Lifestyle – 2. stránka

DEICHMANN – Barvy podzimu

Podzimní paleta barev čerpá inspiraci z proměnlivé přírody a období, kdy se léto pomalu mění v zimu. Barva lesní půdy po dešti, suché trávy v podzimním slunci, borovicového jehličí nebo spadaného javorového listí, právě ty udávají směr podzimní kolekci Deichmann. Tyto odstíny přináší klid, harmonii a pocit tepla. V kombinaci s čistými siluetami a promyšlenými detaily vznikají modely, které doplní podzimní dny s lehkostí a stylem. Představujeme inspiraci podzimními trendy Deichmann. Zdroj: Deichmann

Lidé s revmatickými nemocemi upozornili na nerovnou dostupnost péče

ZOO PRAHA ZÍSKALA VAJÍČKA STRAŠILEK HUMŘÍCH ZE SAN DIEGA. POPRVÉ TAK MÁ ŠANCI ODCHOVAT I SAMEČKY

Další významný milník v chovu až patnácticentimetrových „stromových humrů“. Zoo Praha získala ze San Diego Zoo tři sta vajíček kriticky ohrožených strašilek humřích – a ne ledajakých. Pocházejí totiž z pohlavního rozmnožování s oplozením, které dává vzniknout samičkám i samečkům. Dosud se přitom v Praze líhli pouze tzv. partenogenetičtí jedinci původem z neoplozených vajec. Z takových ale může u strašilek humřích vzniknout opět jen samička. Cenná zásilka i s potenciálními samečky dorazila z Kalifornie na začátku října, první nymfy by se mohly vylíhnout na přelomu roku. „Už nyní pozorujeme rozdíly. Doufáme, že větší velikost pohlavně vzniklých vajíček je také předzvěstí větších mláďat a později hlavně i dospělců. Naši jedinci z partenogenetického rozmnožování totiž mimo jiné dosahují menší velikosti. Do budoucna budeme moci například zkoumat, jak se na vývoji projeví spáření samce s partenogenetickou samicí, či lépe pochopit odlišnosti mezi partenogenetickými jedinci a těmi vzniklými pohlavním rozmnožením s oplozením,“ říká odborný chovatel bezobratlých Zoo Praha Vojtěch Víta. Nový chovný materiál navíc přišel do Evropy po dlouhých deseti letech. „Jde nejen o zplnohodnotnění chovu strašilek humřích v Zoo Praha, ale i o příslib další seriózní výzkumné práce s tímto druhem. Pokud vše půjde dobře, můžeme se stát evropským distribučním centrem strašilek pro další instituce,“ vysvětluje Víta. Vzhledem k omezenému množství studií o chovu strašilek humřích v lidské péči může být jednou z oblastí bádání například otázka, proč cenní samečci z evropských chovů postupně vymizeli. Strašilka humří vedle své velikosti zaujme zejména fascinujícím příběhem svého zmrtvýchvstání. Ještě před 110 lety se naprosto běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney. Začátek konce přišel roku 1918, kdy na jeho útesech uvízl parník, z něhož unikly krysy. Během pouhých dvou let pak z ostrova vymizel V 60. letech minulého století se skupina australských dobrodruhů rozhodla zdolat Ballovu pyramidu – nejvyšší mořské skalisko na světě, které se tyčí z oceánu zhruba dvacet kilometrů od Ostrova lorda Howea. To se jim sice nepodařilo, ale zato na zdánlivě nehostinné skále objevili mrtvolku jakéhosi obrovského hmyzu. Existence strašilek humřích na Ballově pyramidě byla potvrzena až počátkem nového tisíciletí. Šlo o první živé exempláře spatřené lidským okem po více než 80 letech. Vědci poté objevili další dvě desítky jedinců a v roce 2003 odebrali čtyři strašilky jako základ chovu v lidské péči. Bez nadsázky šlo o vůbec nejvzácnější hmyz na světě. Zoo Praha dlouhodobě podporuje záchranný program strašilky humří v režii Melbourne Zoo. Její příběh se možná brzy dočká šťastného konce jako z hollywoodského filmu. „Na nadcházející rok je naplánována jejich reintrodukce na původní domovský ostrov, kde byly před více než sto lety vyhubeny. Deratizace místa byla totiž podle všeho úspěšná. Možná se tak blížíme doslova vzkříšení druhu a je skvělé být u toho,“ dodává Víta. Zoo Praha chová strašilky humří od roku 2024, kdy získala 400 vajíček z Bristolu. Za tu dobu dokázala získat drahocenné zkušenosti a chov stabilizovat. Aktuálně dospívají samičky, které se letos v únoru vylíhly jako vůbec první ryze pražské strašilky humří. Brzy by se Zoo Praha mohla dočkat již druhé generace partenogenetických samic. Návštěvníci je mohou pozorovat v dolní části zahrady v expozici Ballova pyramida. Zdroj: Zoo Praha

Cca 75 % Čechů jsou otevření psychoterapii. Často ale nevědí, na jakého odborníka se obrátit

Psychickou nepohodu, která zasáhla do běžného života, zažilo v posledním roce 79 % Čechů. Téměř dvě třetiny (62 %) se zároveň ocitly v situaci, kdy chtěly s někým mluvit o svých pocitech či problémech, ale nakonec mlčely. Většina lidí je přitom odborné pomoci nakloněna: tři čtvrtiny jsou otevřené psychoterapii a za návštěvu terapeuta by se dnes styděl jen každý pátý. V cestě k odborné pomoci jim však stojí dvě zásadní překážky – nízká informovanost o příspěvcích zdravotních pojišťoven a komplikovaný proces hledání odborníka. Vyplývá to z nového mezinárodního průzkumu platformy Hedepy a agentury Ipsos zveřejněného u příležitosti Světového dne duševního zdraví, který připadá na 10. října. Cena je nejčastějším důvodem, proč Češi na terapii nejdou nebo by nešli (26 %). Většina zdravotních pojišťoven přitom na psychoterapii přispívá, a to částkami od 4 000 do 10 000 Kč ročně. O možnosti příspěvku ale 69 % Čechů neví a příspěvek dle průzkumu skutečně využilo jen 8 % respondentů. V povědomí o příspěvcích jsou na tom Češi spolu se Slováky (66 %) výrazně nejhůř ze všech šesti sledovaných zemí. V Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku neví, jestli jim pojišťovna přispívá, 28 až 39 % lidí. „Ke Světovému dni duševního zdraví lidem pravidelně připomínáme, aby se nebáli říct si o pomoc. Nová data ale ukazují, že tím problém nekončí. Člověk musí také vědět, kam se obrátit, jak poznat vhodného odborníka a zda mu s úhradou pomůže pojišťovna,“ shrnuje Lukáš Krčil, CEO a spoluzakladatel platformy Hedepy. Rozhodnutí mají za sebou, zastaví je hledáníDruhou zmiňovanou překážkou je samotné hledání odborníka. Nalezení vhodného terapeuta považuje za obtížné 64 % Čechů. Mezi lidmi, kteří s terapií mají zkušenost, je to dokonce 79 %. Za snadné považuje hledání odborníka pouze 10 % dotázaných. Každého pátého Čecha od terapie odrazuje právě to, že neví, jak dobrého terapeuta najít. „Vyhledat terapeuta bývá nejtěžší právě ve chvíli, kdy má člověk nejméně energie. Musí se zorientovat v různých typech odborníků, rozhodnout se, komu může důvěřovat, a často také překonat obavu, zda je jeho problém dostatečně vážný. Pokud je celý proces příliš složitý nebo nejasný, člověk může pomoc odložit, i když by mu mohla výrazně ulevit,“ vysvětluje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z Hedepy. Nejvíc to platí pro ty, kdo mají k terapii nejblíž. Z lidí, kteří terapii zvažují, neví, jak kvalitního odborníka najít, zhruba třetina (34 – 35 %). Rozhodnutí vyhledat pomoc tedy mají za sebou, zastaví je až cesta k ní. „Hedepy jsme v roce 2020 založili právě proto, že hledání terapeuta bylo zbytečně složité. Výzkum nám potvrdil, že pro dvě třetiny lidí pořád je. Proto vybíráme jen ověřené odborníky a když si klient s terapeutem nesedne, může zdarma zkusit jiného. Chceme, aby první krok k terapii nebyl ten nejtěžší,“ vysvětluje Lukáš Krčil. Podle terapeutky je také důležité upozornit, že je zcela běžné vyzkoušet i více terapeutů. „Terapeutický vztah je pro úspěch terapie zásadní. Když si klient s terapeutem lidsky nebo způsobem práce nesedne, neznamená to, že pro něj terapie není vhodná. Je naprosto v pořádku hledat dál, nevzdávat to a vybrat si odborníka, se kterým se bude cítit bezpečně,“ doplňuje Zuzana Steigerwaldová. Výsledky průzkumu připomínají, že zvyšování povědomí o duševním zdraví musí doprovázet také praktické změny. Lidé potřebují srozumitelné informace o možnostech financování a jednodušší způsob, jak najít prověřeného odborníka, který odpovídá jejich potřebám. O průzkumuPrůzkum pro platformu Hedepy realizovala výzkumná agentura Ipsos v Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku. Sběr dat proběhl od 1. do 7. září 2026. Celkem se do něj zapojilo 5 038 respondentů ve věku 18 až 70 let, z toho 1 006 v Česku. Vzorky v jednotlivých zemích byly reprezentativní podle pohlaví, věku a regionu. Data z průzkumu si můžete prohlédnout také na webu report2026.hedepy.cz.

Revmatologů je v České republice málo

V Česku chybějí revmatologové, a v mnohých regionech tak lidé čekají na vyšetření měsíce. U zánětlivých revmatických onemocnění přitom může pozdní diagnóza znamenat nevratné poškození kloubů i dalších orgánů. Na nerovnou dostupnost péče a potřebu včasné diagnostiky upozorňuje Revma Liga Česká republika u příležitosti Světového dne artritidy. Týden pro silné klouby, kosti a kůži vyvrcholí 11. října v pražské Spojce Karlín, kde budou lidem k dispozici specialisté z několika oborů. „Mimo velká města, jako jsou Praha, Brno a Ostrava, je odborníků dlouhodobě málo. Přitom účinná léčba může zabránit poškození kloubů, invaliditě i ztrátě pracovní schopnosti. Rozhodující je ale čas,“ říká David Kříž z Revma Ligy ČR, která akci pořádá. Aby pacientská organizace dostala odborníky blíž k těm, kteří je potřebují, budou ve Spojce Karlín od 10 hodin přítomni revmatologové, ortoped, osteolog, pneumolog, ergoterapeut, fyzioterapeut či nutriční terapeut. „Pokud při konzultaci lékař vyhodnotí, že je vhodné doplnit vyšetření drobných kloubů rukou ultrazvukem, pacient ho bude moci absolvovat přímo na místě,“ vysvětluje David Kříž.Revma Liga ČR dlouhodobě poukazuje na neradostný stav, který v této terapeutické oblasti v ČR panuje. Podle analýzy České revmatologické společnosti z roku 2024 člověk na běžné revmatologické vyšetření v průměru čekal přibližně 2,5 měsíce. „Pacient by neměl sám obvolávat desítky ambulancí a hledat někoho, kdo ho vezme. Potřebujeme tady systém, ve kterém bude jasné, kdo má být vyšetřen přednostně, kam má praktický lékař pacienta odeslat a kdo o něj má pak pečovat. Dlouhé čekání u některých pacientů znamená promarněný čas, během kterého už vzniká nevratné poškození,“ objasňuje prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP. Právě proto vzniká Národní akční plán revmatologie a muskuloskeletálního zdraví. Ten má nejen zvýšit počet revmatologů, ale zároveň také přispět k efektivnějšímu nastavení celého systému péče. Počítá se například se vznikem ambulancí časné diagnostiky. Na nerovnoměrnou dostupnost péče a problémy s kapacitami revmatologů upozorňují také data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Revmatologičtí pacienti patří mezi skupiny, které za zdravotní péčí nejvíce migrují mezi regiony. Přibližně třetina z nich dostává centrovou léčbu v jiném kraji, než ve kterém bydlí. „Dle aktuálních dat evidujeme v systému veřejného zdravotního pojištění cca 316 přepočtených úvazků revmatologů, čistě v ambulantním segmentu asi 204. Kapacity v řadě regionů jsou již nyní nedostatečné a nadto je více než 33 % těchto lékařů v důchodovém věku. Vzhledem k nastupujícímu trendu demografického stárnutí české populace je nezbytné personální kapacity v tomto potřebném segmentu péče navýšit,“ říká prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel ÚZIS. „Nedávná rakouská studie ukazuje potřebu více než čtyř revmatologů na 100 tisíc obyvatel. U nás jsou to přibližně dva a ve Středočeském, Pardubickém a Královéhradeckém kraji nebo na Vysočině je jich ještě méně. Optimálního počtu ale nebude snadné dosáhnout. Nedostatek lékařů proto lze částečně řešit lepší organizací péče a účelnějším rozdělením kompetencí,“ doplňuje prof. Šenolt. Větší roli by měla hrát rehabilitace, fyzioterapie a další zdravotnické profese. Část péče, kterou dnes vykonávají revmatologové, mohou podle odborníků převzít dobře vyškolené revmatologické sestry. V zahraničí jde o běžný model. „Neznamená to, že sestra nahradí lékaře. Může ale převzít část edukace pacienta, kontroly léčby, sledování stabilních pacientů nebo některé standardizované činnosti. Revmatolog tak získá více času na nové pacienty a složité diagnózy,“ vysvětluje prof. Šenolt. I z těchto důvodů není Světový den artritidy jen osvětovou kampaní, ale také příležitostí pomoci pacientům zorientovat se. „Loňských 296 konzultací nám ukázalo, jak velká je potřeba dostupného odborného poradenství a prostoru, kde mohou lidé své zdravotní obtíže osobně konzultovat. Někteří přišli s dlouhodobými potížemi, jiní se chtěli ujistit, že jejich léčba probíhá správně. Zachytili jsme dokonce problémy, o kterých sami nevěděli,“ připomíná David Kříž. Kampaň doplní také regionální setkání pacientů a symbolické zelené nasvícení významných míst po celé republice, například OC Pivovaru Děčín, Mahenova divadla v Brně nebo pražského Petřína. Veškeré informace o programu a jednotlivých aktivitách budou postupně dostupné na www.denartritidy.cz. Akce se koná za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Nadace ČEZ a pod záštitou ministra zdravotnictví.

Novou kolekci Martiny Pipkové Loudové na fotkách představila Bára Kodetová

Česká módní návrhářka Martina Pipková Loudová nafotila svou novou kolekci s herečkou Bárou Kodetovou. Vedle kalhotových kombinací v ní mají místo dlouhé šaty s čistou siluetou, krátké kabátky, prodloužená saka i propracované košile a halenky. Všechny modely vznikají v její vlastní šicí dílně na Kutnohorsku. „V této kolekci propojuji eleganci s pohodlím a výraznými ženskými detaily. Široké kalhoty doplňuji halenkami s mašlemi, zajímavými límci a výraznými rukávy. Baví mě spojení precizních střihů s lehkostí a volností pohybu. Chci, aby se žena v mých modelech cítila sebejistě při běžném nošení i při společenské příležitosti,“ říká Martina Pipková Loudová. Barevná paleta přechází od jemné růžové přes šedou, tmavě modrou a olivovou až k vínové a výrazné žluté. Návrhářka vedle sebe staví krajku, lesklé a matné materiály. Jejich kontrast dodává jednotlivým modelům zajímavost a nabízí prostor pro jemnější i výraznější styling. Výrobní zázemí si vybudovala u svého rodinného domu v Týništi u Kutné Hory. Má tak možnost osobně dohlížet na zpracování svých návrhů a přizpůsobovat je konkrétním zákaznicím. Martina Pipková Loudová se módní tvorbě věnuje od roku 2004. Vedle kolekcí nabízí zakázkové šití a úpravy na míru. Mezi její klientky patří například Vendula Pizingerová, Jana Švandová, Adéla Gondíková, Ivana Jirešová nebo Lejla Abbasová. Její tvorbu si mohou zákaznice prohlédnout v buticích v Praze, Kutné Hoře, Kolíně a Čáslavi. Pražský butik sídlí na adrese Národní 38 v Praze 1.

16. ročník „Týden čtení dětem“ byl odstartován

Včera proběhlo slavnostní zahájení 16. ročníku Týdne čtení dětem v Divadle loutek Ostrava, které bylo zároveň oslavou 20 let působení organizace Celé Česko čte dětem. Dopolední čtenářské, komiksové a pohybové workshopy pro děti vystřídal v podvečer slavnostní program s hosty. Otevřela ho zdravice prezidenta republiky Petra Pavla a jeho manželky Evy Pavlové. Divadlo zaplnili rodiče i děti a mezi hosty nechyběly zpěvačka Ewa Farna s maminkou a spisovatelka Alena Mornštajnová s dcerou. Večer patřil poděkování rodičům a blízkým dospělým, kteří děti provázejí a jsou jim oporou. Součástí večerního programu byly také osobní kulturní dárky. Ewa Farna své mamince věnovala vystoupení folklorní skupiny Lipka. Alena Mornštajnová dostala od své dcery divadelní ukázku z představení Bylo nás pět v podání loutkové scény Bajka Těšínského divadla. Poselství Celé Česko čte dětem je i po dvaceti letech více než aktuální: děti potřebují čas svých rodičů, jejich blízkost a plnou pozornost. Společné chvíle bez telefonů a dalších obrazovek, kdy si čteme, povídáme a nasloucháme, posilují vzájemnou důvěru a dávají dětem pocit bezpečí. Pravidelné předčítání rozvíjí jazyk a představivost a současně vytváří prostor pro každodenní setkávání rodičů s dětmi. Pro chvíle, kdy jsme spolu a věnujeme se jeden druhému. Týden čtení dětem pokračuje až do 7. října a propojuje rodiny, školy, školky i knihovny napříč republikou. Připomíná přitom jednoduchou výzvu: „Čtěme dětem 20 minut denně. Každý den.“

Podzim v Krkonoších nabízí barevné hory bez davů, děti čekají medvědi i pořádná porce zábavy

Léto je pryč, sezona v Krkonoších ale rozhodně nekončí. Naopak. Podzim nabízí barevné lesy, méně turistů a často i jedny z nejhezčích výhledů v roce. Ve východních Krkonoších navíc dál fungují lanovky i řada atrakcí. Na své si tak přijdou milovníci horských túr i rodiny s dětmi, které mohou vyrazit za medvědy, na koloběžky nebo do Herní krajiny Pecka. Pokud jste celé léto plánovali výlet do Krkonoš, ale nakonec na něj nedošlo, rozhodně není pozdě. Podzim patří na horách k nejpříjemnějším obdobím. Hlavní nápor návštěvníků opadl, příroda začíná měnit barvy a díky lanovkám se dá vyrazit vysoko do hor i bez náročného stoupání. SkiResort ČERNÁ HORA – PEC navíc pokračuje v provozu i po skončení hlavní letní sezony. Stačí si tak vybrat, zda chcete vyrazit na Černou horu, Portášky nebo Hnědý vrch. Na Černou horu lanovkou, dolů třeba na koloběžceJedním z ideálních výchozích míst jsou Janské Lázně. Kabinková lanovka Černohorský Express vyveze návštěvníky během několika minut až do výšky 1 260 metrů nad mořem. Odtud se nabízí hned několik možností, jak pokračovat. Jednou z nich je výlet k Černohorskému rašeliništi, které patří mezi nejcennější přírodní lokality Krkonošského národního parku. Nenáročná cesta vede částečně po dřevěných povalových chodnících a zvládnou ji i rodiny s dětmi. Ti nejmenší se mohou o víkendech zastavit také v Dětském parku Kabinka u horní stanice lanovky. S platnou jízdenkou na lanovku mají vstup zdarma. A kdo už nemá chuť vracet se do údolí stejnou cestou, může klasickou zpáteční jízdu vyměnit za výrazně dobrodružnější variantu. Na Černé hoře funguje půjčovna horských koloběžek SkiResort Live a dolů se dá vyrazit po zhruba osm kilometrů dlouhé trase směrem k Janským Lázním. Za medvědy Alicí a MichalemPrávě nedaleko Janských Lázní se nachází další lákadlo pro rodiny s dětmi – Stezka korunami stromů. Výlet sem lze spojit s Medvědí stezkou a setkáním s živými medvědy Alicí a Michalem. Z jediného výjezdu lanovkou se tak dá poskládat prakticky celodenní program. Dopoledne strávit na Černé hoře a u rašeliniště, odpoledne sjet na koloběžce a pokračovat za dalšími zážitky. Portášky lákají na obří zvířataDalší variantou je Velká Úpa a lanovka Portášky. Už u její horní stanice čeká na děti Herní krajina Pecka – bezplatné dřevěné hřiště plné obřích modelů krkonošských zvířat. Nechybějí prolézačky, skluzavky ani oblíbené kuličkové dráhy. Děti si mohou pořídit vlastní dřevěnou kuličku Pecka a postupně objevovat jednotlivá stanoviště.Rodiny, kterým bude Pecka málo, mohou pokračovat přes Růžohorky směrem ke Sněžce. A ani tady není nutné vracet se dolů pěšky. Z Portášek lze vyrazit na horských koloběžkách do Velké Úpy nebo až do Pece pod Sněžkou. Výhled na Sněžku z nejvýše položené rozhlednyTřetí možnost nabízí Pec pod Sněžkou a lanovka na Hnědý vrch. Přímo u její horní stanice stojí nejvýše položená rozhledna v Krkonoších. Za dobrého počasí se odtud otevírá působivý pohled nejen na Sněžku, ale také na Luční a Studniční horu a další části Krkonoš. Lanovka zároveň ušetří značnou část stoupání, takže zbude více sil na samotnou túru. Z Hnědého vrchu se dá pokračovat například směrem na Výrovku a Luční boudu. Zajímavou alternativou při návratu je Tetřívčí hravá naučná stezka nebo cesta přes Vlčí jámy kolem potůčků, vodopádu a povalových chodníků. Po horách ještě bobovkaAni návratem do Pece nemusí dětská část výletu skončit. V provozu zůstává bobová dráha Relaxpark a Dětský park Lemurie s trampolínami a velkými skluzavkami. O víkendech se přidává také Monkey park u pecké přehrady. Jeho součástí jsou lanové překážky a sedmdesátimetrový přejezd nad přehradou. Výhodou podzimních Krkonoš je přitom právě možnost jednotlivé aktivity kombinovat. Není nutné plánovat náročnou celodenní túru. Lanovkou se dá dostat blíž k hřebenům a podle počasí i nálady přidat kratší procházku, rozhlednu, dětský park nebo cestu zpět na koloběžce. Podzimní Krkonoše mají jednu velkou výhoduZatímco během letních prázdnin bývají nejznámější místa v Krkonoších plná turistů, podzim přináší výrazně klidnější atmosféru. A právě kombinace menšího množství lidí, barevné přírody a stále fungujících atrakcí může být důvodem, proč si návštěvu hor nechat právě na září. Před cestou se ale vyplatí zkontrolovat aktuální provoz jednotlivých lanovek a atrakcí, protože s postupující podzimní sezonou se jejich otevírací doba mění. Jízdenky na lanovky i vybrané atrakce je možné pořídit předem online. Pro více tipů na výlety navštivte skiresort.cz

Workshop společnosti LEGO a neziskové organizace Elpida ukázal, že společná hra přináší benefity prarodičům i vnoučatům.

Pilotní mezigenerační workshop, který 22. června 2026 v Praze uspořádaly společnost LEGO a nezisková organizace Elpida, ukázal, že společná hra dokáže překlenout věkový rozdíl mezi prarodiči a vnoučaty, podpořit jejich komunikaci a přinést jim sdílené zážitky. Psychologické pozorování během workshopu zároveň zachytilo, jak společné stavění se stavebnicemi LEGO® zapojilo do jedné aktivity děti i seniory a vedlo je k tvoření, komunikaci a vzájemné spolupráci. Obě organizace tak společně rozšířily iniciativu LEGO Půlhodinu pro rodinu, která dlouhodobě připomíná, že i pouhých 30 minut společné hry denně může podpořit rodinné vztahy. Společná hra nekončí dětstvímPodle studie LEGO Play Well 2026 93 % dětí vnímá hru jako prostředí, kde mohou být samy sebou, a devět z deseti dětí zároveň uvádí, že jim hra pomáhá vyjadřovat, kým jsou a jak se cítí.Rodinu však netvoří pouze rodiče a děti. Významnou roli v ní často zastávají také prarodiče, kteří předávají zkušenosti, hodnoty i rodinné tradice. Najít společný jazyk mezi generacemi, které od sebe dělí několik desetiletí, však nemusí být vždy samozřejmostí. Právě proto společnost LEGO navázala spolupráci s organizací Elpida, která se dlouhodobě věnuje aktivnímu životu seniorů. Společně uspořádaly workshop s cílem ověřit, zda právě společná hra může vytvořit přirozený prostor pro setkávání, komunikaci a sdílené zážitky mezi prarodiči a jejich vnoučaty. Workshopu se v červnu 2026 zúčastnilo 10 seniorů společně se svými vnoučaty. Výsledky byly nad očekávání. Když se z prarodičů stanou studentiVětšina seniorů přicházela na workshop především jako doprovod svých vnoučat. Sami sebe zpočátku nevnímali jako aktivní účastníky stavění a očekávali, že budou dětem spíše přihlížet nebo pomáhat. Jakmile však dostali prostor vyzkoušet si stavebnice sami, postupně se z pozorovatelů stali aktivní stavitelé, kteří se do společné aktivity zapojili s viditelným zaujetím a radostí.Jedním z nejzajímavějších momentů byla plynulá proměna rolí mezi generacemi. Zatímco v běžném životě bývají prarodiče těmi, kdo předávají dětem své zkušenosti, během stavění se situace často obrátila. Díky předchozím zkušenostem se stavebnicemi LEGO se právě vnoučata spontánně stávala průvodci, kteří prarodičům pomáhali orientovat se v návodu, hledat správné dílky nebo vysvětlovat jednotlivé kroky stavby. Tato výměna rolí přitom nepůsobila rozpačitě, naopak posilovala vzájemný respekt, komunikaci i radost ze společného tvoření. „Často mluvíme o tom, jak důležitá je společná hra mezi rodiči a dětmi. Tento workshop nám ale připomněl, že stejně cenné okamžiky vznikají i mezi prarodiči a jejich vnoučaty. Pokud dokáže hra přivést generace k jednomu stolu, pak svůj účel plní dokonale,“ říká Martin Siebenhandl, generální manažer společnosti LEGO pro Českou republiku a Slovensko. Aktivní mysl potřebuje nové podnětyPsychologické pozorování během workshopu zachytilo pozitivní přínosy společného stavění pro seniory. Při práci se stavebnicemi zapojovali jemnou motoriku, soustředění i orientaci podle vizuálních instrukcí, tedy schopnosti, které je podle Kateřiny Bohaté, psycholožky z Linky seniorů neziskové organizace Elpida, důležité procvičovat i ve vyšším věku. Aktivity, které kombinují manuální práci, soustředění a řešení dílčích úkolů, tak mohou být jedním ze způsobů, jak tyto schopnosti procvičovat.Během workshopu senioři oceňovali zejména přehledné návody krok za krokem, díky nimž postupně získávali jistotu a radost z dokončené stavby. Přestože mnozí drželi stavebnici LEGO® v rukou vůbec poprvé, většina z nich popisovala stavění jako příjemnou výzvu, která podporovala soustředění, zvídavost i pocit úspěchu. „Z psychologického hlediska je na procesu stavění cenné, že propojuje tvoření, soustředění, práci rukou a vztahový kontakt. Nejde jen o jemnou motoriku nebo pozornost, ale také o prostor pro rozhovor, spolupráci a vzájemné učení mezi generacemi. Právě v těchto drobných společných momentech vzniká radost z objevování, ze společného postupu i z výsledku, na kterém se podílejí děti i prarodiče,“uvádí Kateřina Bohatá. Blízké vztahy jsou důležité v každém věkuOrganizace Elpida se dlouhodobě zaměřuje na podporu aktivního stárnutí a vytváření příležitostí, díky nimž mohou senioři zůstávat v kontaktu se svým okolím i rodinou. Vedle vzdělávacích, kulturních nebo pohybových aktivit považuje za stejně důležité také podporovat mezigenerační setkávání a společně sdílené zážitky. „Aktivní život ve vyšším věku není jen o pohybu nebo vzdělávání. Stejně důležité jsou kvalitní mezilidské vztahy a pravidelné příležitosti trávit smysluplný čas s ostatními. Mezigenerační setkávání přináší seniorům nové podněty, podporuje jejich psychickou pohodu i pocit sounáležitosti. Jsme rádi, že díky této spolupráci vznikla aktivita, která ukazuje, že společný čas nemusí být složitý na organizaci, někdy stačí jeden společný prostor, stavebnice LEGO a chuť tvořit společně,“ doplňuje Jiří Hrabě, ředitel neziskové organizace Elpida. Společná hra pokračuje i po skončení workshopuSpolupráce společnosti LEGO a organizace Elpida nekončí jednorázovým workshopem. V období od 22. do 27. září jsou vybrané stavebnice LEGO k dispozici také v kavárně Stará škola, kterou Elpida provozuje na pražském Andělu. Senioři sem mohou přijít se svými vnoučaty nebo dalšími členy rodiny a společně si vyzkoušet, že i půlhodina hry může vést ke společným vzpomínkám, ke kterým se bude rodina vracet ještě dlouho poté.

Thermes Marins de Saint-Malo: Rituál relaxaceve vaší koupelně

Purs Cristaux Algue & Sels promění obyčejnou koupel v okamžik inspirovaný francouzskou thalassoterapií. Už si chystáte vanu? Nemusíme čekat na dovolenou u moře, abychom si dopřáli jeho blahodárný pocit. Francouzská značka Thermes Marins de Saint-Malo přenáší atmosféru bretaňského pobřeží přímo do domácí koupelny. Purs Cristaux Algue & Sels jsou velké, jemně perleťové koupelové krystaly, které spojují mořské soli s vodným koncentrátem z laminárie, typické hnědé řasy bretaňského pobřeží. Mořské soli jsou přirozeně bohaté na minerály a stopové prvky, mezi nimiž nechybí hořčík, vápník, sodík ani draslík. V kombinaci s koncentrátem z laminárie, která je tradičně spojována s thalassoterapií, vytvářejí minerální koupel zaměřenou na remineralizaci a povzbuzení pokožky. Stačí přidat krystaly do teplé vody. Při kontaktu s vodou se postupně rozpouštějí a uvolňují mořské aktivní látky i charakteristickou vůni. Výsledkem je lehce irizující koupel, která je stejně příjemným zážitkem pro tělo jako pro smysly. Purs Cristaux Algue & Sels nejsou jen koupelovou solí. Jsou pozvánkou k zastavení. Mořská vůně kombinuje svěží grapefruit s tóny jasmínu, mořského mechu a pižma a vytváří pocit, jako by se člověk na chvíli ocitl na pobřeží Saint-Malo. Pro dokonalý rituál doporučuje Thermes Marins přidat do vody o teplotě 35–37 °C dvě hrsti krystalů, tedy přibližně 100 gramů. Následuje 10 až 15 minut relaxace a poté opláchnutí pokožky. Jedno balení o hmotnosti 500 gramů vystačí přibližně na pět koupelí. Život u moře není jen o dovolené. Je to také určitý způsob zpomalení, hlubšího nadechnutí a kontaktu s přírodou. Právě tuto filozofii se Thermes Marins snaží přenést i do domácí péče. Purs Cristaux Algue & Sels tak mohou být jednoduchým večerním rituálem po náročném dni – chvílí, kdy není potřeba nic dělat. Jen ponořit se do teplé vody, nechat rozpustit mořské krystaly a na několik minut vypnout. Thermes Marins de Saint-Malo – kousek bretaňského moře pro chvíle, kdy potřebujete zpomalit. Zdroj: Thermes Marins de Saint-Malo

Rubriky