Další významný úspěch si připsala úspěšná volejbalistka Helena Havelková. V letošním roce se s týmem Cangrejeras San Juan stala vítězkou ligy v Portoriku. Stejný triumf zkušená reprezentantka vybojovala v Itálii, Polsku nebo v Rusku. Ten aktuální v exotické zemi byl ale speciální: „Byla to strašná dřina, protože jsme začínali ligu v lednu a skončili v dubnu. Odehráli jsme podobnou porci zápasů jako třeba v Itálii. Jenže na 24 zápasů máte v Evropě většinou šest měsíců, my měli jen tři,“ popsala Havelková, která stále patří k oporám reprezentace. Ta v šesti posledních duelech ve zlaté Evropské lize prohrála pouze jediný duel a 15. června rozehraje Final Four v Ostravě.
Má ráda výzvy a nové věci. Proto jedna z největších hvězd evropské ženské volejbalové scény odletěla do Portorika. V ostrovním státě poznala tento sport z jiné perspektivy. „Prakticky jsme skoro vůbec netrénovali, protože jsme furt hráli. Úterý, čtvrtek a celý víkend… V Evropě se běžně hraje v týdnu pouze dvě utkání,“ překvapilo Havelkovou, vítězku poháru CEV. „Prakticky se z volejbalu v Portoriku stal vytrvalostní sport. Fakt to byl jiný rytmus. Ze začátku to bylo náročné, pak jsem si na to zvykla. A bylo to dobré.“
Celkem funguje v Portoriku v nejvyšší lize sedm týmů, každý si mohl zvolit čtyři cizinky do své sestavy. Většinou byly z USA a velmi často se točily. „Fluktuace cizinek je tam vysoká, takže sice hrajete čtyřikrát proti stejnému týmu, ale hodně s obměněnou sestavou,“ dodala Havelková, která by ligu v Portoriku doporučila také dalším volejbalistkám z Evropy. „Ta liga byla fakt dobrá, až překvapivě super. Portoričanky jsou velmi pohyblivé a dynamické, je těžké dostat míč na zem. Já si tam užila moře, bylo tam pořád 30 stupňů, mikinu a kalhoty jsem vůbec nepoužila. Ideální při balení kufru, kdy jsem si brala samé krátké věci.“
Jaké bude její další angažmá? To není vůbec jasné… V současné době má jiné priority. „Vážím si toho, že můžu být v českém reprezentačním týmu a uvidím, na co fyzicky budu mít. Za měsíc mám svatbu, na kterou se těším. Nechávám vše otevřené,“ doplnila Havelková, která si bere George Grozera – německého volejbalistu s maďarskými kořeny.
Momentálně si užívá reprezentační část sezony. Ve zlaté Evropské lize zatím český tým prohrál pouze jediný zápas, a to s Belgií. Ostatních pět utkání české volejbalistky zvládly, porazily například Ukrajinu nebo Španělsko. „Máme skvělý tým, hrajeme opravdu kolektivně. Na tom si trenér hodně zakládá, abychom neustále drželi tu linii týmovosti a tím ostatní přehráváme,“ tvrdila Havelková, která si pochvaluje také spolupráci s řeckým trenérem Giannisem Athanasopoulosem.
„Už jsem pár trenérů vystřídala, dokážu říct, jaký trenér je dobrý pro tým a jaký ne. Jannis je skvělý v tom, jak to má nastavený. Chce po nás opravdu maximum také v činnostech na tréninku. Já to mám ráda, když to v přípravě šlape, tak pak je to jako v zápase,“ doplnila úspěšná volejbalistka, která se upíná jednomu velkému cíli – v roce 2026 uspořádá Brno skupinu evropského šampionátu. „Mrzelo by mě, kdybych se toho volejbalově nedožila,“ upřesnila Havelková.
Foto: Ondřej Driml, Cangrejeras de Santurce
Zdroj: ČESKÝ VOLEJBAL
