Chce víc a nedostane nic. Popravdě přijde o všechno a nakonec i o život. Postava Oldy v minisérii Půlnoční zpověď skončí stejně špatně jako její hlavní hrdinka Denisa Nesvačilová, přijde totiž o život. Připlete se na špatné místo ve špatný čas a hamižnost ho dožene až k smrti.
Je to jeden z největších padouchů v seriálu, takové tiché zlo, na které ale nakonec taky dojde. Jeho život vyhasne rukou vraha Marianny Krausové. Touha po penězích ho dožene k vydírání Alberta (Marek Lambora), u kterého najde pěstírnu marihuany. Přijde si k penězům a myslí si, že se na něj konečně usmálo štěstí! Jenže to netrvá věčně a pak přijde rána. „Vzpomínám si, že nejtěžší úkol na mě čekal po samotné vraždě. Točilo se to na silnici, kde nebylo vůbec nic. Foukal strašný vítr a byla zima, takže jsem měl problém, abych se jako mrtvola neklepal chladem. Kameramani potřebovali mít kvůli záběrům otevřená okýnka u auta, a tak to pěkně profukovalo. Klasický herecký protiúkol, aby se mrtvola neklepala zimou. I rvačka, kterou jsem měl s Márou Lamborou, byla náročná, ale výsledek jsem neviděl,“ popisuje herec, jak se mu hrála mrtvola. Na natáčení těchto scén nebyl herec sám a k ruce měl vždy odborné poradce. „Spolupracujeme s kaskadéry a koordinátory, kteří jsou zkušení a pracují na spoustě filmů a seriálů. Přesně ví, jak má rvačka nebo násilí před kamerou vypadat správně a autenticky. Hlavní je, aby se nikomu nic nestalo a vše proběhlo pro herce bezpečně,“ vysvětluje producentka a jedna z autorek seriálu Kateřina Bártů. „Krev stříká jen falešná. I když jsou herci jako Marek Lambora nebo Saša Rašilov fyzicky zdatní, nechali si poradit. Finální podobu scény dělá samozřejmě akční střih,“ dodává.
Saša Rašilov si tak díky Půlnoční zpovědi zahrál pořádného hajzlíka. „Bylo načase. Neberu to tak, že si člověk vybírá jen dobré a pozitivní role. Jsou to hlavně zajímavé postavy a příběhy a myslím, že ani tenhle týpek není úplně černobílý. Je to zoufalý člověk a je strašně zajímavé hledat pro obhajobu takového člověka motivace, když je od začátku jasné, že to je nějaký zloun, nemá žádné tajemství, předehry a všechno je na začátku prozrazeno. Tyhle figury jsou tak paradoxně daleko složitější a náročnější. Byl jsem za něj rád a holky Bártů věděly, že mi tím udělají radost. Jsem takový jejich maskot,“ směje se Saša Rašilov a s láskou vzpomíná na všechny jejich společné projekty.
