BLUES ROCK LINE 1968–1989 = 150 minut blues na 40 způsobů! Vychází jubilejní díl výjimečné kompilační řady

To, co v lednu 2016 odstartovalo cédéčkové dvojalbum Beatline 1967–1969, se stalo v následujících letech vítanou tradicí, když kompilace mapující různé podoby čs. rocku od jemnějších až po ty ostřejší pravidelně rok co rok rozčísla letargii novoročních edičních kocovin. A platí to i pro leden 2025. Podesáté a naposled. Fanoušky i kritiky ceněná a vyhledávaná „Line“ edice Supraphonu vrcholí dvojalbem  Blues Rock Line 1968–1989. Jak už název napovídá, novinka mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků od krátkého kulturního nádechu na sklonku let šedesátých až po rok, kdy konečně zhynula normalizace. Zlehka ochutnat můžete prostřednictvím videoteaseru:  „Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce ‚Sixties‘ se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby Město Er, Kuře v hodinkách nebo ETC…1, nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady,“ uvádí jubilejní díl „Line“ edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš v bookletu novinky, jejíž předchůdce najdete na speciální podstránce e-shopu Supraphonline.cz zde. První část kompilace samozřejmě neopomíjí domácí bluesrockové otce zakladatele The Matadors, ani jejich současníky či následovníky v podobě Hladíkova Blue Effectu, Prokopových Framus Five, „předkuřecího“ Flamenga či Vladimíra Mišíka s ETC…. Nezapomíná ale ani na ty, kteří se rázně přihlásili o slovo mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Ač jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební suverenita i značná kvalita například Soulmenů Deža Ursinyho nebo Jazz Q Martina Kratochvíla byla (a stále je) nepřeslechnutelná. Sázkou na jistotu pak byl od začátku osmdesátých let Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy, jedním z bluesových symbolů té dekády byla také formace ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou. Ve druhé polovině osmdesátek jim začali víc než zdatně sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky. Bluesberry a následné různě přátelsky vzniklé odnože Krausberry či Hlava B nebo Ivan Hlas a Žlutý pes Ondřeje Hejmy posunuli téma do svobodných devadesátek a učinili hitovým. Třeba bez Pocem moje stará, vlídně promíchaného s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, by náš vodácký či chalupářský život nebyl kompletní. „Kompletní určitě není ani tato kompilace, pracující s pojmem blues a rock volně, snad však posluchačsky příjemně a užitečně. Blues s námi zdárně absolvovalo etapu 1968 až 1989 a je tu dál. A může být třeba akusticky jako řemen krátké nebo sólovými extravagancemi půlhodinové, ale neomrzí se. Je totiž prapodstatou všeho, ač se to tak při poslechu dnešních hitparád nemusí jevit. Ale i oni na to přijdou…“, uzavírá Deniš své průvodní slovo a vlastně i celou dekádu „Line“ edice, která bude svými jednotlivými díly jistě i nadále těšit pamětníky či napomáhat k znovuobjevení naší velezajímavé nedávné hudební minulosti. TRACKLIST BLUES ROCK LINE 1968–1989: CD1 Shotgun / You´ll Be Mine / Out of Reach / Chain of Fools / Wake Up! / Baby, Do Not Cry / Stvoř ženu z mých přání (It´s a Man´s Man´s Man´s World) / Work Song / My Days Are Numbered / Some Day Baby / I Don´t Need No Doctor / The House of the Rising Sun / Mám smutek ve tvářích / The House Full of Blues / No Reply / Summertime / Vím, že pláčem to skončí / I´ve Got My Mojo Working / Little Girl / Blues About Stone CD2 Lost Soul / Blues podzimního odpoledne / U kiosku / Sladké je žít / Špejchar blues / Blues pro poštovní doručovatelku / Cokoli / Yetti blues / Lednový blues / Blues o stáří / Špitál u sv. Jakuba (Saint James Infirmary Blues) / Aceton blues / San Francisco Bay Blues / Přátelé / Co je to blues / Blues mokrejch bot / Camp / Na cestě / Believe Me Darlin´ (Miláčku, vrať se) / Blues jako řemen /krátký/ Zdroj: SUPRAPHON

Do fotografa Chytky narazil během Dakaru pastevec. Příště chci více dun, říká

Velké komplikace na Dakarské rallye zažil Marian Chytka. Do auta známého fotografa hned v první etapě čelně naboural místní pastevec s pick-upem. „Přehlédl nás, rozpůlil předek vozu a policajtům se snažil namluvit, že to byla naše chyba. Naštěstí se čtyřem Indům podařilo během celé noci auto opravit,“ popisoval Chytka, který spolupracoval s Dacií, Toyotou, Fordem nebo Hondou. Trasa letošního ročníku prý však nebyla pro snímky tolik atraktivní. „Fotili jsme převážně na písčitých cestách s kamením, to je takový typický obrázek Saudské Arábie. Spousta fotografických míst byla na rovinatých úsecích a vymyslet tam zajímavé fotky bylo v podstatě nemožné. Během každého Dakaru se našly etapy, které pro nás nebyly zajímavé, ale letos jich bylo o něco víc než obvykle. Zachránily to skalnaté útvary kolem Al Ula a duny v poušti Empty Quarter. “ Jen si to představce – slavná dálková rallye odstartovala, vy se přemisťujete po trase, připravujete se s kolegy a najednou do vás narazí auto. „Objížděl jsem horu v mé Toyotě terénem plným keřů. Z jedné zatáčky se náhle vyřítil vůz. Já jsem zastavil, ale řidič, který se díval stranou – asi na velbloudy – už nestihl reagovat. Narazil do nás čelně rychlostí kolem 60 km/h. Jeho auto mělo na nárazníku naviják s hákem, který způsobil, že celý předek našeho auta byl na odpis. Kromě plastů a plechů byl největší problém v poškozeném chladiči. Veškeré kapaliny vytekly. Museli jsme se vyškrábat na horu, abychom chytili signál a ihned jsme komunikovali se zbytkem týmu, co byl v bivaku, ať začnou shánět ve městě náhradní díly,“ přibližoval komplikace Chytka, který do Dakaru vyrazil s jedenáctičlenným týmem. A začátek je značně ochromil. Bez terénního vozidla není možné pro fotografy pouštní soutěž absolvovat, protože vyjíždějí vždycky ráno před posádkami a hledají co nejvíce atraktivní místa. „Čekání na policii trvalo dvě hodiny. Mezitím mě viník nehody pozval na čaj, kávu a datle. Policisté mluvili pouze arabsky a od počátku bylo jasné, že příčinu nehody nebudou řešit. Pastevec tvrdil, že nehoda byla moje vina,“ dodal s úsměvem Chytka. „Nebýt přítomného organizátora, který nás odtáhnul na laně 20 kilometrů pouští, tak ani nevím, jak bychom vše vyřešili. Mezitím zbytek týmu nakoupil díly, našel opravnu, kde jsme dojeli na odtahovce a já oznámil majiteli, že potřebuji mít auto připravené druhý den v 5 hodin ráno. Oprava, která měla původně trvat čtyři dny, byla hotová za 11 hodin díky čtyřem mechanikům z Indie, kteří pracovali do čtyř ráno. Až na drobné komplikace auto vydrželo až do konce závodu,“ dodal Chytka, který na Dakaru zažil v minulosti plno stresujících situací. Ale takové komplikace ještě ne. Havárie s místním pastevcem jeho činnost neohrozila, Chytkův tým byl schopný dodávat fotky desítkám klientů. Často ale museli doslova vařit z vody, protože organizátor zavedl účastníky do sterilního prostředí. „Osmdesát procent trasy vedlo po nudných cestách, kde v okolí nebylo nic. Nebo se stalo, že jsme stáli na krásné velké duně, ale trasa vedla jinde. Škoda, že jsme v písku nebyli častěji,“ smutnil Chytka. „Jenže skloubit náročnost a délku trati tak, aby vyhovovala továrním týmům a zároveň nebyla nepřekonatelná pro amatéry, je v podstatě nereálné.“ Návrat Kamazu nevidí reálně Po sportovní stránce Chytku překvapily výsledky a výpadky továrních týmů v kategorii aut. „To, že Dacia vyhrála pouze jednu etapu, je pro mě překvapením. Ale na poprvé to není čtvrté místo v celkovém pořadí špatný výsledek. Nikdo extra nepočítal s Toyotou, ale oni provedli ještě dodatečný vývoj po Marocké rallye, na Dakar byli připraveni velmi dobře,“ hodnotil Chytka, který výkony posádek pozoruje přímo z tratě. „Značný progres byl patrný u Martina Prokopa, který zajel dvakrát čtvrté místo v etapě a několikrát se na mezičasech pohyboval na medailových pozicích. V minulém roce sice skončili pátí celkově, ale takových etapových výsledků a rychlostí nedosahovali. Letos byli v nabitějším poli určitě ještě více konkurenceschopní, jen je přibrzdily některé technické problémy.“ Naopak na respektovaného fotografa nepůsobila dobře celkově kategorie kamionů, kde konkurenceschopnost neustále klesá. „Mrzí mě to, že tomu tak je, ale je to realita. Neumím si představit, že by tento negativní trend zastavil Kamaz, o čemž se nyní začalo spekulovat. Je to v podstatě značka napojená na ruskou vládu a armádu. Celý tým vždy působil jako reprezentace Ruska a nemyslím si, že by od toho chtěli nějak odstoupit, jen aby se mohli Dakaru zúčastnit. Start pod neutrální vlajkou si dokážu představit od nějakých jednotlivců či soukromníků z Ruska, ale ne v podání Kamazu,“ dodal Chytka, který se letos bude soustředit na mistrovství světa dálkových rallye a odjede na několik závodů F1. Foto: MCHphoto.cz Zdroj: Dakarské rallye

Valentýnské kávové rituály: Sexy, vtipné a trochu na hraně

Valentýn je ideální den na to, abyste si z partnera udělali baristu, degustátora nebo rovnou kávového sluhu. Káva totiž umí být nejen horká a smyslná, ale i skvělá pro zábavu, která vás pobaví (a možná i trochu zaskočí). Tady máte pět netradičních rituálů, které zvládnou okořenit váš den i šálek výborné kávy. Opusťte letos nudné valentýnské klišé a zkuste něco, co vás rozesměje, spojí a dodá ten správný náboj. Ať už se pustíte do latte artu, degustace nebo bláznivých her, nezapomeňte, že Valentýn je hlavně o tom být spolu – a u toho nesmí chybět dobrá káva! 1. “Káva, nebo pravda” Vezměte si šálek kávy a proměňte ho v nástroj pro odhalení tajemství. Pravidla? Jednoduchá! Na každou otázku odpovídáte buď pravdivě, nebo pijete kávu – ovšem s jedním háčkem. Do jedné kávy přidejte něco, co tam rozhodně nepatří: třeba sójovku, špetku chilli nebo trošku česnekové pasty. Kdo vypije “zákeřný hrnek”, má povinnost splnit jeden úkol od partnera. A ano, masáž zad v obýváku je oficiálně povolené heslo pro úplně něco jiného. 2. Espresso shot strip game Zapomeňte na strip poker – tohle je verze pro opravdové kofeinové nadšence. Připravte si espresso shoty, posaďte se naproti sobě a každé kolo pokládejte partnerovi otázku typu: „Co víš o mé nejoblíbenější kávě?“ Za každou špatnou odpověď přichází penalizace: jeden kus oblečení dolů. Kdo zůstane poslední s kalhotami nebo šálkem v ruce, vyhrává právo vybrat, kdo vaří ráno kávu. (Kalhoty pravděpodobně nezůstanou nikomu.) 3. Latte art challenge: Řekni to pěnou Latte art na Valentýna? Nuda! Ukažte kreativitu a pokuste se na kávě vytvořit největší blbosti, co vás napadnou. Místo srdíček a růžiček zkuste třeba obličej partnera, obrázek vaší domácí kočky nebo něco, co absolutně nedává smysl. Třeba dinosaurus s růžkem jednorožce nebo přímo dinosaurus na koni. Kdo to podle druhého nejvíc pokazí, musí ten den připravovat veškerou další kávu. 4. Kávová štafeta – bez ruční brzdy Připravte si pořádnou konvici vaší oblíbené kávy a zapojte svou fyzičku. Každý šálek kávy musíte vypít na jeden zátah – ale s podmínkou, že během toho děláte nějaký šílený pohyb – například kliky, skákání na jedné noze nebo otočky dokola. Kdo první ztratí rovnováhu, musí splnit „kávový trest“, třeba zatančit smyslný tanec uprostřed obýváku. Tohle není Valentýn, to je coffee crossfit. 5. Domácí Coffee Pong Zapomeňte na beer pong – dnes hrajeme na kávu. Připravte si několik hrníčků, naplňte je různými druhy kávy od jemného espressa, přes french press po pořádnou tureckou kávu a hrajte podle klasických pravidel. Prohrává ten, kdo musí vypít hrnek s tím nejdrsnějším obsahem. Máme na mysli instantní kávu nebo týden starý zbytek cold brew z lednice. TIP: Fixi Coffee Energie – Sexuální Chcete do svého dne přidat nejen dávku energie, ale i špetku smyslnosti? Pak rozhodně vyzkoušejte Fixi Coffee Energie sexuální. Co ji dělá tak výjimečnou? Díky kombinaci guarany, která vás nabije dlouhotrvající energií, macy, jež podpoří vitalitu a odolnost, a kotvičníku, který je známý jako přírodní afrodiziakum, vás připraví na jakoukoliv výzvu. Ať už se chystáte na náročný pracovní den nebo plánujete večer plný zábavy, Fixi Coffee je tu, aby vás podržela. Tato káva není jen o energii – je to váš spojenec pro chvíle, kdy chcete být v nejlepší formě. Perfektně se hodí na start dne, jako odpolední vzpruha nebo pro přípravu na speciální okamžiky. Díky přírodním složkám dodá nejen energii, ale i pocit svěžesti a naladění na příjemné zážitky. Cena: od 300 Kč www.fixicoffee.cz Káva Maryša Ve velkém balíku FIXI COFFEE Pro kávové nadšence a fajnšmekry, kteří rádi zkoušejí něco nového, je ideální volbou exkluzivní degustační sada kávy Maryša z táborské pražírny kávy FIXI COFFEE. Maryšu si v této sadě dáte rovnou šestkrát! Ochutnávat můžete cekem šest stogramových druhů kávy, která vás vezme na pořádnou jízdu chutí. Každé balení je jiný příběh, jiná chuť, jiný zážitek – ideální pro partnerské valentýnské rituály. Cena: 395 Kč Zdroj: Fixi Coffee

Dvě rodiny, dvě odlišné reality. Jak dopadne výměna Lucie a Marie?

Co se stane, když se Lucie a Marie, dvě ženy z úplně jiných světů, pokusí na týden vyměnit své životy? Lucie z Ústeckého kraje zanechává svůj dům plný dětí a míří do bytu Marie v Lounech, zatímco Marie, zkušená kadeřnice, objevuje domácnost plnou výzev. Dokážou si obě poradit s novými podmínkami a najít nový pohled na svůj rodinný život? Lucie, 39letá žena v domácnosti, žije se svým partnerem Petrem (49), operátorem výroby, a třemi dětmi – čtrnáctiletou Nikolou, jedenáctiletým Dominikem a osmiletým Matiášem ve vlastním domě. Po 19 letech vztahu partneři cítí, že láska vyprchala, a mají pocit, že jsou spolu jen kvůli dětem. Lucie doufá, že si hlavně děti uvědomí, že doma je potřeba pomáhat. Maminka navíc zamlčela štábu své zdravotní problémy, kvůli kterým je pod dohledem lékařů. Marie je oproti tomu 53letá kadeřnice, která se nezastaví. Pracuje sedm dní v týdnu, aby uživila rodinu, kterou tvoří její partner Aleš (43) a čtrnáctiletý syn Adam. Žijí v pronajatém bytě 2+kk v Lounech, kde většina povinností zůstává na Marii. Aleš sice občas vypomůže brigádami, ale podle Marie to nestačí. Marie by byla ráda, kdyby se rodina trochu osamostatnila a Aleš by více přispíval. Lucie po příjezdu do bytu v Lounech naráží na nečekané překážky. Kritizuje vybavení domácnosti, které podle ní neodpovídá jejím standardům. „No takhle kdyby to měly moje děti, tak je normálně ztřískám,“ komentuje s ironií a hodnotí pořádek i přístup náhradní rodiny. Lucie si však rychle uvědomuje, že život v pronajatém bytě není jednoduchý, zvlášť když je vše na Marii. Naopak Marie je překvapená podmínkami v domě Lucie. Stav domu ji šokuje – zchátralé zařízení, stará koupelna a nedostatečný prostor pro rodinu jsou jen některé z problémů, se kterými se musí vypořádat. Přesto se Marie snaží udržet dobrou náladu a čelí situaci s nadhledem. Během týdne se obě ženy snaží zapojit do chodu domácnosti náhradní rodiny. Lucie má za úkol motivovat Aleše k větší aktivitě, zatímco Marie se snaží rozproudit komunikaci mezi Petrem a dětmi. Obě rodiny však čelí konfliktům, které odhalují hlubší problémy v jejich vztazích. Petr například vyjadřuje obavy o Luciino zdraví a jeho nejistota ovlivňuje průběh výměny. Jak dopadne střet dvou tak rozdílných světů? Sledujte středeční epizodu Výměny manželek ve 20:20 na TV Nova nebo už teď na Voyo! Zdroj: TV Nova 

Rozhovor s režisérem Markem Dobešem o nezávislé filmové tvorbě.

Marek Dobeš stojí za tak rozdílnými projekty jako je první český thriller Kajínek, zombie komedie o hledání smyslu života Choking Hazard s Jaroslavem Duškem, historický velkofilm Jan Žižka nebo aktuálně černá vlastenecká komedie Ďáblova sbírka. Všechny spojuje jedna kvalita – nevznikly za státní peníze, nebyly dotovány z daní nás všech. Peníze na ně šly ze soukromých zdrojů. Přesto nebo právě proto mnohé z nich svou originalitou většinu běžné české kinematografie zastiňují. O tom poslední z nich renomovaná kritička Mirka Spáčilová napsala, „Ďáblova sbírka se nepodobá ničemu, co u nás běžně vzniká.“ Autor sám prohlašuje, že jde o nejaktuálnější český film všech dob. Těsně před premiérou snímku v nabitém Kině Lucerna, podepsal premiér České republiky konkordát, tedy smlouvu se Svatým stolcem. Podobným podpisem film Ďáblova sbírka končí. Pro změnu mezi Vatikánem a Hitlerem. Jde o jedinou smlouvu s nacistickým Německem, která platí dodnes. Také proto jsme se scenáristou a režisérem Markem Dobešem hovořili o nezávislosti v tvorbě i mezinárodní politice. Jan Hřebejk označil váš nový film za punkový, vtipný a svobodný, má pravdu? Velmi si jeho označení vážím. Honza Hřebejk má obrovský přehled o tom, co se v naší kinematografii děje. Na uzavřenou pracovní projekci ho pozval představitel jedné z hlavních rolí, Bohumír Starý, ještě v době, kdy nebyla hotová zvuková míchačka, a já měl obavu, jak v téhle nedotažené fázi film přijme. Byl nadšený a neopomněl to zmínit na Twitteru. Strašně to pomohlo představování filmu dalším veřejným intelektuálům. Protože není mnoho těch, kteří by podobný film dokázali ustát. Film Ďáblova sbírka se dotýká tématu konkordát, konkrétně toho uzavřeného mezi Vatikánem a Hitlerem. Proč je podle vás tento dokument tak důležitý právě teď? Když jsem začal pracovat na tomto filmu před deseti lety, neměl jsem tušení, jak aktuální se téma stane. Ukazuje se, že téma konkordátu je nejen historickým pozůstatkem, ale že má přímou souvislost s dnešním děním a politikou naší země. Můžete vysvětlit, co konkordát vlastně znamená a jaký má jeho uzavření význam? Konkordát je smlouva o spolupráci mezi konkrétním státem a církví. V případě, který zmiňujeme, byl uzavřen mezi Hitlerem a Vatikánem a zasahuje do citlivých otázek moci, kontroly a náboženství. Je alarmující, že jde o jediný mezinárodní dokument uzavřený třetí říší, který dodnes platí a nebyl zrušen ani přes nacistické řádění v Evropě. Lidice neLidice, Vatikán drží. Což jednoznačně poukazuje na problém, který máme nyní my sami. Smlouva podepsaná premiérem ČR, kterou nyní projednává sněmovna, je natolik vágní, že Vatikán díky ní bude moci zasahovat do čehokoli, co v původně sekulárním státě, kdysi známém jako Česká republika bude chtít posunout ve svůj prospěch. Podle vývoje na Slovensku, kde již uzavřen byl, se dá predikovat následující model – schválí se konkordát, lobbisté čekají tři roky, pak přijdou se zdánlivě neškodnou úpravou zdánlivě nesouvisejícího zákona, zákon je pozměněn, zapadne do schématu a konkordát se lehce prohloubí směrem k zájmu katolické církve. A takto rok za rokem, donekonečna, navždy. Přístup Jezinky bezinky „Smolíčku Pacholíčku, otevři nám svou světničku, jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.“ No. Nepůjdou, tu světničku si vatikánské Jezinky přisvojí i s celým barákem. A pak přijdou další… také o tom vypráví Ďáblova sbírka. Hlavní postava, kterou právě hraje Bohumír Starý, v ní říká: „Tobě se to asi jako katolíkovi nebude líbit, ale já ti můžu říct, že všichni nás tady okrádali po Bílý hoře, nejdřív to byli katolíci, pak fašisti, Němci, pak komunisti a pak zase katolíci.“ Tím byly myšleny církevní restituce. Ale jak vidno, jimi to nekončí. Ani náhodou. Účastnil jsem se ve Sněmovně nejen prvního čtení, ale také kulatého stolu na toto téma. Tam emeritní církevní soudce, ICLic. Mgr. Jan Rozek, tvrdí, že extenzivním výkladem konkordátu, jak je nyní napsán, by mohlo dojít k finančním transferům z kapes daňového poplatníka v rozměru, který by z církevních restitucí udělal drobnou peněžní transakci. V tomto světle není divu, že vláda uzavřela konkordát tajně. Začínal jste jako filmový novinář, jaký je váš divácký rekord? Kolikrát jste viděl svůj nejoblíbenější film? Čtyřicetkrát, možná padesátkrát, možná sedmdesátkrát. Prostě nepočítaně. Krotitelé duchů. Samozřejmě ti z roku 1984. Geniální vrchol americké filmové komediální školy. Co vás nutí se dívat pořád dokola? Nenudí vás to už po čase? Kouzlo stále funguje. Dokud tomu tak bude, budu film sledovat. Viděl jsem ho v tuhém sociku s partou v kině, okamžitě jsme věděli, kam patříme, vyrobili si nášivky. Následně jsem si koupil VHS dávno před pořízením VHS videa, soundrack na CD, DVD i Blu-ray před pořízením patřičných přehrávačů. Mám sběratelské figurky, comics, jednoho dne si pořídím i celý kostým a budu v něm v domově seniorů hledat Danu Barrettovou. Z filmu Kajínek, ke kterému jste napsal scénář se už také stala klasika. Jak blízko má vlastně k realitě skutečného případu? Příliš ne, spíš postihuje tu podstatu. Původní zadání znělo – natočme co nejrealističtější, skutečnosti co nejvíce odpovídající film. Teprve v průběhu psaní scénáře jsme si začali uvědomovat, že film potřebuje určitou míru stylizace, začali jsme nacházet způsob, jak být pravdiví, zodpovědět otázky, na které divák odpověď očekává, a na druhou stranu vytvořit biják, zábavu, která diváka nepustí až do konce filmu. To vše přišlo až během psaní. Nebyl by film jako drama silnější? On ale Kajínkův reálný příběh je spíš akční film a ne drama. Už jen útěk z Mírova je neuvěřitelná věc, olympijský výkon ve své vlastní disciplíně. Ze stovky lidí by to nedokázal nejspíš ani jeden, Jiří Kajínek je až ten sto první. Já jsem na Mírově několikrát byl a viděl jsem na vlastní oči, že ta výška, ze které se spouštěl po laně, je obrovská. Navíc věděl, že po něm budou střílet a skákal do tmy – netušil, jak dopadne. Musel naprosto věřit svým propočtům, nesmírně riskoval. Co vás přivedlo k rozhodnutí postavit se na stranu člověka, který je odsouzený za několikanásobnou vraždu? Umělci se mohou v díle postavit na stranu kohokoli a neznamená to žádný morální postoj. Jde o vyznění jejich příběhu. Vezmi si film Miloše Formana Lid versus Larry Flynt. Ten je o svobodě slova. Film Kajínek je o boji za spravedlnost v České

Únikovka Titanic a drinky – netradiční Valentýn v Endorfinu

Oslavte svátek lásky originálně a nezapomenutelně v Endorfinu! Pro všechny páry (i přátele) je připraven jedinečný zážitek: zahrajte si únikovou hru Titanic ve dvou a ponořte se do slavného příběhu lásky Jacka a Rose a zakončete ho skvělým stejnojmenným drinkem. Dramatická výprava únikovky v pražském Endorfinu vás přenese do roku 1912. Po srážce s ledovcem se Titanic potápí v chladném Atlantickém oceánu mezi kusy ledových ker. Jste uvězněni v části u motoru a cesta na palubu je uzamčena. Máte jen hodinu na záchranu života – uspějete? V rámci speciální valentýnské nabídky ke hře Titanic obdržíte také 2 drinky dle výběru a 5 tematických fotek na památku. Překvapte svou drahou polovičku dobrodružstvím, které zpestří vaše rande a stane se zážitkem, na který budete vzpomínat. Cena: 1 600 Kč Zdroj: Endorfin