Ideální společník pro podzimní večery? Ceremoniální kakao
Podzim se pomalu ujímá vlády, dny se krátí a dlouhé večery si přímo říkají o zvolnění, hřejivou deku a nápoj, který pohladí po duši. Pokud hledáte něco vědomějšího a hlubšího, ceremoniální kakao bude tím pravým společníkem. Tento starodávný elixír, považovaný mayskými a aztéckými kulturami za posvátný dar, totiž nenabízí jen obyčejné zahřátí. Přináší s sebou rituál zastavení, jemné otevření srdce a přirozenou dávku hřejivé energie. Stačí jediný doušek a váš obývací pokoj se promění v oázu klidu, ve které se podzimní chmury rozplynou v sametové vůni a bohaté chuti. Vyzkoušejte ceremoniální kakao od českého lovebrandu Wild & Coco, za kterým stojí milovníci zdravého životního stylu Atrey a Kateřina Rae. Kakao je vhodné i pro kakaové začátečníky Wild Cacao Ceremony je jedinečná směs peruánského raw kakaa z Amazonie, kterou ladí k dokonalosti přídavek BIO máku, pečlivě vybraného koření a ten nejjemnější cukr z kokosových květů z Bali v BIO kvalitě. Nemusíte být žádní odborníci, abyste si mohli vychutnat tento výjimečný kakaový rituál. Co ceremoniální kakao všechno umí · Naladí vás na hluboký vnitřní klid, lehkost a uvolněnost. · Zlepší náladu, podpoří dobrý pocit v těle a spokojenost na fyzické i duševní úrovni. · Theobromin s tryptofanem a probiotiky vytvářejí ve střevech serotonin, který přináší radost. · Doplní spoustu důležitých prvků a minerálů, např. hořčík, vápník, draslík, měď, zinek, železo a mangan, ale také vitamíny skupiny B, vitamíny C a E a zdravé tuky. · Díky obsahu dopaminu a tryptofanu působí jako jemné pohlazení. · Obsahuje antioxidanty, které pomohou tělo zbavit volných radikálů. · Napomáhá regeneraci organismu, zlepšuje prokrvení, uvolňuje svaly. Jak může takový „kakaový večer“ vypadat? Relaxační chvilku si můžete dopřát sami pro sebe, nebo třeba ve dvou s partnerem či kamarádkou. Důležité je klidné, pohodlné a bezpečné místo, kde se budete cítit dobře. Ztlumte světla, zapalte svíčku a pusťte si jemnou relaxační hudbu. Odložte telefon nebo zapněte režim „nerušit“. Na jednu porci rozpusťte 25 g ceremoniálního kakaa v 250 ml rostlinného mléka a směs nalijte do oblíbených hrnečků. Pro kakaový večer si můžete vytvořit svůj vlastní záměr, ať už je to touha pustit stres z celého dne, načerpat energii nebo prostě jen vyjádřit vděčnost za přítomný okamžik. Než si dáte první doušek, podržte chvíli hrnek v obou dlaních a navnímejte teplo a aroma nápoje. A pak už si jen užívejte plnou chuť kakaa a hřejivý pocit, který se rozlévá po těle. Zdroj: Wild & Coco
Chřipka: tři obměněné kmeny a pět starých mýtů. Čemu před očkováním (ne)věřit?
Loni jsem chřipku neměl, tak proč se očkovat? Můžu onemocnět po injekci? A když ordinace nemá volný termín v říjnu, není už pozdě? Ověřili jsme pět tvrzení, která zbytečně komplikují rozhodování, jestli jít nebo nejít na očkování, a přidali praktický návod pro letošní sezonu. Chřipkové viry se průběžně mění, a proto odborníci složení vakcíny každý rok přizpůsobují variantám, jejichž výskyt v nadcházející sezoně očekávají. Vakcína pro sezonu 2026/2027 cílí na dvě varianty typu A a jednu typu B. Oproti loňsku se tak obměnily všechny tři zahrnuté kmeny. Neznamená to, že chřipka letos musí být závažnější, je to ale důvod nespoléhat jen na loňské očkování. „Viry se průběžně mění a ochrana po očkování časem slábne, proto se doporučuje očkovat se proti chřipce každý rok. Optimálním obdobím bývá říjen až prosinec. Ochrana se vytváří přibližně dva týdny, proto má očkování smysl i na začátku prosince. Chřipková aktivita totiž často vrcholí až v lednu nebo únoru, epidemie však může začít i dříve,“ popisuje vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP MUDr. Jana Ježková. „Chřipku přece nemívám“ Podle údajů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí bylo v ČR v sezoně 2024/2025 očkováno proti chřipce 24,5 % lidí ve věku 65 let a více, což je velmi málo. Například v Dánsku v téže sezóně dosáhla proočkovanost této věkové skupiny 76 %. Proč u nás očkování odkládáme? V malé české studii mezi neočkovanými s chronickým onemocněním jich 52 % nevěřilo, že vakcínu potřebují, 30 % považovalo očkování za zbytečné kvůli dřívějšímu lehkému průběhu chřipky a 25 % uvedlo, že jim očkování nedoporučil praktický lékař. Výsledky sice nelze jednoduše vztáhnout na celou populaci, ale leccos napovídají. „Minulý lehký průběh neznamená, že další onemocnění bude probíhat stejně. Ovlivňují jej vlastnosti aktuálně cirkulujícího viru, ale také věk, zdravotní stav a imunita konkrétního člověka. U lidí s chronickým onemocněním, například srdce či plic nebo s diabetem, může chřipka vést ke zhoršení tohoto onemocnění,“ vysvětluje MUDr. Ježková z OZP a doplňuje: „Při rozhodování o očkování však nejde jen o to, jak může chřipka probíhat u vás. Důležité je také to, zda žijete s někým, pro koho by chřipka mohla znamenat vážné komplikace.“ V sezoně 2025/2026 bylo do 6. března 2026 hlášeno 395 závažných případů chřipky vyžadujících intenzivní péči, z nichž 137 pacientů následkům infekce podlehlo. „Po injekci dostanu hned chřipku“ Injekčně podaná vakcína obsahuje inaktivovaný virus nebo jeho části, takže z ní chřipku dostat nemůžete. Po očkování vás ovšem může bolet paže, objevit se únava, bolesti svalů nebo zvýšená teplota. Tyto reakce obvykle brzy odezní, nejsou chřipkou a očkování samo z člověka nedělá zdroj nákazy. „Pokud člověk onemocní krátce po očkování, mohl se nakazit ještě před vytvořením ochrany nebo mohl onemocnět jinou respirační infekcí, proti které vakcína proti chřipce nechrání,“ zmiňuje doktorka Ježková z Asistenční služby OZP a doporučuje: „Při akutním horečnatém onemocnění očkování odložte a domluvte si nový termín. Jestliže jste někdy měli závažnou alergickou reakci po předchozím očkování proti chřipce nebo víte o alergii na některou složku vakcíny, proberte očkování nejprve s lékařem. Například alergie na vejce automaticky neznamená, že očkování není možné. Je však důležité na ni lékaře předem upozornit, aby mohl posoudit vhodný postup.“ „Znám očkovaného, který stejně onemocněl“ Ano, tohle se může stát. Účinnost očkování se liší podle sezony, cirkulujících virů i zdravotního stavu člověka. Očkování nemusí vždy zabránit samotnému onemocnění. U očkovaných lidí, kteří přesto chřipkou onemocní, však bývá její průběh v průměru mírnější a riziko komplikací nižší. Je však třeba myslet na to, že očkování chrání proti chřipce, nikoli proti jiným respiračním infekcím, které s ní lidé někdy zaměňují. „Je mi teprve padesát. Mě se to netýká“ Odborníci doporučují každoroční očkování zejména lidem od 50 let, chronicky nemocným bez ohledu na věk, těhotným ženám i dětem od 6 měsíců do 5 let. Lidé od 65 let mají očkování proti chřipce hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Hrazené je také některým lidem mladším 65 let, například těm, kteří se léčí se závažným chronickým onemocněním srdce a cév, dýchacích cest či ledvin nebo s cukrovkou. Zda se úhrada vztahuje právě na vás, ověřte u svého lékaře. „Klienti OZP do 65 let, kteří nemají očkování hrazené z veřejného zdravotního pojištění, mohou na očkování absolvované od 1. září do 31. prosince 2026 využít jednorázový příspěvek až 500 Kč na vakcínu a její aplikaci. Podmínkou je pravidelná preventivní prohlídka absolvovaná v posledních 2 letech, a bezdlužnost. Žádost je možné podat jednoduše z mobilu přes aplikaci VITAKARTA,“ zmiňuje MUDr. Jana Ježková. Zda příspěvek pokryje celou cenu očkování, závisí na ceně v konkrétní ordinaci. Vyplatí se ji zjistit předem. „V ordinaci teď nemají termín. Tak zase příští rok“ Říjen až prosinec jsou zpravidla optimálním obdobím k očkování, rozhodně však nejde o poslední možný termín. Očkovat se lze i později během sezony; termín je vhodné přizpůsobit zdravotnímu stavu, individuálnímu riziku a dostupnosti vakcíny. Když vakcína v jedné ordinaci právě není, zeptejte se na další dodávku nebo na jiného poskytovatele. „Někdy člověka od očkování neodradí pochybnost o vakcíně, ale jeden nedostupný termín. Pak má smysl zjistit, jaké jsou další možnosti. Naše Asistenční služba pomůže pojištěncům najít smluvního poskytovatele, který očkuje proti chřipce, a zorientovat se v úhradě či příspěvku,“ dodává vedoucí Asistenční služby OZP MUDr. Jana Ježková. Doporučení na závěr Pokud se chcete nechat očkovat, kontaktujte svého praktického lékaře a domluvte si termín. Zároveň si ověřte, zda máte očkování hrazené z veřejného zdravotního pojištění, nebo můžete využít příspěvek své zdravotní pojišťovny. Zdroj: OZP
Bulovka nabídne zaměstnancům týden rostlinných jídel
Fakultní nemocnice Bulovka ve spolupráci s projektem Rostlinně nabídne od 12. do 16. října v zaměstnanecké kantýně každý den jeden speciální rostlinný pokrm. Cílem spolupráce je představit zaměstnancům chutné a syté rostlinné pokrmy a zjistit, o které z nich budou mít zájem. Lepší výběr pro zaměstnance Fakultní nemocnice Bulovka chce nabídnout zaměstnancům pestřejší výběr bezmasých jídel a zároveň dál rozvíjet kvalitu svého zaměstnaneckého stravování. Speciální týden má proto představit nové možnosti, jak mohou taková jídla v nemocniční kantýně vypadat. Nejde přitom o nabídku určenou pouze vegetariánům nebo veganům. Jednotlivá jídla byla vybrána a sestavena tak, aby byla atraktivní pro co nejširší skupinu strávníků a mohla konkurovat tradičním pokrmům chutí, sytostí i vzhledem. „Chceme, aby naši zaměstnanci měli každý den možnost vybrat si z pestré a kvalitní nabídky. Zájem o lehčí a bezmasá jídla roste a chceme na něj reagovat tak, aby tato jídla nebyla jen alternativou, ale atraktivní volbou, na kterou se budou zaměstnanci těšit,“ říká David Lerbletier, vedoucí stravovacího provozu Fakultní nemocnice Bulovka. Pět dní, pět jídel Každý den od pondělí 12. do pátku 16. října se v zaměstnanecké kantýně objeví jiné speciální rostlinné jídlo. Zaměstnanci budou moci během týdne ochutnat tikka masalu, boloňské špagety, „masové“ kuličky, nugetky a halušky. Cílem není vytvořit jednorázové „vegan menu“, ale ukázat v praxi jídla, která mají potenciál oslovit zaměstnance bez ohledu na jejich běžný způsob stravování. „Chceme bořit představu, že bezmasá nabídka v kantýně musí znamenat kompromis. Když je jídlo dobře vymyšlené a připravené, nemusí člověk vůbec řešit, jestli je rostlinné nebo ne – jednoduše si ho vybere proto, že na něj má chuť. Právě taková jídla chceme společně s Bulovkou zaměstnancům během týdne představit,“ říká Lucie Roškotová z projektu Rostlinně. Zpětná vazba ukáže další možnosti Speciální týden bude zároveň příležitostí zjistit, jaký typ bezmasých jídel zaměstnance skutečně oslovuje. Projekt Rostlinně bude přímo na místě sbírat jejich reakce a zkušenosti a po skončení týdne společně s nemocnicí vyhodnotí také zájem o jednotlivé pokrmy. Získaná zpětná vazba může pomoci při dalším rozvoji nabídky zaměstnanecké kantýny. Projekt Rostlinně by na spolupráci rád navázal i do budoucna. Nemocnice o případném dalším rozšíření nabídky rozhodne podle zájmu zaměstnanců a provozních možností. „Nechceme přijít na týden, představit pět jídel a tím skončit. Zajímá nás především to, co budou říkat samotní zaměstnanci a po čem bude skutečná poptávka. Pokud některá jídla zafungují, chceme společně hledat cestu, jak podobnou nabídku dál rozvíjet a postupně z ní udělat běžnou součást kvalitního zaměstnaneckého stravování,“ doplňuje Lucie Roškotová. Nemocniční jídelny mohou jít příkladem Projekt na Bulovce navazuje na širší aktivity Rostlinně zaměřené na rozvoj rostlinné nabídky v českých nemocnicích. Na těchto aktivitách Rostlinně spolupracuje také s odbornou organizací Physicians Association for Nutrition (PAN) Czech Republic. Nemocnice mají v tomto ohledu specifickou roli. Vedle péče o pacienty jsou zároveň velkými zaměstnavateli, kteří každý den zajišťují stravování stovkám až tisícům lidí. Pestřejší nabídka v zaměstnaneckých kantýnách proto může zaměstnancům usnadnit výběr jídel podle jejich potřeb a preferencí. Rostlinné pokrmy mohou být také součástí snahy o udržitelnější stravování. U konkrétních jídel však záleží na použitých surovinách a způsobu přípravy. „Ze zdravotního hlediska je přínosné, když pestřejší nabídka přináší do jídelníčku více luštěnin, zeleniny, celozrnných obilovin, případně ořechů a semen. Tyto potraviny jsou zdrojem vlákniny a dalších zdraví prospěšných látek a jejich pravidelné zařazování je součástí stravy podporující například prevenci srdečně-cévních onemocnění a diabetu 2. typu. Důležité je přitom celkové složení pokrmu a jeho nutriční vyváženost. Chutná a dobře sestavená rostlinná jídla v zaměstnanecké kantýně mohou lidem usnadnit zdravější stravování během pracovního dne,“ říká Dagmar Štruncová, ředitelka Physicians Association for Nutrition (PAN) Czech Republic. O Rostlinně Projekt Rostlinně podporuje rozvoj moderní rostlinné gastronomie v Česku a pomáhá gastronomickým provozům i institucím rozšiřovat nabídku o atraktivní rostlinná jídla. Zároveň přináší inspiraci lidem, kteří chtějí do svého jídelníčku zařazovat více rostlinných jídel. Věnuje se také vzdělávání – pořádá praktické kurzy pro pedagogy středních gastronomických škol a v roce 2026 uspořádal první ročník studentské soutěže Budoucnost na talíři. Dlouhodobě se zaměřuje také na rozvoj rostlinné nabídky ve veřejném a institucionálním stravování a spolupracuje s nemocnicemi na zavádění kvalitních rostlinných pokrmů Zdroj: Projekt Rostlinně
Největší výstava světoznámé výtvarnice Míly Fürstové: Slavná křídla pro Coldplay i dosud neprezentovaná díla od 22. října v Obecním domě
Obecní dům v centru Prahy se už brzy – od 22. října – stane dějištěm výjimečné umělecké události – výstavy MÍLA FÜRSTOVÁ – WINGS OF WHISPER. Velkoryse pojatá dosud nejrozsáhlejší tuzemská přehlídka tvorby mezinárodně uznávané výtvarnice představí průřez její tvorbou od ikonických děl až po práce, které budou veřejnosti prezentovány vůbec poprvé. Nad výstavou, jež bude v Obecním domě přístupná denně do 28. ledna, převzala záštitu manželka prezidenta ČR Eva Pavlová. Název výstavy Wings of Whisper (Křídla šepotu) odkazuje k šepotu, který byl klíčový i pro samotnou koncepci výstavy. Ta dostala velmi jemné a současné řešení tak, aby vynikla jednotlivá díla a návštěvníci mohli nerušeně naslouchat „šepotu“, kterým k nim hovoří. Katka Žbirková, organizátorka a producentka výstavy, přizvala ke spolupráci na realizaci expozice renomovaného kurátora Jana Dotřela a mezinárodně uznávaného architekta Josefa Tomšeje. „Rozhodla jsem se, že těmto skvělým, šikovným mužům budu naprosto věřit. Pozvala jsem je do části ateliéru, kde mám v deskách úplně všechna svá díla za skoro třicet let. Jedno po druhém je pečlivě probrali a vybrali velmi zajímavě. Přivezeme díky nim díla, která v Čechách ještě nikdy nebyla, včetně starších prací ze studijních let. Výběr pro ně asi byl náročný, ale jsem moc ráda, že se ponořili takhle hluboko,“ prozradila v jednom z rozhovorů Míla Fürstová O autorce: Míla Fürstová (* 1975) žije s manželem, známým fotografem Quintinem Lakem, a dětmi v anglickém Cheltenhamu. Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, University of Gloucestershire a poté uměleckou tvorbu na Royal College of Art v Londýně. Tvoří technikou leptu a pro její tvorbu je typická mnohorozměrnost, dosažená častým řezáním a přehýbáním materiálu či opakovaným tiskem na sklo i jiné transparentní povrchy. Výsledkem jsou často poetická díla, která jsou intimním portrétem lidské duše z pohledu ženy. Práce Míly Fürstové jsou součástí soukromých a veřejných sbírek, např. umělecké kolekce královny Alžběty II., Victoria & Albert Museum v Londýně, vlastní je také Elton John, Mick Jagger či oscarový režisér James Cameron. Globálně ji proslavila spolupráce na obalu a bookletu alba Ghost Stories skupiny Coldplay a obal vytvořila i pro cenou Anděl ověnčené Double album Mira Žbirky. Věnuje se také ilustracím knih (např. britský překlad Erbenovy Kytice, Babička Boženy Němcové a nové vydání Máchova Máje). Zvítězila v Mezinárodní soutěži na návrh uměleckého díla na památku historické porodnice Queen Charlotte Lying in Hospital v centru Londýna (ve spolupráci se Sheppard Robson Architects). Uznávaný kurátor Grayson Perry zařadil Mílu Fürstovou na Summer Exhibition Royal Academy of Art mezi nejvýznamnější současné umělce. Online prodej vstupenek na výstavu MÍLA FÜRSTOVÁ – WINGS OF WHISPER: https://tickets.nfctron.com/event/miro-agency/mila-furstova-2026 Foto: Quintin Lake. Zdroj: Míla Fürstov
Lidé s revmatickými nemocemi upozornili na nerovnou dostupnost péče
V Česku chybějí revmatologové, a v mnohých regionech tak lidé čekají na vyšetření měsíce. U zánětlivých revmatických onemocnění přitom může pozdní diagnóza znamenat nevratné poškození kloubů i dalších orgánů. Na nerovnou dostupnost péče a potřebu včasné diagnostiky upozornila pacientská organizace Revma Liga Česká republika na akci, kterou uspořádala 11. října v pražské Spojce Karlín u příležitosti Světového dne artritidy. Osvětového dne se zúčastnily stovky lidí a specialisté provedli se zájemci přes 220 konzultací. „Mimo velká města, jako jsou Praha, Brno a Ostrava, je odborníků dlouhodobě málo. Přitom účinná léčba, která se nasadí včas, může zabránit poškození kloubů, invaliditě i ztrátě pracovní schopnosti. Rozhodující je ale čas,“ říká koordinátor projektů Revma Ligy ČR David Kříž. Aby pacientská organizace dostala odborníky blíž k těm, kteří je potřebují, pozvala do Karlína revmatology, ortopeda, osteologa, pneumologa, ergoterapeuta, fyzioterapeuta či nutričního terapeuta. „Pacienti s nimi na místě zkonzultovali své potíže. K dispozici bylo i vyšetření drobných kloubů rukou ultrazvukem, na které přítomní specialisté odeslali 25 pacientů,“ vysvětluje David Kříž. Revma Liga ČR dlouhodobě poukazuje na neradostný stav, který v této terapeutické oblasti v ČR panuje. Podle analýzy České revmatologické společnosti z roku 2024 člověk na běžné revmatologické vyšetření v průměru čekal přibližně 2,5 měsíce. „V některých krajích, například v Ústeckém, Pardubickém nebo v Kraji Vysočina to bylo i více jak půl roku,“ upřesňuje David Kříž. I z toho důvodu vzniká Národní akční plán revmatologie a muskuloskeletálního zdraví. Ten má nejen zvýšit počet revmatologů, ale zároveň také přispět k efektivnějšímu nastavení celého systému péče. Počítá se například s navýšením počtu ambulancí časné diagnostiky. Akce v pražském Karlíně nebyla jedinou aktivitou pořádanou u příležitosti Světového dne artritidy. Doplnila ji také regionální setkání pacientů a symbolické zelené nasvícení významných míst po celé republice, například OC Pivovar Děčín, věže v Třebíči a v Domažlicích nebo Petřínská rozhledna a Revmatologický ústav v Praze. Veškeré informace o jednotlivých aktivitách jsou dostupné na https://www.denartritidy.cz/, kde jsou pro pacienty k dispozici i nová videa a webináře. Akce v Karlíně se uskutečnila za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Nadace ČEZ a pod záštitou ministra zdravotnictví. Zdroj: Revma Liga ČR
Rozum a cit
(Sense and Sensibility) Premiéra: 22. 10. 2026 UIP – Universal, USA/Velká Británie, 2026 Režie: Georgia Oakley Scénář: Diana Reid Kamera: Arnaud Potier Hudba: Roger Goula Hrají: Daisy Edgar-Jones, Esmé Creed-Miles, Caitríona Balfe, George MacKay, Fiona Shaw Rozum a cit, nesmrtelná klasika podle stejnojmenného románu Jane Austen znovu ožívá na plátnech kin. Vypráví příběh dvou sester, které si k cestě za štěstím vybraly zcela rozdílné průvodce. Jedna hlavu, druhá své srdce. Elinor (Daisy Edgar-Jones) a Marianne (Esmé Creed-Miles) Dashwoodovy jsou mladé, krásné a slušně zaopatřené dívky, kterým ke štěstí chybí jen láska, jak už to tak v jejich věku bývá. Jejich vyhlídky se razantně zhorší, když po smrti otce přestane platit to, že jsou slušně zaopatřené. Z pohodlí rozlehlého rodinného sídla, které připadlo v dědictví otcovu synovi z přechozího manželství, se společně s matkou (Caitríona Balfe) stěhují do mnohem skromnějších podmínek, jen silou vůle stojícího domku na venkově. Víc než ztráty rodného sídla však Elinor lituje toho, že v důsledku stěhování opouští i charismatického Edwarda Ferrarse (George MacKay), příbuzného nových majitelů. Tenhle stav mysli ji silně znepokojuje i proto, že si zakládá na svém racionálním přístupu ke světu, lásku nevyjímaje. Sestra Marianne je z úplně jiného těsta, se srdcem na dlani je připravená odevzdat se každému, kdo si ho vezme. Tím šťastným je okouzlující John Willoughby (Frank Dillane). Ačkoliv starší, rozumnější sestra radí opatrnost, Marianne jde lásce naproti po hlavě. Zaručí člověku životní štěstí rozum nebo cit? To budou obě muset zjistit samy. Do převyprávění klasiky se pustilo studio Working Title, které už v minulosti úspěšně převyprávělo Emmu a Pýchu a předsudek, obě díla z pera Jane Austen. Podle scenáristky Diany Reid umožnila moderní adaptaci nadčasovost románu. „Ti lidé žijí v jiné době, v jiném světě, používají jiné sociální kódy, vyjadřují se jinak než vy, ale i přesto jim rozumíte a v hloubi duše cítíte, že jsou úplně stejní jako lidé, které znáte,“ říká scenáristka. Přístupnost: nevhodné pro nezletilé osoby do 12 let Žánr: romantický Verze: anglicky s českými titulky Stopáž: 131 min Zdroj: CinemArt
ZOO PRAHA ZÍSKALA VAJÍČKA STRAŠILEK HUMŘÍCH ZE SAN DIEGA. POPRVÉ TAK MÁ ŠANCI ODCHOVAT I SAMEČKY
Další významný milník v chovu až patnácticentimetrových „stromových humrů“. Zoo Praha získala ze San Diego Zoo tři sta vajíček kriticky ohrožených strašilek humřích – a ne ledajakých. Pocházejí totiž z pohlavního rozmnožování s oplozením, které dává vzniknout samičkám i samečkům. Dosud se přitom v Praze líhli pouze tzv. partenogenetičtí jedinci původem z neoplozených vajec. Z takových ale může u strašilek humřích vzniknout opět jen samička. Cenná zásilka i s potenciálními samečky dorazila z Kalifornie na začátku října, první nymfy by se mohly vylíhnout na přelomu roku. „Už nyní pozorujeme rozdíly. Doufáme, že větší velikost pohlavně vzniklých vajíček je také předzvěstí větších mláďat a později hlavně i dospělců. Naši jedinci z partenogenetického rozmnožování totiž mimo jiné dosahují menší velikosti. Do budoucna budeme moci například zkoumat, jak se na vývoji projeví spáření samce s partenogenetickou samicí, či lépe pochopit odlišnosti mezi partenogenetickými jedinci a těmi vzniklými pohlavním rozmnožením s oplozením,“ říká odborný chovatel bezobratlých Zoo Praha Vojtěch Víta. Nový chovný materiál navíc přišel do Evropy po dlouhých deseti letech. „Jde nejen o zplnohodnotnění chovu strašilek humřích v Zoo Praha, ale i o příslib další seriózní výzkumné práce s tímto druhem. Pokud vše půjde dobře, můžeme se stát evropským distribučním centrem strašilek pro další instituce,“ vysvětluje Víta. Vzhledem k omezenému množství studií o chovu strašilek humřích v lidské péči může být jednou z oblastí bádání například otázka, proč cenní samečci z evropských chovů postupně vymizeli. Strašilka humří vedle své velikosti zaujme zejména fascinujícím příběhem svého zmrtvýchvstání. Ještě před 110 lety se naprosto běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney. Začátek konce přišel roku 1918, kdy na jeho útesech uvízl parník, z něhož unikly krysy. Během pouhých dvou let pak z ostrova vymizel V 60. letech minulého století se skupina australských dobrodruhů rozhodla zdolat Ballovu pyramidu – nejvyšší mořské skalisko na světě, které se tyčí z oceánu zhruba dvacet kilometrů od Ostrova lorda Howea. To se jim sice nepodařilo, ale zato na zdánlivě nehostinné skále objevili mrtvolku jakéhosi obrovského hmyzu. Existence strašilek humřích na Ballově pyramidě byla potvrzena až počátkem nového tisíciletí. Šlo o první živé exempláře spatřené lidským okem po více než 80 letech. Vědci poté objevili další dvě desítky jedinců a v roce 2003 odebrali čtyři strašilky jako základ chovu v lidské péči. Bez nadsázky šlo o vůbec nejvzácnější hmyz na světě. Zoo Praha dlouhodobě podporuje záchranný program strašilky humří v režii Melbourne Zoo. Její příběh se možná brzy dočká šťastného konce jako z hollywoodského filmu. „Na nadcházející rok je naplánována jejich reintrodukce na původní domovský ostrov, kde byly před více než sto lety vyhubeny. Deratizace místa byla totiž podle všeho úspěšná. Možná se tak blížíme doslova vzkříšení druhu a je skvělé být u toho,“ dodává Víta. Zoo Praha chová strašilky humří od roku 2024, kdy získala 400 vajíček z Bristolu. Za tu dobu dokázala získat drahocenné zkušenosti a chov stabilizovat. Aktuálně dospívají samičky, které se letos v únoru vylíhly jako vůbec první ryze pražské strašilky humří. Brzy by se Zoo Praha mohla dočkat již druhé generace partenogenetických samic. Návštěvníci je mohou pozorovat v dolní části zahrady v expozici Ballova pyramida. Zdroj: Zoo Praha
Křest knihy Nikol Kulové se nesl v duchu kouzel, humoru a známých osobností
Slavnostní křest knihy „Adaptace na vesnici“ autorky Nikol Kulové se proměnil v nezapomenutelný večer plný známých tváří, hudby, humoru, osobních vzpomínek a lásky ke knihám. O jedinečnou atmosféru se postaral kouzelník a moderátor Nikolas Kara, který knihu doslova vykouzlil před zraky překvapených hostů. Následoval originální křest sušenými kvítky levandule, jejichž vůně se rozprostřela celým sálem restaurace Lokál Blok na pražském Andělu. Slavnostní uvedení knihy „Adaptace na vesnici“ přilákalo řadu známých osobností českého kulturního a společenského života. Pozvání přijali Jan Přeučil s manželkou Evou Hruškovou, Vida Neuwirtová Skalská, Šárka Rezková, Štěpánka Duchková, Bára Fišerová, Gabriela Goldová, Láďa Hruška, Marie Formáčková, Jarka Stránská a Petr Martinák. Každý z hostů přinesl do slavnostního setkání něco ze svého osobitého světa – vzpomínky, zkušenosti, humor i zajímavé příběhy spojené s knihami. Večer se tak nestal pouze formálním křtem nového literárního díla, ale především příjemným setkáním lidí, které spojuje umění, kultura a radost ze společných okamžiků.Celým programem provázel kouzelník Nikolas Kara, který se postaral o zábavu i nejedno překvapení. Jedním z nejpůsobivějších momentů bylo samotné vykouzlení knihy „Adaptace na vesnici. Před zraky přítomných hostů se kniha objevila doslova jako mávnutím kouzelného proutku a všichni s úžasem sledovali, jak se kouzelnický um propojil se slavnostní chvílí. Nová kniha tak vstoupila mezi své budoucí čtenáře opravdu pohádkovým způsobem. Po kouzelnickém překvapení přišel na řadu samotný křest knihy. Ten se nesl v duchu originality, jemnosti a symboliky. Místo obvyklého šampaňského či jiného nápoje se kmotři rozhodli knihu pokřtít sušenými kvítky levandule. Drobné fialové kvítky se staly krásným symbolem nového příběhu, který právě začíná svou cestu ke čtenářům. Levandule svou nezaměnitelnou vůní postupně provoněla celý sál a vytvořila neopakovatelnou atmosféru, která podtrhla výjimečnost slavnostního okamžiku. Kombinace kouzelnického překvapení a voňavého levandulového křtu dodala události pohádkový nádech. Byl to okamžik plný úsměvů, obdivných pohledů a radosti, který se od běžných křtů příjemně odlišoval. Mezi hosty nechyběla ani Vida Neuwirtová Skalská, kterou si diváci mohou pamatovat jako princeznu z oblíbené pohádky „Tři veteráni“. Během večera se podělila o svůj postřeh ze současného života, který s humorem vystihl proměnu čtenářských návyků. „Já vždy obdivuji, když jedu metrem a dívám se po lidech, když někdo nekouká do mobilu a kouká do knížky. Tak to úplně koukám jak na zjevení,“ svěřila se Vida Neuwirtová Skalská. Její slova vykouzlila úsměv a zároveň připomněla, jak vzácné se v dnešní digitální době může zdát obyčejné čtení knihy ve veřejné dopravě. Zatímco mobilní telefony doprovázejí naše každodenní cesty téměř automaticky, člověk ponořený do stránek knihy jako by se na chvíli ocitl v jiném světě. A právě v tom spočívá kouzlo literatury – dokáže nás vytrhnout z každodenního shonu, nabídnout prostor pro fantazii a přenést nás do příběhů, které bychom jinak možná nikdy nepoznali. Velmi osobní a zajímavou vzpomínku přidal také herec Jan Přeučil, který na slavnostní křest dorazil po boku své manželky Evy Hruškové se zpožděním, jelikož měl nahrávací den a namlouval audio knihu. Jeho vztah ke knihám sahá hluboko do dětství a je spojený také s rodinnou historií a nakladatelskou činností. „Je pro mě velká čest, že jsem byl pozván na tak krásnou akci. Můj vztah ke knížkám je už od dětství, kdy můj tatínek, který se jmenoval František Přeučil, se svou přítelkyní Eliškou Hruškovou v roce 1941 založili nakladatelství Pabir a vydávali neuvěřitelné a krásné knížky,“ zavzpomínal Jan Přeučil. Jeho vyprávění přiblížilo hostům rodinné kořeny jeho lásky k literatuře a ukázalo, jak hlubokou stopu mohou knihy zanechat v životě člověka. Knihy totiž nejsou jen příběhy na papíře. Mohou být součástí rodinného dědictví, připomínkou blízkých lidí i mostem mezi jednotlivými generacemi. Právě podobná osobní svědectví dodala večeru hloubku a připomněla, že za každou knihou se skrývá mnohem více než jen její obsah. Často je to také příběh lidí, kteří ji napsali, vydali, četli nebo předávali dál. Příjemným hudebním zpestřením bylo vystoupení Gabriely Goldové, která zazpívala píseň „Táto, já vím“. Její vystoupení vneslo do programu další emoce a podtrhlo slavnostní atmosféru celého setkání. Hudba a literatura mají mnoho společného – obě dokážou vyprávět příběhy, probouzet vzpomínky a dotýkat se lidských srdcí. Píseň tak byla krásným doplněním večera, který se nesl v duchu umění, přátelství a sdílených zážitků. O další porci zábavy se postaral imitátor Petr Martinák, který předvedl své mimořádné hlasové schopnosti a představil dalších pět známých hlasů českého showbyznysu. Jeho vystoupení patřilo k překvapivým momentům programu a ukázalo, že slavnostní křest může být nejen důstojným okamžikem pro novou knihu, ale také zábavnou společenskou událostí plnou nečekaných zážitků. Právě humor, nadhled a schopnost pobavit publikum vytvořily atmosféru, v níž se hosté mohli uvolnit, zasmát a užít si společný večer. Každý z účinkujících přispěl svým dílem k tomu, aby se na křest „Adaptace na vesnici“ vzpomínalo nejen jako na literární událost, ale také jako na příjemné setkání plné radosti. Jedním z hlavních motivů celého večera byly knihy a osobní vztah hostů k nim. Někteří z přítomných dostali prostor podělit se o některou ze svých veselých historek a přiblížit, jakou roli literatura v jeho životě hraje. Z vyprávění vyplynulo, že knihy dokážou spojovat lidi napříč generacemi i profesemi. Pro někoho představují vzpomínku na dětství, pro jiného zdroj inspirace, radosti nebo úniku do světa fantazie. A někdy se kolem nich odehrávají příběhy, které jsou stejně zábavné jako samotné knihy. V době, kdy naši pozornost často zaměstnávají obrazovky mobilních telefonů a sociální sítě, bylo setkání věnované literatuře také milou připomínkou toho, jak důležité je umět se zastavit, otevřít knihu a nechat se unášet příběhem. Hlavní hvězdou večera byla samozřejmě autorka Nikol Kulová, jejíž kniha „Adaptace na vesnici“ se slavnostním křtem symbolicky vydala na cestu ke čtenářům. Už samotný název knihy vzbuzuje zvědavost a otevírá prostor pro příběhy o poznávání nového prostředí, proměnách každodenního života i situacích, které člověka dokážou překvapit, rozesmát nebo přimět k zamyšlení. Vesnice má své neopakovatelné kouzlo, tradice, osobité obyvatele i vlastní rytmus života. Právě v takovém prostředí se mohou rodit zážitky, které stojí za vyprávění. Tato kniha je volné pokračování prvotiny autorky „Adaptace na život“. A dokonce spisovatelka naznačila, že koketuje s myšlenkou trilogie. Pro Nikol Kulovou byl slavnostní křest významným okamžikem, v němž se její autorská práce setkala s podporou přátel, hostů a známých osobností. Kmotři knize popřáli úspěšnou cestu a společně vytvořili vzpomínku, která bude s jejím uvedením mezi čtenáře neodmyslitelně spojená. Ať už čtenáře čeká při otevření knihy humor, překvapení nebo zamyšlení