Praha 19. května 2023 Tento týden vyvrcholil boj o titul Survivora Česko & Slovensko, kde proti sobě bojovaly o vítězství na ostrově v Dominikánské republice dva kmeny Rebelové a Hrdinové. Napínavá show moderovaná Ondřejem Novotným byla u diváků velmi oblíbená, a to na televizních obrazovkách i v online prostředí. Do finále se dostala trojice Karolína, Tomáš a Martin. Vítězem se po velmi těsném rozhodnutí kmenové rady stal Tomáš Weimann, který vyhrál prestižní titul neporaženého přeživšího a finanční odměnu 2,5 milionu Kč. Hlasování poroty ve finále bylo velmi těsné. O konečném výsledku nakonec rozhodl jediný hlas. Překvapivou volbou byla volba Johanky, která svůj hlas přidělila nečekaně Tomášovi, který tak zvítězil v poměru hlasů 5 ku 4. „Od úplného začátku jsem věřil, že se dostanu až na samotný konec a nepřipouštěl jsem si jinou možnost. Jen trochu naivně jsem si myslel, že titul Survivor se dá vyhrát klidnější cestou. Ale stejně jako v životě, nic není tak, jak si naplánujeme, a proto moje cesta hrou se proměnila v neskutečnou horskou dráhu. Já však ani na vteřinu nepřestal věřit a ustál to až do samotného konce,“ říká Tomáš Weimann, trenér skateboardingu, který diváky okouzlil svým životním příběhem.Nemělúplně jednoduché dětství. Říká, že i když byl naživu, tak nežil. Život mu začal nastavovat přívětivější tvář, když se vydal do Asie, kde meditoval v buddhistickém chrámu. Tomáš trofej získal již v Dominikánské republice, ale převzal si ji i po druhé před zraky nejvěrnějších fanoušků, kteří přišli velké finále sledovat za účasti letošních soutěžících do pražského klubu Duplex. „Každý, kdo kdy vyhrál Survivor, tak si ten titul zaslouží, protože Survivor neočůráš. Tam nehlasují lidé, není to soutěž krásy. Bojuješ tam o to, aby ti lidé, které pošleš do poroty ti dali více hlasů než tvému protivníkovi. Tomášovi k vítezství gratuluji,“ říká moderátor Ondřej Novotný a dodává:„Tenhle ročník je jednoznačně nejlepší ze všech Survivorů a Robinsonových ostrovů, které jsme dělali. Je to vidět na číslech, na nadšení lidí, kvalitě. Zkrátka úplně na všem, ať už na metrikách nebo na tom vibu, který doprovází tu show a na tom, jak se lidi hlásí a mají zájem o další ročník.“ Reality show Survivor Česko & Slovensko po dobu 32 večerů sledovalo na TV Nova v průměru 24,46 % z diváků CS 15-54 v tu dobu u TV. Nejvyšší podíl na sledovanosti byl mezi mladými ženami, a to skvělých 48,40 % v CS Ž15-24*. Originální show ze slunečné Dominikánské republiky měla své pravidelné diváky nejen u televizních obrazovek, ale i napříč kanály TV Nova a Voyo na Facebooku a Instagramu, kde bylo zaznamenáno přes 31 milionu zobrazení obsahu spojeného se Survivorem. Survivor Česko & Slovensko skončil, ale fanoušci si bonusové materiály, rozhovory a informace ze zákulisí natáčení mohou dohledat na webové stránce nova.cz. Celou sérii Survivor Česko & Slovensko si pak diváci mohou připomenout na Voyo, kde také uvidí navazující doku-reality show Survivor: After, přinášející příběhy účastníků soutěže Survivor Česko & Slovensko 2023 poté, co soutěž opustili. Poznají, jak vypadá skutečný život soutěžících z nejdrsnější světové reality show, když nejsou vystaveni podmínkám a tlaku soutěže. Bývalí účastníci se svěřují, jak snášeli svou účast v soutěži, jak ovlivnila jejich životy, s čím vším se museli po návratu domů vyrovnávat a odhalí také své plány do budoucna. Na Voyo nově najdou šestou řadu Survivor Austrálie, která soutěžící zavede do komunity Savusavu, nacházející se v severní části fidžijského souostroví v Oceánii, přibližně 2000 km východně od australského pobřeží. Stejně jako v minulé sezóně se i v nové řadě představí 24 soutěžících, kteří jsou rozděleni do dvou kmenů: Kmen Šampionů tvoří 12 účastníků, kteří se v různých oblastech svého působení dočkali mimořádných úspěchů, například olympijská sprinterka, olympijská hokejová vítězka, olympijský vítěz v rychlobruslení nebo profesionální zápasník. Na druhé straně stojí 12členný kmen Vyzyvatelů složený z běžných Australanů, kteří jsou odhodláni si svůj status celebrity teprve vydobýt. Vítěz soutěže, který projeví nejsilnější odhodlání a předvede dostatečnou fyzickou i psychickou odolnost, si z Fidži odveze titul Survivora společně s odměnou ve výši 500 000 australských dolarů. *Zdroj dat: ATO – Nielsen, živě + TS0-3, ke dni: 19. května 2023

Praha 18. května 2023 Vlastivědné muzeum v Olomouci má novou jednotnou vizuální identitu, jejíž součástí je nové logo, on-line grafika, šablona pro tištěné materiály, merch muzea a grafický manuál pro implementaci. Z celkového počtu 24 zaslaných návrhů vybrala hodnotící komise vítěznou variantu, jejímž autorem je designové studio Ler. Veřejnou soutěž na novou jednotnou vizuální identitu vyhlásilo Vlastivědné muzeum                                  v Olomouci v říjnu loňského roku. Cílem bylo vytvořit moderní a profesionálně zpracovaný vizuální styl, který obstojí nejen v konkurenci dnešní doby. Současně bude také prezentovat Vlastivědné muzeum v Olomouci a jeho dvě pobočky, Zámek v Čechách pod Kosířem a Arboretum v Bílé Lhotě, jako svébytnou a jedinečnou instituci. Vyhlášení veřejné soutěže podpořil i Jan Žůrek, radní pro oblast kultury a památkové péče Olomouckého kraje: „Vizuální identitu vnímám jako důležitou součást prezentace a komunikace kulturní instituce a tyto složky ji nesmí opomíjet. Vypsání soutěže jsem proto uvítal a jsem rád, že se Vlastivědnému muzeu v Olomouci podařilo soutěž dokončit v takto krátkém čase,“ doplnil. Hodnotící komisi nejvíce zaujalo antikvové písmo Do soutěže přišlo celkem 24 návrhů, z nichž desetičlenná hodnotící komise složená ze zástupců Vlastivědného muzea v Olomouci, Olomouckého kraje, Národního muzea v Praze a z předních odborníků v oblasti designu a výtvarného umění z řad Univerzity Palackého a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vybrala vítěznou variantu. „Základ vizuálního stylu tvoří originální autorské antikvové písmo. S písmem se pracuje stavebnicovým způsobem. Důsledně se využívá tvůrčího principu, kdy část slova nebo některé z písmen je zrcadlově otočené. Zvolená červená barevnost připomíná barvu užívanou ve středověkých iluminovaných rukopisech. Navržený vizuální styl je svým řešením elegantní a nadčasový,“ hodnotí nový vizuální styl muzea Pavel Noga, vedoucí ateliéru Grafický design Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který byl současně členem hodnotící komise. Výrazný a snadno zapamatovatelný vizuál Hlavním požadavkem bylo sjednocení veškerých vydávaných materiálů, elektronických výstupů, grafické podoby výstav, edukačních aktivit a propagačních materiálů muzea a jeho poboček tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že je realizuje jedna instituce. „Nový vizuální styl muzea splnil má očekávání. Je výrazný a snadno zapamatovatelný. Jeho obrovskou výhodou je variabilita, v případě potřeby dovoluje nekonečně rozšiřovat škálu značek pro naše jednotlivé subjekty. Umožňuje také bezproblémovou aplikaci v tištěné i digitální verzi,“ říká ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci Jakub Ráliš. V současné době probíhá postupná implementace jednotlivých prvků vizuální identity. Propojení historie s autorskou typografií Autorem vítězného návrhu je designové studio Ler digital studio. „Možnost přihlásit se do soutěže jsme s radostí využili, neboť nás na první pohled zaujaly krásné, historické budovy spojené s organizací. Chtěli jsme propojit historii s moderní autorskou typografií. Vytvořili jsme tedy brand spojením perokreseb těchto budov a autorským fontem, který dává prostor výstavám a akcím zde pořádaným vystoupit ze stínu,“ vysvětluje Adam Ryba, Account Manager designového studia Ler důvody, proč se do soutěže zapojili. Vizuály najdete pod tímto odkazem: https://lerstudio.cz/reference/tvorba-vizualni-identity-vlastivedne-muzeum-olomouc. Vlastivědné muzeum Olomouc má v současné době téměř dva miliony sbírkových předmětů, což ho z hlediska rozsahu sbírky řadí mezi největší muzea v České republice. Jádro muzea tvoří třicet šest podsbírek. Povahou sbírkového fondu v oblasti společenských i přírodních věd pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahem do zahraničí.

Situace kolem vztahu Aleny (Kristýna Lewandowska) a Ireny (Kristýna Ryška) je stále komplikovanější a nebezpečnější, přesto je pro obě ženy definitivní rozchod nepřijatelným řešením. Irena si většinou umí dobře poradit a vypořádat se s lidmi, kteří jí hází klacky pod nohy. Jenže s ředitelem Bouchnerem (Ladislav Hampl) je to jiné. Bouchner má Irenu v hrsti. A nejen ji. Už brzy se ukáže, že klavíristka Marta (Kamila Trnková), kterou Bouchner na zahajovacím večírku znásilnil, není jediná, která poznala jeho skutečnou tvář. Mladičká prodavačka Kristýna (Ema Businská), jež mu zpočátku ochotně donášela na své kolegy, se teď sama stala jeho další obětí. Navíc si z celého zážitku odnese nejen ošklivé vzpomínky, ale nejspíš i dítě, které jí bude navždy připomínat, jak jí jeho otec ublížil… Ladislav Hampl na otázku, jak se jeho postava vypořádá s problémy, které musí aktuálně ve Zlaté labuti řeší, odpověděl: „Moje postava pana Bouchnera žádné problémy nemá. Sám si vše dokáže dobře vyřešit, nebo tedy zatím se mu to vždy podařilo. Nepochybuji o tom, že vyřeší i Kristýnino těhotenství,“ říká se špetkou ironie ve skutečnosti sympatický herec a dodává: „Záporáci se hrají dobře. Charakterově pokřivená postava nabízí spoustu možností, jak si zkusit něco, co nemám ve vlastní povaze. Díky tomu se dokážu snadno vymezit a dát postavě ostré hrany. Herce to zpravidla baví, protože máte možnost zkusit si být někým, kým nejste a nikdy ani nebudete. Nový díl dobového seriálu Zlatá labuť už zítra ve 20:20 na TV Nova.

Právě vychází červnový Playboy, na jehož titulní straně pózuje Denisa Nesvačilová. Denisa Nesvačilová je úspěšná česká herečka, momentálně exceluje v televizní minisérii Půlnoční zpověď, kterou vysílá TV Prima. Mimoto hraje také v divadle. Na prknech, která znamenají svět, září v hlavní roli komedie A je to venku! Navíc je čestnou členkou dobrovolných hasičů Přepychy. Denisa se nechala v SHOWTIME slyšet, že není dostatečně sexy na to, aby pózovala pro Playboy, a že by měla po třicítce nosit už jen roláky. S tím samozřejmě nelze souhlasit, proto Ján Bulka, marketingový a PR manažer Playboy magazínu, neváhal a její tvrzení vyvrátil a dodal: „Když jsem jí představil koncept focení, které se mělo uskutečnit v jejím milovaném Londýně, nebylo nutné ji dlouho přemlouvat. Ohledně konceptu focení jsme se naprosto shodli bez dlouhého diskutování.“ Denisa byla oděna do rafinovaně sexy spodního prádla a zdobily ji smaragdy, diamanty a luxusní hodinky. „Jako třešničku na pomyslném dortu jsme pro Denisu objednali soukromé letadlo,“ dodal Ján Bulka. „Je neuvěřitelné, jak se v Playboyi přesně strefili do mého vkusu, co se týká lokace a celkové vizuální stránky. Prostředí mě nadchlo. A zažít ten luxus, ať už to jsou diamanty, drahé hodinky nebo soukromé letadlo, to je splněný sen!“ řekla Denisa a dodala: „Focení ve studiu, které je zařízeno v eklektickém bohémském stylu s vintage a starožitnými kousky, jsem si neskutečně užila! Spolupráce s celým týmem byla excelentní.“ Pod taktovkou fotografky Veroniky Marx vznikly rafinované sexy snímky s podtitulem „Sexbomba z Tábora“. „S Denisou Nesvačilovou bylo focení velkým zážitkem! Sedly jsme si nejen po profesionální stránce, ale hlavně po té lidské díky našemu společnému smyslu pro černý humor,“ řekla Veronika Marx a dodala: „Není nad to, když na focení přiletí filmová hvězda privátním letounem a zpátky do Česka odlétá jako vaše nejlepší kamarádka.“ O image Denisy Nesvačilové se postarala kreativní make-up artistka Koki a o styling Denisa Přikrylová. Backstage fotografie nafotila Chloe Ann Smith a image video natočil Filip Daitl. Focení a natáčení proběhlo ve vzduchu, v hangáru a ve studiu The Old Lace Factory ve východním Londýně. Na projektu kooperoval česko-britský tým. Červnové číslo Playboye je v prodeji od 18. května 2023. Playboy, to jsou krásné ženy a chytré články.

Tradicí je, že žádné narozeniny herců ze seriálu ZOO nezůstanou bez povšimnutí. Velkou pozornost tak na sobě pocítil Tomáš Klus coby Filip Janda. Před sebou měl náročné obrazy, kdy se láskyplně staral o seriálové miminko Viky (Eva Burešová), a jelikož měl plné ruce práce, možná proto si ani nevšiml, že se za kamerami chystá překvapení. Neskrýval radost, a dokonce si sám zazpíval. Tomáš Klus sfoukl svíčku na narozeninovém dortu přímo na place a rozdával úsměvy i kousky sladké čokoládové dobroty. A protože ten den měl po boku jen nemluvně a Evu Burešovou, narozeninovou písničku si vyslechl právě od Evy. „Vzpomínám si, že první narozeniny, na které si nepamatuji, byly osmnáctiny. To jsem nevěděl nic. Devatenácté už byly lepší,“ vzpomíná muzikant, který letos bude slavit v rodinném kruhu společně s nejstarší dcerou Josefínou, také narozenou v květnu. „Snažíme se dělat ty narozeniny tak, aby měl každý svoje, nemyslím tím mě, ale primárně děti. Teď je trošku výjimečná situace, kvůli tomu, že jsem se rozhodl, že trošku popracuju, abychom mohli udělat zahradu tak, jak si ji představujeme. Takže to je takový můj narozeninový dárek,“ prozrazuje herec, co si nadělí, a přiznává, že narozeninové dárky bývají většinou splněná přání. „My si natvrdo řekneme, co bychom chtěli, a to se snažíme splnit. Narozeniny svojí ženy i dětí si pamatuji, to mám velmi dobře uložené v hlavě. Občas se ale stane, že zapomenu, že slaví moje teta nebo bratranec. Jinak jsem v tomto celkem spolehlivý.“ A nejkrásnější dárek, jaký Tomáš kdy dostal? „To je Josefína, narodila se téměř na mé narozeniny. To je s čímkoliv jiným nesrovnatelné,“ usmívá se láskyplně herec a prozrazuje, že fanoušci ZOO už jsou na něj milejší, než to bylo v okamžiku, kdy se objevil na obrazovce a začal se motat kolem hlavní hrdinky Sid v podání Michaely Pecháčkové. „Je to asi tak, že už mi prodají vodu na pumpě. Na druhou stranu je to vlastně strašně sympatické v rámci toho, že se daří lidi vtáhnout do děje takovým způsobem,“ směje se seriálový fotograf Filip.

Maminka dvou dcer, Lucie, se přestěhuje z domu v obci u Žatce do chaty v Jeseníkách do rodiny dvou mužů, kteří se spolu starají o tři psy. Druhým směrem zamíří kuchař Vladimír, který bude muset zapůsobit na nového partnera, malou Káju a i její prarodiče. Diváci uvidí nejnovější díl úspěšné reality show Výměna manželek, ve které si dva páry vymění domácnost na dobu deseti dnů, které stráví pod dohledem nového partnera, již ve středu 17. května ve 20:20 na TV Nova nebo již nyní na Voyo. První rodina žije v rodinném domě v malé vesnici Trnovany nedaleko Žatce. Lucce je 34 let a je na mateřské dovolené. Její manžel Míra (36) pracuje jako teamleader v automobilové firmě. Spolu mají dvouletou dceru Karolínku. Oba mají ještě dcery z předešlých vztahů. Do pořadu rodinu přihlásila Lucka po té, co si do ní jednou Míra nevhodně rejpnul. Lucka kouká na každý díl Výměny manželek a chtěla zjistit, jak takové natáčení probíhá. Manželé mají podle svých slov téměř dokonalý vztah. Jediné, co by chtěli změnit, aby dcera Kája nebyla tak fixovaná na maminku. Druzí účastnici žijí v malé vesničce Potůčník, kousek od Hanušovic, v Jeseníkách. V pronajaté chatě, která slouží zároveň jako penzion, fungují jako správci. Vláďa (34) pracuje jako kuchař. Jeho partnerovi Vasilisovi je 24 let a živí se jako obchodní zástupce. Spolu jsou dva roky a starají se o 3 psy. Do výměny sympatický pár přihlásil Vláďa, který si chtěl zkusit žít v plnohodnotné rodině s dětmi. Oba kluci jsou spolu spokojeni, jen Vláďa by chtěl, aby mu Vasilij více projevoval city. Lucka je zprvu nervózní, nechtěla by se dostat do rodiny, kde je třeba pět dětí. Nová domácnost se jí líbí, akorát brzy zjistí, že po dlouhé době bude muset mít nádobí v rukách. Obecně je ale pro ni pobyt v Jeseníkách jako dovolená, protože kolem ní nepobíhají malé děti. V novém domě musí ráno chodit na dlouhé procházky se psy, ale vůbec jí to nevadí, a naopak by svou pravou rodinou po návratu domů chtěla více rozhýbat. S Vasilem se dostanou i do lázní, aby si opravdu dokonale odpočinula. Vláďa má obavy, zda ho nový manžel přijme. Zjistí, ale že je jen o dva roky starší, tak doufá, že si budou rozumět. V manuálu si přečte, že Míra je klidný a hodný, jen se nesmí stát, že nebude mít navařeno. S tím si Vláďa jako profesionální kuchař poradí a nedovolí, aby se Míra proměnil v nesnesitelného, hladového chlapa. Vláďa se v nové domácnosti bude muset postarat o malé dítě. Ačkoliv mnoho úkonů dělá poprvé, brzy se začne zdokonalovat a i Karolínka si na něj zvykne. V Trnovanech Vláďa stihne koupit o prsten pro svého partnera, se kterým plánuje uzavřít registrované partnerství. Oba doufají, že jednou bude možné uzavřít regulérní manželství a mohli by spolu adoptovat i dítě.

Rock’n’roll má mnoho podob, a ať si kdo chce co chce říká, trio Katapult neodmyslitelně patří mezi tuzemské legendy tohoto žánru. Nemalý podíl na tom má krom jiného druhé album trojice okolo Oldy Říhy, které v roce 1980 pod názvem 2006 navázalo na debutový záznam koncertu a několik úspěšných singlů. Kritici sice mohli vyčítat „přilišnou jednoduchost“, ale riffové kytarovky se snadno zapamatovatelnými refrény jako Až…, Svobodárna nebo Vojín XY hlásí příchod se prakticky obratem staly hity a platí za ně dodnes. Katapult 2006 tak rezonuje i v roce 2023, kdy zásadní album vychází v reedici s nově ošetřeným zvukem i obalem na „heavy“ vinylu, CD a digitálně. Podívejte se na teaser: https://youtu.be/N6SL7YNjfBk „Nemusí být všechno na světě jenom pro a za peníze. Lásku k rokenrolu si koupit nemůžeš. Tu nosíš v srdci a své duši. A když ji v sobě objevíš, dokážeš nemožné. A o tom je LP deska, která po dlouhých letech v této originální reedici opět vychází. Myslím, že si to zaslouží. Hodně lidí, ale i já, jsme na ní vyrůstali a nyní bude žít dál svým dalším životem. Přesně tak, jak nedávno prohlásil Mick Jagger: ‚Stále žiju, a tak hraju.‘ Tak to cítím i já. A k tomu mi pomůžou všechny ty hity z opětovně vydaného alba Katapult 2006,“ komentuje aktuální reedici v jejím bookletu frontman Katapultu Olda Říha, který 18. května oslaví 75. narozeniny.   Druhá v pořadí, ale první kompletně studiová deska Katapultu je v podstatě esencí mimořádně populární kapely, která bohaté zkušenosti z četného živého hraní přetavila v desítku silných skladeb. Trio Oldřich Říha, Jiří Šindelář a Anatoli Kohout se nenechalo rozhodit kritiky ani svázat stopážemi a vsadilo na to, co dělalo Katapult Katapultem – civilní zpěv, přehledné melodie, energická hra i naléhavost. V kombinaci s texty Ladislava Vostárka inspirovanými reálnými životními situacemi a s přispěním kytary i studiového know-how Otakara Petřiny tak vzniklo album, jehož trvanlivost i vitalitu stvrdil jak čas, tak davy fandů napříč generacemi. Ostatně skvěle to vystihhuje například hudební publicista Petr Korál, který v bookletu reedice, čítajícím také málo známé fotky, píše: „Když s něčím člověk v raném mládí takříkajíc vyrůstá, má k tomu logicky vztah plný nostalgie. Ale tahle deska měla obrovský dopad zdaleka nejen na mě a především: přežila. Oslovuje posluchače i dnes, a co by mělo být větším důkazem její nadčasovosti?“ Rozhlasový dramaturg, moderátor a novinář Miloš Skalka pak tamtéž trefně dodává: „Když se Katapult objevil na scéně, fanoušci byli nadšení. Část hudebních kritiků se ale nechala slyšet, že jde o plytký projekt vyhnaný manažerskými prášky, který nevydrží do švestek. Kolik švestek se už ale od té doby urodilo a sklidilo! Když v roce 1980 vyšlo album Katapult 2006, zdál se ten inzerovaný rok z názvu hodně vzdálený. A Katapult žije dál, spirit kapely se nevytratil!“

Takovou oslavu narozenin si satirička a moderátorka Zuzana Bubílková ani ve snu nepředstavovala. Bílá limuzína s projížďkou po Praze, květinové dary, jídla a pití co hrdlo ráčí. A dva skvostní gratulanti: oblíbený zpěvák Jan Bendig a mladá zpěvačka Lucia Sosna. „Dojalo mě to, to se přiznám. Čekala jsem cokoli, ale tohle ne. Dlouhá bílá limuzína, kterou jsem ještě nikdy nejela a v které v Americe vozí jen hvězdy a najednou stojí před mým panelákem. Tam jsem to ještě ustála, ale potom mi přišla gratulovat ta mláďata a každý přinesl dárek či kytku, to už slzy vyhrkly samy. Vzalo mě to, říkala jsem si, musela jsem čekat až do 71. narozenin, abych se dočkala takové oslavy,“ usmívala se přes slzy Zuzana Bubílková, která musela v tyto dny přehodnotit své plány. „Můj devadesátipětiletý otec upadl a odvezli ho do nemocnice. Tam zjistili, že dva roky po covidové pandemii má covid a chřipku zároveň. Moje devadesátiletá máma z toho byla tak vystresovaná, že jí praskl žaludeční vřed, o kterém nevěděla, že ho má. Je v nemocnici také. Ale už je to dobré a pomalu se mi začnou vracet domů. Zrušila jsem proto i let za synem do Ameriky, který čeká narození druhého potomka. Stejně bych měla nervy, co se děje u rodičů v Čechách. Za synem se vypravím, až bude doma všechno v pořádku.“ Honza Bendig se se Zuzanou Bubílkovou nikdy nesetkal, proto byl rád, že může přidat svoji osobní gratulaci a zazpívat písničku ženě, kterou obdivuje. „Sleduji její Instagram, tam je dost ostrá. Líbí se mi, jak je „držkatá,“ a to nejsem vulgární, hodně jsme se nad tím slovem se Zuzankou nasmáli. Miluji její humor, obdivuji její temperament, takové lidi chci mít kolem sebe. Já jsem byl dárkem pro Zuzanu Bubílkovou a přiznám, že mně nikdy nepřišla gratulovat žádná slavná osobnost. Vždycky jsem si přál, aby na mé narozeniny přišel Karel Gott, to už se ale splnit nedá.“ Přestože je mladé zpěvačce Lucii Sosně teprve dvacet let, satirické glosy Zuzany Bubílkové poslouchala už jako školačka. „Každé ráno mě děda vozil do školy a těšili jsme se, až ji uslyšíme z rádia. A teď Zuzanku potkávám osobně, to je pro mne zážitek,“ usmívala se Lucia Sosna, která na svém pěveckém umění tvrdě pracuje. „Chodím k vokální koučce a pak pracuji s americkým producentem, který mi napovídá, jak zpracovat hlas, jak píseň nahrát, jak využít technické možnosti. Píšu v angličtině, protože jsem studovala na mezinárodní škole a s českými texty zatím neumím moc pracovat, zkouším různé směry a zatím si hledám své publikum. Začínala jsem s baladami před čtyřmi lety v Miami, to jsem měla takové období, kdy jsem všechno hodně prožívala. Popová hudba mě vzala až později. To jsem si uvědomila, že lidé chtějí něco veselejšího a mohou si na písničku zazpívat nebo zatančit,“ uvedla Lucia Sosna, kterou ředitel soutěží Muž roku a Anděl mezi zdravotníky David Novotný pozval na finále do Náchoda. Jako dárek předala Lucia Sosna Zuzaně Bubílkové krásný šperk s kamenem citrínu.„Jsem rád, že jsem mohl Zuzaně Bubílkové zorganizovat její oslavu narozenin. Je to moje, troufám si říci, blízká přítelkyně a hodně si rozumíme. A pokud pro ni mohu vždycky něco udělat, neváhám. Myslím, že jsem se trefil i s mladými gratulanty. Mám Zuzku rád,“ uvedl David Novotný, který organizaci oslavy narozenin zvládl ve velkém stylu a Zuzaně Bubílkové připravil nezapomenutelnou oslavu.

Za sebou má deset zastávek vyprodané tour. Eva Burešová završila svoje historicky první turné v pražském Lucerna Music baru, který praskal ve švech. Vydala se na svou první tour a sklidila úspěch. Fanoušci na každé zastávce tančili pod pódiem, zpívali spolu s Evou a zaplnili každé volné místo. „Neuvěřitelné. Moc jsem si to užila a zažívám takové schizofrenní pocity. Na jednu stranu mám obrovskou radost, euforii, že přišlo tolik lidí na všechny ty zastávky, ale zároveň je mi smutno, protože vím, že to končí,“ prozradila zpěvačka své pocity po posledním koncertu. Celé EVA TOUR 2023 ji tak nabilo energií, že hudbu rozhodně na hřebík pověsit nechce. „Se zpěvem nekončím, rozhodně budu pokračovat dál, protože mě to strašně nakopává. Motivuje mě to a baví, že ti lidi zpívají naše písničky.“ Všechny zastávky Evu nadchly a z každé si odvezla nějakou vzpomínku. „Nemůžu říct, jaké místo mě bavilo nejvíc. Na každé zastávce mě něco překvapilo. Lidi zpívali Malého prince, dokonce tak nahlas, že jsem sama nemohla pokračovat. Dostalo mě, kolik lidí zná tuhle písničku. Dokonce tam mám prostor, kdy se lidí ptám, kolik jim je, jestli tam jsou nějací dvacátníci, třicátníci. A zjistila jsem, že na naše koncerty jezdí třeba sedmdesátiletí a fakt si ten koncert užívají.“ Poslední dobou Eva nežila ničím jiným než tour a vše se točilo kolem ní. „Teď se zase všechno vrátí a bude se točit kolem dětí a Přemka. Je mi velkou oporou. Po očku jsem sledovala své známé a lidi, které jsem pozvala. Dokonce tu byla i moje sestra. Jsem moc vděčná za jejich podporu.“ V hledišti se dokonce objevil i moderátor Leoš Mareš, kterého zpěvačka pozvala. „Dozvěděla jsem se, že byl na premiéře muzikálu Bodyguar, a jelikož jsem z toho svého výkonu byla taková docela nešťastná, tak jsem mu napsala na Instagram, jestli bych ho mohla pozvat na svůj koncert a že by se mu to mohlo líbit. Odepsal mi druhý den, že přijde moc rád, tak jsem mu schovala dva lístky. Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda přijde, protože jsem věděla, že je v Americe. Během koncertu jsem ho zahlédla, tak doufám, že se mu to líbilo.“

V seriálu Ulice na TV Nova se řeší zejména vztahy, ať již ty rodinné, partnerské či mezilidské. Občas tam dojde i k docela bizarním situacím, jež přináší sám život. Tentokrát se o jednu takovou postarají Lumír Nykl a Tonda Hložánek, kteří se rozhodnou, že dají dohromady Jirku a Martinu. A jak budou rozjetí, šlápnou do toho takovým způsobem, že se všem postarají o velikou show i obrovské trapasy… V seriálu Ulice, který vysílá TV Nova, se tentokrát bude slavit ve velkém. Aby taky ne, když mají narozeniny hned dva členové klanu Nyklových – Lumírova (Václav Svoboda) dcera Vendula (Anežka Rusevová) a rodinný parťák Mário (Jiří Kniha). Pro Vendulu to je i záminka k zakopání válečné sekery s Martinou (Natálie Holíková), vůči níž má hodně černé svědomí kvůli křivému obvinění, že jí svádí manžela Pavla (Jan Řezníček). Ve snaze udobřit si Martinu i Kateřinu uspořádá oslavu v Kateřinině (Martina Randová) hospodě a obě na ni samozřejmě pozve. Martinu zároveň požádá o přípravu pohoštění s tím, že šetřit se tentokrát opravdu nebude. Přestože se zdá, že je konečně vše na dobré cestě, oslava nabere nečekané grády i směr kvůli dvěma dohazovačům – Lumírovi a Tondovi (Miroslav Hanuš). Pravda, začne si opět Tonda Hložánek. V nejvyšším zoufalství totiž požádá Lumíra o pomoc s poměrně delikátní záležitostí – s hledáním partnerky pro syna Jirku (Ondřej Havel). Ten se vrhl do politiky s takovou vervou, že na nic jiného nemá čas. Jeho rodiče kvůli tomu samozřejmě bijí na poplach. Tonda si dokonce spočítá, jak dlouho už syn neměl ženskou. Výsledek ho pořádně vyděsí, neboť to je podle něj již zdraví škodlivé. A tak naplno rozjede akci na Jirkovu záchranu. Netrvá to dlouho a na mušku se mu dostane Kateřinina dcera Martina, která je podle něj prostě dokonalost sama. Lumírovi se ten nápad docela zalíbí, takže se páni otcové ihned pustí díla. Tonda využije hned první příležitosti, jak dát Martinu a Jirku dohromady. Tou je právě Vendulina a Máriova narozeninová oslava. Jenže chybička se vloudí, jak už to v těchto případech často bývá. Tonda a Lumír se tam všem postarají o zlatý hřeb večera a zároveň i o obrovský trapas, jenž nezůstane bez následků… Jak na jejich dohazování ostatní zareagují? Jak to vezme potenciální pár Jirka a Martina? A co všechno při té příležitosti na tyhle dva praskne? Jsou opravdu single, jak si všichni myslí? Premiérové díly seriálu Ulice, ve kterých tentokrát nebude nouze o spoustu humorných momentů, vysílá TV Nova od pondělí do pátku v podvečerním čase od 18:30 hod. S týdenním předstihem jsou divákům k dispozici na Voyo.

Zlatým hřebem zahradní aukce v Arthouse Hejtmánek bude znovuobjevený obraz Hra slunečních skvrn z roku 1910. Vyvolávat se bude za 3 500 000 korun. Jeho autorem je Karel Vítězslav Mašek (1865-1927), umělec kdysi podobně ceněný jako jeho generační souputník Alfons Mucha. „Mašek patří k mistrům českého symbolismu a secese, jeho dílem se pyšní i pařížské Muzeum d´Orsay. S Muchou byli přátelé, spolužáci a měli i podobný malířský styl. Mašek se ovšem po studiu v Paříži vrátil do Prahy, zatímco o pět let starší Mucha zůstal ve Francii, kde se později proslavil,“ vysvětluje majitel aukčního domu, původně malíř a restaurátor Tomáš Hejtmánek. Aukce se uskuteční 8. června od 16 hodin na zahradě vily v Goetheho ulici 17/2 v Praze-Bubenči. Předaukční výstava všech dražených položek se koná na téže adrese od 22. května do 8. června. Otevřena bude denně od 11 do 18 hodin a nabízí tak možnost prohlídky jedné z nejkrásnějších vil v Praze.   Aukce u Hejtmánků nabídne i díla Antonína Slavíčka, Jiřího Johna, Běly Kolářové, Zbyňka Sekala, Ondřeje Sekory, Milady Marešové, Adolfa Borna, Magdaleny Jetelové, Stanislava Kolíbala, Josefa Bolfa a dalších umělců. „Část děl pochází ze sbírky významného kunsthistorika Jiřího Šetlíka. Ten se s umělci osobně znal a získal tak od nich díla špičkové kvality,“ upozorňuje Tomáš Hejtmánek. V kategorii designového nábytku vynikají kusy od Josefa Danhausera, Josefa Gočára a Adolfa Loose, sklo reprezentují objekty Reného Roubíčka. Dražit se budou i starožitnosti, sochy, plastiky a design z období od 16. do 21. století. Ceny zejména u starého umění a nábytku se ceny nyní drží nízko a doba tak přeje jejich nákupu. „Umění z doby renesance, baroka či biedermeieru se prodává někdy až za třetinu či čtvrtinu ceny, za níž bylo k mání před deseti a více lety,“ potvrzuje Hejtmánek. Hra slunečních skvrn: příběh znovuobjevené krásy    Maškův velkoformátový obraz Hra slunečních skvrn zachycuje pět žen tančících ve slunečních odlescích. Dílo pochází podle Tomáše Hejtmánka ze soukromé sbírky po umělcově blízké příbuzné. „Více než sto let starý obraz, který jsem znal jen z obrázku v Maškově knižní monografii, čekal na své znovuobjevení v jedné již neobývané pražské vile. Za léta skladování byl ušpiněn a svrchní laková vrstva zešedla, takže malba skoro nebyla vidět. Jeden víkend jsem tedy obětoval jeho vyčištění a nanesení nového ochranného laku. V průběhu práce jsem s nadšením sledoval, jak z plátna znovu vystupují jeho barvy a skryté detaily,“ vypráví Tomáš Hejtmánek. S Muchou Maška podle něj spojují nejen studia v Mnichově a Paříži, kde se oba mladí a tehdy ještě chudí malíři společně protloukali, ale také podobný umělecký styl. Ten se ostatně odráží i v obraze, který se teď znovu vrací na veřejnost. „Obraz Hra slunečních skvrn vytvořil Mašek v době, kdy byl už šťastným otcem rodiny. Námět pojal s udivující jistotou a lehkostí: nad žlutými a červenými květy oleandrů ladně tančí pět mladých krasavic, jejichž pleť malíř posázel slunečními skvrnami. Zasněné dívčí úsměvy, modré stíny i pentle a sukně roztočené ve vzdušném víru dodávají celému výjevu ráz přeludu. Malíř tu zachytil nejen ryzí půvab a krásu, ale i ducha své doby. A také svou dospívající dceru Zdeňku, jejíž rysy nese tvář dívky zcela vlevo,“ popisuje Hejtmánek. Vyvolávací cena 3,5 milionu korun podle Tomáše Hejtmánka odráží ojedinělost obrazu: významná část Maškova díla totiž skončila v sutinách domu, který byl zničen při náletu na Prahu v únoru 1945. Vzniklou proluku později zaplnil známý Tančící dům. Za pozapomenutím talentovaného malíře stojí i fakt, že Mašek se po svém jmenování profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1898 rozhodl svá díla už nevystavovat. Studentům se pak věnoval i na soukromé škole, kterou později založil ve svém atelieru. „Maškovy kvality jsou nesporné. Jeho obraz Libuše z roku 1893 je ve sbírce pařížského Muzeu d´Orsay, známé jsou jím navržené činžovní pražské domy nebo překrásné lunety v Uměleckoprůmyslovém museu. Mistrovsky vyzdobil dvoranu sídla České pošty v Jindřišské ulici, v Bubenči se lidé dodnes chodí dívat na nádhernou secesní vilu, kterou zde nechal postavit pro svou rodinu. Byl malířem a ilustrátorem, architektem i pedagogem. K žákům, které ovlivnil, patřil například Josef Čapek,“ připomíná Hejtmánek. Slavíček, John, Sekal, Gočár i Loos, Marešová i Kolářová Ze starého umění bude v Arthouse Hejtmánek nejvýše vyvolávána Madona s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem z období italské renesance z poloviny 15. století (800 000 korun). Dílo Dvůr ambitu Anežského kláštera Na Františku (1908) od Antonína Slavíčka zachycující dnes již neexistující dvoranu začíná na 950 000 korunách. Ojedinělou malbu Jiřího Johna s názvem Přezimování (1969) nabídne zahradní aukce od 900 000 korun. Obraz V casinu (kolem 1907), jehož autorem je Hugo Boetinger, jde do aukce za 240 000 korun. Licitace obrazu Dáma ve žlutém (1930) malířky Milady Marešové začne na 250 000 korunách. Raritní položkou na českém aukčním trhu je i objekt Madona (1965) od Zbyňka Sekala, jehož dílo nyní vystavuje Muzeum Kampa. Sekalovu Madonu vyskládanou z dřevěných špalíků technikou asambláže nabídne Arthouse od 350 000 korun. Na stejné ceně začíná i plastický objekt v kombinaci dřeva a trávy s názvem Rašení (1974) Stanislava Kolíbala. Objekt Otevřená kniha (kolem 1975) Magdaleny Jetelové bude k mání od 55 000 korun. Na škále světlé barevné palety dominuje velkoformátový obraz Surrealistická krajina (1977) od Oty Janečka vyvolávaný za 380 000 korun. Dražba asambláže Josefina (1979) pozoruhodné autorky Běly Kolářové, odkazující ke známému portrétu od Josefa Mánesa, začíná na 300 000 korunách. Současné umění zastupuje například kvalitní malba Osamělý večer II. (2007) od Josefa Bolfa (280 000 korun). Své kupce si nejspíš najde i Lékárnice (1991) naivisty Libora Vojkůvky od 380 000 Kč. Ten u Hejtmánků zaznamenal loni autorský rekord ve výši 3 720 000 korun (včetně aukční přirážky). Unikátní kubistické buffet (1913) navržené Josefem Gočárem jde do aukce od 350 000 korun, slavný čajový stolek (po 1900) od Adolfa Loose startuje na 240 000 korunách. Připomeňme, že podobný stolek téhož autora byl v Arthouse Hejtmánek vydražen v roce 2018 za 520 000 korun (včetně aukční přirážky) v Loosově dosud nepřekonaném autorském rekordu v kategorii nábytku. Dva skleněné objekty Reného Roubíčka (z let 2008 a 2017) začínají na cenách od 35 000 korun. V oblasti kresby se očekává zájem dražitelů o originální titulní stranu a čtyři ilustrace z knihy Ferda Mravenec (1936) od Ondřeje Sekory (40 000 a 25 000 korun). Kupující si nejspíš nenechají ujít ani pastel Osmanský zvěd (2008) Adolfa Borna (220 000 korun) a reliéf Strážkyně pokladu (1990) Olbrama Zoubka (55 000