Start na prvním místě albového žebříčku IFPI a status Zlatého alba – to je ve zkratce dosavadní vizitka dvanácté řadovky Škwor NA HRANĚ. Nahrávka, jež čítá čtrnáct nových písní, z nichž se už tři dočkaly i klipové podoby, oficiálně vyšla 15. října na LP, CD i digitálně a také jako speciální limitovaný boxset. „Pozlacená“ byla prakticky obratem, mimo jiné i díky předobjednávkám fanoušků. IFPI certifikovanou plaketu si pak kapela převzala z rukou zástupců vydavatelství Supraphon v pondělí 2. listopadu. O tom, jak album vznikalo, kde pro něj kapela hledala inspiraci i jak hodlá pojmout své kapacitně dosud největší turné plánované na jaro 2027, jsme si povídali s frontmanem Petrem Hrdličkou a kytaristou Janem Chudanem.
Škwor má za sebou více než čtvrt století nikdy nepřerušené existence, plodné i co se nahrávek týče. Máte po těch letech pořád ještě chuť přicházet s něčím novým, hledat třeba nějaké výrazové či jiné polohy, které jste dosud nevyužili?
Petr Hrdlička (kytara, zpěv): Snažíme se, aby každá deska byla jiná. Abychom nezamrzli a aby deska vždycky byla pestrá. Ale víc k tomu řekne asi spíš Honza, protože to je producent už druhé naší desky.
Jan Chudan (kytara): Nesnažíme se vymýšlet speciální odbočky do nějakých jiných žánrů. Ale co se týče hudební produkce jako takové, to znamená aranží a výsledného zvuku, to je právě něco, kde se snažíme implementovat jiné, nové věci. Na téhle desce třeba máme už podruhé DJe Fluxe, který nám tam scratchoval, anebo se tu poměrně výrazně prosadilo violoncello skvělé Jitky Pallové. Myslím si, že to těm písničkám, na kterých se podíleli, pomohlo.
Kde se ve vás bere potřeba ještě vůbec cokoliv tvořit, když už máte v zásobě takové množství písní? Klidně byste mohli každý rok vyrazit s jiným programem a nic nového nedělat…
Hrdlička: Mně vždycky přijde – když dlouho hrajeme stejnej playlist – že už je to ohraný a že to publikum nemůže bavit. Pokud nemáme novou desku, tak se snažíme sáhnout do starého repertoáru a něco z něj pro osvěžení koncertního programu vylovit. Ale obecně cítím jako povinnost vůči lidem, kteří nás mají rádi a poslouchají nás, pro ně vytvořit novou desku. Pokud máme nějaké nápady, musíme to pro ně udělat, aby neposlouchali pořád to samé dokola. Přišlo by mi hloupé žít „jen z podstaty“.
Sami ale dobře víte, že část posluchačů na nové věci není zas tak moc zvědavá a chce pořád slyšet prvořadě osvědčené hity.
Hrdlička: To určitě, ale když se zařazují nové písničky, tak se z nich postupem času stávají hity taky. Jsme kapela, kterou baví hrát nové písně naživo. Je to pro nás oživení koncertů.
Existují z posledních tří nebo čtyř desek písničky, které pevně zakotvily v repertoáru a stávají se z nich také „trvalky“?
Chudan: Ano. Lze uvést Kolikrát…, Pokřivenej pohled, Tváře smutnejch hrdinů nebo Sobě věrnej.
Hrdlička: Desky vydáváme po dvou a půl až třech letech a lidi na ně čekají. Máme úžasné fanoušky – ještě před vydáním alba máme díky předobjednávkám většinou zlatou desku a za chvíli platinovou. Díky tomu si můžeme dovolit dělat i vinyly a speciální vydání pro sběratele.
Nechali jste se slyšet, že jste se na novém albu posunuli k současnějšímu, energičtějšímu rockovému zvuku. Co si pod tím představit?
Chudan: Posloucháme nové nahrávky a nové kapely a chceme jít současnějším směrem, nezůstávat u starého, byť osvědčeného soundu. Ne že bychom chtěli znít jako tahle nebo tahle kapela, ale nebojíme se třeba elektronických prvků a podobně.
Takže jste jako inspiraci neměli přímo nějakou konkrétní zahraniční skupinu či skupiny?
Chudan: O to jsme se trošku snažili u minulé desky. Řekli jsme si: „Pojďme si dát nějakou referenci a zkusme jít tím směrem.“ Jenže čím víc jsme hledali, tím víc jsme zjišťovali, že u jedné kapely se nám nelíbí bicí, u jiné jsou utopené kytary, jiná je zase moc elektronická… Vlastně jsme žádnou skupinu, která by se nám zvukově absolutně líbila, nenašli. Takže jsme si spíš vyzobávali konkrétní prvky od různých kapel. Neexistovala jediná nahrávka ani tenkrát, ani teď, která by pro nás byla nějakým mustrem.
Deska zní docela tvrdě a agresivně. Do jaké míry byly tentokrát samply a elektronika důležitým pomocníkem a nakolik jste se snažili zachovat přirozený kytarový zvuk?
Chudan: Kytary jsou vedle přesných bicích a specifického Petrova vokálu základním pilířem Škworu. Samply jsou vlastně až ta poslední věc – stejně jako už zmiňované violoncello nebo scratching. To je jen takové koření. Když není dobrá písnička, ani nejlepší samply to nezachrání. Samply a další věci jsme řešili až v momentě, kdy byly finálně dané vokály a zpěv, protože zpěv musí být v nahrávce jasně čitelný, musí mu být rozumět a nesmí být v muzice utopený. Všechny ty skladby stojí na kytarách a živých muzikantech a samply jsou jen tam, kde si o to písnička sama říkala. Někde jich je víc a někde nejsou vůbec žádné, je to fakt individuální.
Dokážete si představit, že někdy natočíte desku zcela bez samplů?
Hrdlička: Já si to představit dokážu. Ale ona je taky otázka, co se vlastně považuje za samply, protože i kytary mohou být samplované… My kytary točíme živě, normálně na zesilovače.
Chudan: I ten scratching je vlastně udělaný živě ve studiu. DJ Flux nebo violoncellistka přijedou a přinesou živou lidskou invenci. Kdybych to naťukal do AI, udělala by to sice přesně podle zadání, ale nebylo by to úplně ono. My se raději držíme „oldschoolových“ postupů – dělat si všechno poctivě sami. Třebaže by to šlo jinak, jednodušeji a rychleji.
Pro Škwor jsou odjakživa důležité i nosné a přiměřeně chytlavé melodické nápady. Jak vyvažujete poměr mezi tvrdostí a melodikou?
Hrdlička: Musí tam být oboje, protože to tak máme rádi. Ta kapela má nějakej mustr, jasně danej rukopis, a myslím, že se umíme trefit do vkusu našich fanoušků. Víme, co od nás očekávají.
Chudan: Písniček jsme, stejně jako minule, složili víc a postupně nějaké odpadávaly. Třeba jsme měli už dvě balady, tak se další pomalá píseň škrtla, protože už nebyla potřeba. Nebo někde jsme zařadili raději nějakej tvrdší song místo jiného a podobně. Deska musí být vyvážená: nemohou tam být jen tvrďárny nebo jen balady, aby si z ní každý vyzobnul to svoje. Ale nemáme primárně záměr se zalíbit všem. Především se to musí líbit nám samotným, aby nás ty písničky bavilo poslouchat a hrát.
Album se jmenuje NA HRANĚ podle stejnojmenné písně. Co přesně má ten titul symbolizovat?
Hrdlička: Tohle téma vlastně provází celé album. Všechno, co se dnes ve světě děje, je na hraně. Svět balancuje na hraně a nikdo neví, jak to dopadne… Dalším důležitým tématem desky jsou psychické problémy mladých lidí, to je pro mě taky obrovská hrana. A celkově když dá člověk ta témata dohromady, je prostě jedna velká hrana. Jestli to všechno lidstvo vybalancuje, anebo se to celé posere…
Z textu písně Svět je nemocnej je téměř hmatatelně cítit zklamání z toho, kam se společnost posunula.
Hrdlička: Pro nás staré už tenhle svět není, já mu nerozumím. Svět, na kterej jsem byl zvyklej a uměl se v něm pohybovat, skončil. Já už v tom, co se odehrává, vlastně nejedu a jen to pozoruju z povzdálí. Takže i já sám jsem na hraně: jsem takovej pozorovatel dění a nevím, co si o něm mám myslet. Nejsme zvyklí na věci, které se řeší dneska. Konflikty byly vždycky, ale teď je to hodně ostrý. Ty vztahy mezi lidmi… Společnost je rozdělená, děti jsou psychicky nemocné, prostě balancování na hraně!
Podle jakého klíče vybíráte skladby, které budou singly a natočí se na ně videoklipy?
Chudan: První singl je první vlaštovka z alba, takže se snažíme, aby oslovil co nejširší spektrum posluchačů, včetně lidí, kteří třeba Škwor tolik neznají. Nemůžeme tedy jako první singl například vydat baladu, aby si lidi nemysleli, že album bude pomalé. Výběr singlů sice konzultujeme i s vydavatelstvím, ale nakonec si vše stejně vybereme sami, musíme se na tom především shodnout všichni v kapele.
Ty, Honzo, jsi tentokrát dostal výraznější prostor nejen jako skladatel, ale i coby textař. Jak k tomu došlo?
Chudan: Nějak to samo vyplynulo. Když skládám písničku, dost často mě k ní napadají rovnou i slova. Pak to vždy přinesu Petrovi a on mi v několika případech řekl: „Ten text je dobrej, to tam můžeme nechat!“ Jen si upravil pár slov, aby mu to „šlo lépe do pusy“ a dobře se mu zpívalo.
Album jste opět natáčeli ve vlastní produkci. Z jakého důvodu odmítáte spolupráci s externím producentem, který by vám třeba mohl pomyslně otevřít dosud netušené prostory?
Hrdlička: Jednou jsme to zkusili. Objevil se člověk, výbornej muzikant, ale nechci ho jmenovat, kterej nám řekl: „Já budu váš producent, já přesně vím, jak máte znít!“ Jenže z té spolupráce vznikl takovej blábol, že jsme to museli celé přehrát a přemíchat. Od té doby už producenta nechceme. Nevíme o žádném zdejším producentovi, kterej by nám seděl a byl pro nás přínos. Navíc jsme natolik ješitní, že si do toho, co děláme, nenecháme kecat…
Chudan: Jde taky o to, že nám tenhle způsob práce vyhovuje. Nahrávání si koučujeme sami a nemusíme se domlouvat s žádným producentem. Máme vlastní studio, což nám dává absolutní svobodu. Nemusíme se přizpůsobovat času někoho jiného.
Všech 14 věcí na desce má stopáž kolem tří minut – nejkratší měří 2:44, nejdelší 3:27. Znamená to, že nemáte potřebu většího prostoru k vyjádření?
Hrdlička: Mě obecně nebaví dlouhé písničky. Mám třeba strašně rád Iron Maiden, ale jejich sedmiminutové nebo ještě delší skladby mě zoufale nebaví. Přijde mi to zbytečné a kontraproduktivní, ale je to samozřejmě jen můj názor.
Chudan: Plus minus tři minuty jsou tak akorát.
Hrdlička: Nechceme naše fanoušky s*át zbytečně dlouhými písničkami. (smích)
Album vyšlo vedle „standardní“ CD a LP podoby a samozřejmě i digitální verze též jako limitovaný boxset. Co všechno obsahuje?
Chudan: Bylo ho vyrobeno pouze 333 kusů v číslované edici. Ta krabice obsahuje CD, speciální červený vinyl s černým mramorováním, podepsanej plakát, podepsanou fotku, trsátko a nášivku. Je to určeno pro „hardcore“ fanoušky Škworu a sběratele.
Na jaře vás čeká dosud největší turné v historii Škworu. Jak bude pojato?
Chudan: Bude se jmenovat NA HRANĚ Tour a největší bude hlavně z kapacitních důvodů. Začínáme pěti zastávkami na Slovensku. V Čechách pak pokračujeme halovými koncerty v osmi největších městech. Zazní na něm nové songy, ale celkově to bude takovej průřez veškerou dosavadní tvorbou Škworu – zahrajeme samozřejmě všechny hity a opět vykopeme i něco staršího z archivu. Už teď na podzim začneme intenzivně připravovat technicky nejnáročnější scénu, jakou jsme kdy měli. Lístky jsou samozřejmě už v prodeji.
Zdroj: SUPRAPHON
