Migréna zůstává slepým místem ženského zdraví.Festival v Praze nabídne odpovědi na otázky, které sedo ordinace často nevejdou
Téměř 42 % žen s příznaky migrény nemá formální diagnózu a 7 z 10 žen s migrénousouvisející s hormonálními změnami nedostává léčbu přizpůsobenou svým obtížím. Napřehlížené dopady migrény upozorní sedmý ročník festivalu Migréna nás spojuje. Nabídneodborné besedy, individuální konzultace i prostor pro otázky, které se do běžné ordinacečasto nevejdou. Migréna patří mezi nejčastější neurologická onemocnění žen, přesto zůstává dlouhodoběpodceňovaným tématem ženského zdraví. Upozorňuje na to aktuální evropský průzkum„Migraine in Women – The Invisible Hormonal Pattern“ /Migréna u žen – neviditelný vlivhormonálních změn/, který představila European Migraine and Headache Alliance /EMHA/ vEvropském parlamentu. Právě na témata opožděné diagnózy, hledání vhodné léčby a dopadů migrény nakaždodenní život upozorní také česká pacientská organizace Migréna-help na sedmémročníku festivalu Migréna nás spojuje, který se uskuteční 11. června 2026 v Praze. Festivalje otevřen všem lidem s migrénou a jejich blízkým, letošní program ale přirozeně navazuje ina otázky, které se ženského zdraví výrazně dotýkají. Migréna postihuje až 18 % žen a tři ze čtyř lidí žijících s migrénou jsou ženy, většinou vproduktivním věku. Přesto je onemocnění stále často bagatelizováno jako „obyčejná bolesthlavy“. Jeho dopady na práci, rodičovství, partnerský a rodinný život i psychiku tak zůstávajínedostatečně viditelné. „Výsledky studie ukazují problém, který byl dlouho přehlížen. Migréna, zvláště ta spojená shormonálními změnami, bývá často zlehčována, a proto zůstává nedostatečně rozpoznaná iléčená. Je důležité, aby byla vnímána jako zdravotní problém, který výrazně ovlivňuje životžen,“ uvedla Elena Ruiz de la Torre, výkonná ředitelka EMHA. Podobnou zkušenost popisuje i Ilona (38) ze Zlína, která se potýká s migrénou spojenou shormonálním cyklem: „Nejintenzivnější bolesti přicházely během menstruace a někdy trvaly iněkolik dní. Dlouho jsem si myslela, že je to normální. Až později mi neurolog stanovildiagnózu a nasadil léčbu, která mi výrazně pomohla. Dnes můžu normálně fungovat avěnovat se rodině,“ říká Ilona, která svůj příběh sdílela prostřednictvím Migréna-help. S podobnými příběhy se Migréna-help, která je členem EMHA, setkává dlouhodobě. Ukazují,že lidé s migrénou často nepotřebují jen diagnózu a léčbu, ale také prostor, kde mohoubezpečně mluvit o dopadech nemoci na práci, rodinu, psychiku i každodenní fungování.„Migréna není jen zdravotní obtíž. Je to otázka důstojnosti, práce, rodičovství i ekonomickéstability. Pokud chceme brát zdraví žen vážně, nemůže migréna zůstávat přehlíženýmtématem,“ uvádí Rýza Blažejovská, předsedkyně organizace. Festival proto nabídne besedy se specialistkami na migrénu v blocích Na co není čas vordinaci, debatu O migréně bez filtru s novinářkou Apolenou Rychlíkovou, praktické témaMigréna a výživa bez mýtů i individuální konzultace. Součástí programu bude také premiérakrátkého dokumentu Migréna, která spojuje. Ten představí dobrovolnice Migréna-help –ženy, které samy žijí s migrénou a svou zkušenost proměnily v podporu dalších lidí. “Program tak propojí medicínský pohled s tématy, která pacientky často řeší mimo ordinaci:hormonální souvislosti, výživu, pracovní zátěž, rodičovství, psychickou odolnost i zkušenosts tím, že okolí migrénu nebere vážně. Právě takový prostor je důležitý. Lidé se mohou ptátodborníků, sdílet zkušenosti a zažít, že jejich bolest je skutečná a že na ni nejsou sami, ”doplňuje Rýza Blažejovská. Význam podobného setkávání potvrdil i loňský ročník festivalu. „Je pro mě strašně fajn býtněkde, kde se o migréně takhle mluví. Nacházím se v tom, co tady slyším,“ popsala jedna znávštěvnic. Registrace na festival je již otevřena na webu organizace: www.migrena-help.cz/festival-o-migrene/ Festival Migréna nás spojuje 2026Kdy: 11. června 2026, 16:00–20:30Kde: Prostor Loreto, Štorchova 1555/5, Praha 8Registrace: www.migrena-help.cz/festival-o-migrene/Kapacita je omezená. Zdroj: Migréna nás spojuje
Celovečerní akce i dobrodružství na Prima ZOOM
Na jedné straně mladá rodinka, která se vydává s karavanem poznat krásy Skotska. Vezmou to k severu a pak se spouštějí krajinou přes Wales zpátky do Anglie. Vidí toho hodně, ale přesto by chtěli vidět mnohem více krás přírody a poznat více zajímavých měst. A na straně druhé neohrožený motocyklový závodník Guy Martin, který se vydává na cestu zopakování ikonického motocyklového kousku z vyvrcholení filmu Velký útěk. Na rozdíl od filmové postavy Steva McQueena je však jeho cílem úspěšně překonat oba ploty německého zajateckého tábora Stalag Luft III. Nenechte si ujít hned dvě celovečerní premiéry na Prima ZOOM. Středa 20. 5. ve 22.00 S karavanem do Skotska S karavanem do Skotska (premiéra ve středu 20. 5. ve 22.00, repríza v sobotu 23. 5. v 11:20) Lukáš s Dášou se rozhodnou, že podniknou cestu s karavanem a pojedou až do Skotska. Vyjeli do temné a chladné krajiny, která je ale nádherná. Zastaví v Yorku, kde si užijí své první fish and chips. Mají s sebou malého Matyho, který už není jen přenosný malý chlapec, ale jinoch, který běhá a chce dělat věci. Z města se tedy vydají mezi pláně a jezera a přespávají na krásných místech všude, kde to jde. Na trase je také muzeum majáků, protože Lukáš prostě miluje majáky. Cesta pak vede k Ullapool, na úplný sever se s rodinou Lukáš nechystá, protože z časových důvodů by to prostě nevyšlo. Malé městečko, ve kterém nic není a stejně jako všude je zatažené a deštivé. Pak ale slavný Isle of Sky. Turisté si tuto destinaci chválí. Ale rodina se ve městě trápí, ihned dostane pokutu za karavan a pak se potýká s jedním zákazem karavanu za druhým. Takže není kde zůstat a atmosféra trochu houstne. Zpruzená rodina tedy odjíždí někam do Brothers Pointu, kde není nic, ale taky tam nikdo nic nezakazuje. Pak trek mezi kopci a loukami po kamenitých cestách, skotská příroda za větrného počasí. Pak pohádková cesta Fairy Glen. Počasí se mění každých pět minut. Prší, fouká, méně prší, více prší, více fouká, a tak pořád dokola. Pak malá obec Talisker, kde vyrábějí whiskey a mají tu kavárnu a také je kde se tu najíst a umýt. Dá se tu pak projít do údolí, takže rodinka se vydává do přírody. Docházejí k Eilan Donan Castle, který je velmi vyhlášený a oblíbený turisty. Zrovna mají štěstí na hezké počasí. Další den se vydávají k třetímu největšímu vodopádu Skotska. Procházka je to hezká, ale s malým dítětem i poměrně nebezpečná. Zastavují ve městě Glencoe, kde kdysi došlo k velkému masakru mezi několika rody. Pak procházejí celou oblastí Argyllu. A pak už hurá na národní monument Williama Wallace. Ovšem počasí je mlžné, a tak se moc po okolí nedá rozhlédnout. Pak už do města Glasgow, jídlo, procházka. Pak už to stáčejí směrem na jih k Anglii. Rydal Cave, jeskyně, kterou chce vidět poměrně dost lidí. Pak už oblast Walesu. První maják na přivítanou a hurá do Snowdonie. Dáša si prosadí také cestu po hřebenu hory, ale počasí je zastaví, protože je prostě tak hnusně, že nelze pokračovat. Pak už z Walesu pryč směrem k jihu. Město Bath je nádherné, ale poměrně lidnaté, plné turistů. A pak i Brighton, kde kdysi bydlel Nick Cave, je to mladé a drzé město, plné barů a kaváren. Tohle město mají v rukou spíše mladí. Brighton oběma hodně učaroval, je to město, které se jen tak nevidí. Pak přijde poslední spaní ve Velké Británii. Viděli toho hodně, ale přesto málo, chtělo by to prostě více času. Středa 27. 5. ve 22.00 Guy Martin: Velký útěk Guy Martin: Velký útěk (premiéra ve středu 27. 5. ve 22.00, repríza v sobotu 30. 5. v 15.40) Zdroj: TV Prima
Mezinárodní den celiakie aneb nejde jen o lepek, ale o složitou imunitní reakci. Co o ní říkají nejnovější studie?
Celiakii často vnímáme jen jako onemocnění střev spojené s nesnášenlivostí lepku, jejímž řešením může být dieta. Jenže moderní medicína ukazuje, že realita je mnohem komplexnější. Celiakie je totiž autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém reaguje na lepek a poškozuje vlastní organismus, nejen střevo. Protože se ale celiakie může projevovat velmi různorodě, od potíží s trávením přes únavu až po neurologické problémy, řada lidí o svém onemocnění ještě neví. Příznaky mohou být nenápadné a dlouho nerozpoznané. A co říkají nejnovější studie? Již téměř 30 let se 16. května, který připadá na Mezinárodní den celiakie, upozorňuje na problematiku tohoto rozšířeného autoimunitního onemocnění. Dlouho se předpokládalo, že hlavní podstata celiakie spočívá v ‚chybné‘ reakci imunitního systému na lepek. To sice platí, některé moderní studie ale naznačují, že určité fragmenty lepku mohou u predisponovaných jedinců ovlivňovat střevní bariéru a přispívat k její zvýšené propustnosti, která hraje roli v rozvoji imunitní reakce. To znamená, že lepek neškodí jen prostřednictvím imunitního systému, ale může mít i vliv na samotnou strukturu a funkci střevní sliznice. ‚Mini-střeva‘ v laboratoři, nové možnosti výzkumu Velký posun ve výzkumu celiakie přinesla experimentálnístudie, v níž vědci vytvořili v laboratoři tzv. mini-střeva z buněk reálných pacientů. Díky tomu mohli poprvé opravdu detailně sledovat, co se ve střevě děje, když člověk s celiakií sní lepek. Ukázalo se, že lepek spouští v těle řetězovou reakci, při které se uplatňuje více imunitních signálních látek (cytokinů), které následně aktivují imunitní systém takovým způsobem, že může docházet k poškozování vlastních střevních buněk. „Pochopit, co přesně dává pokyn k tomu, aby se střevo začalo ničit, je zcela zásadní. Pokud by se tato reakce mohla v budoucnu zablokovat, mohla by vzniknout léčba, která by celiakii dokázala cíleně ovlivnit a neřešit ji jen celoživotní dietou,“ vysvětluje vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP MUDr. Jana Ježková. Díky testování na ‚mini-střevech‘, uměle vytvořených 3D strukturách z kmenových buněk simulujících funkci lidského střeva, se tedy mohou testovat nové léky bez nutnosti zatěžovat pacienty a také hledat způsoby, jak imunitní reakci ovlivnit. Tyto postupy jsou zatím ve fázi výzkumu. Celiakie není jen problémem trávení Jak už jsme naznačili, celiakie není jen onemocnění střev. To znamená, že se nemusí projevit jen typickými zažívacími potížemi, jako jsou průjmy nebo nadýmání. Může ovlivňovat celý organismus včetně nervového systému. „Pacienti s celiakií mohou kromě trávicích obtíží trpět například chronickou únavou, poruchami koncentrace nebo se u některých z nich mohou objevit i neurologické příznaky, jako je třeba brnění či necitlivost končetin, případně poruchyrovnováhy. Jedná se tedy o onemocnění organismu jako systému, které si zaslouží komplexní přístup,“ upozorňuje MUDr. Jana Ježková z OZP. Celiakie se někdy ‚maskuje‘ jako únava, problémy se soustředěním nebo potíže související s nervovým systémem. Proto je důležité myslet na ni i v případech, kdy by vás to na první pohled ani nenapadlo. „Podezření na celiakii dává smysl řešit, pokud se problémy kombinují, například únava, bolesti hlavy a zhoršená pamětí a současně trvají dlouhodobě. Jestliže se vás tyto obtíže dlouhodobě týkají, konzultujte svůj zdravotní stav s vaším praktickým lékařem,“ doporučuje MUDr. Ježková. Léčba? Dieta zůstává, ale přichází nové směry Navzdory nadějnému pokroku ve výzkumu zatím stále platí, že jedinou spolehlivou léčbou celiakie je přísná celoživotní bezlepková dieta. „Našim pojištěncům s diagnózou celiakie nabízíme příspěvek až 10 000 Kč, přičemž celková výše příspěvku závisí na počtu nasbíraných kreditů. Čerpat ho mohou přes aplikaci VITAKARTA pomocí kreditů, které klienti získávají například za preventivní vyšetření. Aktuálně platné podmínky jsou vždy uvedeny přímo v aplikaci,“ popisuje Věnceslava Šlechtová zodpovědná v OZP za preventivní programy. Vědci intenzivně pracují na nových možnostech léčby, jako jsou např. enzymy rozkládající lepek, léky tlumící imunitní reakci nebo cílené zásahy do konkrétních molekul (např. IL-7). Zatím jsou tyto přístupy ve fázi výzkumu a nejsou běžně dostupné v klinické praxi, i když díky moderním výzkumným metodám lze očekávat další vývoj v této oblasti. Celiakie tedy přestává být jen ‚dietní omezení‘. Stále více se ukazuje jako komplexní medicínský problém, který si zaslouží pozornost, a to nejen odborníků, ale i veřejnosti, což připomíná i Mezinárodní den celiakie slavený 16. května. Zdroj: Pixabay.com
Nespoutané Bardotky představují trailer
Havlová Veškrnová, Holubová a Pořízková v komedii, kterou si žádná žena nesmí nechat ujít Připravte se na film, o kterém se letos v létě bude mluvit. Bardotky přicházejí jako nespoutaná, upřímná a odzbrojující komedie o ženském přátelství, svobodě a odvaze žít podle sebe. Film pro ženy a o ženách konečně ukazuje to, co si mnohé myslí — ale málokdy to řeknou nahlas. Za snímkem stojí jak jinak než silné ženské duo: režisérka a scenáristka Hana Hendrychová a producentka a scenáristka Pavla Krečmerová. Před kamerou pak trio, které samo o sobě budí pozornost: Dagmar Havlová Veškrnová, Eva Holubová a Pavlína Pořízková, která se vůbec poprvé představí v českém filmu. Do kin Bardotky vstoupí 23. července 2026. Nyní představují trailer: Film, který je oslavou ženství Vrásky? V pořádku. Život bez partnera? Taky v pořádku. Chtít od života víc? Naprosto zásadní! Bardotky jsou letní jízda plná energie, humoru a ženské solidarity a přátelství. Film, ve kterém se najde každá žena — bez ohledu na věk. Protože některé věci prostě nestárnou: touha po radosti, blízkosti a svobodě být sama sebou. Režisérka a scenáristka Hana Hendrychová říká: „Bardotky jsou pro mě oslava ženství — ženský film pro ženy natočený a napsaný ženami. A pevně věřím, že v příběhu jedné ze tří našich hrdinek se najde každá z nás. Ukazují totiž zároveň, že je v pořádku mít vrásky, být bez muže nebo chtít od života víc. Zkrátka jde o film, který řekne: taková, jaká jsi, jsi skvělá! A já věřím, že kus Bardotky je v každé z nás. Je v tom rebelie, svoboda, touha naplnit své sny.“ Producentka a scenáristka Pavla Krečmerová dodává: „Já si moc přeji, aby ženy šly do kina spolu, třeba s kamarádkou, mámou, dcerou, nebo babičkou, a ještě cestou domů volaly další kamarádce, že tohle musí vidět. Aby to bylo takové až ženské spiknutí,” směje se. Přátelství, které nekončí titulky Herečka a bývalá první dáma Dagmar Havlová Veškrnová říká: „Jde o komedii, kde se vlastně bavíme věcmi, které úplně zábavné nejsou, ale my jsme přesvědčeny, že se musí brát s úsměvem a já bych si moc přála, aby si divačky odnesly ten pocit, že nikdy není pozdě. Na kamarádky. Na pravdu. Na sebe. Na život. A aby vyšly z kina a zavolaly někomu, komu dlouho nevolaly, a povídaly si a smály se a cítily se tak jako už třeba dlouho ne.… “ Na to, co mají postavy společného s třemi výraznými hereckými osobnostmi, odpovídá Eva Holubová: „Snad, že jsme věčně mladé v přístupu k životu.” A dodává: „Bardotky jsou pocta přátelství, svobodě a odvaze. Val, kterou hraje Pavlína Pořízková, přináší svobodu, Iva a Meda, které hrajeme já a Dagmar, ji radostně přebírají“. Dagmar Havlová Veškrnová uzavírá povídání tím, co jí Bardotky daly: „To, co se odehrávalo mezi námi mimo plac… ta soudržnost, pochopení a přátelství, které vzniklo úplně spontánně — na to se nezapomíná.“ Pavlína Pořízková: film o nás a o naději Pavlína Pořízková v Bardotkách ztvárňuje Valerii, Češku vracející se z New Yorku, která do života svých přítelkyň přinese nový vítr. „Je prima, že existuje film, co je o nás trošku starších holkách. A že je nás hodně ve světě, co máme v sobě spoustu života a moudrosti, kterou jsme před třiceti lety ještě neměly!“ (smích) „Ženy byly vždy silné a je dobré, že teď se to dozvídá svět taky. My, hlavně trošku starší ženy, tak jsme dlouho byly považovány za někoho, kdo má sedět v koutě a být babička, o koho se nikdo nezajímá… A my říkáme – takhle to není, a pokud si někdo myslí, že jsem moc stará na to, abych byla ženou, tak se mýlí.“ A jedním dechem dodává: „Každý den musíš využít naplno, nic netrvá věčně. V tom filmu je velká naděje. Každý den se můžeš naučit něco nového, něco nového vidět, ochutnat nové jídlo nebo se třeba zamilovat… Každý den je malý dárek.” V dalších rolích Bardotky představí Hynka Čermáka, Evu Podzimkovou, Pavla Kříže, Lukáše Příkazkého, Evu Leinweberovou, Otakara Brouska ml., Matěje Paprčiaka, Stanislavu Jachnickou a další. Snímek vstoupí do kin 23. července 2026 v distribuci společnosti Bontonfilm. Producentem snímku je Filmies a koproducentem společnost innogy. Generálním partnerem je Marlenka, hlavními partnery jsou Ahmad Tea, Oneplay Film, Domo, partnery filmu společnosti Vest, Vermont, Lesaffre, ČPP, Orea. Hlavním mediálním partnerem filmu je Rádio Impuls, mediálními partnery jsou Blesk pro ženy, Moje psychologie a TV magazín. Zdroj: Bardotky
Pasažér
(Passenger) Premiéra: 21. 5. 2026 Režie: André Øvredal Scénář: T. W. Burgess, Zachary Donohue Kamera: Federico Verardi Hudba: Christopher Young Hrají: Lou Llobell, Jacob Scipio, Melissa Leo, Tony Doupe Zastavit s autem uprostřed noci na opuštěné silnici může být horor. Kdo to udělá, měl by počítat s nejhorším. Diváci filmu Pasažér režiséra Andrého Øvredala už podobnou věc neudělají nikdy. Mladý pár, který je v očekávání narození potomka, chce předtím, než budou tři, zažít ještě jedno pořádné dobrodružství. Půjčí si tedy karavan a vyrazí na bezstarostnou jízdu po americkém venkově. Pohoda trvá do okamžiku, než uprostřed noci uvidí čerstvou havárii a zastaví, aby jejím účastníkům pomohli. Klukovi, zhroucenému za volantem, už ale pomoci nedokážou. V místě nehody se ale nachází ještě něco. Něco zlověstného, co zůstává skryto. Alespoň prozatím. V kempu, kde stráví následující noc, jim vyprávějí legendu o Pasažérovi, děsivém přízraku, který terorizuje ty, co zastavili. Uprostřed lesa, uprostřed cesty, tak jako tihle dva dobrodruzi. Podle legendy takoví nešťastníci nemají šanci a čeká je posledních pár chvil či dní života. Bylo by snadné hodit to za hlavu, kdyby se jim smůla nezačala lepit na paty, kdyby se opakující se děsivé vize daly nějak racionálně vysvětlit a kdyby blízkost smrti nebyla přímo hmatatelná. Režisér André Øvredal natočil výborný mysteriózní horor Tajemství smrti slečny Neznámé, který diváky držel v permanentním napětí od první minuty a děj prokládal účinnými lekačkami. Na totéž se mohou diváci „těšit“ i v případě Pasažéra. Prostoru úlevně vydechnout tu moc nebude. Přístupnost: nevhodné pro nezletilé osoby do 15 let Žánr: horor Verze: anglicky s českými titulky Stopáž: 94 min Zdroj: CinemArt
V Česku vyrůstá nemocnější generace Hypertenze už není jen chorobou seniorů
Při příležitosti Světového dne hypertenze, který připadá na 17. května, varují lékaři před podceňováním onemocnění, které sice zpočátku nijak nebolí, ale patří k největším zdravotním hrozbám současnosti. Odborníci upozorňují, že vysoký krevní tlak je nutné vnímat jako velice komplexní „skládačku“. Pro to, aby byla péče opravdu celostní a pacient byl chráněn, nesmí v této mozaice chybět žádný dílek – od měření krevního tlaku, přes dostatek pohybu a udržování optimální hmotnosti pomocí vhodně zvolené stravy, až po správně nastavenou léčbu. Důsledky nekompenzované hypertenze jsou totiž fatální: vede k nevratnému poškození ledvin, rychlému rozvoji srdečního selhání a je hlavní příčinou infarktu myokardu i závažných cévních mozkových příhod neboli mrtvic. Jaké jsou tedy ty nejdůležitější dílky skládačky, na které v každodenním životě nesmíme zapomínat? Vysoký tlak už dávno není jen problémem seniorů Výskyt hypertenze se přesouvá do stále mladších věkových kategorií, což je přímým důsledkem drastických změn v našem životním stylu a poklesu fyzické aktivity. Podle globálních dat stoupl podíl obezity a nadváhy u dětí v období mezi lety 1990 a 2023 z 10 % na alarmujících 30 %. Tento trend patrný i v ČR vede k tomu, že se časné známky kardiometabolických poruch objevují u lidí neúměrně brzy a extrémně zatěžují zdravotní systém. „Dnešní mladí pacienti mohou mít na první pohled stejnou hmotnost jako lidé v minulosti, ale jejich tělesné složení je úplně jiné – mají mnohem více tuku a minimálně vyvinuté svaly. Často za to může naprostý nedostatek přirozeného pohybu, kdy je jedinou denní aktivitou mnoha lidí těch padesát metrů k autu a od auta zpět. Roste nám generace, která je objektivně nemocnější, a pokud tento trend nezměníme, ponese si do dospělosti velmi vážné následky,“ varuje prof. MUDr. Jitka Mlíková Seidlerová, Ph.D., primářka II. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a předsedkyně České společnosti pro hypertenzi. Solná epidemie a skrytá hrozba v průmyslově zpracovaných potravinách Extrémní příjem sodíku zůstává jedním z největších rizikových faktorů, které vyhání krevní tlak do nebezpečných výšin. Zatímco doporučená denní dávka hlavního zdoje sodíku – kuchyňské soli – je pouhých 5 gramů, odhadovaná průměrná spotřeba se v České republice pohybuje kolem 15 gramů denně, což je naprosto mimo veškerá doporučení. „Lidé často věří mýtu, že svůj krevní tlak účinně ochrání tím, když si přestanou solit jídlo u stolu. Ve skutečnosti ale přijímáme drtivou většinu soli z průmyslově zpracovaných polotovarů, které jí obsahují i trojnásobek oproti běžnému domácímu jídlu. Moje praktická rada proto zní: pokud to myslíte se zdravím vážně, minimalizujte nákup vysoce zpracovaných výrobků a vraťte se k vaření ze základních surovin,“ upozorňuje profesorka Mlíková Seidlerová. Geny versus životní styl: Výmluva na dědičnost neobstojí Častým argumentem pacientů s hypertenzí je dědičná zátěž, avšak realita ukazuje, že vliv genetiky lidé přeceňují. Monogenně podmíněná hypertenze, za kterou by stála zřetelná mutace jediného genu, je v Česku extrémně vzácná a týká se nanejvýš stovek pacientů. Až u 90 % případů nelze určit jednu jasnou příčinu, jedná se o složitou polygenní dědičnost – tedy spolupůsobení stovek genů, které reagují na vnější vlivy. „Výmluva pacientů na to, že mají vysoký tlak v rodině a nedá se s tím nic dělat, zkrátka neobstojí. Genetika u naprosté většiny lidí funguje jen jako spínač, který aktivujeme až my sami ve chvíli, kdy k tomu dáme impuls nezdravým životním stylem. Pokud pacient včas radikálně změní své návyky, začne se hýbat a zredukuje hmotnost, dokáže nutnost začít brát léky oddálit i o několik let,“ vysvětluje profesorka Mlíková Seidlerová. Domácí měření tlaku a moderní léčba Základem pro efektivní kontrolu nemoci je správná diagnostika. S rozvojem chytrých tlakoměrů se dnes klade důraz hlavně na průběžné měření krevního tlaku v domácím prostředí. Podle odborných dat vykazuje 15–25 % pacientů v ordinaci falešně zvýšený krevní tlak, který je způsobený podvědomým stresem z návštěvy lékaře – jde o takzvaný syndrom bílého pláště. Domácí měření tak přináší přesnější obrázek o skutečném zdravotním stavu. K lékaři bychom se měli vydat i v případě, že se cítíme zcela zdraví, ale při měření v klidovém stavu opakovaně zaznamenáme hodnoty vyšší než 140/90 mmHg. „Možnosti moderní medicíny v léčbě hypertenze jsou dnes excelentní. Máme k dispozici moderní léky, které dokážou spojit více účinných látek do jediné tablety, a využíváme i nové šetrné intervenční metody. Abychom ale mohli efektivně pomoci, je nezbytné vysoký krevní tlak včas zachytit. Ráda bych proto apelovala na všechny zodpovědné dospělé, aby nezanedbávali preventivní prohlídky u praktického lékaře, na které polovina populace přestává po dosažení plnoletosti systematicky chodit. Je zcela klíčové osvojit si správný způsob domácího měření tlaku a nikdy léky bez konzultace s lékařem nevysazovat,“ uzavírá profesorka Mlíková Seidlerová. Zdroj: Světový den hypertenze
Muž 2026: Návod nenalezen.
Tři mladí muži hledají vlastní odpovědi v projektu S(t)IGMA Tři mladí muži, jedna filosofka a otázky, které se bojíme položit si nahlas. Divadelní soubor Tantehorse v režii Miřenky Čechové uvádí 9. června v Paláci Akropolis novou inscenaci S(t)IGMA: Možná nejsem problém já – dokumentární sondu do radikalizace mladých mužů, vlivu algoritmů a hledání mužské identity v době, kdy staré vzorce přestaly fungovat. Podle dostupných výzkumů až 71 % mužů věří, že si své problémy musí řešit sami, a více než polovina má pocit, že projevením emocí působí slabě (zdroj: Liga otevřených mužů). Tyto postoje se dnes formují mimo jiné v prostředí sociálních sítí, kde se mladí muži stávají cílem algoritmů posilujících jednoduché, často radikalizující narativy. S(t)IGMA navazuje na předchozí výzkumně-performativní projekt Za muže!, který připravil soubor Tantehorse ve spolupráci s Akademií věd. Tvůrci v něm kombinují umělecký přístup s aktuálními společenskovědními daty a osobními výpověďmi třech mladých mužů – Matěje Šímy (producenta a DJ Hihihahaholky), Sebastiana Vopěnky a Matěje Šumbery – a výzkumným vhledem filosofky Alice Koubové, která je zároveň součástí představení. Jak se tyto postoje promítají do každodenní zkušenosti mladých mužů, ukazují i autentické výpovědi tří protagonistů projektu: „Protože si nejsem jistý, co vlastně znamená být chlap.“„Protože se koukám na prsa a zadky. A občas jsem jen příšerně nadržený.“„Protože nerozumím tomu, proč bych měl být ALFA za každou cenu.“„Protože mám strach z toho, kam se to celé posouvá.“ S(t)IGMA není klasickým divadelním příběhem. Jde o postpunkový hudební dokument, který vychází z autentických výpovědí tří mladých mužů. Ti na jevišti otevírají osobní témata nejistoty, tlaku na výkon, vztahů i hledání vlastní identity v době, kdy tradiční vzorce mužství přestávají fungovat. „Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že Andrew Tate nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ (středoškolský student) Tvůrci nechtějí nabídnout jednoznačné odpovědi. Naopak ukazují momenty, kdy jednoduchá vysvětlení začínají dávat smysl, a kdy je potřeba se rozhodnout, jestli jim uvěřit. „Tahle inscenace vzniká z pocitu, že algoritmy jsou rychlejší než divadlo – a přesto věříme, že divadlo může říct něco, co algoritmus neumí. Jako mladý muž vím, jak tohle vakuum vypadá zevnitř. Staré vzorce mužství přestaly fungovat a nikdo nevydal aktualizaci. A příroda vakuum nesnáší: přicházejí lidé, kteří mají jasno – a chtějí, abyste jim věřili. S(t)IGMA není návod. Je to místo, kde se tahle otázka dá konečně položit nahlas,“ říká producent souboru Tantehorse Jan Honeiser. Projekt zároveň reaguje na širší společenský kontext. Jak ukazují aktuální data i zkušenosti z fokusních skupin, mladí muži dnes čelí kombinaci ekonomické nejistoty, tlaku na výkon a ztráty jasně definované role ve společnosti. V tomto prostoru se pak snadno prosazují ideologie, které nabízejí jednoduchá řešení a jasně pojmenovaného „viníka“. S(t)IGMA proto otevírá otázku, jak dnes hledat nové formy mužské identity, bez nutnosti uchylovat se k agresi, uzavřenosti nebo odmítání druhých. INFORMACE O PŘEDSTAVENÍ Název: S(t)IGMA: Možná nejsem problém já Premiéra: 9. června 2026 Místo: Palác Akropolis, Praha Režie: Miřenka ČechováDramaturgie: Barbora HerzScénář: kolektivPerformance: Matěj Šíma, Sebastian Vopěnka, Matěj ŠumberaSpolečenskovědní výzkum a performance: Alice KoubováScénografie a kostýmy: Kateřina RadakulanVideo design: Linda ArbanováHudba: Matěj ŠímaSvětelný design: Martin Špetlík Zvukový design: Jan PniakProdukce: Tantehorse, Jan HoneiserKoprodukce: Palác AkropolisOdborný partner: Liga otevřených mužů, Filosofický ústav Akademie věd ČRPředstavení vzniklo za podpory Hlavního města Praha, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR Zdroj: Muž 2026:
DEICHMANN – Bohémky leta
Objevte v sobě bohémku a užijte si lehkost, která k létu neodmyslitelně patří. Sandály, pantofle, baleríny i přírodní doplňky jsou tu pro chvíle, kdy nechcete nic komplikovat – jen být. Cítit slunce na kůži, brodit se pískem, poslouchat šumění moře i větru. Lehce, přirozeně, po svém. V této kolekci se snoubí éterická duše, nespoutaná ženskost, romantické srdce i svobodná mysl. Každý model je malým letním příběhem – pantofle na slunečné dny, sandály na večerní toulky městem, baleríny na všední okamžiky, které si chcete zapamatovat, a jemné doplňky, co podtrhnou váš styl. Ať už vás léto zavede kamkoli, dopřejte si ho prožít beze spěchu, s pocitem svobody na každém kroku. Představujeme aktuální Style File od značky DEICHMANN, kde naleznete průřez kolekcí v boho stylu. Zdroj: DEICHMANN
Oranžérie na zámku Dobříš získala prestižní ocenění Národního památkového ústavu. Iluzivní malba je celosvětový unikát
Zámek Dobříš láká návštěvníky na výjimečný zážitek – obnovenou oranžérii, někdejší zámecký skleník, s unikátní iluzivní malbou. Ta se po více než dvou stoletích vrátila do své podoby z poloviny 18. století. Mimořádná obnova se stala jedním z důvodů pro udělení prestižního ocenění Patrimonium pro futuro, které uděluje Národní památkový ústav. Ocenění předala na sklonku loňského roku generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková majitelům zámku Dobříš – rodině Colloredo-Mansfeld, řediteli zámku Pavlu Krejcárkovi a malířskému mistru Milanu Strnadovi. Oceněn byl mimořádný počin komplexní obnovy francouzské zahrady, která vyvrcholila rekonstrukcí malovaného průčelí oranžérie. Generální ředitelka NPÚ v této souvislosti uvedla: „Hluboce si vážím přístupu vlastníka k dlouhodobé péči a rozvoji celého zámeckého areálu v Dobříši. V tomto konkrétním případě bych však chtěla vyzdvihnout úsilí, čas a pochopitelně i významné finanční prostředky vynaložené na obnovu zámecké zahrady a výjimečné stavby oranžérie. V tomto směru totiž v areálu zámku v Dobříši došlo k naplnění péče o kulturním dědictví v plném rozsahu, tedy včetně péče o zachování hodnot zahradního umění jako nedílného integrálního prostředí kulturní památky.“ Cena Patrimonium pro futuro je dnes v oblasti péče o kulturní dědictví považována za jakéhosi památkového Oskara. „Význam památkové péče pro kvalitu kulturního prostředí, ve kterém žijeme, je neprávem snižován zvláště v případech někdy až bezohledného prosazování individuálních zájmů často bez respektu ke kulturnímu dědictví. Proto si Národní památkový ústav velice váží každé konstruktivní spolupráce zejména s vlastníky kulturních památek, kteří tak sami mají ten největší podíl na udržení a rozvoji kulturního dědictví naší země. A právě příkladný přístup rodiny Colloredo-Mansfeld na zámku v Dobříši to dokazuje. Ráda bych proto poděkovala opravdu všem, kteří se na této zdařilé obnově zahrady a oranžerie podíleli, a to nejen majitelům zámku, ale rovněž celému jejich týmu, kolegům z památkové péče, specialistům a řemeslníkům za skvěle odvedenou práci,“ dodává Naďa Goryczková. Úspěch projektu potvrzuje, že citlivě vedená obnova historických objektů dokáže propojit respekt k tradici s moderním využitím. Zámek Dobříš dnes nabízí veřejnosti důstojně obnovené prostory, které znovu ožívají. „Obnova francouzské zahrady s oranžérií se mohla uskutečnit jen díky mimořádnému nasazení a dlouhodobé péči majitelů. Iluzivní malba, kterou se podařilo znovu oživit, patří k výjimečným počinům současné památkové péče – a to jak svým rozsahem, tak kvalitou provedení. Výsledek je jedinečný a v českém prostředí nemá obdoby,“ říká Ing. Jan Žižka z Národního památkového ústavu. Historie oranžérie na zámku Dobříš Oranžérie je nedílnou součástí velkoryse komponované francouzské zahrady, budované od poloviny 18. století. Samotný zámek vznikl v letech 1745–1755 podle návrhu architekta Stephana Dieudonneho, později upraveného Anselmem Luragem. Zahrada s oranžérií byla dokončena v 60. letech 18. století a její existence byla doložena již v roce 1765. Zcela výjimečným prvkem oranžérie je její severní průčelí. Namísto klasického architektonického členění zde od počátku vznikla malířská iluze architektury. Iluzivní malba se dochovala až do počátku 20. století, poté prošla několika obnovami (ve 30. letech a v 70. letech 20. století), avšak kvůli nevhodným technologiím postupně chátrala. Zásadní obrat nastal v letech 2017–2022 (s dokončením v roce 2024), kdy byla malba kompletně rekonstruována na základě detailní fotodokumentace a historických podkladů. Nově byla provedena moderní silikátovou technologií, která zajišťuje dlouhou životnost. Výsledkem je mimořádně věrná a plasticky působící iluze barokní architektury. Komplexní obnova areálu Rekonstrukce oranžérie byla vyvrcholením dlouhodobé obnovy celého zámeckého areálu, která začala po navrácení panství rodu Colloredo-Mannsfeld v roce 1998. Postupně byla obnovena nejen samotná stavba oranžérie, ale i dvouhektarová francouzská zahrada – včetně teras, vodních prvků, sochařské výzdoby a ikonické fontány Napájení koní Heliových od Františka Ignáce Platzera. V uplynulých letech byl na zámku realizován rozsáhlý projekt obnovy francouzského parku a oranžérie s finanční podporou IROP (Integrovaný regionální operační program). Dnes patří k nejvýznamnějším příkladům revitalizace historických zahrad v České republice. Celkové náklady projektu vyšly na 98 643 616 Kč. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pokryl z projektu IROP (Evropský fond pro regionální rozvoj) 85 procent nákladů, 15 procent nákladů pak společnost Colloredo-Mannsfeld spol. s r. o. Projekt zahrnoval nejen obnovu historických struktur, ale také vytvoření moderního zázemí včetně multifunkčních výstavních prostor, depozitářů a technického zázemí pro provoz oranžérie. Severní stěna oranžérie tak získala zpět svou původní podobu a znovu se stala dominantou celého zahradního areálu Oranžérie na Dobříši v 5 zajímavostech: • Téměř 90 metrů délky – oranžérie patří k největším historickým stavbám svého druhu v Česku. • Iluze místo architektury – její severní průčelí tvoří unikátní malovaná iluze architektury z 18. století. • Důmyslný vodní systém – pod stavbou vede historický kanál, který dodnes napájí fontánu Napájení Heliových koní v centrální části zahrady. • Původní skleník z roku 1813 – konstrukce odpovídá dobovým návrhům, později byla upravena kvůli rostoucím palmám. V minulosti zde byly uchovány tropické rostliny, aby odolaly chladným obdobím roku. • Historické topení – při obnově byl objeven a restaurován původní systém cihelných otopných kanálků. Zdroj: Zámek Dobříš
Česká čokoláda dál dobývá Evropu! Steiner & Kovarik získali dalších šest mezinárodních ocenění, překvapila novinka s řepou
Pražská rodinná firma Steiner & Kovarik pokračuje ve své mimořádně úspěšné jízdě na mezinárodní scéně. V prestižní soutěži International Chocolate Awards 2026 pro Evropu, Blízký východ a Afriku získala hned šest nových ocenění za své bean-to-bar čokolády. Česká firma uspěla mezi stovkami výrobců z desítek zemí a znovu potvrdila, že patří mezi nejoriginálnější evropské producenty řemeslné čokolády. Velkou pozornost vzbudila především novinka – hořká čokoláda s řepou a černým rybízem, která při své premiéře okamžitě získala bronzovou medaili v kategorii ochucených hořkých čokolád. „Máme obrovskou radost, že ocenění získala právě naše nová čokoláda s řepou. Opět se ukazuje, že i velmi netradiční kombinace mohou ve světové konkurenci uspět, pokud jsou postavené na kvalitních kakaových bobech. A ano – budeme se s ní chtít pokusit uspět i v celosvětovém finále,“ říká spolumajitel firmy Petr Kovařík. Steiner & Kovarik navazují na historický úspěch z minulého roku, kdy v celosvětovém finále International Chocolate Awards získali zlato za bílou čokoládu s jahodami a chřestem. Šlo o vůbec největší úspěch české a středoevropské čokolády v historii soutěže. „Loňské zlato nám otevřelo dveře a zároveň ukázalo, že česká gastronomie může uspět i v nejvyšší světové konkurenci. Organizátoři tehdy říkali, že budou naši tvorbu dál sledovat. O to více nás těší, že nové produkty zaujaly hned při prvním představení,“ doplňuje spolumajitelka firmy Silvie Steinerová. Mezi největší letošní úspěchy patří stříbrná medaile pro Aluna 100% Dark Chocolate v kategorii 100% hořkých single-origin čokolád. Česká tabulka navíc skončila celkově na třetím místě celé kategorie. Další výrazný úspěch zaznamenala Aluna 44% Milk Chocolate, která získala stříbro v kategorii čokolád s alternativními cukry a zároveň obsadila celkové druhé místo v kategorii. Bronzovou medaili ve stejné kategorii získala také Aluna 77% Dark Chocolate. Mezi ochucenými čokoládami uspěla nová Aluna 60% Dark Chocolate with Beetroot, tedy hořká čokoláda s řepou a černým rybízem. Další bronz přidala White Chocolate with Pepper and Almonds, nová bílá čokoláda s pepřem Pepper Field a mandlemi. Ocenění získala rovněž mléčná čokoláda Aluna 50 % bez přidaného cukru. International Chocolate Awards jsou považovány za nejprestižnější světovou soutěž v oblasti kvalitní čokolády a bývají označovány jako „Oscary čokoládového světa“. Hodnotí se kvalita kakaových bobů, technické zpracování, originalita, chuťový profil i celkové provedení produktu. Oceněné čokolády z „evropského“ kola postupují automaticky do celosvětového finále International Chocolate Awards. Úspěch české firmy přichází v době, kdy Steiner & Kovarik zásadně mění svůj dodavatelský model a směřují k naprostému unikátu v evropském měřítku. Už letos bude přibližně 80 % produkce firmy pocházet z kakaových bobů z amazonské Bolívie, které společnost získává přímo od místních pěstitelů a indiánských komunit. Rodinná firma zároveň buduje vlastní padesátihektarovou plantáž v bolivijské Amazonii, kde již vysadila tisíce kakaovníků původní odrůdy Criolla nativo. Od roku 2028 chce přejít na model „tree-to-bar“, tedy kompletní kontrolu celého procesu od pěstování kakaa přes sklizeň a fermentaci až po výrobu výsledné čokolády v Praze. Zdroj: Steiner & Kovarik