možnost přinést mladuškám pyl, který je dobrým zdrojem bílkovin. Každá sklidí pyl ze tří tisíc květin. Každý den. Ale ani mladušky v úlu nezahálí. Už od narození má každá z nich práci. Třeba krmení larev. Když je mladušce asi 21 dní, stává se létavkou a je načase, aby sklízela pyl z květin. Starší včela jí pomocí speciálního tance ukáže azimut, kam má letět, aby se neztratila a pomáhají si i venku. Sbírají pyl a nektar na výrobu medu, ale mnoho včel se ze svého prvního letu už nevrátí. Nedostatek zkušeností, třeba s deštěm, je stojí život. Stát se dobrou létavkou chce čas a někdy také štěstí. Po práci si, jako všichni, chtějí odpočinout a zajímavé je, že i včely mívají sny. Z některých létavek jsou takzvané průzkumnice. Květy dokážou ucítit na tři kilometry daleko. Je to riskantní práce. Není jasné proč, ale některé včely riskují více než jiné. Včely jsou velmi pracovité a užitečné, ale nemají dlouhý život. Zhruba po 500 hodinách letu umírají, a tak včely, které v zimě nemusejí létat, se dožijí o něco vyššího věku. V úlu žije jen jedna včelí matka, ale jednoho dne se narodí nová. Pak začne bitva o trůn, protože v úlu může být jen jedna. Život každé královny začíná násilím. Jen několik hodin po vylíhnutí zůstává naživu jen jedna a stará královna matka musí úl opustit a s ní i nejvěrnější dělnice. Všechny letí za nejistou budoucností. Hodně rychle potřebují nové hnízdo a jedna z nich je musí najít. Suché dutiny starých stromů mohou poskytnout nové bezpečné útočiště s otvorem na východ. Jakmile se včely nastěhují do nového domova, musí okamžitě začít se stavebními pracemi a staví jednu plástev po druhé, aby byly připraveny na novou generaci včel. V úlu se, mimo jiné, musí udržovat teplota přesně 35 °C, jinak se vajíčka a larvy přehřejí. Díky vodě se jim to může podařit, i když je to náročná práce. Každá včela unese jen jednu kapku vody, ale společně přepraví přes tři litry vody za den. Máváním křídly se voda odpařuje a funguje jako klimatizace pro úl. Funguje to a včelstvo je v bezpečí. Nové začátky jsou pro včelstvo nejisté. První týdny přežije jen každá druhá. Několik měsíců před začátkem zimy se na ni včely musí začít chystat. Každý den musí nasbírat kilogram pylu a dva kilogramy nektaru. Bohužel ani pilná práce ještě neznamená, že včelstvo přežije. Existují tvorové, kteří jim nepřejí, a mezi ně patří třeba sršně, kteří chtějí včelí larvy a včely nemají na vybranou. Musí bojovat společně, jedině tak mohou nad větším a silnějším soupeřem zvítězit. Mnoho včel zahyne, ale úl zůstane v bezpečí. Včely žijící ve společenstvu se nazývají včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva; trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod (díky vyšší tělesné teplotě, než mají dělnice); dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v

Cesta za legendou

Premiéra: 29. 8. 2024 All Rights Entertainment, Francie, 2024 Režie: Philippe Duchene, Jean-Baptiste Cuvelier Scénář: Philippe Duchene, Nadege Girardot Hudba: John Mamann, David Parienti Hrají (v českém znění): Filip Tomsa, Robert Hájek, Filip Švarc, Olga Želenská, Sára Nygrýnová, Lukáš Jurek Cesta za legendou je neobyčejné dobrodružství Zaka a rebelky Indiany, kteří se vydají hledat Zakova ztraceného bratra Kyla a zachránit celý jejich magický svět. Cestou se jim do cesty připlete nečekaný pomocník. Obrovské chlupaté stvoření Wowo, které ale Zak nedopatřením promění v malou roztomilou potvůrku. V krásné zemi plné zeleně a kouzelných bytostí se objeví děsivé nestvůry, které donutí všechny její obyvatele vyhledat útočiště v opevněném městě. Mimo jeho zatím bezpečné hradby zůstávají pouze odvážná dvojčata Zak a Kyle. Kyle však záhadně, nečekaně a beze stopy zmizí. Když se ho Zak vydá hledat, setkává se s rebelkou Indianou, kterou doprovází magická bytost Lendar. To ale není jediné kouzelné stvoření, která se na cestu vydá s nimi. Zak nedopatřením proměnil dříve tři metry vysokou chlupatou obludu Wowo svým magickým nefritovým kamenem na malou, roztomilou, ale taky pěkně naštvanou potvůrku. Dokud Zak nenajde způsob, jak Wowoa přeměnit zpátky do jeho původní velikosti, Wowo s ním půjde kamkoli. Aby tato nepravděpodobná parta zachránila nejen Kylea, ale i jejich nádherný domov, vydávají se společně na neobyčejnou dobrodružnou výpravu, a to přímo do srdce země, která je obydlená nejen mnoha fantastickými bytostmi ale také velmi nebezpečnými monstry. Přístupnost: pro všechny Žánr: animovaný / dobrodružný / fantasy Verze: český dabing Stopáž: 85 min Zdroj: CinemArt 

Karel vs. Karlos

Dokumentární sérii Karel vs. Karlos v těchto dnech natáčí televize Prima. Jedná se o životní příběh zápasníka MMA Karlose Vémoly. Tvůrci se snaží rozklíčovat, kdo je Karel a kdo Karlos? Televizní štáb posledních pár týdnů dělá společnost jednomu z nejkontroverznějších a nejlepších zápasníků MMA. Karlos Vémola má tak za zády kameru a s ní divák odhaluje jeho život i to, proč se rozhodl pro kariéru zápasníka. „Je to už druhý dokument o mně a je asi pořád o čem točit. Doufám, že to diváky bude bavit. Věřím, že se tu objeví víc sportovních věcí. Na natáčení jsem zvyklý, beru to tak, že pouštím diváky a fanoušky do svého soukromí. Bez příběhů a bez nich by náš sport nebyl tam, kde je. Před deseti, patnácti lety o nás nikdo nevěděl, zápasili jsme v malých tělocvičnách. Média a fanoušci ho pozvedli výš, teď jsme ve velkých halách,“ prozradil během natáčení Karlos, který nedává filmařům nic zadarmo. Ostatně jako při zápasu. „Já nezastavuju, mám neustále zpoždění. Musí se mnou točit za chodu. Co stihnou, to mají, když ne, bohužel. Nejsem herec, nic neopakuji dvakrát. Je to se mnou asi těžké, ale mám toho hodně. Pořád se něco děje, a konec tak není jistý. Vypadá to, že se budu vracet, i když jsem ohlásil důchod. Atilla Végh mě dostal zpátky do ringu, ale až příští rok. Nemůžu se rok připravovat na jeden zápas, tak uvidíme, jak bude ten rok aktivní. Slíbil jsem, že s ním to bude můj poslední zápas. Mám před sebou náročný poslední rok,“ přiznává zápasník, který v dokumentu ukáže i svoje rodinné zázemí. „Rodina si tu cestu nevybrala, médiím se straní, nechtějí se fotit, ale podporují mě. Táta mě vedl k disciplíně a jsou to moji největší fanoušci,“ vypráví Karlos a dodává, že se jeho rodiče v příběhu objeví. Dokument ukáže vše, co zápasníka za jeho kariéru potkalo. Jak se cítil po prvních vyhraných zápasech, proč odletěl do Anglie a co tam dělal. To vše se objeví v šesti dílech, o jejichž nasazení bude televize Prima včas informovat. Dokument vzniká pod taktovkou společnosti YUMMY YUMMY s. r. o. – režie se ujal Filip Štoček, který se už se svým kreativním štábem (režie Filip Štoček, kamera Filip Knoll, producent Kryštof David) potkal u předchozí dokumentární série PORNO!, kterou také odvysílala Prima. Zdroj: TV Prima

Co má společného Helena Vondráčková s Engelbertem Humperdinckem, který bude už 2. září koncertovat v pražské Lucerně?

Helena Vondráčková (77) se s Králem milostných balad, britským zpěvákem Engelbertem Humperdinckem (88), nikdy nepotkala a nesejdou se ani na jeho koncertě 2. září v pražské Lucerně. „Moc mne to mrzí, protože budu s přáteli na dovolené na Kanárských ostrovech“, říká Helena. „Vždycky se mi ale líbil. Je to vysoký, urostlý chlap s nádherným hlasem, vysoko posazeným barytonem, a s úžasným repertoárem“. A co má Helena společného s Humperdinckem? To uhodnete jen těžko! Hudebního skladatele! Největší hity napsal Tomovi Jonesovi a Engelbertovi britský skladatel Les Reed (1935 – 2019). Určitě znáte například jeho písně pro ně napsané – např. píseň vášně a zrady Delilah (Čas růží) pro Toma a Les Bicyclettes de Belsize (Zavřu teď krám s básněmi) pro Engelberta. A pro Helenu napsal Les Reed na tělo rovnou čtyři písničky. Která jiná česká zpěvačka se tím může pochlubit? „S britským skladatelem Lesem Reedem jsem se seznámila v roce 1967 na festivalu Zlatý kohout v Rio de Janeiro.“, vzpomíná Helena. „O rok později jsme se v Riu potkali znovu. Tentokrát jako členové mezinárodní poroty a hodnotili jsme např. výkony Paula Anky a Karla Gotta. Mé třetí setkání s Lesem Reedem proběhlo na Mezinárodním veletrhu gramofonových firem a hudebních nakladatelství MIDEM ve francouzském letovisku Cannes. A tady začala předběžná jednání o naší spolupráci. Zanedlouho jsem pak zpívala na Olympiádě písní v Aténách, kde byl Les Reed členem poroty. A znovu projevil intenzivní zájem o naši spolupráci. V roce 1972 se na Bratislavské lyře firmy Rediffusion International Music a Supraphon dohodly na tom, že pro mne zkomponuje několik skladeb. Z osmi jsem si vybrala čtyři a textaři Zdeněk Rytíř a Zdeněk Borovec měli napilno. Napsali české texty Zas přijde červen, Vždycky mám kam jít, Já a táta a Lůžko z kopretin. Les Reed si ke svým písničkám napsal aranžmá a na vzniku písniček se podíleli Orchestr Václava Zahradníka, Jezinky a skupina Strýci Luďka Švábenského. Les Reed pak za mnou přijel do Prahy i se zvukovým mistrem Mikem Thompsonem, aby byli v supraphonském nahrávacím studiu u míchaček českých verzí a současně se natočily verze anglické. Les Reed mne už znal z vystoupení na několika festivalech a já se v nahrávacím studiu ze všech sil snažila, abych ho maximálně přesvědčila o svých kvalitách. Kdyby nic jiného, tak mne dodnes těší, že mi čtyři písničky na tělo napsal skladatel, jehož hity zpívali nejen Tom Jones a Engelbert Humperdinck, ale i Petula Clark, Mireille Mathieu, Sammy Davis Jr. a Elvis Presley. A až zcela nedávno jsem se dozvěděla, že Les Reed před pěti lety ve věku 83 let zemřel. Už se kácí i v našem lese, a proto mne těší, že nás je ještě hodně, kteří dělají svými písničkami radost svým věrným posluchačům. Na mysli mám pochopitelně Toma Jonese a Engelberta Humperdincka“. Vstupenky na koncert Engelberta Humperdincka v pražské Lucerně 2. září 2024 – www.ticketportal.cz/event/ENGELBERT-HUMPERDINCK-THE-LAST-WALTZ-FAREWELL-TOUR Zdroj: Engelbert Humperdinck Helena Vondráčková